Od severu hora – Od jihu jezero – Od západu cesty – Od východu řeka

Po knize jsem sáhl poté co autor obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jinak bych se k ní asi nedostal, stejně jako mnozí - soudě podle toho, že ležela v depozitáři knihovny, tedy dlouho bez výpůjčky. Tenká kniha, plná myšlenek. Není snadná na přečtení, a nejsem si jist zda ji lze pochopit. Přečetl jsem ji dvakrát, potřetí útržkovitě pod vlivem doslovu. A opakovaně chápal, že mám před sebou knihu s příběhem, při jehož čtení stojím na křižovatce. Jedna cestu odsud vedoucí lze označit slovem filozofie, druhá cesta je absurdita, třetí poetičnost, čtvrtá surrealismus. Nacházím se v bezzemí které je japonské, je zde budhistická filozofie, stejně jako japonská poezie. Vše je popsáno tak podrobně a barvitě, že bych to označil slovem amence. Krásná hra slov a vět. Přemýšlel jsem, že mne oslovuje podobně jako Kafkův Zámek, ale také surrealismus a Bunuelův Andaluský pes. Stejná barvitost, stejná absurdita, jiný prostor a čas.

Jemná, očistná a kultivovaná katastrofickosť narúšanej a obnovovanej tichej harmónie. Vlak viet krúžiaci okolo dokonalej záhrady bez ľudí, kde sa nenápadne chveje mach, stromy, zvieratá a voda v pohári.

v tejto knihe nikto nevystupuje (ani z vlaku), všetko je len pozorovaním bez pozorovateľa a dáva nám to nahliadnuť do záhrady, ktorá je len v našich predstavách a tým pádom rovnako skutočná, aj keď metafyzická.

Budhistický román. První, který jsem četl, nepočítám-li Hesseho Siddhartru. Meditativní, promyšlený, skoro bez děje, a přece poutavý. Nejlepší je popis zahrady, kterou lze spatřit jen jednou.

Nebolo to úplne márne, ale v tomto prípade by menej slov pre mňa bolo prijateľnejších. Niektoré obrazy vo mne už zostanú asi navždy, ale väčšina knižky mi pripadala nekonečne nekonečná, podobne ako prvá veta. Možno som ju však vzala do ruky v nesprávnom čase. Preto nehodnotím.

Velmi zvláštní těžko popsatelná kniha.Střídají se zde dva druhy kapitol. Jedny týkající se pozorování , pocitů a myšlenek napadajících běžného leč důkladného pozorovatele a druhé filosofického zaměření zaobírajících se záležitostí starého japonského kláštera.
Pro mne kniha co po sobě zanechala velmi příjemný melancholický pocit.
....vnuk prince Gendžiho hledá nejjednodušší, nejdokonalejší a nejkrásnější zahradu světa. Doufá , že tato zahrada mu odhalí smysl bytí.....

Stát se pozorovatelem, nespěchat, nepídit se po významech, protože ve ztrátě trpělivosti by se mohlo stát, že se v konečné fázi připraví o prožitek z cesty a nalezení oné skryté zahrady. Kniha je bohatě protkaná prchavými obrazy, skrytým pohybem v nejpevnější hmotě- včelou v jantaru.Pásmo dechberoucích, poklidných plynutí. Budu citovat, protože tato věta skvěle vystihuje celou knížečku:" ..zakonzervovaný Okamžik, který je schopen přetrvat " čas".