Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovnice
Dita Krausová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393503/bmid_odlozeny-zivot-skutecny-pribeh-osve-dwz-393503.jpg
4
203
70
Biografie pražské rodačky Dity Krausové (nar. 1929), která prošla Terezínem, Osvětimí a Bergen-Belsenem. Ve své biografii popisuje dětství v Praze, vzpomíná na rodiče a kamarády. V listopadu 1942 přišlo předvolání do transportu a rodina putovala nejprve do Terezína a pak do Osvětimi. Autorka popisuje zdejší kruté podmínky: nedostatek jídla, pach spálených lidských těl a všudypřítomný popel poletující vzduchem. Poznala i nechvalně proslulého lékaře Josefa Mengeleho. V březnu 1944 jí hladem a vyčerpáním zemřel otec, v červnu prošla i s matkou selekcí a byly vybrány na práci v Hamburku, kde zažily spojenecké nálety. Po válce se Dita vrátila do Prahy, kde potkala svého budoucího manžela, spisovatele Otu B. Krause. V roce 1949 oba odjeli hromadným transportem přes Rakousko a Itálii do Izraele. Autorčin příběh se stal předlohou pro hlavní hrdinku v knize Osvětimská knihovnice od španělského autora Antonia Iturbeho.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
A Delayed Life: The True Story of the Librarian of Auschwitz , 2020
více info...
Přidat komentář
Takovou knihu by si měli přečíst všichni. Vůbec si neumím představit, že bych něco takového přežila.
Autobiografie Židovky Dity - sledujeme celý její život od útlého dětství, dospívání až po stárnutí.
Zpověď těch nejděsivějších hrůz, které spolu s rodinou zažila v koncentračních táborech. Podává svědectví o tom, jak probíhalo osvobození, jak těžké bylo začlenit se zpět do běžného života - škola, zábava, randění. O tom, kde a kdy potkala svého manžela, s kterým založila novou rodinu.
Zaujalo mě zejména líčení života v kibucech, které jen dokazuje, že život nebyl peříčko ani po ukončení války. Ba naopak, boj za (osobní) svobodu trval dál...
Kdo čeká podrobný popis, jak to chodilo v koncentračních táborech, na své si nepřijde. Kniha je pojatá spíše jako autorčin vzpomínkový životopis, čímž se mi velmi líbila, mám moc ráda takový průřez celým lidským životem, zvláště když je z průběhu 20. století.
Opravdu zajímavá autobiografie. Popisy staré Prahy, koncentračních táborů a mladé Izraele jsou velmi poutavé. Doporučuji přečíst.
Poprvé jsem tuto dámu viděla na veletrhu Svět knihy v loňském roce a hrozně mě zaujala ta šílená fronta lidí, kteří stáli na její podpis. Začala jsem se blíže zajímat, kdo to je, až jsem se dostala k jejímu životopisu. Nicméně podtitul je celkem zavádějící, jelikož samotnému "přežívání" v koncentrácích se věnuje jen část této knihy.
Ze začátku mě kniha moc nebavila, autorka zde popisuje své dětství. Vlastně mě nejvíce zajímalo právě to syrové a reálné vyprávění o jejím pobývání v Osvětimi a dalších koncentračních táborech. To byla opravdu síla. Klobouk dolů před lidmi, kteří takové hrůzy přežili a nezbláznili se. To je pro mě docela nepředstavitelné. Ale to právě kvůli tomu, že si něco takového vůbec nedokáži představit.
A pak jsem byla hodně zvědavá na ten návrat a autorky popis života v Izraeli. Od toho jsem popravdě čekala trochu víc.
Celkově však smekám před touto osobností, její život opravdu nebyl procházka růžovou zahradou. I přesto jsem při čtení měla pocit, že si autorka váží každé (nejen) prožité chvíle svého života a také svých zkušeností. Až po dočtení jsem pochopila pravý význam názvu knihy - Odložený život.
Chvíli před touto knihou jsem četla knihu Henry - příběh polského plavce.
Teď jsem přečetla Odložený život Dity Krausové. Dle mého pohledu to bylo nebe a dudy. Vyprávění života Dity je velice pěkně zpracované. Poutavé a psáno s určitou noblesou. Začátek byl takový neuspořádaný, ale další vyprávění už bylo krásně plynulé. Autorka neměla jednoduchý život. Prošla si několika koncentračními tábory. Ani manželství s Otou mi nepřišlo šťastné. Dcera Michaela ji zemřela ve velice mladém věku. Po válce se uchýlila s rodinou do Izraele, kde v současné době i žije. Když se ji posluchači pořádaných besed o holocaustu zeptají, zda měla po válce šťastný život. Nepřímo vždy odpoví a sama přiznává: "Kéž by to tak bylo..." Je to i z vyprávění cítit. Za mě velmi pěkně zpracované vyprávění spisovatelky, která přes všechny strasti v současné době ještě žije. Doporučuji.
Začátek a konec je trochu útržkovitý, ale chápu, že paní autorce to tak dávalo smysl.
Jsem ráda, že jsem se dozvěděla hodně o životě v kibucech.
Knihy o válce a holocaustu čtu velmi výjimečně. Nyní jsem se pro jednu takovou rozhodla na základě zdejších komentářů, pro její název (připadá mi, že nyní vedeme "odložené životy") a také proto, že knihu Osvětimská knihovnice jsem kdysi odložila nedočtenou. Tuto vzpomínkovou knížku paní D.K. jsem četla pomalu a přečetla ji celou, se zájmem a obdivem. Skutečné osudy jsou vždy působivější a o to víc, když je vypravečka upřímná a prozradí i to, co si vyčítala nebo v čem chybovala. Velmi čtivé, lidské, poučné a hodnotné čtení.
Výborná kniha, cením si, že zobrazoval i dobu po válce až do současnosti na rozdíl od jiných knih s podobným tématem. Moc mi vyhovoval styl psaní a příběh mě hluboce zasáhl. Rozhodně jej budu doporučovat svým žákům :)
Nějak nevím jak mám tuto knihu ohodnotit. Musím se přiznat, že mě chvílema dokonce nudila. V předválečné a poválečné části jsem měla chuť pár stránek přeskočit, protože mi celkem nic zajímavého nepředaly.
Knihy o holocaustu si chce člověk přečíst zejména aby se dozvěděl o životě v koncentračních táborech. Tady to vlastně byla jen třetina knihy. Ale tuto část hodnotím na výbornou.
Zajímavý příběh jedné z těch šťastných, popsaný prostě bez příkras. V poválečné části jsem se trošku ztrácela.
Životní osudy Edity Polachove od mládí az do stáří. V knize popisuje dobu před válkou, za války a po válce. Neměla na růžích ustláno, a já ji obdivuji za to, co vsechno dokázala snést. Hodně mne překvapil život v Jeruzalémě v kibucu, o těchto zařízeních jsem toho ještě moc nečetla, ale myslím, že pro mne by takové uspořádání nebylo. Jedná se o životopisný román psaný zajímavou formou.
Skutečný příběh ženy, která rozhodně neměla lehký život, ale přesto se dokázala vyrovnat s traumatem holocaustu i se ztrátou většiny rodinných příslušníků, inspiroval španělského autora Antonia Iturbeho k slavnému bestselleru Osvětimská knihovnice. Autorka, vyrůstala obklopena milující rodinou až do chvíle, kdy do Československa vtrhla Hitlerova vojska. V listopadu 1942 byla celá rodina deportována do Terezína a odtud dále na východ. Jako jediná z rodiny přežila a dočkala se osvobození. Po válce se v Praze provdala za známého českého spisovatele Otu B. Krause, s kterým v roce 1949 emigrovala do Izraele. Svou neuvěřitelnou životní cestu popisuje věcně, bez zbytečného sentimentu jako čtivou mozaiku nejzásadnějších životních momentů. Podává tak ojedinělé svědectví o událostech našich dějin od meziválečných let minulého století až do současnosti. Rozhodně doporučuji k přečtení, už dlouho jsem nečetla tak zajímavý životní příběh...
Paní Dita prožila nelehký život, ale dokázala žít i s úsměvem. V knížce je spoustu informací, jak žili Židé před válkou, za války, ale i po válce. Jaký byl život, co opustili Českou republiku a jaký byl život v kibucu. O holokaustu je napsáno hodně knih, ale jak se žilo těm lidem po válce, to už popsáno nebývá. Nedávno jsem viděla v televizi pořád s paní Ditou a je to velmi příjemná paní.
Je skvělé, jak si tato kniha pohrává s tématem holokaustu, ale podle mě poněkud nenásilnou formou. Není to čtení, ze kterého se musí nutně zvedat žaludek (na téma holokaustu jsem četla i mnohem drastičtější knihy), některé popisované scény jsou i úsměvné (mám na mysli třeba příběhy z mládí). Autorka popisuje celý svůj život, jedná se o různé střípky, krátké příběhy a vzpomínky a to celé dává dohromady obraz jejího prožitého života před, v a po šoa. Za mě velmi pěkně zpracované.
Za mě zatím nejlepší kniha tohoto žánru - sepsané vzpomínky člověka, jež přežil holokaust. Kniha Dity Krausové obsahuje nejen vzpomínky na dobu války a její zážitky z Terezína, Osvětimi a Bergen-Belsenu. Popisuje vzpomínky i z doby před válkou a hlavně z období po válce. To pro mě bylo zřejmě nejobjevnější, čímž vůbec nechci umenšovat její vzpomínky na samotný holokaust. Popis života v kibucu pro mě byl velice zajímavý a spolu s obdivem k vůli autorky (podpořené ohromnou dávkou štěstí) která jí pomohla přežít koncentráky cítím také velký obdiv k tomu, že dokázala žít sedm let v zřízení jménem kibuc. I když mně se to jevilo jako strašný život a bylo cítit že i pro ni to nebylo to pravé ořechové, dokázala své vzpomínky popsat maximálně objektivně. Pro mě impuls si přečíst o těchto institucích něco víc, protože nyní se mi jeví, že žít zde musí být pro člověka s vlastním rozumem a vůlí něco příšerného. Paní Dita neměla lehký život nejen ve válce, ale ani po ní. Z mého pohledu příliš dominantní manžel, život v Izraeli, ztráta dvou dětí .... klobouk dolů nejen za knihu samotnou, ale i za vůli předávat své zkušenosti dál.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) vzpomínky rodina Izrael Terezín (město a pevnost) emigrace poválečná doba holokaust, holocaust kibuc
Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovniceKniha Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovnice je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 285x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 173x |
| Chystám se číst | 305x |
| Chci si koupit | 89x |
| dalších seznamech | 4x |
Když jsem byla malá, v naší ulici žila stará paní - Polka židovského původu - která k nám občas zašla na štamprlku a vzácně se rozpovídala. Jako děti jsme seděly a ani nedutaly, ale samozřejmě ani trochu nechápaly, o čem mluví...
Tyto paměti Dity Krausové mi její styl vyprávění v lecčem připomínají, smutné a drásavé. A čím jsem starší, tím hůře se mi takové knihy čtou, nehledě na to, jak jsou dobré.
Jsem ráda, že kniha je celkový životopis, nepřináší jen válečné roky, ale i povídání o pěkném dětství, mnoho zajímavých informací o životě v kibucu v Izraeli, cestách, rodině a dalších tragédiích, které jsou popsány jednoduše a stručně, ale kolik bolesti musejí ukrývat. Obdivuhodná žena - občas lehkomyslná, občas trochu malicherná, ale prostě obdivuhodná.