Opatství Northanger
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/167824/bmid_opatstvi-northanger-DTg-167824.jpg
4
1146
182
V mondénních anglických lázních Bath bývaly v době Jane Austenové mladé slečny uváděny do společnosti, aby se obrousily a pod dohledem matinek získaly žádoucí partii. Hrdinkou příběhu je Catherine, dcera venkovského faráře, upřímné, bezelstné, radostné stvoření, které se v nezvyklém prostředí vedle vítaných radovánek setká i s nejednou nástrahou. Ačkoliv má hlavu popletenou hrůzostrašnými gotickými romány, tehdejší oblíbenou dívčí četbou, a často vidí i v úkazech zcela běžných romantické drama, nakonec jí bystrý rozum ukáže správnou cestu a s milou Catherine – jak jinak – všechno dopadne šťastně.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Northanger Abbey , 1818
více info...
Přidat komentář
Northangerské opatství, ne tolik populární kniha Jane Austenové, já ji však řadím mezi ty nejoblíbenější. Austenová zde naprosto nepokrytě využívá svůj osobitý sarkasmus a ironii. Celá kniha je v podstatě jakási parodie na tehdy populární gotické romány. Austenová se jim nevysmívá, sama je milovala, ale dokázala do příběhu vtisknout jejich typická klišé, což je zábavné. Oblíbila jsem si hlavní hrdinku Catherine, která je poněkud netypická. Není oslnivě krásná jako Marianna, nemá Elizabethinu emancipovanost a břitkost, není to ani žádná šedá myška jako Fanny a není výřečná jako Emma. Nedokázala bych ji přirovnat k žádné další hrdince od Austenové, ale snad i proto ji mám tak ráda. A pan Tilney? Ten se pro mě díky svému humoru stal Austenovským mužem číslo jedna! (Dobře, možná za to trošku může i film?). Pokud máte knihy Jane Austenové rádi, připravte se na něco trošičku jiného, ale zároveň klasicky Austenovského.
Dočteno, utrpení skončilo. Kdybych to nečetla kvůli výzvě, tak jsem knihu odložila po přečtení pár stránek. Tohle rozhodně není nic, co by mě zaujalo. Četla jsem Pýchu a předsudek a myslela jsem po přečtení komentářů, že to bude alespoň trochu podobné. Kniha skončí v knihobudce. Třeba se bude někomu líbit, mě by doma jen zbytečně zabírala místo v knihovně.
Další krásná knížka od Jane Austen. Velmi milé, hezké a jednoduché čtení. I v této knize se objevil autorky typický smysl pro ironii. Příkladem je Catherin a její “starosti a útrapy”. Člověk se hrdince zasměje, ale zároveň s ní soucítí a celou knihu je jí nakloněn. Tato knížka neobsahuje tolik postav, jako je tomu např. v knize od téže autorky Pýcha a předsudek, takže se člověk daleko rychleji zorientuje. Knihu můžu jedině doporučit.
Zajímavé čtení z doby, kdy lidé ještě jezdili kočáry taženými koňmi, komunikovali skrze dopisy, bavili se na kolonádách a na plesech, rodiny měly mnoho ratolestí, a pro mladou dámu bylo životně důležité najít si tu správnou odpovídající partii. Trochu mi při čtení vadily ty květnaté dlouhatánské dialogy, jelikož jsem se v nich trochu ztrácela. Hrdinka ve mně vzbudila zvědavost co se týče románu Záhady Udolfa, který právě četla a díky kterému neustále propadala romantickým představám.
Podobné příběhy miluju. Jsou pohlazením po mojí romantické duši. Přenáší mě do jiného času, prostředí, má sympatické postavy a u Jane Austenové se ani nemusím stydět, že jsem tuhle dívčí, úsměvně milou a dokonce vtipnou knížku četla. Ne, nic se nemá brát příliš vážně, ani oblíbené gotické romány.
Jsem romantik a když mohu číst knížku o lásce z anglie 19.století je to potěšení. Mám ráda současnou literaturu, ale nepohrdnu knížkami jako jsou ty od Jane Austenové. Líbí se mi jazyk, úcta i trápení té doby. Moc jsem si knížku užila.
Moje první a rozhodně ne poslední dílo od Jane Austenové. Vzhledem k tomu, že čtu převážně současnou literaturu, pro mě bylo velmi osvěžující přečíst si něco z jiné doby. Z doby, kdy ještě cudnost a čest něco opravdu znamenaly. Líbila se mi nezkaženost hlavní hrdinky vržené do světa plného prostopášnosti a přetvářky i to, že se špatnými vlivy nenechala ovlivnit a zachovala si svou čistotu. Skvělé byly i autorčiny narážky na soudobou literaturu a poměry. Očividně není vůbec špatný nápad čas od času sáhnout po klasice.
Za mě zatím nejslabší román od autorky. I přesto jsem si ale jeho čtení užívala. Postavy byly sympatické a děj příjemný.
Toto hodnocení rozdělím na dvě části:
1) Český překlad
2) Samotný příběh
1) Poprvé v životě jsem po Jane Austenové sáhla v češtině. Neměla jsem to dělat. Už nevím, jaké nakladatelství a jaký překladatel to měl pod palcem, ale nedalo se to číst. Moc nečtu české překlady, když se jim můžu vyhnout, ale je normální, abychom tak šíleně skloňovali jména? Příklad: "Catherině se rozsypaly korálky." Vážně, CatherinĚ? Sama za sebe bych napsala prostě Catherine. Z toho důvodu jsem raději sáhla po originálu, protože ať chci či nechci, musela bych ten překlad trochu promítnout ve hvězdičce. A to si Jane Austen nezaslouží...
2) Teď k příběhu. Zápletka pro mě byla o něco zajímavější tím, jak hlavní hrdinka byla odvážná a do všeho šťourala. Tento element je přítomen samozřejmě ve skoro všech jejích příbězích, ale zde to má nádech mystična, což se mi velice líbilo. Samozřejmě je to to pravé pro nás, kteří milujeme náhledy do společnosti tehdejší doby. Za sebe tento příběh doporučuji, je něčím jiný ale zároveň tak dobře známý.
Vyborna oddechovka. Vtipna tim, jak okate si autorka dela srandu z jinych romanu te doby.
Bylo to fajn čtení s pohledem do tehdejší společnosti, kde se lidé bavili jinak než dnes, kdy je svět plný technologií. Hlavní hrdinka mi někdy přišla naivní, ale i tak to bylo skvělé.
Taková jednohubka od Jane. Není špatné si jednou za čas počíst o společnosti, kde muži byli galantní, dané slovo platilo a lidé se radovali z maličkostí....
Po románu Pýcha a předsudek se tato kniha u mě zařadí jako druhá nejoblíbenější od J. Austen. Hlavní hrdinka byla vcelku sympatická (na rozdíl od hrdinky v knize Emma), ač často naivní. Kniha měla vcelku svižné tempo a vážně mě zajímalo, jakým směrem se vzájemné vztahy budou dále ubírat. I romantická linka zde byla taková milá a uvěřitelná (na rozdíl od té v knize Rozum a cit).
Líbilo se mi to víc než Rozum a cit. Vtipné, čtivé, zajímavé. Lehce romantické, snivé, s nádechem tajemství. Catherine byla sympatická a fandila jsem jí.
Nenáročné čtení, které vám na rtech vyloudí úsměv a v srdci hřejivou vzpomínku.
Dalo by se říct, že autorka vypráví nepříliš komplikovaný, hodně romantický příběh "jak hodná a příkladná Catherine došla své vysněné lásky", případně "nakonec byla svatba a žili spolu šťastně a spokojeně až do smrti ". Jenže lze knihu vnímat i jinak, vždyť román Ann Radcliffe "Záhady Udolfa ", který Catherine tak učaroval je tzv. gotický román a jako takový patří vlastně mezi předchůdce moderního hororu. Ještě zajímavější mi připadá skutečnost, že Jane Austen svoji knihu částečně pojala jako parodii právě na gotické romány. Nějak jsem vždycky předpokládala, že v době, kdy své knihy psala, vznikala především literatura vážná, seriózní... Takže vic, než romantický příběh mě zaujalo, jak si hlavní hrdinka vinou fascinace oblíbenou literaturou, spolu s vlastní bujnou představivostí, dokázala zkomplikovat skutečný vlastní život.
"Máme-li dobrou hlavu, vybavenou vědomostmi, znamená to, že postrádáme schopnost zalichotit marnivosti ostatních, a toho by se rozumný člověk měl vždycky vyvarovat."
Opatství Northanger je knihou, kterých se málo svého druhu. Celou dobu četby jsem se cítila, jako by se mnou autorka spíše vedla konverzaci, jejíž záminkou je příběh.
Paralelně s vyprávěním mi autorka přináší svědectví o pošetilostech lidí své doby, netají se názory na momentální módní chování a sděluje zkušenosti, jejichž pravdivost je často platná doteď. Tento rys je u Jane Austen dobře známý a ceněný, v Opatsví Northanger mi však přijde nejvýraznější ze všech knih, co jsem doposud četla.
Samotný příběh Catheriny a pana Tilneyho je hezký. Hlavní hrdinové se často setkávají, dostanou prostor se dobře poznat a zamilovat se. V cestě jim stojí několik
překážek společnosti, ale ty jsou schopní překonat díky svým charakterům - upřímnosti Catheriny a rozvahou a humorem pana Tilneyho.
Kniha se četla velice dobře a bavila mě od začátku do konce.
I v tomto díle se to hemží plesy, sedánky a korzováním po parcích, ale Catherine je docela sympatická, trošku naivní, slečna a ten příběh se mi moc hezky četl. Nebyla to nuda, naopak takové svěží a lehké čtení.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika lázně georgiánská Anglie gotické romány regentská Anglie klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Opatství Northanger je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 1 807x |
| Čtenářské výzvě | 301x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 581x |
| Chystám se číst | 299x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 21x |
200 let stará kniha, ale satira ostrá jak břitva. Austenová si dělá legraci nejen z fanynek gotických románů, ale z celého tehdejšího způsobu života žen z „lepší“ sociální vrstvy. Moc by mě zajímalo, jestli se svým způsobem života byla smířená a knížku zamýšlela jako laskavé poškádlení. Anebo jestli svůj život ve skutečnosti nenáviděla. Protože jeho povrchnost, malichernost a zbytečnost viděla a popsala nemilosrdně.