Oči války

Oči války https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274374/bmid_oci-valky-dWx-274374.jpg 4 15 9

Rodina Pavelkova z Bylnice na jižním Valašsku chce na své hájence na konci 2. světové války v klidu přečkat přechod blížící se fronty. Co všechno si musely zažít hlavní hrdinky, sestry Jarmila a Marta, i další příběhy najdete v této knize.

Monika164
Monika164
01.03.2020 5 z 5

Jsou knihy, které Vám nedají spát.... Tohle byla jedna z nich.... Děkuji

BobaKozu
BobaKozu
14.02.2020 4 z 5

Kniha o válce zase z jiné stránky. Dověděla jsem se něco o tom, jak těžké to měli i ti, kteří zůstali doma. Nářečí dodává na věrohodnosti.


Dominika13
Dominika13
09.11.2019 5 z 5

Prostředí vesnice, valašské nářečí, každodenní slasti a strasti, které museli lidé prožívat za 2. světové války. Jak obohacující je číst o zcela běžných věcech, které lidi těší a také trápí - touha, vzájemná pomoc, odloučení, užívání si života, samota, strach.. V současnosti možná stále více hledáme něco speciálního, a přitom stačí se zaměřit na to obyčejně krásné! Obdiv a úcta k autorovi. Kniha mě přitáhla o to více, když vím, že je psána dle skutečných událostí. Vím, že prosté děkuji občas nestačí..

Janca007
Janca007
11.08.2019 5 z 5

Knížky s tématikou války mám ráda. O to líp se mi knížka četla, protože z oblasti Jižního Valašska pocházím. Souhlasím s komentářem níž, že fotbalu bylo v knížce dost, ale i přesto to neubírá na tom, že bych se ke knížce v budoucnu klidně znovu vrátila :)

Kopretina_aku
Kopretina_aku
27.02.2019 5 z 5

Příběh o konci války, který zaujme především obyvatele Bylnice a okolí a možná v knize budou číst i o nějakém svém příbuzném. Líbilo se mi střídání vyprávění mezi Martou, Jarmilou a Rudou. Přechod fronty znamenal především strach jak z Němců, kteří byli schopni čehokoliv, tak z Rusů a Rumunů. Je smutné,
kolik bylo poslední dny války zmařených životů. Jen toho fotbalu v knize už na mě bylo moc. Ale chápu, že to téma bylo spíš na odlehčení a pousmání se.

petra.kind
petra.kind
07.02.2019 5 z 5

Na knihu jsem narazila náhodou a jsem tomu ráda. Příběh z našeho regionu, z milovaného Valašska. Oceňuji, že autor vykreslil situaci takovou, jaká tehdy skutečně byla, a to včetně toho, jak se lidi mezi sebou udávali nebo taky úlohu partyzánů, kteří bohužel kolikrát místním způsobili jen problémy nebo rovnou smrt. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává na konci války, kniha okrajově zmiňuje i události na Ploštině nebo Vařákových pasekách. Příběh zamilované Marty odlehčuje tísnivou atmosféru, takže se nad knihou člověk i zasměje. Krásná kniha.

Thomas69
Thomas69
18.04.2018

Velice čtivé dílko, zejména pro rodáky z jižního Valašska. Líbí se mi, že autor vykresluje postavy bez nádechu dnešní tzv. politické korektnosti, pohledem prostých lidí, kteří tu dobu osobně zažili. Také můj děda Václav byl za 2. světové války nuceně nasazen ve Vestfálsku v kamenouhelných dolech a jenom s pomocí německého lékaře, který nebyl fanatickým nacistou se sice se zdravotními problémy, ale přece jen vrátil domů na Valašsko. Pro nás děti, tehdy v sedmdesátých letech nám jeho vyprávění připadalo až neuvěřitelné, ale jsem rád, že p. Beňo tuto dobu popsal i pro dnešní mladou generaci, která už živé pamětníky tehdejších událostí nepozná. Proto je tato kniha, nebojím se říct literaturou faktu, která přispěje k zachování autentických válečných událostí tohoto kraje.

Damato
Damato
16.01.2018 5 z 5

Určitě se mně kniha četla o to lépe, že okolí znám. Naštěstí jen z mládí, kdy jsem se učila s příbuznými ochutnávat "strýcovu slivovicu", případně v létě zažila sečení trávy a zpěv sekáčů- nááádhera, kterou už nikdy, nikde nezažiju. . Ale i od příbuzných vím, že přechod fronty očekávali, sušili chlebové kůrky, které si pak brali do připravených lesních skrývaček , kam s rodinou odešli přečkat tuhle dobu. Pro nás naprosto nepochopitelné, vždyť chleba sušíme tak na strouhanku a pro chytání ryb. A pak , že se nemáme dobře.

simonabr
simonabr
11.01.2016 5 z 5

Mladší ze sester Jarmilu jsem znala už jako starší paní a nikdy mě nenapadlo, jaké tragické a smutné události ve svém mládí musela zažít a už vůbec ne, že si o tom někdy přečtu v dobře napsané knize jejího syna. Příběh lásky její sestry Marty jsem hltala a fandila jsem jim, ikdyž běžně takové věci vůbec nečtu, celé knize pomohl také fakt, že většinu míst znám a tak jsem si je při čtení mohla živě představovat, ikdyž před těmi 70 lety vypadaly samozřejmě trochu jinak.