Opričníkov deň

27.02.2024

(SPOILER) Pí**vina nesmírná, děj postrádající. Jazykem nestravitelným napsaná…. Snad jen bod za ukázku toho co široká duše ruská vlastně obnáší.

Celou dobu čekáte co z toho bude a nakonec gay porno. Vypnul jsem (audioknihu) před koncem a skláním se před panem Zahálkou, že takovou bobost dokázal přečíst celou nahlas. Načtené je to fantasticky, v tištěné podobě bych to nedal.

Tak toto mi absolutně nesedlo a už teď vím, že nikdy nic dalšího od Sorokina nebudu zkoušet číst. Anotace knihy mě nalákala, těšil jsem se na to. Ale je to katastrofa.

Sorokin se asi zkouřil marihuanou a v drogovém rauši napsal tento paskvil. Svým způsobem to má být asi inspirace Jedním dnem Ivana Denisoviče od Solženicyna. Jen obráceně, tedy že sledujeme jeden obyčejný den opričníka, který o všem rozhoduje, vraždí, znásilňuje a to vše dělá pro gosudara.

Děj knížky se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 2027. Ale vše je napsáno tak nesmyslně archaicky, takže přídavná jména se píší za podstatné jméno, slovesa se dávají na konec věty. Takže hlavní postava Andrej Danilovič o sobě mluví například jako „Tvář svou omývám“ a když znásilňuje vdovu, tak to popisuje „a do jejího lůna vpouštím lysého tchoříka svého.“

V roce 2027 vládne car, lidé používají kynžály, kyje, létají letadly a letenky kupují za mince. Kolem Ruska je velká cihlová zeď, Číňani ekonomicky pomalu ovládají Rusko. A všichni mezi sebou mluví asi tak, jak když si představíte zastaralé české překlady Shakespearových divadelních her - a stejně tak nesmyslně zastarale i uvažují.

Vyhnout se této knížce je nejlepší řešení.

25.10.2023

Dost drsná kniha a spíš než fikce se to blíží žhavému současnu. Jazyk a styl je zpočátku zajímavý, protože působí archaicky, ale časem to začně spíš vadit a obtěžovat, slovosled je pro nás neobvyklý. Ruského klasika jsem nečetl žádného, ale jestli píšou nějak takto, nebude se o to radši ani pokoušet.
Přesnější nebo aspoň pochopitelnější titul by byl Den agenta KGB, i když kniha spíš vyznívá jako historické dílo, byť se používá moderní technika. Jak již řada čtenářů psala, dílo je to dějově ploché, žádné konflikty mezi opričníky, líčení jejich "práce" vyznívá nezúčastněně a na každé stránce aspoň jedenkrát "Zaplať Pán Bůh", to je v půlce knihy už dost k nepřežití. A ty jejich orgie a ne jednou denně - to pak ta "prohnilost Západu" je k smíchu.
Kniha se skvěle hodí k 1984 a Farmě zvířat, ale jejich mrazivosti a kvality nedosahuje. Přesto není marné si ji přečíst.

02.09.2023

Slovník i téma mi zpočátku připomínaly také Fukse a jeho Spalovače, i tady hlavní hrdina mluví květnatým jazykem a jakoby stojí nad hrůzami, kterých je sám aktérem, vlastenectví a patos mi připomněly jiné knihy ruských autorů, i když zde je vše předimenzováno, to vše chápu, ale ta zvěrstva a orgie, které se zde popisují, jsou už za mojí hranou.

30.06.2023

Kniha mně úplně nesedla. Možná jsem měl jen jiné očekávání.
Vzhledem k válce na Ukrajině, už bohužel není kniha jen vizí, kam může Putin dotáhnout Rusko a život v něm, ale stává se krutou realitou.

17.06.2023

Skvělý námět (a je smutné, jak moc se mu přiblížila ruská realita), ale bohužel na můj vkus docela slabé zpracování. Sorokin se zřejmě inspiroval Solženicinovým Ivanem Děnisovičem, ale popis jednoho dne hlavního hrdiny je zde příliš svazující a nepříliš zajímavý. Okolnosti vzniku tohoto obludného režimu jsou jen letmo naznačeny a pozornost není příliš věnována ani dalším zajímavým rysům jako třeba čínské populační expanzi na Sibiři. Bohužel opričníci v Sorokinově podání jsou poměrně jednotvárnou skupinou bez viditelných konfliktů, extremistů, osobních ambicí apod, což jim ubírá na autentičnosti.

23.04.2023

Dost hnusná kniha. Asi jako dnešní Rusko. Každému mnichovanovi před přestěhováním na východ vřele doporučuju přečíst.

10.04.2023

Uf, tyjo.
Myšlení hlavního hrdiny je kapku jako ze "Spalovače mrtvol." Tak trochu magor divný, temně, zvrhle a poeticky přemýšlející... No pak jsem měla chvíli dojem zájezdu do "Otčiny" té západní, prohnilé. A na vršek dortíku žluklého položila bych "1984" třešniček říznutých lahůdkami podobnými.
Akorát že na tohle stačila pouhá jedna krátká knížečka.

Jak se vždycky divně křeníme, když někdo mluví našim hlasem vnitřním... hm?
Pohladilo na duši.

06.04.2023

mrazivá sonda do ruského způsobu myšlení, světového názoru a uspořádání společnosti.

31.03.2023

Nedočteno. Moc mě to nezaujalo. Je to prostě konstatování, jak to v Rusku chodí. Archaická, barbarská společnost.

31.03.2023

Trochu kontextu na úvod :

Opričník bol skutočne člen tajnej osobnej gardy Ivana IV. Grozného, ktorý mala za úlohu udržiavať vnútorný poriadok, potlačovať politickú opozíciu a odstraňovať nepriateľov cára, boli známi svojou brutalitou a zverstvami.

K tomuto základu pridáme opisy ala Barbar Conan, veľké množstvo ruského pátosu, posunieme dej do roku 2000 a niečo, kvôli vojne je to vlastne jedno a získame toto majstrovské dielo, ktoré primárne poteší LGBT fanúšika serverov ako Hlavné správy či Infovojna.

09.01.2023

Asi to mělo kopírovat Jeden den Ivana Denisoviče, proto jde jen o den bez nějakého vyvrcholení. Toto bych autorovi nevyčítala, ale jinak to jde úplně mimo mě. Ano, totalita vykreslená v knížce je opravdu odporná. Jenže mi tady chybí jakákoliv rafinovanost - hlavní hrdinou nelze než opovrhovat, nikde ani náznak toho, že bychom se třeba jako čtenáři mohli a měli nad něčím zamyslet, všechno je nalinkované a brutálně přímočaré. Asi o to autorovi šlo, ale není to pro mě.
Btw. nevím, jestli je to překladem, ale ani jazyk mi nevyhovoval. Přídavná jména položená za podstatnými, slovesa na konci vět… proč to?

07.12.2022

Mám teď ruské období, snažím se pochopit, co se to v Rusku děje. Tahle knížka je další střípek k poznání ruské nátury a je to děsivé, protože uvěřitelné. Vypadá to, že na jednoho Borise Němcova tam žije milion mužiků.
Oceňuji skvělý překlad.

04.12.2022

Nejsem asi cílová skupina (doporučil mi to o generaci starší čtenář) a navíc jsem si vybrala špatnou dobu pro ruské téma. Takže spíš je špatný můj výběr než kniha. Ale mně neoslovila.

05.11.2022

Kniha, po ktorej by som nesiahol, ak by ju niekto nezmieňoval ako super čítanie. Pre niekoho možno áno, pre mňa to bolo otravné a v podstate nudné a povrchné poukázanie na to, ako to v Rusku chodilo, chodí a bude chodiť. Za ďalšie, nedokázal som prečítať ruských klasikov kvôli ťažkopádnemu jazyku, ktorý je aj tu - nejdem porovnávať, nemám ako, lebo ma ruská literatúra neoslovila - a je to príšerné. Na to, aká je kniha krátka, tak som ju čítal pomerne dlho pretože štýl, dej, reč, opisy - toto všetko ma rozčuľovalo. Úplnú nechuť a aj pachuť vo mne vyvolala posledná scéna, kľudne si ju mohol autor odpustiť, stačí, že bez podobných vecí sa dnes už nenatáčajú ani filmy, či seriály. Obávam sa, že ak sa z toho stane štandard aj v literatúre, tak sme na priamej ceste do zatratenia.

Knihu jsem si koupil zcela náhodou "do vlaku", ve výprodeji v antikrariátu. A přečetl ji na jeden zátah. Děj je již popsán v mnoha předcházejících příspěvcích, a tedy jen dodám, že hlavní červená nit, kterou jsem si v knize našel, je popis DNA ruské duše - náš car (zde zvaný Gosudar), je moudrý, rozhodný a neomylný vůdce a pastýř, kterému je souzeno vládnout. A lidem je souzeno jej obdivovat a pro něj pracovat, aby - někdy v budoucnosti- bylo lépe. Rusko v kostce. Plný počet bodů nejen za nečekaně aktuální knihu, ale i za výtečnou práci překladatele.

04.07.2022

Kniha se bude určitě vzhledem k současným událostem v Rusku a na Ukrajině řadit mezi "znovuobjevené" romány. Autor knihu napsal v roce 2009, kdy se ještě Putin snažil tvářit jako demokrat, kterým nikdy nebyl. Samozřejmě, podobně jako u jiných znovuobjevených románů (např. Tábor svatých) ho nelze brát jako výplod geniální vizionářské fantazie autora. Sorokin v podstatě popsal vlhký sen všech ruských nácků. Touha otočit se k Evropě zády, spálit všechny "dekadentní" knihy, postavit znovu ortodoxii do středu společnského života a na trůn dosadit silného gosudara není v ruských ultranacionalistických kruzích nic nového. Idea, že Rusko je svatou zemí, která brání křesťanskou civilizaci, pochází ostatně už od prvních carů.
Je pravda, že děj knihy není nijak dynamický, ale v tom podle mého názoru spočívá pointa knihy. Příběh popisuje život opričniků, tedy pomyslných psů a metel novodobého gosudara, kteří stáli nad zákonem a v podstatě svými kořistnickými výpady šířili teror do všech stran. Jejich život byl již v sedmnáctém století plný násilí, nezřízených pitek a dekadentních radovánek. Sám hlavní hrdina na sobě pozoruje, že jako všichni opričnici je zoufale nevyspalý a na začátku každého dne si nemůže vzpomenout, co vlastně minulý den dělal. Tím se celý příběh navrací na svém konci do bodu, kde začal. Již několikrát jsem psal, že Rusko je zemí zahleděnou do své minulost, do níž by se ruský národ rád navrátil nebo alespoň vybrané její střípky přenesl do přítomnosti. Tato kniha popisuje, co by se stalo, kdyby se to podařilo nade všechna očekávání. Současný ruský režim buduje jakýsi slepenec adhokracie a novodobé opričiny (zejména v okrajových neruských částech - např. Kadyrov v Čečensku). Rusko za současných podmínek nemá jako civilizovaný stát budoucnost. Problém ovšem spočívá ve skutečnosti, že to ruskému režimu ani v nejmenším nevadí.
Kupodivu mě při čtení knihy nijak nerušil archaický jazyk a tímto skládám poklonu překladateli. Samotný autor na mě zatím působí podobně jako Philip K. Dick, což znamená velice zajímavé nápady a skvělý styl psaní, ale forma, jakou autor své náměty zpracoval neosloví každého. Ba naopak, u některých čtenářů může vyvolat vysoká očekávání a následné trpké zklamání.

25.05.2022

Přečetl jsem to jedním dechem, neskutečně podmanivý je jazyk a tady je asi třeba ocenit i překladatele. A dál? V dnešní době neskutečně aktuální dílo. Působivá satira a do extrému dovedený vlhký sen mnoha Rusů a třeba i jejich českých kolaborantů. Rusové vždy byli národem minulosti a věřím, že podobně si spousta z nich ideální Rusko představuje. A když myslím podobně, narážím jen na jednu část, kterou Sorokin popisuje. Na návrat k tradicím, pravoslaví a "slavné" minulosti Ruska. Autor k tomu ale zcela správně ukazuje i tu druhou část, kterou by to přineslo. Ještě větší korupci a ještě větší neúctu k lidskému životu a lidství obecně než je teď v Rusko obvyklé. Krásný příklad toho, jak by společnost mohla vypadat, kdyby se vlády ujala ta nejhorší lůza. Věřím, že kdyby voliči SPD byli gramotní, tak by z knihy byli nadšení a chtěli by být jako Pařez.

20.05.2022

Čtení po letech...Při čtení neustále přemýšlím, jestli nepřestat, protože je to vyloženě otřesné, ovládají mě naprosto fyzické pocity hnusu a odporu....Vždycky dočtu, protože je to výborná literatura (teď se mnozí otřesou, jak může být dobrá literatura hnusná :-) ).
A protože ten hnus tam není prvoplánový.....není, toto se tam prostě děje, na různých úrovních a to nelze popsat krásnými slovy....Také jsem milovník ruské klasiky a čtu ji stále, ovšem dnešní literatura si s tím nevystačí, to by bylo jen opakování, které nic nepřinese.
Doporučuji, ale rozhodně to není pro každého.