Opatství Northanger
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440051/bmid_opatstvi-northanger-h7s-440051.jpg
4
1146
182
V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austenové mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského faráře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření, které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou. Ačkoliv má hlavu popletenou hrůzostrašnými gotickými romány, tehdejší oblíbenou dívčí četbou, a často vidí i v úkazech zcela běžných romantické drama, nakonec jí bystrý rozum ukáže správnou cestu a s milou Catherine – jak jinak – všechno dopadne šťastně.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Leda
Originální název:
Northanger Abbey , 1818
více info...
Přidat komentář
Dřív bych knížku označila za slaďák. Líbí se mně však, že tento "slaďák" odmítá intrikány a sama autorka taky, takže mu dávám plný počet bodů. Pýcha a předsudek i Rozum a cit se mně však líbily víc.
Za sebe hodnotím jako nejslabší knihu úžasné Jane Austenové. Pomalý a táhlý rozjezd, málo dotažené dialogy postav i samotná romantická zápletka, která by stála za lepší vykreslení.
Jsem zklamaná, asi nejslabší kniha, kterou jsem od autorky četla. Ani mě žádná postava z knihy nepřirostla k srdci.
Poté, co jsem se letos vrhla na doplnění znalostí z klasických děl (nějakou tu dekádu po maturitě), trošku jsem se tohoto díla bála, jelikož mě zatím nic moc neoslovilo.
Každopádně jsem velmi mile překvapená, protože se to četlo strašně dobře a dost to odsýpalo.
Když to vezmu kolem a kolem, děje tam je hodně pomálu, ale jako ironicky napsaný způsob života tehdejší doby hodně povedený.
Situace mi přijdou v knize vyhnané do extrémů, aby bylo vidět nesmysly, které se od žen žádají. Tedy upřímně doufám, že je to opravdu poukazání na pěstovanou hloupost žen (ale ve své podstatě i mužů) a že tohle nebylo myšleno vážně.
V celém příběhu jsem nenašla vyloženě sympatického hrdinu, právě proto, že mi přišli všichni přehnaně hloupí a naivní, ale díky myšlence, že je vše ironické, jsem si příběh užila.
Nebylo to zas tak stoprocentně čtivé jako jiné knihy Austenové, ale i tady musím ocenit literární styl. Prostoduchá hrdinka, prostoduchý text. Je to skvělý způsob, jak navodit správnou atmosféru a dostat čtenáře ke správnému chápání postavy.
I v tomhle případě se mi víc líbí filmové zpracování, které se nebojí být poněkud explicitnější. Ale zase ta útlocitnější knižní verze perfektně odpovídá výše zmíněnému souladu povahy hrdinky se stylem textu.
Liší se od jiných autorčiných knih převážně tím, že zde mi ani tolik nezáleželo na hlavním páru a kdy bude Catherine vyznána láska. Mnohem víc jsem se zajímala o její přítelkyně, Isabellu a slečnu Tilneyovou. Hlavní hrdinka v průběhu knihy dospívá, začíná být obezřetnější co se přátel týče a konečně se naučí, že její laskavosti a přátelství nemůžou být všichni hodni.
Za sebe můžu říct, že to není zrovna nejpovedenější kniha od této proslulé autorky. Nicméně pořád to bylo celkem příjemné čtení. Začátek byl podle mého názoru trochu suchopárný, ale druhá půlka už se četla o něco lépe. Trochu mi u Catherine vadilo, že se nechala tak snadno obalamutit neupřímným lichocením a přeslazenou přátelskostí Isabelly Thorpové, která byla očividně falešná. Ale při její naivitě a nezkušenosti se to možná vlastně dalo očekávat. Sama Catherine si párkrát docela naběhla. Z celé knihy se mi asi nejvíce zamlouvali sourozenci Tilneyovi (Eleanor a Henry).
Kniha samozřejmě nese prokazatelně rukopis své autorky s mnoha ironickými postřehy a občas vtipnými scénami (hlavně pátrací "hororové" scény z Opatství), nicméně se ani zdaleka nevyrovná jejímu zřejmě nejslavnějšímu dílu - Pýcha a předsudek.
Slabší z knih od Jane Austen, ale pořád dobré. Jen ty postavy mi prostě k srdci nepřirostly. Oproti Pýše a předsudku nebo Rozumu a citu je to slabota.
Styl, kterým je to napsané, mám moc ráda a četlo se to dobře. Ale postavy mi prostě nějak neseděly. Pořád mám jakou nejlepší postavu od Austinové zažitou Elisabeth a tu u mě žádná jiná nepřekoná. Catherine jsem na chuť nepřišla a kolikrát mi svým uvažováním spíš lezla ne nervy.
Príbeh sa mi páčil. No je ho potrebné hodnotiť očami tej doby. Autorka dokonale vykresľuje postavy románu. Z rôznych postáv a ich činov a správania, si dokážeme vziať ponaučenie. Autorkyne zmýšľanie vás núti zamyslieť sa, nad danou situáciou, prečo daná postava urobila to čo urobila a prečo to urobila. Catherine prišla do Bathu, ako naivné mladé dievča, no domov sa vracia ako rozhodná, už nie naivná mladá dáma. Hanry bol rozvážny a dokonalý džentlmen. Izabellu by sme v dnešnej dobe nazvali vypočítavou mrchou. Slušnejšie prirovnanie mi nenapadá. A Thorp slizký namyslenec, ktorý sa po uražke jeho ega, držal vety "keď nebude moja, tak ani jeho". Aj napriek rôznym intrigam a prekážkam, príbeh končí štastne, takže nemám mu čo vytknúť.
Dostala jsem chuť si připomenout jeden příběh od autorky kterou miluju. Její díla vždy zaberou a potěší.
Opatství Northanger je moje oblíbená kniha J. Austen. A to především proto, že se jedná o vybroušenou společenskou satiru - tedy hlavně v první polovině. Ta druhá se zase strefuje do klišé gotických románů. Je tu spousta černého humoru a narážek, chytře zabalených do vtipných konverzací a společenských situací. Naivní a bezelstná hlavní hrdinka s bujnou představivostí Catherine do toho skvěle zapadá - i když během knihy ujde dlouhou cestu a zmoudří.
V průběhu příběhu do něj autorka často vstupuje a komentuje dění. Tyto komentáře jsou i po 200 letech velmi aktuální a trefné, což mi připadá naprosto skvělé. Bavila jsem se.
Četlo se to dobře, pěkná angličtina, ale všichni se v knize chovají jako idioti
Milá romantická kniha, které ale nechybí vtipné i ironické postřehy ze života tehdejší společnosti, napsaná velice příjemným stylem. Příběh mladičké, upřímné a příliš důvěřivé Catherine, která po vstupu do společnosti poznává přátelství, lásku ale i povrchnost a vypočítavost.
Přenést se ve fantazii do doby, místa a společnosti, kde největším problémem bylo co na sebe a kam se půjdu bavit a co bude nového v milovaných románech, bylo fajn. Tyhle "strasti a útrapy" hrdinka zvládla skvěle.
Za mne příjemné odpočinkové čtení, u kterého se člověk i pousměje.
Z velké části mě to nebavilo. Styl psaní tohoto románu je skutečně unikátní - plný ironie, nadsázky a sarkasmu. Je to román a současně je autorkou komentovaný. No a to mě rušilo.
Naivní dívka - autorkou označována jako hrdinka - čte strašidelné romány a pak si to přenáší do reality, zároveň zažívá i první lásku a vůbec poznává rozmanitost špatných lidských vlastností, s nimiž se dosud nesetkala.
Umím si představit, že by z toho byl velmi dobrý film, se zaměřením na ty charaktery. Jelikož evidentně takový film už vznikl, rozhodně na něj kuknu.
Zajímavé čtení. Hodně dlouho dobu při čtení jsem přemýšlel proč se kniha jmenuje tak jak se jmenuje... nedávalo to smysl. Ale nakonec to smysl dává. Lehce naivní Cathrine jede na několik týdnů do lážeňského města a musí si projít radosti a strasti společenského života. Musím uznat, že satira je tady opravdu ostrá! Až mě to překvapilo. Na druhou stranu dlouhá, květnatá souvětí u dialogů tak úplně nepomáhají rychlému čtení. Líbilo se mi i shazování principů tradičních gotických románů.
Na knizce se mi líbilo velice verne popsani soudobych problemu spolecnosti a jeji rozdeleni na muzskou a zenskou cast. Je to oddechove cteni bez slozitejsich zapletek. Hlavni postava Catherine je naivni a dost hloupoucka, aspon tedy ze zacatku pribehu, pana Thorpeho jsem z duse nesnasela. Postavy maji bohaty spolecensky zivot hodny pomeru te doby a na rozdil od dnesnich lidi maji porad hodnoty, kterymi se ridi. V pribehu neni moc vyrazna romanticka zapletka a pribeh je nakonec prilis rozvlacny. Doufam, ze dalsi knizky autorky budou trosku lepsi. 3,5⭐/5⭐
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika lázně georgiánská Anglie gotické romány regentská Anglie klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Opatství Northanger je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 1 807x |
| Čtenářské výzvě | 301x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 580x |
| Chystám se číst | 297x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 21x |
Milý a príjemne ironický román o istej slečne Catherine, ktorá postupne zistí, že existujú aj hrôzyplnšie veci než stredoveké opátstva, točité schody, polnočné búrky a vŕzgajúce podlahy – a totiž niektorí ľudia. Súrodenci Isabella a James sú skvelým dôkazom toho, že sa menia len dobové kulisy, no nie charaktery, a ešte viac dokazujú autorkin ostrovtip pri hodnotení a opisovaní manipulatívnych a falošných ľudí. Dokonca by som povedala, že ich vytvorením prekonala samu seba (aspoň mne sa teda zdalo, že taká Isabella je ešte vyšší level duševnej mrzkosti ako napríklad Fanny z Rozumu a citu či pán Collins z Pýchy a predsudku). Škoda, že ostatné postavy boli skôr mdlé, na čele s hlavnou hrdinkou. Tá síce obstála ako obraz naivnučkej a nevinnučkej slečny, ktorá sa prvýkrát vyberie do veľkého sveta, ťažko si ju však asi obľúbiť podobne ako životom viac podkutú a duchaplnosťou obdarenú Elizabeth Bennetovú či Elinor Dashwoodovú. To ma však neobralo o čitateľský zážitok a pôžitok (a v závere aj o miernu radosť z očakávaného happy endu).