Obrana před Babišem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozhovor s Pavlem Šafrem popisuje změnu, jež se v České republice odehrála poté, co domácí oligarchové převzali mediální domy, které vydávají nejsilnější noviny v zemi. Vliv na média znamená i zásadní vliv na politickou situaci, a právě proto se tato kniha jmenuje Obrana před Babišem. Jde o obranu před kumulací ekonomické, mediální a politické moci, což znamená ohrožení svobody a demokracie. Pavel Šafr od roku 1993 řídil řadu vlivných novin a časopisů, byl u důležitých změn, které se od sametové revoluce odehrály, a to nejen na celospolečenské úrovni – důsledky odchodu západních vydavatelství pocítil i sám na sobě. Od zlomového roku 2013, kdy Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra, se nyní majitel MF DNES a Lidových novin navíc stal předsedou vlády. Proti této nestandardní situaci je třeba českou společnost bránit. Kniha tak vypráví o složité cestě českých médií a politiky od snahy vybudovat demokratickou a svobodnou společnost až po období, v němž se zdá, že všechno, co se po pádu komunismu podařilo, zase ztrácíme....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394204/big_obrana-pred-babisem-dxb-394204.jpg 3.424
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Obrana před Babišem

embi
20.11.2020

Pohled (nutno dodat subjektivní) na českou novinařinu, politiky a společnost očima novináře, který si toho v oboru médií vyzkoušel opravdu hodně. Nemusíte vždy souhlasit, ale je to čtení, které přiměje k zamyšlení. A to se mi líbilo.

ecila13
21.06.2020

Zavádějící titulka, ubírám hvězdičku, cítím se trochu podvedená. V internetovém knihkupectví si člověk knížku nemůže prolistovat a spoléhá na titulní stranu.

Kniha není primárně o Babišovi, ale o novináři/šéfredaktorovi Šafrovi. Nicméně souhlasím s Šafrovým komentářem, že bychom mohli Babiše zastavit - pokud by s ním žádná ze stran nešla do koalice a všichni novináři by opustili jeho redakci.

(k Babišovi doporučuji Kmentovu knihu Boss Babiš a Závodského Čas oligarchů)


Chajda69
24.06.2019

(+ SPOILER) Po osmi hodnoceních má kniha 58 %, z mého pohledu si zaslouží hodnocení vyšší.

Pavel Šafr je takový Forrest Gump české novinařiny, byl u většiny zásadních věcí, které se v místním mediálním rybníku udály, v rozhovoru se většině z nich a svému pohledu na ně věnuje. Podstatné - a to podtrhuji - je, že se jim věnuje ze svého pohledu, už z formy knihy (rozhovoru) je zjevné, že bude značně subjektivní. Šafr vysvětluje rozhodnutí, která za roky strávené na vysokých pozicích učinil, a také je obhajuje.

Zajímavý pro mě byl pohled Šafra na Václava Havla, rozhodně by se nedal označit za jeho sympatizanta. Popis ideových rozporů Havla hlavně s Emanuelem Mandlerem (což je člověk, o kterém jsem četl poprvé, ale jeho myšlenky a životní postoje mě Šafrovým prostřednictvím zaujaly) stran politických stran a jejich role v politickém životě je velmi zajímavý. Šafr se staví na stranu Mandlera a hájí princip stranictví jako jediný možný pro demokratický a liberální stát. Česká společnost v tomto ohledu prochází takovou zvlášní sinusoidou, v devadesátých letech odporem proti stranictví, následně příklonem k němu na začátku nultých let spolu s identifikací s charismatickými lídry, a opět odklonem po prasknutí kmotrovských korupčních kauz. Se Šafrem souhlasím v tom, že odklon od stranictví byl jedním z faktorů vzestupu Babiše, nicméně i Babišova partaj je dnes spíše (nedemokratickou, co se týče vnitřního uspořádání, leč pouze v důsledku autocenzury) politickou stranou než čímkoli jiným a v četných demonstracích na jaře roku 2019 se začalo volat po silnější občanské společnosti a důrazu na politickou činnost jednotlivců, nikoli stran. Zde se s Šafrem rozcházím; je sice pravda, že politické strany mají určitou autoregulační funkci vůči excesům svých výrazných tváří a že se v tomto ohledu jejich fungování zlepšuje (viz vyloučení Klause ml. z ODS), politická strana je ale snadno manipulovatelná a zneužitelná (černé duše v ČSSD, kult vůdce v SPD i ANO). Správná cesta bude asi zase někde uprostřed.

S Šafrem nesouhlasím například ani v jeho pohledu na bulvár. Šafr jako bývalý šéfredaktor Blesku asi celkem logicky obhajuje funkci bulvárních médií ve společnosti. V tom, kde vidí jejich účel, se ale nemůžeme nikdy shodnout. Podle Šafra je bulvár něčím, co bojuje za obyčejné lidi, kteří si v bulváru dokáží najít někoho, kdo je na jejich straně. Navíc je to oddychové čtení a podává věci jaksi po lopatě. Potud možná. Ale že by bulvár za někoho bojoval? Z mého pohledu je jediný účel bulváru ukázat těm, kdo po tom baží, že známí i neznámí lidé na tom jsou hůř než čtenáři, kteří si mohou chrochtat blahem nad nevěrou/nemocí/problémy jiných lidí a zapomenout na své vlastní. Pokleslá a zavrženíhodná zábava, alespoň dle mého.

S Šafrem nesouhlasím i v mnoha dalších věcech, ale neznamená to, že bych proto knihu hodnotil negativně. Naopak, Šafrovo (fundované) vysvětlování svého pohledu na věc pro mě bylo velmi přínosné a nad některými věcmi jsem se po přečtení rozhovoru déle zamýšlel.

V rozhovoru mi nicméně chyběl pohled do budoucnosti médií - jak se budou proměňovat česká tištěná média, jaký vliv to bude mít na politiku a hlavně - jak se bude dál vyvíjet vztah médií, internetu a sociálních sítí? Bude internet přecházet na placený obsah? Jaká je role zpravodajských webů bez placeného obsahu? A jaký je jejich vliv? To jsou z mého pohledu otázky velmi palčivé a názor několikanásobného šéfredaktora významných tištěných médií působícího v branži už od revoluce by mě opravdu zajímal.

000nugatovej
29.01.2019

Interview je žurnalistický žánr, knihu tedy nehodnotím prostřednictvím kritérií pro beletrii. Z tohoto pohledu je pro mne přínosná.
Šafr se po celou dobu od roku 1989 významně podílí na mediálním životě v Česku. Proto je jeho pohled (ovlivněný myšlenkami Emanuela Mandlera) na polistopadový vývoj, a to nejen v médiích, poučený a zajímavý, jeho varování opodstatněná, ač mnohé zvedají ze židle. (Jsem třetí, který hodnotil - první, co knihu ani zdaleka nevnímá jako odpad.)