Oceán příběhů 2
Bhattva Sómadéva
Soubor rámcově spjatých vyprávění nejrůznějšího charakteru, který podle různých pramenů i ústní tradice v sanskrtu sepsal v druhé polovině 11. století (mezi lety 1063 až 1077) brahmánský básník a učenec z Kašmíru Sómadéva, a to pro královnu Súrjavatí, choť krále Ananty, aby v těžkých dobách krvavých bojů a zmatků našla v knize pestrých příběhů rozptýlení a útěchu. Oceán příběhů je důležitý pramen staroindické slovesnosti. Vychází z mnohem staršího ztraceného díla Brhatkathá (Velké vyprávění), představuje vlastně jakýsi koncentrát staroindických vyprávění a je napsán v elegantních dvojverších zvaných šlóky patřících ke tradičním vyjadřovacím prostředkům staroindické epiky. Obsahuje bajky, pohádky, anekdoty o zlodějích a kurtizánách, dobrodružné, milostné a hrdinské historie, mýty o bozích, pověsti o asketech i hrůzostrašné povídky o démonech... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1981 |  Oceán příběhů 1 |
| 2008 |  Démonovy povídky |
| 1981 | Oceán příběhů 2 |
| 1909 |  Kathásaritságaras |
Kniha Oceán příběhů 2 je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 7x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 2x |
V tomhle oceánu se lze docela snadno ztratit. Je to sbírka obrovského množství příběhů různé délky (od několika řádků do několik stran) a zábavnosti, některé příběhy se větví tak, že už ztrácíte představu, kdo a komu vlastně ten příběh vypráví (tak trochu jako ruské panenky matrjošky – v jednom příběhu se skrývá jiný, v tom zase další a ještě jeden nebo i dva). I žánrově je to kniha bohatá – indické mýty, pohádky, bajky, některé příběhy mají možná i reálný základ. Většina příběhů obsahuje i mravní či praktická ponaučení, ve světle dnešních zvyků a pravidel někdy docela úsměvná; v tomto ohledu je zajímavý zejména tehdejší pohled na manželství a vůbec vzájemné vztahy mezi muži a ženami, z něhož muži vycházejí často jako počestní hlupáci, zatímco ženy jako prohnané nevěrnice (ale je tu i spousta opačných příkladů). Knížku si vybraly k večernímu čtení samy děti a kupodivu u ní vydržely až do konce, i když to rozhodně není četba pro jejich věk (ale i ty věci, na které ještě mají čas, jsou tu naštěstí podávány jen v náznacích). Co asi děti také neocení, ale přinejmenším část dospělých čtenářů ano, je poetičnost vyprávění; text je plný různých originálních, květnatých přirovnání a krátkých, ale působivých lyrických pasáží. Nechybí ovšem ani humor, byť je takový zaobalený, nikoli přímočarý a zjevný, na jaký je člověk zvyklý v dnešní době.