Oldřich Nový

05.08.2020

Jeden z mých nejvíce oblíbených herců, kterému se vždy podaří zbavit mě "blbé nálady". Zejména se o to zaslouží jako pan Novák ve filmu "Kristián" (1939).
Byl pokřtěn v r.1899 v Praze na Žižkově jako Oldřich Albín Nový.
I když vyučený sazeč, začal působit vedle zaměstnání, u ochotníků a od r.1918 již profesionálně v divadle v Ostravě, později povýšil do Brna, kde se dokonce stal šéfem operety. Jeho přínosem tomuto žánru bylo hlavně zinteligentnění děje, odstranění pozlátka a přiblížení divákovi . Ale ozval se film, tehdy ještě němý a ten se produkoval v Praze.
Mimo filmování se stal ředitelem "Nového divadla". Mohl konečně vyzkoušet žánr, který v Brně neprosadil: hudební komedii. Nové divadlo sídlilo za pasáží Alfa (od r.1958 tam začalo divadlo Semafor).
Veřejnost však zaujal svým učinkováním ve filmu, zejména ve veselohrách, ty se staly jeho doménou a mladý herec se stává hvězdou Barrandova. Je ironií, že největších úspěchů dosahoval v čase Protektorátu ve filmech - vždy s Martinem Fričem. Eva tropí hlouposti, Kristián (oba 1939), Baron Prášil (1940, jediný film s Vlastou Buriánem) Roztomilý člověk a Hotel Modrá hvězda (1941).
Dne 11. června 1936 se oženil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou (1902–1967), dcerou zámožného ředitele pražské banky. Společně vychovali adoptivní dceru Janu (1937–2006). Po příchodu nacistů hrozila Alici deportace do koncentračního tábora, kvůli jejímu židovskému původu. Nový ji bránil tím, že se s manželkou odmítal rozvést. Oba manželé i divadlo trpěli antisemitskými útoky v tisku i na veřejnosti. Nový byl deportován přes Hagibor do Osterode v Sasku a jeho manželka měla jít do Terezína. O dceru Janu se v té době starali manželé Lelkovi, majitelé továrny na skelný papír v Lázních Bělohrad. Žena Alice věznění přežila, takové štěstí neměla polovina její rodiny včetně otce. Se ztrátou bližních se nikdy nevyrovnala a vypukla u ní schizofrenie.
V r.1948 přišel úspěšný herec o své divadlo. Bohužel byl poté obsazován do brakových budovatelských filmů, s čestnou výjimkou. Šlo o parodii (která soudruhy nebyla zpočátku pochopena, proto ona barevná dotáčka na konci) Pytlákova schovanka (1949).
V r.1952 byl pověřen funkcí odborného poradce u filmu "Štika v rybníce". Štikou byla nová, začínající traktoristka v JZD (Jiřina Švorcová), která mazákům radí - jak orat širé lány. Do současné doby nemohu pochopit, co bylo úkolem odb.poradce v této slátanině.
Profesním štěstím pro něj byly roky 1967-1971, kdy se točil seriál Taková normální rodinka (nyní nazývaný jako 1. čs. sitcom). Byl obsazen s Jiřinou Šejbalovou do rolí důchodců-filatelistů. Oba se stali dalšími ozdobami tohoto vydařeného díla, kde scénář napsala Fan Vavřincová.
V Karlínském divadle hrál (od r.1954) v operetě Mamzelle Nitouche dvouroli Célistina a Floridora. Výsledek ? Inscenace vyprodána na 2 roky !
Závěr jeho skvostného uměleckého života byla role emeritního profesora tance Dvorského, který byl pověřen naučiti společenskému chování tři vykutálené zedníky, kteří zvelebují starou Prahu. Vynikající film Zdeňka Podskalského (Světáci-1969) je nestárnoucí . Domnívám se, že pan Nový si to opravdu užíval. Za vše co během svého nelehkého života dal československé kultuře , si tuto "jahůdku na dortíku" vrchovatou měrou zasloužil.

Post scriptum:
moji starší přátelé mi občas říkali, jak O.Novému záviděli "to kvantum krásnejch ženskéjch, které mu padaly bez jakejchkolvěk štráchů, do náruče"...