Orákulum
Mike Resnick
Osmiletá Penelopa Baileyová, která je schopna přivodit budoucnost, jaká ji nejvíce vyhovuje, unikla svým pronásledovatelům s mimozemšťanem Paželvem. Od té doby uplynulo čtrnáct let. Celou tu dobu po ní marně pátrá bývalý agent Demokracie Carlos Mendoza – Ledař, kterého Penelopa při jejich tehdejším setkání zmrzačila. Jednoho dne přichází za Ledařem žena, tvrdící, že je Penelopina matka. Oznamuje mu, že její dcera žije nyní na planetě Hádes pod jménem Orákulum. Ledař si uvědomuje, že na dospělou Penelopu již nestačí, a proto najímá nejlepšího lovce lidí na Vnitřní Hranici Joshuu Jeremiaha Chandlera. Také tajná služba Demokracie vysílá na Hádes svého agenta, narkomana a zločince zvaného Indián. Hra o to, kdo, kdy a jak Orákulum zlikviduje může začít. Druhá část třídílného románového cyklu.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 1999 , Brokilon
Originální název:
Oracle , 1992
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2002 |  Kirinyaga – Bajka o Utopii |
| 1994 | Santiago: Mýtus daleké budoucnosti |
| 1999 | Věštkyně |
| 1995 |  Dobrodružství |
| 2008 | Kdo je vrah? |
Kniha Orákulum je v
| Přečtených | 20x |
| Knihotéce | 41x |
| Chystám se číst | 2x |
| Chci si koupit | 2x |
Přestože jsem "Orákulum" četla v době vydání, po 18-ti letech ve mně nezůstala žádná vzpomínka a mohla jsem si tak dopřát čerstvý zážitek. Snad jen s vlažnějšími dojmy.
Resnick zůstal věrný svému stylu, kterému dominuje množství dialogů - důvod, proč se autorovy knihy louskají snadno a rychle. Popisnějším se stal ohledně prostředí i akčních pasáží, ovšem jako už tolikrát předtím selhává po stránce budoucích technologií. Příběh je zasazen do velmi vzdálené budoucnosti, mezihvězdné cestování je záležitostí hodin až dnů, ale lidé například nemají k dispozici oblek, co by je ochránil před pouštními teplotami. Musí spoléhat na své obyčejné oči a ve tmě si svítit, ani profesionální zabijáci nemají implantáty nebo brýle s různými režimy vidění. Komunikace s počítačem připomíná špatný vtip (podobně si ji mohli SF spisovatelé představovat už v 50. letech) a takto by se dalo ještě chvíli pokračovat, Resnick zkrátka postrádá byť špetku technického vizionářství. U některých jeho románů to nevadí, jejich síla je ve schopnosti přimět člověka přemýšlet na určené téma. Nicméně "Orákulum" je spíše akční vycpávka, klade stejnou otázku jako první díl, akorát s nižší intenzitou: lze využít člověka s neskutečnou mocí, nebo je lepší předejít problémům a raději zkusit dotyčného zlikvidovat? Hlavní (anti)hrdinové v tomto smyslu dumají a planě teoretizují o rozsahu schopností Orákula od začátku do konce knihy, kdy se konečně objeví i Ona, někdejší pronásledované dítě, nyní dospělá Penelopa Baileyová. Stále mi absolutně nesedí způsob, jakým manipuluje s událostmi, to už není o efektu motýlích křídel, nýbrž zcela z říše kouzel.
Jako oddechovka to ušlo, přesto jsem od Resnicka čekala větší hloubku, tak budu v hodnocení přísnější.