Oneskorené reportáže

od:


KoupitKoupit eknihu

Hovoriť nad touto knižkou o návrate Ladislava Mňačku (1919) do slovenskej literatúry by bolo možno efektné, nebola by to však pravda. Nikdy z nej totiž neodišiel - len sa nevydávali jeho knihy. Niekoľko generácií mladých čitateľov si ako štafetu z ruky do ruky podávalo ohmatané a rozpadávajúce sa staré vydania. Najmä však v samom organizme literatúry pôsobilo pod povrchom všetko, čo do nej s takou bezočivou samozrejmosťou skoro pred tromi desaťročiami vniesol: neprikrášlené životné fakty, nepodplatný pohľad na utajované súvislosti, neúnavnú, síce programovo civilnú, no svojou odvahou až dojímavo rytiersku obranu slabých a bezprávnych proti mašinérii moci a jej spupným strojcom a údržbárom. V tomto zmysle Oneskorené reportáže (1963) otvárajú novú etapu slovenskej literatúry. Etapu úporného pokusu o pravdu. Nik pred Mňačkom (ak nerátame pritlmenejšie tóny jeho vlastných reportáží Kde končia prašné cesty z toho istého roku) tak drsne a rúhavo nepomenoval stav, v akom sme žili a nerozptyľoval jedovatú hmlu, ktorá ho halila. Autorovo slovo sa tak stalo jedným z dôležitých katalyzátorov atmosféry, umožňujúcej odbojný zdvih nášho umenia, výrazný najmä na Slovensku, najplastickejšie na stranách legendárneho týždenníka Kultúrny život. (Mimochodom, Mňačko bol nielen jeho kmeňovým autorom, ale dvakrát i šéfredaktorom.) Ladislav Mňačko nie je literárny estét, ale celým uspôsobením bojovník, ktorý sa hrdo hlási k svojim publicistickým koreňom. Životný postoj vášnivého a po nových poznatkoch bažiaceho reportéra mu umožňuje prenikať pod povrch javov, obnažovať skryté väzby a demaskovať ich. Cieľom jeho úsilia nie sú bravúrne štylizácie či dômyselné psychologické sondy (hoci ani tie nie sú cudzie jeho tvorivému naturelu), ale neprikrášlené, surové fakty o stave spoločnosti. Vynieslo mu to neraz konflikty s kritikou; tie však nezmiatli čitateľov. Neomylne siahali po knihách, v ktorých cítili pulzovať vlastný život i reportérovo úsilie, riskujúce osobné spoločenské postavenie i kariéru v zápase proti jeho mrzačeniu. Týmto čitateľom adresujeme i nové vydanie Oneskorených reportáží. Nazdávame sa, že ešte stále, žiaľ, aktuálnych, aj keď už len ako živé a zainteresované svedectvo....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/27343/oneskorene-reportaze-HwT-27343.jpg 4.268
Žánr:
Povídky, Literatura slovenská
Vydáno:, LITA
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Přidat komentář
SSTknihy
27. září

Malá lidská dramata, která obludnost doby přetavila ve velké lidské tragédie. Některé příběhy končí šťastně, některé tragicky, ale jejich hrdinové z nich nikdy nevyjdou nepoznamenáni.

Péťa1950
20. června

Děsivé svědectví o době, která se nám zdá vzdálená, ale měli bychom si dát pozor, aby se v nějaké formě nevrátila. V šedesátých letech jsem byla dítě a současné dění u nás mě děsí.

Kristy78
24. března

Místy až neuvěřitelné, absurdní. Zavedla bych jako povinnou četbu, zvláště těm, kteří s láskou vzpomínají na časy minulé.

Tozbee
18. ledna

Čtení některých povídek mě až fyzicky bolelo. Netuším, jak bych dokázal v něčem podobném žít. Jen vím, že bych buď neobstál sám před sebou a totálně se tím užíral, nebo by mě to dočista semlelo a stalo se ze mě cynické prase... :-/

"Podali mi tenhle hadr a na všechny moje otázky jen krčili rameny... Vaše cesta do NDR se zamítá... nikomu jinému, nikomu se nezamítá, jen vám se zamítá... odpovědný soudruh se... nikdo jiný, ani razítko, ani podpis, jen se... zamítá se, povoluje se, nevyhovuje se, sesesesese, kdo to je, ten soudruh se? Jak může zasahovat takovým způsobem do osudu lidí?"

duhovabublina
13.09.2017

Zase jsem jednou posílala knihovnici do skladu, když mi tuhle knížku přinášela, říkala, že se "na ni rozhodně fronty nestojí". Možná to je trochu škoda.

Samozřejmě, že člověk musí odhlédnout od toho, že všechny oběti konaného bezpráví 50. let, o kterém především Mňačko píše, jsou ti hodní komunisté a ti, kteří odsuzují a konají zla, jsou naopak ti špatní. Občas z některých vět vyznívá propaganda, ale na druhou stranu je to vzhledem k autorovým názorům v době, ve které kniha vznikala, pochopitelné. Myslím si, že je důležitější, uvědomit si, že Strana v tu dobu už přiznávala, že existovalo ono bezpráví, které páchali její příslušníci, a díky tomu vlastně mohla knížka vyjít. Není tedy divu, že Mňačko věřil v lepší zítřky.

Pokud bych měla vyzdvihnout reportáže, které na mě zapůsobily nejvíce, určitě by to byly: Dva kamarádi, Diář a Svědek. Při některých pasážích jsem se zmohla jen na kroucení hlavou, jindy jsem se musela smát té absurdnosti.

Smutné je, že takové časy vážně byly. A že obětí bylo hrozně moc. A měli by se připomínat, komunisté, nekomunisté, každý jeden konkrétní osud jednoho konkrétního člověka.

smazenaryba
15.02.2017

Oneskorené reportáže písal Mňačko ešte stále ako hrdý stranník a i keď tvrdo kritizuje, robí to tak vo viere, že ide o časy minulé a že zmena k lepšiemu už v dobe vydania knihy prebiehala. Príbehy opisujú skutočné svinstvá a absurdnosti, no proti zlým komunistom takmer vždy vystupujú dobrí komunisti a z väčšiny poviedok tak stále výrazne cítiť propagandu. Neprešlo však veľa rokov, vnútrostranícka očista sa akosi nenaplnila a v Ako chutí moc by ste propagandu hľadali už márne. A tak aj Oneskorené reportáže zostávajú hlavne údernou kritikou vtedajšieho režimu. Veru, nebolo ako za komančov !

borsalino_csfd
10.12.2015

Je s podivem, že kniha mohla vyjít, protože takto pregnantně popsat zločiny komunistů, to chtělo hodně odvahy. Fakt je, že některé reportáže (projektant se stejným jménem jaké má vymyšlená filmová postava nebo budování textilky, ze které možná bude slévárna) hraničí s absurdistánem. Horší a mrazivější je zatýkání mnohdy nevinných lidí na základě smyšlených obvinění, hotové rozsudky smrti ještě před procesem a ničení celých rodin - že prý když se kácí les, létají třísky...

hario
19.11.2015

Kniha velice silná a bohužel pravdivá.. ukazuje komunisticky režim v plné nahotě,podobně jako kniha Josefa Jedličky KDE ŽIVOT NÁŠ JE V PŮLI SE SVOU POUTÍ. Doporučuji všem, kteří nostalgicky vzpomínají na minulou dobu.

jvan2
10.06.2015

Četl jsem před mnoha lety ještě jako "trezorovou" knihu. Soudruzi asi nebyli moc rádi. I dnes v těch vyprávěních najdeme mnoho aktuálního. Za nepřekonatelnou považuji hlášku: "Lopata je nejlepší politika"

růža
07.11.2012

Četl jsem to v češtině a valil jsem oči. Nedivím se, že byl v minulosti na indexu. Doporučuji všem, kteří "rádi" vzpomínají na minulou dobu. Nechtěl bych to zpátky.

Zuzvil
30.06.2012

zaujalo mě, že autor dovedl vytvořit knihu pravdivého svědectví o tom, co bylo a jak to bylo. Jsou zde zajímavé příběhy plné bezmoci vůči bezpráví a násilí, poraněných lidských duší, o nedůvěře k člověku, o otřesných případech, kdy k zatčení nevinných lidí stačila osobní zášť, o procesích s nespravedlivě odsouzenými. Autor se nebál vyslovic pravdu a protestovat proti maření lidských životů.

yelcin
18.02.2012

Výborná kniha od autora ,ktorý bol presvedčený komunista a po precitnutí sa z neho stal veľký kritik režimu. Kniha poviedok ,ktorá odkrýva nespravodlivosti a absurdity komunistického režimu. Najviac ma dostali poviedky ,, Dvaja kamaráti,, a ,, Záhrada utrpenia,, ktoré absolútne vystihujú túto dobu. Akoby sa história stále opakovala, tak trochu mi to prenesene pripomína hon na čarodejnice tých ,ktorí dokázali ,že niečo vedia robiť treba ihneď zlomiť a izolovať.