Přidat komentář
Předností téhle knihy je přehledné rozdělení událostí po letech, kdy každá kapitola nese název roku, jenž je zrovna popisován.
Jenom s tím popisem samotným je to horší - omezuje se na dost zkratkovité a suchopárné výčty toho, co v jakém roce nahráli, kdo v kapele byl, kdo odešel, a jaké koncerty Olympic odehrál. Nějaké zajímavosti, perličky, příběhy z turné, osobní zážitky. nebo cokoliv, co by vyprávění polidštilo, zplastičnělo a doplnilo, zde zcela chybí. Pouze suché a strohé výčty základních informací.
Navíc paní Šimíčková píše takovým kostrbatým stylem, že jsem si některé věty a souvětí musel přečíst i čtyřikrát, než jsem konečně pochopil obsah jejich sdělení.
No a nakonec - kniha je to už z dnešního pohledu docela stará, takže ten zkratkovitý výčet aktivit kapely končí v roce 1993. No...jako takové zmapování základních událostí prvních let kapely je to dobré, jinak tahle kniha už dnes nemá absolutně žádný smysl.
Olympic
Srovnání s Tůmovou knihou jasně na body vyznívá pro Čtyři, co hrají rock. V tomto případě se čtenář musí vypořádat ze značně zmateným a bohužel místy hodně nepřesným, téměř heslovitým projevem. Nejsou snad dvě publikace na stejné téma, které by neměly ve svých statích nějaké protitrumfy, ale tato kniha jich nabízí podstatně méně, o to více je nepřehledná, až snaživě strnulá.