Ocelová krysa zpívá blues
Harry Harrison
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28297/bmid_ocelova-krysa-zpiva-blues-bUH-28297.jpg
4
24
3
Ocelová krysa série
< 8. díl
Schopnosti ocelové krysy s dospíváním narůstají… ale opět neunikly zkostnatělým galaktickým úřadům a armádě! Tentokrát je odchycen a nedobrovolně vyslán na vězeňskou planetu Liokukae, která se během svého mnohaletého údělu stala domovinou několika podivně provázaných lidských společenstev. Mladík zde musí vypátrat jistý artefakt, pokud chce přežít.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 1997 , Mustang
Originální název:
The Stainless Steel Rat Sings the Blues , 1994
více info...
Přidat komentář
Jimmy je tentokrát přinucen okolnostmi založit kapelu a přemístit se na planetu Liokukae, kde jsou internováni nebezpeční zločinci. A je jasné, že planeta zločinců a obyvatel, kteří se stihli na této půdě narodit, nebude mít zcela standardní prostředí. Naopak kniha je typicky standardně-jednocho-odpočinková četba. 51%.
Další kniha z mladých let Jima diGrize, který je sice zachráněn před popravou, ale jen za cenu jeho účasti na téměř sebevražedné misi.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Na západ od ráje |
| 2001 | Kladivo a kříž |
| 1991 | Druhá planeta smrti |
| 1995 |  Ocelová krysa |
| 1999 | Zima v ráji |
Kniha Ocelová krysa zpívá blues je v
| Přečtených | 50x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 41x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
Dobrodružství mladého Jima diGrize pokračují. Tentokrát se vydává hledat artefakt mimozemského původu na sociální odkladiště nepřizpůsobivých jedinců a vyvrhelů, vězeňskou planetu Liokukae. Harrison v tomto pokračování už zcela opustil linii parodické grotesky a vydal se cestou vážně míněného a psychologicky zatěžkaného příběhu. Ocelová krysa zpívá blues je tak o mnoho drsnější a syrovější kniha než kterýkoli z jejích předchůdců v sérii. Autorova ostrovtipnost se objevuje už jen sporadicky, nejvíce pak v hudebních textech, které na Liokukae produkují Jim a spol. Ke své škodě tím Jimovy eskapády mnoho nezískaly. Dějová linka se tak trochu šmodrchá odnikud nikam a opět ústí v nemastné neslané finále. Vlastně až po dočtení knihy jsem si uvědomil, že jsem po celou dobu nenarazil na jedinou scénu, která by mě strhla či výrazněji zaujala. Projel jsem celým vyprávěním jako nůž máslem a ani jedinkrát se mi nerozbušilo srdce. Dost možná se mi bluesman Jim líbí víc než Jim coby rekrut, ale na postup do Top Ten to nestačí.