Brisingr
Christopher Paolini
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 3. díl >
Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně… Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor. Dlouho očekávaný 3. díl fantasy série Christophera Paoliniho je konečně tady!... celý text
Literatura světová , Romány , Fantasy
Vydáno:
2010
,
Fragment (ČR)
Originální název:
Brisingr , 2008
více info...
Přidat komentář
Spisovatel není jen člověk, kdo umí pracovat se slovy a souvětími, ale především je to někdo, kdo dokáže budovat příběh, napětí, pracovat s postavami a taky střídat strhující pasáže s klidnými. Tohle všechno dokáže Paolini naprosto mistrně.
Strašně dobrá knížka, úplně stejně dobrá knížka jako ty předchozí.
Jediný co co mi na ní vadí:
je tam hodně cizích slov.
Ve třetí části se dračí jezdec Eragon se svou dračicí Safirou opět přiblíží o kousek blíže ke svému nepříteli. Vztahy se prohlubují, nebezpečí stupňuje, o zvraty není nouze a ani minulost nenechává naše hrdiny ze všech koutů Alagaesie v noci v klidu spát.
Konečně jsem se dočkala toho wow pocitu u této série. Moc mě tento díl bavil. A to hlavně z toho důvodu, že se jenom necestovalo a konečně se tam dělo i něco zajímavějšího. Děj mi proto hodně rychle utíkal. I tam se tam objevili pasáže, které mě tolik nebavily, ale naštěstí nebyly tak dlouhé, takže jsem je měla rychle za sebou. Eragon mi je s každým dílem víc a víc sympatičtější. Rozhodně mě překvapil konec a stejně tak jako zjištění o Eragonově původu.
Moc se těším na další díl. Doufám, že bude stejně dobrý jako tady tento.
S odstupem času, kdy jsem knihy četla poprvé, už mi příběh nepřijde tak skvělý. Nebo spíš, příběh ano, ale sakra, tam je vaty, až to bolí. Určitě toto rozčarování pramení i z faktu, že za těch víc jak 10 let mám načteno o mnoho knih víc a jsem tím pádem i kritičtější, než v dětských letech. V těch jsem byla ráda za každý ušetřený peníz a jednu knihu za čtvrt roku.
Mám trošku problém s hlavním hrdinou. Na můj vkus má strašně nekonzistentní charakter. Většinu času se chová jako paličaté děcko, ale najednou přijde moment a on se zachová jako dospělý muž s mnoha lety zkušeností. Kdo ale dospěl, je autor. Jde to cítit na psaném textu, ale i na různých rozhodnutích a přidání víc politiky a drsného režimu.
Jak mě v předchozím díle nebavila část z Elesméry a milovala jsem úseky s Roranem, u Brisingera to bylo přesně naopak. Skvělý závěr knihy odstartovalo právě odcestování do říše elfů, kdy se na nás vyvalilo jedno ohromující odhalení za druhým. Proto mě mrzí celý zbytek knihy, který mě moc nebavil, protože jsem z něj cítila jen natahování bez valného přínosu do děje. Autor rozhodně umí psát.
Posloucháno opět jako audiokniha a na poslední díl se určitě vrhnu, i když mám v hlavě stále pocit trpkosti z něj z dětství.
No, tak jsem si toho Brisingra konečně přečetl. Tři roky na mě koukal z knihovny, já koukal na něj a nenáviděl jsem ho. Chovám k té knize Jistou osobní animozitu, nebudu vám lhát. Právě tak jako ke zbylým třem dílům. Víte, první dva díly jsem si před třemi (ten čas letí!) roky přečetl na žádost jedné osůbky, osůbky, která ty knihy bytostně miluje. Pak se staly věci a já nebyl schopen po třetím dílu sáhnout, prostě to nešlo.
Ale už to dále nešlo, musím to dokončit, když už jsem jednou začal. A tak je trojka za mnou, čtyřka zbývá. Byl jsem informován, že je Brisingr nejlepším dílem. Možná. Že ano. Za tři roky jsem už vlastně tak nějak zapomněl, jaká byla dvojka. Jednička ne, ale na dvojku, knihu vcelku nedobrou, jsem zapomněl. Takže ano, myslím, že trojka je lepší než dvojka. Jestli je lepší než jednička asi upřímně ani ne.
Jednička má své kouzlo. Je to vcelku stručné, rychlé, nové Brisingr není ani jedno z toho. Bristingr je dlouhý, místy utahaný, rozvláčný. Na straně druhé nemá některé nedostatky Eragona. Styl psaní je již usazenější (stále proměnlivý a osobně mi nevyhovující, ale přeci je to výrazně lepší), obsah mírně konzistentnější a konec je dokonce vcelku výborný.
Dialogy jsou stále neskutečně patetické, ostatně jako některé postavy a jejich chování. Umírněnost a střídmost nejsou pateně vlastnostmi psaní pana Paoliniho. Postavy vysvětlují, nedovolují čtenáři uvažovat, přemýšlet. Vše musí být precizně vyjádřeno. Pocity musí být vysloveny, očividnosti zdůrazněny. Působí to asi jako když píšete kapitálkama a myslíte si, že je to tak důraznější. Není, je to stupidní a jste za vola. Tak i zde, postavy jsou pak nepříjemné. Popisy oproti tomu nejsou nikterak výrazně špatné, to autorovi vcelku jde. To tedy míním proměnlivou kvalitou, není to ale jako u jedničky, kde jsem měl pocit, že se na kapitolách střídají dva autoři. Jedna totiž vypadala jako když jsem jí zpatlal já ve školce, druhá pak jako vcelku vyspělou myslí konstruovaný text.
Co bych to natahoval. Knihu nemám rád a Odkaz už ani nikdy mít rád nedokáži. Musím ale objektivně uznat, že pro nenáročnějšího čtenáře je to čtivo kvalitní. Ostatně mi bylo kamarádem nedávno vysvětleno, že je to moje chyba, že se mi braková literatura přestává líbit. Že prý kdybych, já blbec, nečetl literaturu vysokou tento problém bych neměl. A je to vlastně pravda.
3,5*
Třetí díl je ze série Odkazu dračích jezdců zatím nejslabší, působí jako taková tlustá vycpávka, ale i tak jsem si čtení užila (zvlášť díky konci, který odhaluje pár tajemství). I když asi ne tak, jaké by to bylo, kdybych to četla v mládí. Ale ten pocit nostalgie k tomu je parádní. Těším se, že se pustím do posledního dílu a smáznu tak černý puntík za tuhle nedočtenou sérii z mých mladých let. Navíc chci sakra vědět, jak to dopadne :))
Třetí díl Odkazu Dračích jezdců je bohužel ještě víc natahovaný než přechozí díl - myslím že kdyby autor druhý až čtvrtý díl seškrtal do dvou knih, dopadly by výrazně lépe. Kniha se dobře čte, svět je sice propracovaný, ale nepříliš originální. Postavy jsou až na pár vyjímek (Safira, Solenbum, Elva a Murtagh) černobílé a nezajímavé. A na to že má kniha přes šestset stran, se děj moc neposunul.
Další skvělý díl ze série o dračích jezdcích. Příběh o Eragonovi a Safiře je také takovou menší nostalgií, protože první dva díly série jsem četla již před lety, když u nás vyšli poprvé. Třetí díl jsem tehdy, ale nezačala což je škoda. Je vidět, posun ve stylu psaní autora. Příběh jako takový už se nezaměřuje jen na Eragona, ale i na další postavy, které známe z předchozích příběhů. Přestože některé části mě nebavily až tolik, celkově jsem si knihu užila. V příběhu ani tentokrát nechybělo napětí a zajímavé zvraty.
I přesto, že kniha má dost stran tak příběh plynul tak rychle, že člověk skoro ani nepostřehl, že už je konec. Jsem zvědavá na konečnou bitvu Eragona z Galbatorixem.
Miluju tuto sérii , je bezvadná . I když místy to může přijít někomu velice naivní , má to prostě kouzlo :)
Tuhle sérii naprosto miluju! Přivedla mě k ní kamarádka, a jsem za to strašně ráda. Některým lidem možná přijde, že je to kravina, ale prosím berte ohled na to, pro jakou je to věkovou skupinu. Třetí díl je asi trochu lepší než druhý, ale to nemění nic na tom, že jsou všechny díly naprosto boží :)
Třetí díl má rozhodně svižnější děj, než díl druhý, což za mě bylo vítané. Každopádně část příběhu, která se odehrávala u Trpaslíků byla velmi zdlouhavá. Několik stran bych klidně ubrala, ale jinak se kniha četla dobře.
I tato kniha se četla velmi dobře, děj plynul a vtáhnul na první dobrou. Eragon už není tím chlapcem, co byl na začátku. Velmi rychle dospěl a změnil se – a nejen uvnitř. Ch. Paolini drží skvělou úroveň série, a zatím jsem pocitově nenarazila na vycpávkový díl. Vše má svůj důvod a později se nějak zužitkuje a vám se tak Alagaësie vryje více pod kůži.
Třetí díl už trochu pokulhává za svými předchůdci co se týče plynulosti příběhu. Často zabředává do jednotvárnosti na jednom místě, nebo sleduje příběhy jiných postav, které jsou více či méně zajímavé, přitom nijak zvlášť neposouvají děj kupředu. Sice se v knize odehraje pár velkých bitev, ale stejně máte pocit, že se toho vlastně moc neděje. Vůbec by neuškodilo knihu o něco zkrátit, protože se Paoliny někdy až moc vyžívá ve svých popisech přírody, nebo vyprávěním historie tolika postav, že pak stránky až moc narůstají na objemu.
Včera jsme s dětmi začali číst Inheritanci a děj předchozích 3 dílů je v ní shrnutý na 6 stranách. „Zrada!“ Volala jsem. „To jsme nemuseli číst předchozích 1800 stran.“ No každopádně autor dokázal, že umí popsat i věci stručně. To se mu bohužel v Brisingrovi moc nedařilo. Tak o 200-300 stran by se dal děj zkrátit. Ale což, děti to baví a já jsem ráda, že pořád ještě společně večer čteme.
Momentálně můj nejoblíbenější díl.
Autor dopodrobna popisuje téměř každou situaci a okolí, což mi osobně vyhovuje. Kniha se perfektně trefila do mého vkusu.
Štítky knihy
draci elfové kouzla trpaslíci americká literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Kniha Brisingr je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 6 490x |
| Čtenářské výzvě | 148x |
| Doporučených | 487x |
| Knihotéce | 1 778x |
| Chystám se číst | 568x |
| Chci si koupit | 158x |
| dalších seznamech | 25x |
Posloucháno jako audiokniha s úžasným přednesem Martina Stránského. Opět to nemělo chybu.
I slzu jsem musela zatlačit.
Už se těším na pokračování.