Údolí vykoupení 1
Alastair Reynolds
Odhalený vesmír série
< 4. díl >
Prozatím poslední příběh temné románové ságy se začíná odvíjet čtyři a půl staletí po tajném odletu Spojených prvním světlohoncem z Marsu, tři sta let po objevení Záhalu v Odhaleném vesmíru, sto padesát roků po příhodách v Kaldeře zasažené tavomorem a padesát let po invazi nepřátelských strojů do soustavy Delty Pavonis v Arše. Píše se rok 2675, před třiadvaceti lety přistála transmutovaná mezihvězdná loď Nostalgie nekonečna na planetě Přetvářečů, kde běženci z Obrody a ze Žlutozemě nalezli dočasný domov. Na Galaxii se řítí zkáza a zmar. Nastává čas Zmarů jsou však jediným nepřítelem lidstva?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , TritonOriginální název:
Absolution Gap , 2004
více info...
Přidat komentář
Jsem na vážkách, jestli "Údolí vykoupení 1" vůbec hodnotit, protože vydavatelský záměr knihu uměle rozpůlit tentokrát trčí s impertinencí péra z poklopce. Žádné vyvrcholení, žádný háček v závěru, žádný vkusný předěl, děj prostě končí zhruba uprostřed a basta.
Vracíme se k ústřední zápletce o válce se Zmary, potkáme staré známé z "Archy", autor přihodil pár nováčků, přibylo prostředí Haldory - záhadné mizející planety, na jejímž satelitu se rozbujela rozkošná náboženská úchylka. Reynolds má dar fascinovat čtenáře vizemi budoucnosti, různými bizarními technologiemi, nevšedními emzáky i lidstvem rozdrobeným do prapodivných, vzájemně stěží kompatibilních frakcí. Ovšem charaktery zůstávají nesnadno uchopitelné, měla bych problém popsat jejich povahu více než jedním slovem: Skade - mrcha, Clavain - sympaťák, Štír - loajální, Remontoire - nejistý, Kveiči - magor, Grelier - úchyl, Rašmika - umíněná, Vasco - ? (zatím mi není jasná jeho role), Kuriová - ?? (po třech knihách o ní vím stále prd), Aura - ??? (zjevení, byla vůbec zmíněna v předchozím dílu?). A tak bych mohla v otaznících ještě nějakou dobu pokračovat.
Přes dobrodružný spád jsem "Údolím vykoupení" procházela pomalu, krustu všedních starostí se dařilo prorážet maximálně několik minut denně. Dám čtyři stálice, z nichž jedna v realitě poblikává po vzoru Haldory... nelze ji ukotvit, dokud jsem v polovině románu.
Příběh uprchlíků z Obrody pokračuje a je tradičně velmi zajímavý. Co mě naopak moc nezaujalo, je vyprávění z Hely o Rašmice a především Církvích a Katedrálách, i když na jednu stranu ukazuje, jakým způsobem se tyto výdobytky lidské šílenosti musí násilím udržovat mezi lidmi.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Odhalený vesmír 1 |
| 2012 | Transport ledu |
| 2005 | Archa 1 |
| 2004 | Kaldera 1 |
| 2016 | Prefekt |
Kniha Údolí vykoupení 1 je v
| Přečtených | 111x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 89x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 9x |
Údolím vykoupení vrcholí Reynoldsovo vyprávění o Zmarech, které jsme sledovali už od jejich prvního účinkování v soustavě Delta Pavonis z Odhaleného vesmíru, přes Žlutozem v Epsilon Eridani, planetu Přetvářečů Ararat, až konečně do systému Hale-Haldora, kde se má nyní rozhodnout o bytí či nebytí lidské rasy. Setkáváme se se starými známými, s nimiž jsme v předchozích knihách prožili už nejedno dobrodružství, a samozřejmě i s úplně novými postavami - Aurou, Vaskem Malinim, děkanem Kveičim - jež si uzurpují svůj díl naší pozornosti. A že je pořád, co sledovat, je bez diskuse. Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že Reynoldsovi docházejí nápady. Ani omylem. Přestože se stále pohybujeme v mantinelech definovaného horizontu událostí, šíře, do jaké Reynolds svou vesmírnou operu rozvinul, je prostě dech beroucí. Neopakuje se, nezvolňuje tempo, neplýtvá slovy. Naopak. Zraje jako víno. Do technokratického vyprávění přidává lidský rozměr a slzy každého jednoho z hrdinů mu věříte stejně, jakože existuje hyperprostorová zbraň (přestože si ji nedokážete ani představit). Tohle je vrcholná science-fiction.