Inheritance

Inheritance je čtvrtou knihou ze série Odkaz Dračích jezdců, kterou napsal Christopher Paolini. Neuplynulo mnoho času od doby, kdy byl Eragon pouhým klukem z chudé farmy a Safira jen modrým kamenem ležícím v hlubokém lese. Nyní se situace změnila. Eragon je dračí jezdec a zabiják stínů a Safira mocný drak, který spolu se svým jezdcem letí vstříc k definitivnímu vítězství nebo záhubě. Osud celé země spočívá na jejich bedrech. Životy tisíců lidí závisí na tom, jak si v poslední bitvě povedou. Celé dlouhé měsíce výcviků i bitev mohou všem přinést naději a život, ale stejně tak i bezednou propast ztráty, smrti a zatracení. Ten nejtěžší zápas je stále ještě čeká. Galbatorix. Budou muset najít veškerou sílu k tomu, aby svedli tuto poslední bitvu. Jestli tentokrát neuspějí, je vše navždy ztraceno. Další šance už nebude. Eragon a Safira spolu dokázali dojít dál, než se kdokoliv odvážil vůbec doufat. Ale teď musí svrhnout zlého krále z jeho trůnu, zbavit násilím zmítanou zemi tyrana a nastolit v Alagaesii znovu právo a řád. Není velká šance, že se jim to podaří. A pokud ano, jakou cenu budou muset zaplatit?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/110686/odkaz-dracich-jezdcu-inheritance-RGT-110686.jpg 4.41893
Série:

Odkaz Dračích jezdců (4.)

Originální název:

Inheritance, Book 4 (2011)

Žánr:
Dobrodružné, Romány, Fantasy
Vydáno:, Fragment (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (235)

Přidat komentář
Dracicanda
19. listopadu

Opravdu napínavý konec série.

Bekerče
17. listopadu

Konec mě zklamal.

nai.ivka
15. listopadu

Pohádka skončila, jestli by nebylo lepší pokrátit to různé budování a oslavování to nemusím :-)

Gustik5
10. listopadu

Kniha, která velmi velkolepě a elegantně zakončila celou sérii, jež mne spolu s HP a LOTR (filmy, ke knihám jsem se dopracoval až později) provázela dětstvím. Co naplat, všemu je jednou konec, a tento jsem si více než užil. Chtělo by to ještě nějakých pár set stránek, aby mi čtení zabralo dobu delší, než jeden týden, tak mne do sebe kniha opět vtáhla. Dlouhé čekání nepřišlo vniveč, a já věřím, že o Paolinim, jehož ruka je za ta léta jistější a jistější, ještě uslyšíme. Mnozí zde kritizují konec, který se mne ovšem nijak špatný nezdál. Jak byste chtěli knihu ukončit vy?

Gordonlord
10. října

Konečně mám to neskutečné utrpení za sebou.

I v posledním díle téhle hromsky nudné ságy je vaty jak naděláno. Sice musím uznat, že "Inheritance" už není taková přímo odpadní žumpa bezvýznamných a zbytečných písmen, slov a vět, kterou byly předchozí dvě knihy, avšak naprosto zbytečného natahovaní a nafukování děje banalitami, zbytečnostmi a rádoby hlubokým okecáváním každého nesmyslu je zde samozřejmě opět habaděj.

A je to škoda, protože abych byl opět co nejvíce objektivní (v rámci možností subjektivního pohledu na věc), tak musím uznat, že kdyby Paolini tuhle fůru nadbytečného a ubíjejícího balastu vyházel, tak nám tentokráte nezbudou jen prázdné stránky, ale i nějaké to napětí, zajímavé situace a dokonce i ( po posledních dvou částech této ságy zcela nečekaně -) děj!

Je vidět, že poslední díl se prostě nachýlil a Paolinimu zde zbyla spousta nakousnutých věcí, které musí dotáhnout do konce, tak i přesto, že z jeho vypravěčského stylu cítím nesmírné zanícení a radost z popisování všeho zbytečného, nudného a pro děj nepotřebného, tak se tentokrát přemohl a vrazil do svého příběhu i záživné momenty, které pohnou stojatými vodami zatuchlosti a prázdnoty. Máme tady tak výborně popsanou pasáž, kdy se Galbatorix snažil zlomit zajatou Nasuadu, dobře vygradované, velmi epické a skutečně povedené závěrečné souboje - ten Roranův s generálem Galbatorixových vojsk stál opravdu za to - jen opět nechápu, proč Generálovi nebylo věnováno více prostoru už dříve a byl představen až teď na konci ? Aha - proč se já naivka vlastně ptám - kdyby tomu tak bylo, mohlo být vše mnohem zajímavější.

Co musím vážně pochválit a co jsem si všiml, že zde bylo nepochopitelně někde kritizováno, je rozhodně Eragonův finální souboj s Galbatorixem - na to, jak je král po celou ságu vykreslován jako neskutečně nabušený bad-ass bouchač, kterého nic a nikdo nemá nejmenší šanci ohrozit, tak Eragonovo vítězství nad ním logicky nepřišlo ve formě šermířského souboje, nýbrž jediným možným způsobem, který je v rámci nastíněných událostí a faktů tím jediným uvěřitelným. Za tohle vážně bravo !

To, že prostor k osobnímu vyjádření byl Galbatorixovi věnován až úplně zde na konci, je samozřejmě naprosto dementní fail, o kterém se už znovu rozepisovat nechci.

Nesouhlasím ani s tím že celé dílo je geniální, jak do sebe vše zapadne a jak je to božsky promyšlené - jako pardon, ale prostý fakt, že děj opíše oblouk a nějakým způsobem se logicky uzavře, je vcelku prostá spisovatelská praxe a jen díky tomu, že se tady všechno omílalo, okecávalo a nafukovalo nabubřelým stylem ještě neznamená, že je to genialita.

Každopádně - tentokrát nejsem tak zhnusen, jako v případě předchozích dvou jasných odpadů. Dokonce bych řekl, že nebýt zbytečné vaty a trapné snahy stát se druhým Tolkienem, tak má spisovatel na to, by napsal skutečně strhující knihu, alespoň co se jeho techniky týče - té není co vytknout. Závěr stál opravdu za to.

Co bylo ale vážně studenou sprchnou, byl opět epilog, dlouhý jako světelný rok a nudnější než flek na zdi. Tady se Paolini zase vyřádil v tom, co má nejvíc rád - nudou, šosáckými dialogy s pravítkem v zadku, nesmírně trapnými vtipy a cukrkandlovým sentimentem. Třináctileté holčičky, co mají rády zvířátka, jistě plesají radostí. Já moc ne.

Bašťák
15. září

Nejdříve jsem si říkal, že napíšu něco o tom, že by Inheritance prospělo mírné zrychlení děje a zkrácení či dokonce vypuštění některých kapitol - vždyť přece celý děj je postaven na tom, co už známe z předchozího dílu - armáda dobýjí města, cílem je Urubaen, zde podle očekávání Eragon zabije Galbatorixe, pak se všichni poplácají po zádech a je nastolen nový řád. Ale když o tom zpětně přemýšlím, tak vlastně ne! Příběh je tak promyšlený, že si opravdu zaslouží takto monumentální zakočení a kdo vydržel se čtením až sem, tak to spíše ocení, anebo už dávno se čtením skončil. SPOILERY: Vlastně se stane to co je předpovězeno už v prvním díle: tím myslím proroctví bylinkářky o Eragonově odchodu a tajemná věta Solembuma, díky které Eragon objeví tajnou Umarotovu základnu a miska sil vědomí se obrátí v jeho prospěch :-). Bylo to prostě skvěle vymyšlené od samého začátku a klobouk dolů před autorovou fantazií. Jedině snad ten závěr mohl být trochu kratší - celkem protivná postava krále Orrina je protivná do samého konce :-) ale skutečný závěr s Ariou je však opravdu dojemný v dobrém slova smyslu. Jakoby se autor nechtěl s žádnou ze svých postav rozloučit.
A ještě jedna věc: všechny předchozí díly jsem si říkal, proč je Galbatorix osobně víceméně pasivní a nesnaží se vzpouru potlačit hned od počátku - stačilo použít skutečnou "bitevní loď" Šruikana a ten by všechny doslova převálcoval. Aź zde se dozvíme, jaký byl jeho skutečný plán - a super jak to do sebe všechno zapadlo. Budete mi, dračí jezdci chybět.

Market116
12. září

Nevím co přesně napsat, sice jsem plná pocitů a dojmů, ale převládají ty smutné...No, začnu tím, že celá série je bez pochyby úchvatná, opravdu mě zaujala a propadla jsem jí a protože jsem věděla, že čtu poslední díl, úžívala jsem si ho. S Galbatorixem se vypořádaly skvěle, vlastně geniálně a na celkovém závěru si dal Paolini záležet. I když dle mého mohl být právě konec radostnější, Eargon by si ho zasloužil, ale jak o tom přemýšlím, tak to bylo asi vážně jediné možné rozhodnutí, z jeho strany velmi obětavé...přesto mi nějaké ty slzy ukáply. Navíc mi přijde, že příběh byl ukončený, zároveň by kdykoli mohlo vzniknout pokračování...tedy to je má bláhová představa :)
Na závěr chci říct, že série Odkaz dračích jezdců je skvělá a stojí za to si jí přečíst. Já osobně toho ani v nejmenším nelituji, naopak jsem vděčná, že vznikla. A Christophera Paoliniho budu vždy obdivovat za jeho úžasnou fantazii a to, co dokázal vytvořit :)

Hakem
11. září

Tak, a je konec serie a ve me bublaji pocity..

Shrnu to, jak to citim ja: 1. dil byl rozjezdovy, byl jednoduchy, chvilkami nudny, ale na zacatek ok, 2. dil byl uplna bomba, 2 zajimave dejove linky, jedna klidna s ucenim Eragona, druha akcni a necekane dobra s Roranem. 3. dil zase trochu zklamani, natahovani deje, az moc podrobny, u vyroby mece jsem i preskocila 2 3 stranky.. ale 4. dil byl srovnatelny se druhym. Bavila me linka s Murtaghem a Asuadou.

Galbatorix byl dobry zaporak a jeho konec byl dobre vymysleny. Cekala jsem, ze pribeh skonci v tomto okamziku, takze me zaver serie prekvapil a rozesmutnil. Pekne napsany sladko-bolny konec. Ale i kdyz je konec smutny, tak je to i v zivote.. dosahli jsme vytouzeneho cile a musime najit novy bod, ktery nam da dalsi smysl do budoucna.. hodne zustalo nedoreseneho, ale kvuli tomu je konec tak pusobivy.
Roran, Eragon, Orik, Nasuada, Angela a mnozi dalsi byli super postavy, kazdy jedinecny. Jen Aria mi od zacatku moc nesedla..
Nechci psat detaily, at nezkazim jinym prekvapeni behem cteni, takze koncim a bude se mi styskat :(

honza9831
07. září

Přečetl jsem během týdne všechny čtyři díly a musím říct, že to stojí za tu námahu. Četl jsem je postupně i dřív, ale teprve čtení všech dílů v kuse mi dalo ten správný požitek. Snad jediné velké mínus Paolinimu. Proč si sakra nedal Eragon s Aryou alespoň jednu pusu. Tohle si u mě Paolini za rámeček opravdu nedá!

katka920
03. září

Na Inheritance jsem se moc těšila. Čekala jsem velké završení velmi propracovaného příběhu. Celá kniha byla čtivá, jako tři předchozí díly. Ovšem závěr mě vyloženě zklamal. Čekala jsem bitvu dvou úhlavních nepřátel na život a na smrt, abych se dočkala toho, že nepřítel se dá ovládnout něčím banálním. Čekala jsem skutečně víc.

makynka911
14. srpna

Já myslím, že celou sérii netřeba komentovat. Z mého pohledu se jedná o jednu z nejlepších sérií vůbec, což mimochodem dokazuje i to, že jsem celou tuto sérii přečetla za tři dny :)

Ano, vyvstávají zde některé nevysvětlené části děje, ale myslím, že například k Angele celá tahle tajemnost a záhady sedí a netřeba ji dále rozvíjet. Ano možná by to chtělo další příběh, ale toho už se bohužel asi nedočkáme. Navíc mně se zamlouvá myšlenka nového světa, který je otevřený novým možnostem (že by třeba nebyl konec?)

Každopádně mohu sérii jedině doporučit :)

Sipovsky
09. srpna

Zdravim lidicky.Prave jsem docetl knihu a rad se podelim o svuj nazor a pocity.Cela serie me uchvatila,je pravda ze jsem z pocatku nemel rad,jak autor odbihal od Eragona k Roranoj v jednotlivejch kapitolach.Postupem casu jsem,ale zmenil nazor a tesil se na vsechny dejove linye.Neveril bych ze ve 29 letech semnou zacloumaj emoce,tak moc jako u tehle knihy a samotne tetralogie dracich jezdcu.No zustalo nam tu mnoho nevyjasneno,od Angely kdo je a co je zac.Od toho kdo jsou osoby,ktere potkal Eragon na ostrove draku.V knize bylo psano,ze je 24 dracich vajec urceno pro jezdce,on nechal jen jedno pro trpasliky a jedno pro urgaly a ostatni si odvezl proc?Vrati se vubec,navzdory vezdbe Angely? Doufam,ze napise jeste jednu knihu,kde se vse dozvime..... :-)

michal8413
08. srpna

Celá série mě velice uchvátila. Nejednou se mi během četby stalo že jsem si dokonale představoval jaký by to bylo žít ve světě dračích jezdců. Každopádně celou sérii vřele doporučuji ovšem bylo by lepší kdyby si čtenář zvykl na četbu. Já který před četbou této série ještě nebyl tak sečtělý jsem stim měl poprvé veliké problémy, dnes mám celou sérii přečtenou hned několikrát a doporučuji dál :)

Nita17
31. července

Nádhera. Úžasné vyvrcholení celé série. Nabité očekáváním, kam až se bitvy posouvají, překvapivý způsob vítězství :)
Konec není ve stylu - jsme hrdinové, sedneme jsi a budeme žít šťastně až navěky :D
Je třeba zvonu budovat :) pro lepší budoucnost.
Naopak každý osud nějaké postavy se mi velmi zamlouval podle jejich povah.
A Eragon a Safira, jejich konec a jejich rozhodnutí, jak vyrostli a zmoudřeli, přijali zodpovědnost a své poslání - pro mě šťastný konec.
Brom by byl na všechny hrdý. A Já též.

Glo1
21. července

Za mě nejlepší díl celé série. Každou bitvu jsem si schopná představit, ale nejvíce tu poslední. Překvapilo mne jakým způsobem vyhráli.
P.S. Připadá mi, jako by se Angela přesně shodovala s Jasonvidkou :D

Adelajda_4
14. července

Krásné, ale pro mě trochu smutné zakončení celé série. byla bych strašně ráda, kdyby Paolini tento svůj svět neopustil a napsal ještě další příběhy, protože s tímto světem jsem se jen velmi těžko loučila.

lampernaqui
10. července

Zakončení bylo dobré, ale nejlepším dílem pro mě zůstává trojka. Závěrečný souboj měl dostatek prostoru, stejně tak jsem rád, že autor přidal i epilog, abychom se dozvěděli, jak se vše vyvíjelo potom. Jenom ten mohl o dost zkrátit. Přišel mi zbytečně natahovaný, jako kdyby se autor prostě nechtěl s hrdiny rozloučit.

Mistr119
07. července

Trošku škoda, že závěr byl očekávatelný, jenom jsem čekal, že bude v díle nějaká překážka, nějaké překvapení a ono ne... :-/ Ale jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. :)

Zmitko.m
04. července

Skvělé vyvrcholení tetralogie...Dodnes se k ní rád vracím...

Aoedann
12. června

Když se můj věk pohyboval kolem nácti let a mimo tuhle sérii jsem znal jen Deltoru, Narnii a filmového Pána Prstenů, myslel jsem si, že je to skvost, který nic nepřekoná.
Když jsem se ale po pár letech ke knihám vrátil, zjistil jsem, že se už nedokážu začíst. Většina slov a frází v podvědomí vzbuzují jiskry a záblesky jiných děl a postavy jednají jinak, než by člověk čekal. Přes to všechno dávám, hlavně za ty večery kdy mi kdysi knihy dělaly společnost, za celou sérii 2,5 hvězdy.

Aki12
27. května

SPOILERY
Pro mě nejlepší díl ze série. I když byl začátek trochu zdráhavý a motor příběhu se nechtěl moc rozběhnout, tak mě Christopher přesvědčil o svém velkém talentu. Spisovatel dospěl. Jde poznat, že Eragon už není tím patnáctiletým chlapcem, který s Bromem a čerstvě vylíhnutou Safirou opustil údolí Palancar. Celý svět dospěl. Válka a útrapy se na Alagaësii podepsaly a já jsem tak rád, že jsem mohl sledovat, jak se tam s přispěním dvou mláďat mění dějiny. Dále jsem rád za to, že jsem mohl vidět, jak se dny mění v noci, vše zlé pomalu odplouvá spolu s proudem, a jak si chce Eragon pouze sednout a sledovat se Safirou západ nebo východ slunce.
I když mi ten konec docela dost připomíná konec Pána prstenů, a všechny ty ztracené životy... jsem vděčný, že jsem si knihu přečetl. A pořád, až do konce života, budu doufat, že Paolini napíše další knihu, nejspíš o Angele, tak jak slíbil, a že se do Alagaësie budu moct jednou vrátit bez toho, abych se už na první stránce prvního dílu musel brát kapesník, protože vím, jak to celé skončí.

ZlýJabko
27. května

Draci v depresi, válka v plném proudu, plánování konečného úderu...a On ví.
Abych zbytečně nespoiloval - Nasuadina linie je fantastická, Galbatorixovi věřím každý slovo a rozumím jeho pohnutkám ať lže nebo ne, sebezpytování na radiací zamořeným ostrově může býti prospěšné.
Poněkud klišovitá pomoc a klišovité vítězství jsou docela vylepšeny realistickou ukázkou toho, že když vyhrajete, neznamená to, že s tím všichni budou souhlasit. Sto bodů navíc za Aryu s Eragonem. Ale i tak to není nejlepší kniha ze série.
Chybí mi katarze. Chybí mi realistické, bolestivé ztráty mezi hlavními postavami. Chybí mi Galbyho fištrón, který nepochopitelně na pár vteřin zjevně vypnul.
P.S.: Co bych dělal s adminským klíčem k vesmíru? Muhahaha!

antuka
21. května

Achjo, fakt jsem se skoro nemohla dočkat, až to skončí, ale když už jsem jednou začala... Kvůli komentářům níž jsem doufala, že dojde k nějakému zásadnímu dějovému zvratu, ale nic. Klaďasové jsou kladní se vším všudy, vždy upřednostňují zájmy skupiny před těmi svými, záporáci jsou záporní skrz na skrz a až do posledního dechu. Jediná trošku živá postava je Murtagh a snad i Angela, ale v tom orloji to fakt nestačí. Paolini zároveň vysvětluje i to, co nemusí (vážně, v té knize je jedno jediné místo nedourčenosti) a spolehlivě zabije každý pokus o vtip (většinou tím, že řekne, že to byl vtip). Dokážu si ale představit, že tahle série může někoho, koho není moc velký čtenář, přesvědčit o tom, že čtení stojí za to. A to zase oceňuju...

Tebby
10. května

Na tento poslední díl jsem opravdu dlouho čekala. Knížku jsem hltala opravdu hodně. Ale ten konec mě opravdu zklamal. Pořád jsem čekala, že se vztah Eragona a Aryi nějak dovyvine. A rozhodně jsem nečekala, že to skončí, jak to skončí. I přes to ale pořád doufám v pokračování.

Dacky94
07. května

Skvělá knížka jen ten konec Galbatorixe, dle mého názoru mohl napsat jeho smrt i líp. Jinak nejlepší série co jsem kdy četl nebo budu číst. Příběhy o dračích jezdcích mě naučili vžít se do postav a tak si zamilovat Knižní svět. Moc děkuju Christopheru Paolini za tuto skvělou zkušenost.

Hoshi
04. května

Celý den jsem přemýšlela, co bych mohla k poslednímu dílu dobrodružství Eragona a Safiry napsat. V některých pasážích jsem měla sto chutí knihu zaklapnout a dál nečíst, ale nakonec přeci jen zvítězila touha dozvědět se, co bude dál a jak to celé dopadne. Některé otázky, obzvláště o bylinkářce Angele (která si mě hned získala), zůstaly nezodpovězené, ale odpovědi si mohu domyslet či dosnít :)
Ačkoliv se mi do této série vůbec nechtělo, nakonec jsem přeci jen ráda, že jsem se nechala přemluvit k přečtení. Paolini mě touto sérií okouzlil a začínám uvažovat, že bych jej zařadila do své knihovny.

Hana28
16. dubna

No nevím jestli jsem si takto představovala konec.... Možná je to tak lepší ale i tak zůstala spousta otázek nezodpovězených a napadají mě pokaždé, co po knížce sáhnu a tak nějak doufám, že najdu nějaké odpovědi, které jsem předtím přehlídla...
Stejně je to ale ta nejlepší série co jsem kdy četla.

Miner6149
06. dubna

Prostě super.

Lector
03. dubna

Tak jsem to doklepal. S roční pauzou jsem do mobilu natáhl čtvrtý díl série, abych putování po Alagaësii uzavřel. Už když jsem začínal poslouchat, byl jsem pod vlivem „haló efektu“ a na nová Eragonova dobrodružství se díval s jakýmisi předsudky. Zhruba čtyři pětiny knihy tomu dávaly za pravdu a kniha se mi paradoxně začala líbit až pro bitvě všech bitev.
Paolini se (podobně jako Martin v Písních ohně a ledu) zamiloval do svých slov, jež chrlil stejně dychtivě jako Safira chrlila oheň poté, kdy se z přerostlé ještěrky stal drak. V té přemíře slov se bohužel snadno skryly některé zajímavé pasáže a myšlenky za nimi schované. Takové se tam občas vskutku objevují, leč čtenář – moje maličkost – jsa utrmácen přemírou slov planých, se s těmi vzácnějšími vhodnými k založení do klenotníkova brusu už nezabývá. Je to škoda, protože celková kompozice Paoliniho díla se mi zamlouvá.
Paolini má bezesporu literární talent, který je orientován na určitý druh literatury. Bylo by dobře, kdyby dozrál a napsal něco, kde bude méně slov, ale o to lépe poskládaných.
Ale když tak o tom přemýšlím, říkám si, proč vlastně? Vždyť on má svoje čtenáře a není jich málo. A budou-li i nadále jeho knihy přitahovat ke čtení nové a nové čtenáře, stejně jako to kdysi udělaly (spolu s Harrym Potterem) s mým synem, je vlastně všechno v pořádku.
Chyba bude ve mně. Už jsem na to prostě moc starý.
PS: Jsem rád, že Paolini nechal Angelu zahalenou tajemstvím. Ta zmínka o její možné minulosti (pokud je to její minulost) je hezkou a záludnou hříčkou se zvědavostí čtenáře.

PinkAlicorn
23. března

Asi nejlepší díl ze série, naprostá pecka! Miluju alagaesii, celý ten svět a tyhle knihy byly tak živé a čtivé, že jsem se cítila, jako bych tam byla. Měla jsem ráda všechny části, moc mě bavily ty s Roranem a zakončení bylo vážně překvapivé. Plus má u mě Paolini za to, jak byly knížky propojené a jak se spousta věcí odhalila až po dlouhé době.
Čekám, kdy bude další pokračování, myslím, že si to Paolini nechal pěkně otevřené :)