Ohnice

kniha od:

Ohnice obálka knihy
Mé hodnocení:

Koupit

Sbírku Ohnice napsal Orten v letech 1939–1940 a vyšla v roce 1941. Je věnována památce zemřelého básníkova otce. Ve sbírce se spojuje básníkovo soukromí s válečnou dobou, kterou jako Žid prožíval ve velkém rasovém ponížení.

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297740/ohnice-6Ry-297740.jpg 4.263
Žánr
Literatura česká, Poezie
Vydáno, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Ohnice

Přidat komentář
vaskajiras
26. února

Moje nejoblíbenější sbírka od Ortena. Hodně věcem v ní nerozumím a jsem ráda, když v básni poodhalím význam třeba jen několika málo veršů, ale myslím si, že právě o tom poezie je. Nikdy nemůžeme v plném rozsahu pochopit "co tím básník chtěl říci", to ví jenom on sám (a někdy možná ani on ne), ale občas můžeme nahlédnout za slova, můžeme najít smysl, který ani sám autor nezamýšlel, může to v nás vyvolat zasutou vzpomínku, myšlenku, pocit... To je dlé mého pravé poslání poezie. Při čtení Ortenových básní se obracím sama do sebe, do vlastního nitra, a zároveň bloudím širým světem a dívám se na něj novýma očima. Mnoho básní působí ponuře, je v nich stísněnost, žal, bolest, touha po smrti, nejistota, marnost, ale přes to všechno se v nich zobrazuje také láska ke světu a přírodě, dojemná přilnavost k věcem a v neposlední řadě i naděje a láska. Taky miluju Ortenův jazyk, to, jak pracuje se slovy, někdy verše působí lehce, až hravě, jindy jsou těžké jako olovo, ale přesto zní tak krásně, až to bolí. Jsou verše, které zasáhnou hluboko do srdce, uvíznou v hlavě a už tam zůstanou...

BlueberryL
06.05.2020

Sám o sobě Orten napsal, že přes své mládí podobá se králi. Pro mě je odjakživa král. Bezbranný chlapec i neskutečně moudrý muž v jednom. Taková hloubka, taková krása, takový talent, takový osud... A v Ohnici je to všechno.
To všechno zmůže sen.
Ty ale víc chtěj zmoci.
Ač plod je zablácen,
chtěj ryzost po ovoci.
(Dětská)

Hraje si dívka s tmou a slovy
a dává polibek svým rtům,
nikdo je nazpět nevyloví
neskutečnému rybářovi,
jen tichý pláč je ve snu poví
z polštářů medvídkům.
(Dívčí)


000nugatovej
19.03.2020

Orten známý ("Na paměť mléka crčícího …"), Orten tragický ("Čí jsem? / Jsem zimy tvrdé plodům / a smrti, chce-li čas / jsem lásky, s níž se míjím o dům, / dán za jablka červům napospas), Orten cvičící (viz názvy několika básní) a překvapivě i Orten hravý:

Jsem na polibek malý,
povídal trávě zajíc,
když přiběhl k ní zdáli.
Léta mi utíkají,
povídal trávě zajíc.

a dobrýtro se mi líbí,
přiběhl jsem až z dáli,
dobrýtro se mi líbí.
Přece tě nepolíbím,
jsem na polibek malý,

léta mi utíkají
rychleji, než se chce,
povídal trávě zajíc.
Léta mi utíkají
tak divoce,

chtěl bych je dohoniti
ještě než bude tma,
povídal trávě zajíc.
Chtěl bych je dohoniti
a střihnul ušima.

Atanone
04.05.2019

"Jsi žena, neboť věříš příliš.
Nalézáš pravdu, když se mýlíš.
Nalézáš to, co ztrácí čas.
Nalézáš, neboť ztratilas.

Ta krajina je bezbarvá.
Tou krajinou, kde jsme my dva,
nabírá bolest jako lžicí
šťávu a vláhu pro trpící.
Jsem cosi jiného, než ty jsi.
Neztratil jsem, neb neměl jsem."

Ema22
07.05.2018

První část mě naprosto okouzlila, třeba Život nebo Potkal jsem studánku... (...a řekli jsme si více, než lidé říci mohou si.) Spoustou motivů mi Orten připomněl Seifertovu Maminku, jinými zase Skácela.

Eleutherios
25.02.2016

Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, ...

Můžeme se dočíst, že ve sbírce Ohnice převládá motiv úzkosti, smrti, strachu (ČL od počátku k dnešku, s. 707). Nejsem si jist, zda je to nejvhodnější popis sbírky, neboť může působit dojmem, že je pesimistická. Ve skutečnosti však tyto verše píše zraněná melancholická duše toužící po klidu, nikoli oslavující zmar. Proto mezi básněmi můžeme objevit i prvky erotiky a lásky.

Mezi nezapomenutelné básně patří První báseň, Touha, Nenapsaná, Smutná, Dívčí.

Černorizec
13.08.2015

Ohnice -- sbírka, jejíž čtenář již potřebuje víc času na pochopení a na její vstřebání. Asi to není ten typ poezie, který si otevřete někde v šalině cestou do práce; ne pokud ji chcete opravdu prožít.
Přiznám se, že při prvním čtení mě příliš nenadchla. Neporozuměl jsem jí. Ale při každém dalším nahlédnutí jsem jí byl o kousek blíž. Postupně jsem začal pronikat do myšlenkových tajů Ortena a některé verše mě uchvátily (a uchvacují stále).
Jistě, nejsem ještě na konci cesty k pochopení celého toho hlubokého básnického světa. Ale jsem už tak daleko, že není cesty zpět.

Zkuste zpomalit a vychutnat si ji i Vy. Třeba si Vás také získá.

"A táhnou tudy vrány, táhnou hejno zmijí
a táhne tudy píseň, kterou ďas má rád.
Ty běžíš za nimi, utíkáš kalvárií.
Je velmi pozdní čas. Otvírá ústa zrad.
..." Báseň naděje (J. Orten)