Obr jménem Drobeček

18.04.2019

S Paulem Bunyanem jsem se poprvé setkal při překladu knížek o Tolkienovi a o tom, odkud bral inspirace. Do té doby jsem skutečně nic netušil o této folklórní postavě z 19. století, známé díky dřevorubeckým povídačkám (obdobě rybářské latiny) ze severní Ameriky a Kanady. Obr Drobeček sloužil jako částečná inspirace pro Toma Bombadilla, navíc Tolkiena fascinovala podobnost obrova modrého vola Modráska s modrým volem z finského eposu Kalevala. Pavel (vlastně taky Paul!) Šrut sesbíral příhody tohoto obra Drobečka a upravil pro české dětské čtenáře, ale samozřejmě nejen pro ně. Učinil tak s lehkostí a nadšením, protože mnohá jména podivných tvorů lesa bylo nutno v podstatě znovu česky přejmenovat, aby odpovídala originálu, a přitom zůstala srozumitelná a měla také dva významy. Příběhy jsou více či méně zábavné, podobně u některých jede fantazie na plné obrátky, u jiných je to zkrátka jenom přehánění pro přehánění. Dozvíme se ale vše - jak se Drobeček narodil, jak pracoval, jak chodil na lov, jak si našel nevěstu, jak založil město... Vše náležitě zveličeno až do absurdnosti, čímž jsou však právě jednotlivé příběhy příjemně vtipné a pobaví. Není to řachanda a člověk musí přistoupit na onu hru s přeháněním - asi jako musíte přistoupit na hru tvůrců s divákem ve filmu Limonádový Joe -, aby se dobře naladil a nechal se pozitivně ovlivnit.