Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172347/bmid_ocean-na-konci-ulick-172347.jpg
4
1121
227
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2013 , PolarisOriginální název:
The Ocean at the End of the Lane , 2013
více info...
Přidat komentář
Gaimanovým přáním je mít doma nekonečnou knihovnu, mým je mít knihu s nekonečným příběhem od něj.
Tajně doufám, že jsou na světě místa a bytosti, které prostupují jeho příběhy. Byla by to ještě větší sranda :-D
V knihovně jsem viděla Gaimana, tak jsem ho čapla a vůbec jsem netušila do čeho půjdu. A musím říct, že to byla dost síla. Čekala jsem trošku jednodušší příběh, tohle bylo dost hluboké a celkem mě to dostalo. Je to taková jednohubka, ale musím říct, že se povedla!
Takového Gaimana mám obzvlášť ráda. Další z jeho příběhů uchovávaných v něze a pokaždé otevíraných s pocitem kouzla v rukou i hlavě. Se zvláštní nostalgií, která nás přiměje myslet na dětství, na louky, kde jsme chytali motýly a kudy se možná čas od času prohnal rejnovlk. Knihu jsem četla teprve podruhé, ale vím jistě, že se k ním ještě mnohokrát vrátím, v líných odpoledních nebo unylých večerech, kdy toužíme po troše tajemna. Oceán na konci uličky je pro takové chvíle ta správná medicína, která pomůže a navíc zanechá sladký pocit na jazyku. Když to čteme, známe to všichni, ten návrat do dětství. Ale zkusme to někdy sami napsat, nebo jen sami na to pomyslet a zavzpomínat. V tomto pana autora obdivuju, protože opravdu osvěží paměť nejen svou, ale i svých čtenářů.
Pohádka pro dospělé. V Gaimanovo tvorbě se vůbec nemusí stydět vedle Koraliny, Hvězdného prachu a Knihy hřbitova. Lettie je zkrátka úžasná kamarádka pro kluka v tomhle věku. Škoda, že jsem taky takovou neměl. A kdyby navíc přišla z jiného oceánu... Poklady jsou všude okolo nás, stačí jen otevřít oči. A představte si ten šedivý svět, který by zbyl, kdyby ho někdo začal mazat.
Nezaměnitelný Gaimanův styl, u mě sázka na jistotu. Oceán sice nemá na Nikdykde (na to má ovšem máloco), ale postupně vás pohltí tak, že může být klidně jedna ráno, ale vy prostě musíte číst dál.
Když jsem knížku dočítala, bylo mi z toho tak nějak smutno. Takový ten pocit, když nechcete, aby se Alenka probudila (a nedejbože vyrostla), ještě ne.
Tak nějak nevím co napsat. Knížka byla nádherná a strašidelná. Moje první od Gaimana a rozhodně ne poslední. Celý děj jsem hltala a byla napnutá. Bylo to i krásně dojemné. Doporučuji k přečtení. Snad se k ní ještě někdy vrátím. Ale tolik knih a tak málo času. Těžko říct.
Jako všechno, co Neil napíše, má to zvláštně umístěnou hlavu i patu. Ale má je to..
Ja Gaimana zeru, ale tohle se mi moc nelibilo. Pripominalo mi to Koralinu, ale bylo to o neco min detsky... Kazdopadne asi jsem ten hluboky smysl (pokud tam byl) uplne nepochopila, nebo to opravdu bylo skoro o nicem? Krasne napsano, ale dej bohuzel pokulhaval. Moc se mi libil jen ten konec. Marne porad cekam na dalsi Nikdykde, Americke bohy, Anansiho chlapce...
Záhadné...děsivé. Pro mě až příliš děsivé, i když jsme to četla až v dospělosti. Jako dítě bych to rozhodně číst nechtěla.
WOW! Gaiman opět dokázal, že je mistr (slova, fantaskních příběhů...doplňte, co uznáte za vhodné). Oceán na konci uličky se nese v komornějším duchu, s minimem postav. A obzvláště tleskám stylu vyprávění, kdy příběh sice říká muž starší čtyřiceti let, ale používá k tomu pohled svého sedmiletého dětského já. Nemluvě o tom, že mám slabost pro dojemné konce.
Útlá knížečka, která ve mě od začátku evokovala spíš knihu pro mladší ve stylu Koralíny. Může za to ale pravděpodobně styl vyprávění z pohledu sedmiletého chlapce, než samotný obsah. I když i ten pokulhává. Hempstokovic rodinka je skvělý materiál, který bohužel na pár stránkách nedostane moc prostoru. To sice prohlubuje "mystično", ale rozhodně neuspokojuje. Podobně jako vcelku ohraný děj.
Ovšem Henry Selick by z toho udělal krásný film.
Hodně jsem se na ni těšila. Byla to první kniha od Gaimana, co jsem četla. Líbila se mi, ale nebyla z ní tak unesená, jak jsem si myslela. To je škoda, protože příběh byl zajímavý a dobře vymyšlený. Celkově v mí byla ohromná dávka fantazie :)
Až tak explicitne nepodarená, ako by sa mohlo zdať podľa hodnotenia, tá kniha nie je, ale bola to pre mňa iba vata, otravný hlavný hrdina, s ktorým som nebol schopný sympatizovať, nudne popisované udalosti ,ktoré autor nebol schopný ničím okoreniť, samotné fantasy prvky sú pomerne light a neprinášajú nič moc nové, nie sú vystavané žiadne pravidlá mágie, ktorá sa v knihe vyskytuje, takže čo sa môže a čo nie pôsobí veľmi náhodne a presne podľa toho, ako sa to autorovi v daný moment hodí, sľubované horrorové napätie sa nedostavilo. Ako jediné pozitíva vidím rodinu Hempstockovic, ktorej pasáže mi pomohli prekúsať sa cez knihu a výtvor hladných vtákov, požieračov, ktorí ku koncu knihy pridali aspoň nejaké napätie a boli by zaujímavou súčasťou akéhokoľvek beštiára.
"Tělo si vynutí chviličku zdřímnutí, oči pálí a vidin máš fůru, jenže ve spánku kdes číhá takový děs, že by snad bylo lepší být vzhůru…"
Zažila jsem "Něco Neskutečného."
Příběh románu Oceán na konci uličky je jako sen. Nejasný, tajemný, fantastický. Kusé informace o originálním literárním světě, který Gaiman stvořil, podněcují či přímo dráždí čtenářovu zvědavost. Ale to on vlastně dělá pořád. Zdánlivá bezvýznamnost příběhu (jde přece „jen“ o život malého chlapce) je ve skutečnosti silnou doménou celé knihy. Dětský hrdina prožívá strašidelné hororové situace – a já jsem nedokázal odtrhnout od knihy oči strachem o jeho osud. Přímo jsem cítil děs, kterým trpěl malý chlapec v knize.
Gaimanův román asi není pro každého čtenáře, ostatně tak je to u všech jeho knih. Ale pokud se nebojíte, že budete třeba zklamáni, a půjdete do toho, máte šanci získat výjimečnou čtenářskou zkušenost. Osobně teď po Pratchettově smrti řadím Neila Gaimana na první místo současné světové fantasy. Kdo souhlasí? :)
„Svoje vlastní dětství si pamatuji živě... Věděl jsem strašlivé věci. Ale bylo mi jasné, že se rodiče nesmí dozvědět, že je vím. Vyděsilo by je to.“
Štítky knihy
nadpřirozené bytosti dětství horory městská (urban) fantasy příšery, monstra Locus Poll Award (ocenění) fantasy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2007 | Koralina |
Kniha Oceán na konci uličky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 501x |
| Čtenářské výzvě | 250x |
| Doporučených | 102x |
| Knihotéce | 491x |
| Chystám se číst | 698x |
| Chci si koupit | 166x |
| dalších seznamech | 9x |
Gaimana mám ráda, ale tohle je úplně zbytečná knížka. Hezká obálka. U té to začíná a končí. :-(