Odmäk

19.11.2020

Kniha se velmi těžko hodnotí, protože je nezbytné ji vnímat na pozadí doby, v níž vznikla. Nelze na ni tedy uplatňovat běžná kritéria jako na jakoukoli jinou novelu. A doba je vlastně hlavní postavou Tání, byť vystrkuje hlavu jen tak mimochodem. To "mimochodem" je však klíčové. Je to doba po Stalinově smrti, kdy najednou je možné zase myslet, cítit a prožívat normálně. Zůstávají schémata - postavy jsou "socialističtí"a "sovětští" lidé s patřičnou mírou optimismu a víry v komunismus. Jiní jsou kariéristy, cyniky a pod. Jenomže navzdory těmto schematickým rolím se v postavách cosi děje: žijí. Autor používá vnitřní monolog, aby odhalil nitro svých hrdinů, z nichž ani jeden není "hlavní". To je další pozoruhodnost: nejde o jednoho člověka, ale o všechny, všichni se mohou nadechnout, mohou zase žít po svém. Jen znalec objevuje nenápadné odkazy na důležité události let 1953-1954 (a ještě nenápadnější odkazy na dobu teroru 30. let). Erenburg se pokusil otevřít dveře ze zazděnosti nejen sovětské literatury, ale kultury a života vůbec. Proto se období po Stalinově smrti zhruba do počátku 60. let nazývá dobou "tání". A ještě poznámka: je pozoruhodné, že toto klíčové dílo neexistuje v českém překladu. Slovenský vznikl podle prvního vydání, jež Erenburg ještě přepracoval. Tahle druhá verze však přeložena není.