Opatova protivenství

1 17. února

Kniha působí jako povinná školní četba pro děti a mládež. Je z ní výrazně cítit autorova snaha o poctivou přípravu a seznámení se s dobou raného středověku včetně přežívajících předkřesťanských rituálů u prostých lidí, nicméně příslušné historické vzdělání není snadné krátkým samostudiem dohnat. Vzniklé mezery v přehledu o počátcích Milevska jsou potom v kontrastu s pracemi např. Pavla Břicháčka nebo Pavly Zelenkové o dějinách kláštera. A nejenom to, i obyčejné věci, jako třeba "ocelová" radlice pluhu či "pytlovinová" zástěra ukazují na nedostatečné znalosti daného období. Bazilika nebyla stavěna "na zeleném drnu", předcházela jí na stejném místě dřevěná sakrální stavba následovaná drobným kamenným románským kostelíkem, později ještě zřejmě rozšířeným, teprve následně převrstveným výstavbou románské baziliky, která také probíhala v několika fázích. Stavebně-historický vývoj je v tomto místě poměrně složitý, jak prozradily dosavadní archeologické výzkumy. Také pohnutky velmože Jiřího k založení kláštera byly nejenom duchovně daleko hlubší, než je fabulováno v knize, ale vedla k tomu i výhodná poloha na důležité křižovatce cest a snaha o kolonizační podnikání v dosud řídce obydleném území. Na několika místech knihy se opakují některé věty (což je spíše chyba editora), v závěru příběhu chybí ukončení osudů pana Jiřího (i když nejasným, naposledy je zmiňován v roce 1216). Nicméně jako literaturu pro mládež z Milevska a okolí lze knihu doporučit.

1 29. ledna

V knize mi chyběl silnější příběh , jednalo se spíš o popisný děj. Ještě zkusím nějakou starší autorovu knihu , ale tato mě vůbec nenadchla.

14. ledna

Po dlouhé době jsem se vrátil k tuzemské knize, a to z prostředí mému srdci nejbližší - z mého bydliště. Musím říct, že jsem od krátkého příběhu mnoho nečekal, takže jsem byl nakonec velmi mile překvapen - především svěžím a stručným dějem a celkem zajímavými zvraty. Dokonce i k postavám jsem dokázal najít vztah, především k opatu Jarlochovi a Gumprechtovi aka věčně nespokojenému řemeslníkovi. Škoda jen, že kniha byla tak krátká a polovina z ní je neúčelně vyplněna historickými fakty o křižáckých výpravách a Českých škatulatách na královském trůnu - nemělo to na děj téměř žádný vliv a jen to rušilo.
Možná je dobře, že má kniha jen něco málo přes 100 stránek. Pokud by autor psal dál, asi bych se začal nudit.

4 13. ledna

Milevsko je pro mě geograficky nejbližší město, takže jsem se těšila, jak si počtu originální podání o založení kláštera. Čtení to bylo poklidné , zasazovala jsem si to rovnou do místní krajiny a taky se šla podívat, kdeže to byla ta hliniště a dělala si do textu poznámky. V poslední třetině jsem vynechávala pasáže z křížové výpravy a soustředila se pouze na klášter a Milevsko a užívala jsem si to.

1 02. ledna

Po roce jsem knihu otevřel a opětovně přečetl, jaké bylo překvapení , že jsem si ji daleko více užil a moc se mi líbila. Bude to tím ,že jsem již od ní neočekával to co posledně a naopak jsem očekával zklamání ale to se nedostavilo- naopak uspokojení. Opětovně dokazuje ,že Pavel Hrdlička je talentovaný spisovatel na historické témata.

2 03.11.2020

Odpočinkové čtení. Série s podrychtářem Václavem byla čtivější.

9 23.10.2020

Ve srovnání s příběhy podrychtáře Václava je děj tohoto románu takovou tichou řekou. Klidný běh času v Milevsku a překotné události v říši a při křížových výpravách byly tím kontrastem domácích a evropských dějin. Knížka se mi líbila, nevadí mi číst příběhy. Na plný počet hvězd to ale není, dávám tři a půl, tak to zaokrouhluji na čtyři.