Olga

Od spisovatele B. Schlinka jsem kdysi četla Předčítače a za sebe můžu říct, že Olga se mi líbila víc. Olga je sirotek vychovávaný odtažitou babičkou, která se zamiluje do Herberta, syna ze statkářské rodiny. Jsou velice rozdílní. Olga je velmi inteligentní, citlivá a zároveň silná žena. Herbert je neklidný dobrodruh, posedlý poznávat cizí země po celém světě. Od Afriky až po arktická území. Překvapilo mne, že jde o skutečnou osobu.

Nejvíce mne bavila první část knihy, která je vyprávěna z pohledu Olgy a pak závěr knihy, který se dozvíme z dopisů, které byly objeveny v norském antikvariátu. Občas se v knize projeví kritický názor Olgy na výbojnou politiku Německa od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. A tato politika bohužel ovlivnila i Olžiny blízké.

“Přijeď, volám na tebe pořád, přijeď, ale ty mě neslyšíš. Slyš mě, přijeď!”

Moc se mi líbí knihy B.Schlinka a ani tato není výjimkou.
Román nejen o osudové lásce. Objevuje se tu mnoho ústředních témat-
neopětovaná celoživotní láska Olgy k Herbertovi, muži s ambicemi cestovatele a kolonizátora se prolíná s tématem německé historie od konce 19. století do druhé poloviny 20. století, hlavní myšlenkou je ukázat sílu a vytrvalost ženské lásky i v těžkých historických podmínkách a v kontextu společenských změn, motivy zahrnují lásku, ztrátu, válku, kolonialismus, společenské rozdíly, osamělost, věrnost a obětování se.
Autor jako obvykle píše o německé minulosti s přesahem do současnosti, zkoumá, jak minulost protagonistů ovlivňuje jejich další život.

Nechybí ani překvapivá odhalení.

Román je nepříliš rozsáhlý počtem stránek, ale historickým záběrem je nejobsáhlejší ze všech autorových děl. Časové rozpětí 134 let, historicko-geografický rozsah od nejvýchodnější části Německé říše až po západ Německa, Afrika, Jižní Amerika, Sibiř, Arktida.

Zaujala mě i kompozice románu. První část líčí Olžin život v er-formě, druhou část vypravuje Ferdinand a třetí díl tvoří dopisy bez odpovědí, odkrývající Olžiny emoce.

Herbert Schroeder, pozdější voják, cestovatel a polárník je skutečnou historickou postavou.

Olga určitě není nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, zároveň mě ale dost překvapuje, kolik negativních názorů jsem na ni zaznamenala. Jasně, není to nic převratného, asi ani nepřináší nic nového, mně ale neskutečně sedla do nálady.
Vypráví příběh o životní a oddané lásce, o životě komplikovaném dobou a postavením, o síle a odhodlání, ale taky o některých historicky důležitých událostech. Kapitoly jsou krátké, stručné a úderné, což se vzhledem k tématu může jevit jako negativní, pro mě to ale bylo osvěžující a zpracování mi moc sedlo.
Postavy se vám zapíší do paměti, přestože 200 stran je na popsání životního příběhu přece jen trochu málo, zvláště, když pak poměrně velkou část knihy nevypráví sama Olga. Moc se mi líbila poslední část s dopisy.
V knize jsou dva větší zvraty, které pravděpodobně měly vyvolat překvapení, bohužel ale musím říct, že byly naprosto předvídatelné, to mě trošku zklamalo.
Přece jen ale musím říct, že se mi kniha dobře četla a autorův styl psaní v budoucnu určitě nejednou vyhledám!

Unylé, táhnoucí se, nepřekvapivé. Naštěstí taková jednohubka. Kdybych netrávila celý den v dopravních prostředcích a neměla jinou volbu, asi to vzdám.

Kniha byla truchu ospala, ale jinak mela neco do sebe

To jsem měla takový období, kdy jsem nevěděla, jestli sahám po nudnějších knihách nebo jsem jen znuděná já. U Olgy jsem ráda spala.

Krásná, velmi smutná kniha. "kdyby"... kdyby se věci ubíraly jiným směrem, rodiče, myšlení Herberta atd.
Olgy mi bylo tak strašně líto :( silná, chytrá, rozhodná a sebevědomá Olga dokázala sama vše, co si předsevzala. Celý svůj život byla v podstatě sama a nepotřebovala ničí pomoc. Smutné. Herbert mi přišel strašně sobecký, nesympatický... nechal Olgu pořád na sebe čekat...
Místy se mi kniha četla velmi těžce, tak bych chtěla Olze pomoct...
Na to, kolik autor obsáhl období, přišla mi kniha strašně krátká, ráda bych rozvedenější děj, dopisy na konci mne potěšily, moc dobře se mi poslední část četla a obsah dopisů odpověděl na mé myšlenky, které se mi při čtení honily v hlavě. Jen škoda, že autor nedopřál Olze více štěstí, moc bych jí to přála...

Kniha mi doplnila povídky Barvy loučení. Jak těžké je rozloučit se s člověkem se kterým jste především ve svých představách, s člověk který tu pro vás vlastně nikdy úplně nebyl.

Olga měla docela smutný osud, ale takových byla spousta. Příběh mě nezasáhl, dost jsem se nudila a do čtení nutila.

V poslední době je docela hodně knih, kde se objeví starý dopis a díky němu se odvíjí příběh. Zde je to obráceně. Staré dopisy tvoří až třetí a zároveň poslední část knihy a mně se právě tato část líbila nejvíce. Olga mě prostě neoslovila tak, jako například autorova Vnučka či Předčítač.

Maličko utrpení. Postavy se chovaly toporně a divně se rozhodovaly.

Komorní příběh, i když se na jeho pozadí odehrávají velké světové dějiny.
Olga byla výjimečná tím, že nikdy neslevila ze svých představ a názorů. Byla to velmi silná a emancipovaná žena. Navzdory životním okolnostem se stala učitelkou, prožila velkou lásku a i přes svoji samotu vlastně nebyla sama.
Tato kniha patří k těm, které na pár stránkách odvypráví velký příběh. Nicméně v tomto případě by mu podle mě pomohlo větší rozepsání a větší hloubka. Obavám se, že za pár měsíců mi příběh Olgy vyprchá z paměti, protože ve mně nedokázal rozdmýchat emoce.
Bernard Schlink mě ale i přesto svým stylem psaní oslovil a zkusím od něj něco dalšího.

Krátký příběh a přesto je rozdělen do 3 stylů psaní. Asi abychom si uvědomili turbulentnost doby. Ale nepovedlo se. Je to spíše všední. Přitom Olga se tak snažila, aby dosáhla svých plánů. Jenže člověk míní, život mění.

Za mě v knize chybělo to, co se často daří českým autorkám a autorům. Vyberou surové téma těžkého života, ale zvládnou zasáhnout čtenáře osudem, motivací postav nebo něčím, co se těžko vyjádří. Za mě byla Olga taková nějaká nijaká. Obyčená. Bohužel mě nezaujala.

Zvláštní kniha, jejíž prvni dvě části mě příliš neoslovily. Zajímavý příběh, zvláštně až nudně popsaný. Čtyři hvězdy dávám za poslední dopisovou část, ta se mi moc líbila. Měla emoce, posun, popisovala život, osud. Strašná škoda, že celá kniha nebyla vedená touto dopisovou formou.

Malý skrytý poklad.
Olga, to je oč tu běží.
Děvče z chudých poměrů zažije turbulentní dobu první i druhé války, ale z té turbulentnosti na knize moc neulpí.
Pro mě to byl spíš komorní příběh cinklý romantikou a uzemněn realitou.
Každá ze tří částí knihy má jiného vypravěče, maličko jinou formu i jinou dynamiku.
Do některých části života jen nakoukneš a právě ta zkratkovitost mi ubrala hvězdu.
Z poklidnosti celé knihy pak ke konci vzbudí čtenáře jistá odhalení, která zpětně šly uhodnout a Olgu vrhají do jiného světla.
Doporučuji vám Olgu poznat, víc takových žen, co navzdory době a okolnostem jdou za svými sny.
Od autora jsem četla Předčítače, který mě jako první tehdy na gymplu vytrhl z vod povinné četby minulých časů a ukázal mi, jak mě současná literatura může rozdrtit na maděru, rozšířit obzory a nutit číst odstavce xkrát dokola.
Olga není tak zdrcující, je nenápadná ale postupně na stránkách zvyšuje svůj hlas, víc se ti vpije do hlavy a stoupne v tvých očích.

Není to špatný příběh, ale ničím zvláštním mě nezaujal. Všechny tři části i různí vypravěči jsou struční a odtažití, příhody a popisy nedetailní, záběr příliš široký a rozuzlení to nezachrání. Rychle zapomenutelný průměr.

Kniha se mi líbila, ale bylo mi líto Olgy, která celý život prožila láskou k muži, který myslel hlavně na své zájmy.

Po dočtení předchozí knížky (Ptáci bez křídel) jsem se nemohla „rozčíst“, knížka mně uhranula. A Olga, po které jsem nakonec sáhla, měla smůlu, její příběh mne neoslovil.
Schlink má ale můj obdiv kvůli své jiné knize : Předčítač. Nejde ani tak o samotný příběh, ale o provokující přesah viny, která se může týkat každého z nás. Vina, která vstupuje do našich životů, bez pozvání, kdykoliv, v různé intenzitě. Kdo’s bez viny, hoď po mně kamenem. V tom vzkazu do našeho nitra byl Předčítač výjimečný.