Odhalený vesmír 1

04.03.2024

Velice dobrá space opera. Odhalený vesmír je pro mne první sekání s Alastairem Reynoldsem a nutno říct, že proběhlo úspěšně.
Velmi se mi líbil poněkud ponurejší styl vykreslení budoucnosti, kdy se rozhodně nejedná o žádnou technologickou utopii, kde by vše bylo zalité sluncem. Spíše naopak. I volba hlavních protagonistů tomu plně odpovídá, protože do jednoho jsou to prolhaní zmetci. Oceňuji autorovu schopnost pracovat s různými koncepty a situacemi v mezích hard sci fi, bylo vidět, že o tématech, kterých se dotýká hodně ví. Ať už se jedná o astrofyziku, kybernetiku nebo jiné disciplíny.
Skvělé bylo také zpracování zápletky, kdy je prakticky po celou dobu přítomna nějaká záhada. Jejich postupné odhalování je dávkováno s citem a dokáže tak vytvářet velmi zajímavé zvraty.
Jako v klasických space operách se zde setkáváme s různými frakcemi, které maji rozličné a často protichůdné zájmy. Některé části příběhu mají i silně detektivní nádech. Co mi úplně nesedělo bylo příliš prudké vhození do vody, kdy prvních několik desítek procent knihy jsem trochu tápal, kdo je kdo a jaké má cíle. Také jsem si všimnul několika pasáží, kdy se napínavý a akční děj zcela zbytečně přerušil kvůli nějakému vysvětlování.
Ačkoliv kniha moc hezky graduje a nabývá na epičnosti tím víc, čím víc se čtenář dozvídá, měl jsem trochu pocit, že v závěru si autor ukousnul až příliš velké sousto a mohl zůstat malinko více při zemi. Každopádně jde o moc povedenou knihu a do světa, který autor stvořil se velmi rád vrátím i s další publikací. Celkově hodnotím 4/5, přičemž je určitě blíž nahoru, než dolů.

13.04.2022

Tato kniha je opravdu dlouhá, nikoliv počtem stránek, ale tím, že se vše "načítá". Načítají se informace a stále se "NIC" neděje. Konec knihy dostává spád.
Je to dobré, prostě jen delší předehra.
4 - 4,5

26.11.2021

Odhalený vesmír Alastaira Reynoldse je velkolepě rozvržená space opera, toho nejklasičtějšího stylu. Ničím se tady našetří: inteligencí, proprietami, artefakty, záhadami, vzrušujícími momenty, civilizacemi a ani časem (miliarda let sem nebo tam). Na úplném začátku jsem měl pocit, že se toho na mě hrne až příliš - Ultrové, Amaranti, Zahalení, do toho skoky v řádech desítek let, Obroda v soustavě Delta Pavonis, Žlutozem v Epsilon Eridani, Lascailleův záhal v sektoru Tau Ceti a samozřejmě všechno mezi tím, staré události, nové události - chvíli mi z toho šla hlava kolem. Jenže nebyl by to Reynolds, aby to neměl pod čepicí krásně srovnané. Brzy se totiž z toho mohutného toku informací začala klubat ostře vyrýsovaná struktura, která se s každou další otočenou stránkou stávala stále uspořádanější a přehlednější. Jako bych byl hozen do vody a z nezbytnosti se naučil plavat. A co víc, začal jsem si to užívat, cákat, potápět se a řádit na vodních lyžích. Vyprávění totiž nabralo na obrátkách. Ale protože se jedná o román, rozdělený na dva díly, bylo jasné, že na konci knihy se žádné vyvrcholení konat nebude. Zato očekávání… ta jsou vysoká.

16.10.2021

Být to jedna nebo dvě knihy, mohlo to mít větší spád. Takto je to vcelku roztahané a hodně provázané. A stejně se grande finále nekoná.

26.03.2021

Poctivá tvrdšia science fiction, ktorú žiaľ trochu sťahujú klasické neduhy. Rád by som hodnotil vyššie, no nemôžem z dôvodu krívajúceho príbehu, ktorý je značne odvislý od celo-vesmírneho pozadia odhaleného univerza - a ak vás to nedokáže vtiahnuť, budete sa nudiť. Postavy sú jednoznačne jeho funkciou a ich "vzťahy"/rozhovory sú tomu podriadené. Na autorovu obranu je potrebné dodať, že takmer žiadna z nich nie je človek v klasickom ponímaní - telesne i mentálne sú to entity značne modifikované, a tomu je podriadené aj ich myslenie. Predostrieť technologicky uveriteľný a prepracovaný vesmír budúcnosti a zároveň silný príbeh je pre spisovateľa výnimočne náročné (trochu sa to podobá na úlohu napísať napr. učebnicu organickej chémie čitateľsky prístupne až zábavne) - takže skončíme, chceme či nechceme, s postavami ktoré namiesto dostojevského dialógov si vymieňajú úvahy teoretickej fyziky (pri hard science fiction) alebo inej vednej disciplíny. Reynolds má výhodu, že ako bývalý praktizujúci vedec píše o veciach, o ktorých vie zďaleka viac ako ktokoľvek v komentároch, takže to celé dáva zmysel a neskĺzava k fyzike Star Treku (pif pif teleport), k detskej fantasy navlečenej do sci-fi handier (Star Wars), či lacným špekulozofickým "presahom".

PS: Odhalený vesmír nie je "obrovsky populárna" literatúra, je však vysoko hodnotená v rámci svojho žánru (a to právom). Obrovsky populárna literatúra sú paskvily menom Divergencia a pod., ktoré pod hlavičkou "young adult doplň žáner" považujú mladého človeka zrejme za hlupáka bez literárneho vkusu:)

01.01.2021

Série odhalený vesmír má pro mne jedno prvenství, "kniha, u které jsem nejvícekrát obrátil oči v sloup". Série je další z mnoha variací na fermiho paradox, bohužel hodně špatná . Série má rozhodně pár hodně zajímavých nápadů, ty jsou ale v kontrastu s naprostými pitomosti, že jsem často přemýšlel, zda autor ve skutečnosti scifi nenávidí a toto není jen důmyslná žánrová karikatura . Série je plná zvratů, ale tak nesmyslných a vynucených, že ve výsledku ztrácí jakékoli napětí. Série postrádá jakoukoli hlubší myšlenku, jakýkoli přesah (nebo alespoň já jsem nic takového nenašel). Postavy jsou neuvěřitelné, často doslova "debilni". Mám rád propracované pozadí fikčních světů a u rozsáhlých vesmírných sérii toto očekávám, zde se ale nic podobného nenachází, o fungování světa jsou jen letmé zmínky a čtenář se téměř nic nedozví.

Pro mne jedny z nejhorších knih co jsem četl a naprosto nechápu jejich obrovskou popularitu.

22.12.2019

Zapadlá planeta, na okraji lidského osídlení.
Příběh nabytý dějem, nedložíte ho do přečtení.
Kniha je rozdělena na dvě části.
Jen s oběma díly nebudete v pasti!

Vyhynulé rasy, pradávné boje.
Proč galaxie je taková, jaká je?
Ultranauti.
Amaranti.
Chimerici.
Zahalení.
Intriky, lži, tajemství a šarvátky o postavení.
Budete přemýšlet co pravda je a co není.

Mocné zbraně, technologie.
To vše a mnohem více tu je!

15.06.2019

Přečteno v době vydání a poté znovu za 15 let: dojmy z úvodního dílu "Odhaleného vesmíru" se s časovým odstupem výrazněji nezměnily. První polovinou jsem proplouvala poměrně ztuha a trochu mi vadilo místy až příliš rychlé přeskakování mezi jednotlivými liniemi. Ještě jsem se nestihla ponořit, sotva jsem smočila nárty, a už mě autor strčil do odlišných vod.
Později události získaly ostřejší obrysy, mnohé se objasnilo (otázek však zůstalo dost), děj mě svým čím dál dravějším proudem uspokojivě nesl... ale pořád tomu cosi chybělo. Snad hlubší sympatie k některé z postav - všichni ve mně vyvolávali poněkud plytké a mírně zmatené emoce. Tak docela nevím, co si o jednotlivých charakterech myslet: kdo je padouch a kdo hrdina (pokud vůbec někdo), co se jim odehrává v lebkách?
Popisy budoucích technologií mě dokáží fascinovat, jejich nedostatkem jsem nestrádala a přebytkem netrpěla. S hard sci-fi složkou jsem se dokázala jakž-takž poprat, abych na nějaké své základní (pod)úrovni chápala, o čem je řeč.
"Odhalený vesmír" je dobrá space opera se solidním potenciálem, snad mě druhá část (stejně jako před lety) strhne více. 70-75%

prešiel som po 10 kapitolu a stale som netušil o čom to je snaha písať veľa slov o ničom tak som to zabalil a ďalšiu už čítat nebudem .

neodporúčam nudný žvást

03.05.2019

Příjemné čtení a úvod do druhé části.

17.01.2019

Po přečtení druhého dílu hodnotím jako celek 70%. Vypadá to na zajímavou sérii. Nevýhoda je zdlouhavé a nudné uvedení do děje v prvním díle. Kdybych si nekoupil 1 a 2 díl najednou a nepřečetl si velice kladné recenze, možná bych knížku odložil. To, že jsem knížku nedočetl se mi stalo asi jen 2x v životě!

Moje recenze po přečtení prvního dílu:
Tuto knížku jsem si koupil na základě kladných recenzí. Do strany 130 jsem se musel hodně přemáhat, abych knížku neodložil. Od strany 200 už začal příběh příjemně plynout a bylo to čitelné. Začátek každé knížky by měl čtenáře navnadit aby ji chtěl číst dále, což se v tomto případě, dle mého názoru vůbec nepovedlo. V druhé polovině knížky jde vidět, že autor má spoustu nápadů a zajímavích vizí o budoucnosti. V porovnání s ostatními knížkami s podobnou tematikou zatím dávám 2* z 5.

19.10.2018

Dnes už klasické díle se mi ani napodruhé nečetlo úplně dobře. Autorem používaná a předešlými komentujícími zmiňovaná metoda "vržení do děje" spolu s občas dosti bizarním prostředím způsobila, že jsem se první třetinu knihy nemohl chytit. Na vině bylo asi to, že jsem knihu četl kouskovaně, toto dílko si spíš žádá soustředěnější čtení v kuse. Jinak ale Reynolds předkládá své fascinující cyberpunkové vize a nápady jako na běžícím páse: prorůstání lidí do strojů, viry v lidské hlavě, samoopravující se budovy... A to vše pěkně zapadá do děje, který je samozřejmě v závěru neočekávaně utnut, protože jedno dílo je kdoví proč rozděleno do dvou svazků. 70% a pokračování příště.

28.06.2018

Oba dva díly jsem přečetl velmi rychle. Děj má spád, napětí, technologie, vztahy se řeší v minimální míře.

04.06.2018

Promyšlená vesmírná sci-fi se vším, co fanoušek žánru očekává. Daleká budoucnost, technika na pokročilé úrovni, lidé ovládající cestování rychlostí světla, záhady dávných civilizací, objevování zvláštních neznámých mimolidských ras, hrdinové nesoucí si svá dlouholetá tajemství a nebezpečné odhalování tajuplných skutečností o vesmíru. Studeném, temném a zahaleném, který neprozradí nic jen tak zadarmo. Kdo touží po vědění, musí vždy něco obětovat. Kus své osobní svobody, pohodlí, nebo i příčetnosti. Vesmír totiž obývají bytosti tak odlišné od těch humanoidních, že si je lze jen stěží představit. Ale i někteří lidé, kteří cestují hlubinami univerza dlouho osamoceně, mohou být všelijak poznamenaní, narušení a celkem zajímavě morálně pokřivení a vyšinutí. Radost se s nimi setkat. :o)

Autor zastává princip okamžitého děje a žádného vysvětlování, což někomu leze na nervy, ale jiný to má rád. To postupné rozpoznávání a orientování se ve stovce neznámých pojmů jen na základě pomalu přibývajících informací. Za mě je to lepší, než didaktické vysvětlování jako ve škole. Každý si může užít kus objevování a nalézání a to je taky zábava...

13.12.2017

Chronologicky druhý díl série o Zmarech. Originální Odhalený vesmír je uměle rozdělen do dvou dílů, proto je nesmysl je hodnotit separátně. Tento díl (nebo bych měl říct 'tato část'?) obsahuje uvedení do děje, představení všech postav spolu s jejich záměry a motivy; pochopitelně s bílými místy, které se týkají odhalení v druhém dílu (závěru) knihy. Posádku lodi Nostalgie nekonečna i loď samotnou (nádherný název, že?) si nejde nezamilovat; koupě druhého dílu (závěru) je zcela nezbytná.

23.07.2017

tímto hodnotím celou sérii Odhalený vesmír, protože se mi nechce psát recenze k jednotlivých knihám a ani si je už do detailu nepamatuju. Odhalený vesmír patří do žánru hard-scifi, tj. stojí na vědecky věrohodných základech. Existuje tam například limitace rychlosti světla a kosmické lodi tam cestují od hvězdy k hvězdě několik desetiletí či staletí. Lidstvo je tam rozdělené do různých frakcí. Např. tzv. Spojení (cojoiners) mají v mozku kybernetické implantáty, kterými jsou bezdrátově propojeni, takže mají jakousi formu telepatie a společného vědomí. Zajímavý je taky popis tavomoru, což je mor způsobený nanoroboty, který napadl technologie a rozložil celé civilizace. Jedná se o úžasně detailní a imaginativní svět. Rozhodně velmi kvalitní scifi, kterých je bohužel jak šafránu.

11.01.2017

Po dlouhé době space opera. Po Úsvitu smrti od Hamiltona shledám málo co zábavnější a s tím úsilím jsem i Reynoldse zkusil několikrát a odložil. A teď se ho nemůžu nabažit. Sice to trvá 4/5 knihy, ale nakonec se to zdá jako hodně zapeklitý příběh. Sám jsem zvědav co za peklo z toho vznikne.
Tři čtvrtiny knihy jsem četl stejně dlouho, jako tu poslední. Jakožto první díl série je jasné, že je třeba trochu člověka zasvětit, o co jde.
Těší mě, že poslední čtvrtina zasvěcuje v duchu nepřestávající akce. Finální bitva v trénovací Hale 2 je strhující.

11.07.2016

Odhalený vesmír si hezky pohrává s odhalováním vlastního tajemství, šikovně dávkuje napětí a spolu s přehršlí sf blbinek a stravitelně podaných astropoznatků je jeho výstižnou črtou ztvárněný svět obydlen i partou zábavně cynických psychopatů; ona totiž v téhle knížce není snad jediná kladná postava...ovšem ani vyloženě nesympatická.
Kupříkladu taková Voljovová, jedna z hlavních hrdinek, by nejspíš za stálého srdečního tepu docela klidně ukousla Merkelové obě prsa ...a ještě s párátkem v puse je hodila hladovým dětem.
A vůbec je to celé takové ponuře veselé.
Čtvero něhou překypujících **** a letím na druhý díl

13.02.2015

Po dočtení jsem se nemohl dočkat, až si tady přečtu hodnocení jiných. Ke knize jsem se dostal přes superkalifradžilistikexpijalidózní Transport ledu. Tento titul je ovšem něco zcela odlišného. Moje oblíbené pomalé (pro mnohé až retardované) tempo zde bylo nahrazeno klasickým a mnou nenáviděným mr....ím (vržením) čtenáře do víru událostí. Několik postav s nejasnou minulostí střídající se jak na lingišpíru, avšak působící ploše a odtažitě. Nejasný děj, nejasné motivy, nejasný smysl celého díla (jestli nějaké má, nevím). Akčnější zaměření je v módě, ale takhle ne. Skákání z času do času a až dusivě obtěžující střídání dvou dějových linií po dvou stranách, které brání vražení čtenáře do příběhové linie.
Co bych autorovi vytkl na prvním místě je několikanásobné potlačování napínavých okamžiků tím, že se ty nejdramatičtější věci dozvídáte ústy samotných aktérů, když na ně vzpomínají, nebo o nich přemýšlejí. Přitom stačilo oddělit tyto vzpomínky hvězdičkami a psát je, jakoby se skutečně děly, obzvlášť, když už se v knize skáče z jednoho času do jiného. Opravdu nechápu, proč to tak Reynolds neudělal.
Resumé mé maličkosti je, že kdybych nečetl Transport ledu a tohle byl můj první Reynolds, tak bych si na autora udělal zcela odlišný názor v negativním slova smyslu, takhle to beru pouze jako, že se génius tentokrát nestrefil do mého vkusu.