Odysseja
Homér
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418293/bmid_odysseja-Dd4-418293.jpg
4
389
51
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Dobrodružné Poezie
Vydáno: 1873 , Jan NedvídekOriginální název:
Ὀδύσσεια , -720
více info...
Přidat komentář
Vždy, když se k Odyseji vrátím, překvapí mne, jak moc je současná a moderní jak po obsahové, tak i po formální stránce. Vše co bude v budoucnu objevovat literatura, drama a film, v ní už je. Je to Shakespeare, Dostojevskij, Fellini i Tarantino v jednom.
Fantasy horror starověku s tématem pomsty , která je ovšem zcela v režii bohů, stejně jako zásahy do osudů lidí bez jakékoliv možnosti svobodné volby, což byla věc, jež mi v těch řeckých bájích docela vadí.
..,"Neboť snadno je bohům, co sídlí na nebi širém,vzezření smrtných lidí buď zvelebit nebo je zhyzdit.“....
Jinak ano, četba opakujících se veršů je únavná, chce to trpělivost a pauzy ve čtení,ovšem akční pasáže jsou docela čtivé a přiměřeně brutální.Za mě je to působivý monumentální epos hodný obdivu ztvárněním tématu, rozsahem a verši.
K Odysseie jsem se dostala díky škole. A docela jsem se těšila, protože jsem věděla o čem příběh je. Ze začátku mi chvíli trvalo se chytit, ale pak už jsem se v textu orientovala. Knihu určitě doporučuji :)
Řecká mytologie je velmi zajímavá. Při čtení knihy mi došlo, že jsem se od ní (co už jsem neměl ve škole dějepis) docela odvrátil. Přitom má mnoho co nabídnout. Přesto jsem si nemohl všimnout dost společných věcí se severskou mytologií, která mě zajímá asi trochu více. Příběh knihy je dost zajímavý, ale popravdě veršované vyprávění mi příliš nesedí - občas jsem měl problém správně zavnímat text, když byla vlivem verše věta přerušena v nevhodné části. Ale asi je to o cviku... Stejně tak mě celkem obtěžovaly části, kde se text opakoval. Zpravidla věty, tam je to v pořádku. Ale když jsem po několikáté četl třeba dvanáct stejných veršů po sobě, tak už mi to bylo nepříjemné. Postavy jsou ale sympatické, kniha čtenáře vtáhne do děje, a i přes volné tempo se příběh kupodivu netáhne, takže kniha nenudí.
Opatruji tuto knihu od mládí a neustále se k ní vracím. V 15 letech jsem ji přečetl tam i zpátky a Homér mi otevřel bránu do čtenářské rodiny. Jestli se chcete ponořit do světa řeckých bájí, doporučuji. Rozhodně litovat nebudete, toto čtení stojí za to.
Jestli vám, tak jako mě, nedá spát otázka různých překladů a vydání, tak mrkněte na takřka analogicky použitelný příspěvek (17.7.) k Íliadě (z nakladatelského hlediska je spolu s Odysseiou více méně nerozlučnou dvojkou) v němž jsem závěr vyčlenil specifickým odlišnostem vydání Odyssei. Rádo se stalo.
2021/15
Ilias je jedna z mých nejoblíbenějších knih, a Odysseia je taky výborné čtení. Pro spoustu čtenářů je to ten stravitelnější z Homérových eposů, protože děj, který se točí kolem Odysseiových dobrodružství, plyne a dobře se sleduje.
Vzhledem k jazyku, kterým je to napsané, je ale v podstatě nutné, aby čtenář skutečně chtěl Odysseiu číst - jinak to pravděpodobně bude velké utrpení (např. jako povinná četba). Taky to chce čas, ale podle mě to stojí za to!
Odysseia mne osobně zaujala trochu více než Ilias, má více děje, méně zdlouhavých výčtů jmen a hlavní hrdina působí většinou sympaticky. Klasický překlad Otmara Vaňorného mi vyhovuje a dobře se čte. Je to poutavý příběh.
Tohle se mi těžko hodnotí. Nejsem fanoušek podobného typu knih a přiznám se, že jsem se do Homéra pustil hlavně proto, že čtu vše ve své knihovně... a hlavně taky abych mohl všude říkat, že jsem četl Odysseiu. Příběh jsem v základech znal, takže jsem si spíše četl mnohem více rozvětvenou verzi svých poznámek ze školy. Měl jsem před sebou celkem enormní vydání z roku 1984 v překladu pana Mertlíka. Jak už jsem řekl, nejsem cílová skupina pro tyto antické knihy, proto mi spousta pasáží přišla zbytečně zdlouhavá a opakující se. Nic proti příběhu, jen forma není pro mě.
Četla jsem v novém překladu ve vydání od Ledy a popravdě jsem si celou první část (asi 70 stran) zvykala na styl. A čekala, až se konečně objeví Odysseus. :-) Potom už to bylo výborné, začetla jsem se a knížka mě vtáhla, jako by šlo o prózu. Samozřejmě je to všechno takové vzletné a obřadné, jde spíš o vyprávění a vzpomínání u večeří, než o samotnou akci. Ovšem závěr má grády a tečou potoky krve. Překvapení, že je to tak čtivé.
Taaak a je to za mnou. Před třičtvrtě rokem jsem se pokoušel číst Dialektiku osvícenství páně Adorna a Horkheimera. Musel jsem na to rezignovat alespoň do doby než si znovu přečtu Justinu a Juliettu a poprvé Odysseu, čili i Iliadu. A je to tu, hotovo. Ještě jsem měl přečíst Kritiku čistého rozumu, ale ee, do toho teď ještě nejdu.
Nu a jaké to je, mít přečtenou Odysseu? Dobré, moc dobré. Člověk si konečně připadá jako kulturní bytost. Ne, číst toto geniální dílo byl opravdu fascinující zážitek. Zvláště v kontrastu k Iliadě. Když jsme u toho, řešit autorství těchto děl je samozřejmě zbytečné. Je to neověřitelné a nedůležité. Ale člověku to nedá, osobně si nemyslím, že je pravděpodobné (tedy to považuji za blbost) že má obě díla na svědomí jakýsi konkrétní Homér a i jestli jo, tak je to irelevantní, protože ústní tradice (několikasetletá) musela nezbytně původní dílo naprosto deformovat. Ale jak říkám, to je jedno. Slyšel jsem toho času ale jednu moc zajímavou věc. Někteří tvrdili (předpokládali, opět na bázi neověřitelnosti), že zatímco Iliada byla napsána pro pánskou společnost, Odyssea naopak pro společnost spíše dámskou. A hele, ono to nevypadá jako hloupé tvrzení. Považte sami, zatímco Iliada se nese ve znamení krutého a brutálního boje, ve znamení poměřování si p… pík (nebo spíše oštěpů), Odyssea se nese spíše na bázi mazanosti, lišáctví. Zatímco Iliada patří Árovi, Odyssea Athéně. Považte, v Iliadě figuruje celý pantheon, zde hraje absolutně dominantní úlohu Athéna a jen Athéna. Zatímco v Iliadě nehrají ženy téměř žádnou úlohu, v Odyssee jsou pro posun děje naprosto klíčové, ať hovoříme o Pallas Athéné, Kalypsó, Kirké, čí samozřejmě Pénelopé. Jistě, může to být kravina, ale je to lákavé.
Obecně se Odyssea nese, až na změnu „něžnosti vyprávění“ výše popsanou (nepočítaje v to okamžiky, kdy kyklop někomu vymlátí mozek z hlavy a pak ho sežere, ó Polyféme!), nese v podobném duchu jako Odyssea. Vše záleží, až na drobná, ale hrdinská rozhodnutí, na vůli a proroctvích bohů. Nu a podobnost, alespoň pro mne, byla i co do překvapivosti obsahu. Tak jako o Iliadě může mít člověk jinou představu, když ji jde číst, tak jinou představu může mít i o Odyssee. Místo toho, aby s hrdinou prožíval napínavé chvíle mezi Skyllou a Charybdou, poslouchá to hezky na hostině coby příběh, stejně jako celý zbytek té velké výpravy. Nejen způsob narace, ale také šíře obsahu pro mne byly překvapivé.
Abych to nenatahoval, poslední poznámka. Jsem trochu rozpačitý z překladu, který jsem četl. Aby bylo jasno, četl jsem ten od Šrámka a doplňoval jej (když jsem fyzický svazek neměl po ruce, nějaká pasáž mne mimořádně zaujala a samozřejmě na konci) překladem Vaňorného. A musím říct, ten Vaňorného je prostě lepší. Fantastický, krásný, božský hexametr se s Šrámkovým volným veršem (což je do značné míry zločin) prostě srovnat nedá. Na straně druhé je fakt, že se to mnohonásobně lépe čte a celé je to takové rychlejší, dynamičtější. Tak já vám nevím. Na jednu stranu se stydím, že jsem četl hlavně ten Šrámkův, na straně druhé je mi jasné, že Vaňorného bych četl pět let… nu, uvidíme, třeba příště…
P.S. Hrozně rád bych řekl, že už si teď od těch zpropadených Řeků dám chvíli oddych, ale... ty zatracené Zákony mi v knihovně furt straší rozečtené, stejně jako Aristotelova Politika. Chjo...
Četla jsem svým dětem nejznámější části v klasickém překladu Otmara Vaňorného. Verše se snadno předčítají a Odysseova mluva je místy tak živá, že dramatično do přednesu přichází úplně přirozeně. Nečekala bych, že třeťák a šesťačka vydrží poslouchat hexametry tak dlouho a ještě se budou dožadovat přídavku. Jen se po zkušenosti s Gilgamešem bojím, že si z Homéra zapamatují hlavně Zoru růžovoprstou a stříkající mozky :o)
Co já mám psát o největším díle světové literatury? Je to prostě veledílo, jež fascinuje plynutím času a pomalým tempem, kterým vše spěje k cíli. Ten všichni známe a je nám ohlašován, ale není důležitý, protože důležité je právě ono plynutí. Starověký Proust.
Odysseu by si měl přečíst každý, zvlášť pokud se jako já chystáme na Joyceova Odyssea. Na jednu stranu jsou Odysseovy příběhy velmi poutavé, ale pak tu máte první a třetí část, které až dle mého názoru zas tak moc zajímavé nejsou. Možná kdyby se to četlo snáze, tak bych to docenil víc.
Knihu jsem konečně dočetla. Nebylo to špatné, prostě originál příběhu, který jsem už četla alespoň dvakrát ...
Štítky knihy
antika putování antická literatura eposy Odysseus hrdinské eposy starověké Řecko říše mrtvých, podsvětí
Autorovy další knížky
| 1980 |  Ílias |
| 1984 | Odysseia |
| 1968 |  Odysseova dobrodružství |
| 1959 | Homérské hymny / Válka žab a myší |
| 1923 | Achilleova pomsta |
Kniha Odysseja je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 680x |
| Čtenářské výzvě | 27x |
| Doporučených | 36x |
| Knihotéce | 312x |
| Chystám se číst | 286x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 21x |
Návrat Krále. Odysseia je i s odstupem několika tisíc let moderní příběh, ze kterého více či méně vycházejí i příběhy ze současné doby. Napínavý od začátku do konce.