Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999

11.03.2024

Kniha je skvělá, další rozšíření mých obzorů, ačkoli o Volyni jsem už slyšel, viděl... Takhle v úplnosti je neuvěřitelné jakou cestu Poláci ušli, že v dnešní době přijímají uprchlíky z Ukrajiny.

07.03.2024

(poslech ČRo Plus)
Snyder je vynikající!! Mám za sebou již poslech Bloodlands na YT a toto bylo absolutně perfektní! Téma mi je mimořádně blízké, osobně jsem znala pamětníky - repatrianty ze Stanisławowa, Tyśmieniczan, Bohorodczy, Buczacza, pow.Sarny aj. Všechno pochopitelně lidé nad 90 let, ale jejich svědectví stále živá, zasloužila by si filmové zpracování. Jedna pamětnice mi vykládala, že se stále bránila odejít, ač se zvěsti o UPA nesly stále blíže, měla novorozeně. Až jednou kdosi přiběhl, křikl na ni, vezmi dítě a utíkej, za hodinu tady nebude už nikdo živý. Říkala, že neznala toho člověka, ale něco jí říkalo, jednej. Vzala dítě do náručí, ani si nic nesbalila, běžela na místní železniční stanici, kde pracoval její muž. Řekla mu, co slyšela, on neváhal, posadil jí i s dítětem na nějaký nákladní vlak s cisternami a řekl, že přijede dalším, že musí ještě odbavit poslední vlak. Stihl to. Všichni ostatní, kdo neměli to štěstí (ta práce na dráze jim zachránila život), zahynuli z rukou Banderovců. Nakonec jako tisíce dalších našli azyl v Dolnoslezském vojvodství, kde byly prázdné domy po odsunutých Němcích. Co se týče zvěrstev UPA, jiná paní mi říkala, že byli známí dokonce hyzděním mrtvých těl...měli své metody, podle kterých bylo jasné, kudy procházeli a kdo na místě vraždil. Více nenapíšu. V jednom jediném bych se s T.Snyderem neshodla, a sice, že Poláci, pakliže o zkušenostech z kresów za bolševika nesměli hovořit, vlastně pozapomněli, a proto dnes tak hojně přijímají ukrajinské uprchlíky. Já chápu, že hledá logické vysvětlení, ale z mé zkušenosti to tak není. Poláci nikdy nezapomněli. Ne ti, kteří si tím prošli. Ale fakt, že se jejich vztahy po roce 90 urovnaly až na dnešní stav, je neuvěřitelný úkaz a někdo by se tomu v rámci doktorátu měl věnovat, protože aby si podali ruku dva národy, mezi kterými tekly takové potoky krve, to je prostě neskutečné.

[četba ČRo]
Narážím na Timothyho Snydera zas a znovu a stále se sebezáchovně jeho bolestným tématům vyhýbám. Uvítala jsem v pohnuté současnosti alespoň rozhlasovou četbu a jsem zahlcena krvavou minulostí, co se promítá do současných bolestí Ukrajiny. V zásadě je to zas a znovu totéž v různých odstínech zneužití sklonů k nacionalistickému soupeření místo spolupráce. Hluboké kořeny nekončící msty a odplaty. Smutné čtení. Hodnotit nechci, moje miska polévky to není, ztrácela jsem se a trpěla bezvýchodností tohoto druhu etnického zla. Pro studenty ideální!!

Velice zajímavá kniha, jenom je docela náročná na čtení. Je v ní spousta informací, lidí, událostí, co taky čekat, když popisuje několik století. Narazila jsem na ni náhodou v jiné knize, která pojednávala o dění na Ukrajině.
Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala a dokonce se mi hodila do čtenářské výzvy.

22.02.2024

Poučné jen jak jsem slyšela audio ztrácíte se v té politice ještě víc

18.05.2022

Je to užitečné čtení, přičemž od Snydera najdete i lépe napsané knihy (občas jsem se v té politice ztrácel...)
Nicméně, alespoň vám bude nastíněna Polsko-litevská unie z roku 1569, její fungování a vzájemné vztahy Litevců, Bělorusů, Ukrajinců a Poláků, kteří v ní žili, multi-jazykovost Unie, .. Za mě naprosto dechberoucí historie města Vilnius, s proměnou ze židovského centra v hlavní město dnešní Litvy. Složitost a komplikovanost Ukrajinsko-Polských vztahů kvůli krvavým etnickým čistkám, řádění UPA, odvetné akce Zemské armády, operace Visla, ...
A následná delikátní a pragmatická politika Polska, která dokázala překlenout proudy krve z minulosti a budovat mosty do Evropy pro sebe i své východní sousedy.

19.04.2022

Myslím, že anotace knihu vystihuje. Jen se připravte na to, že je třeba nějakých základních znalostí historie této části Evropy, protože autor to na vás hned rozbalí a nebude vám vysvětlovat základní věci.

18.11.2020

Ak niekto netuší, čo a prečo sa udialo u našich severných a východných susedov za posledných 500 rokov, tak v tejto knihe sa to dozvie. Veľmi dobrá a zaujímavá kniha. Silno odporúčam!

PS: Rozmýšľam, prečo nám na dejepise žiaden učiteľ nikdy neodporúčal nejakú knihu na prečítanie. Existuje toľko kvalitných kníh na rôzne témy či historické obdobia a ak vezmeme do úvahy, že história a dejiny nie sú jednoduché, ale komplikované, tak učebnice to komplexne utiahnuť nemôžu...

11.03.2019

„Propaganda obecně využívá schopnosti jazyka zobecňovat jednotlivé případy a sklonu lidí věřit obecným tvrzením, jež jsou v souladu s jejich vlastními osobními zkušenostmi. Součástí ďábelské užitečnosti etnických čistek je, že jednotlivá zvěrstva označují národní nálepkou. Ti, kdo se etnického čištění dopouštějí, nejen že ponižují, dohánějí k zuřivosti a posilují nacionalismus přeživších, ale vystavují ostatní jednotlivce z vlastní skupiny hrozbě národní odplaty. Jakmile dojde na pomstu, budou ti, kdo na obou stranách přežijí, vidět v druhých agresora, a propagandisté mohou obě strany představovat jako národy. A z toho, co začínalo jako útok nevelkého počtu lidí na určité lokality, se díky předvídatelné mstě, nacionalistickému slovníku a moci jazyka stane boj národa proti národu. Není to žádný postmoderní trik, který chápou jen vědci; je prostou politickou pravdou, že v průběhu dvacátého století se etnické čistky často využívaly.“

Přestože je popisovaná oblast geograficky docela blízko, měl jsem ve znalosti historických událostí v prostoru mezi střední Evropou a Ruskem velké mezery. A byl to právě Timothy Snyder – se svojí dvojicí skvělých knih, Krvavé země a Černá zem -, který namířil mou pozornost tímto směrem a ukázal mi fascinující příběh tamních osudem zkoušených národů.
V Obnově národů rozšiřuje Snyder svůj záběr, aby přesvědčivě ukázal, že je vznik etnicky definovaného národního cítění – tedy něčeho, co máme tendenci považovat za odvěké a přirozené, možná dokonce geneticky dané – uměle vyvolaný proces. A jak může být interpretace vlastních dějin v různých obdobích a na různých místech zásadně odlišná. A jak se tím může podnítit zdánlivý antagonismus mezi různými skupinami občanů a vzniknout nenávist a krutost, která pak vypadá jako historicky daná nezbytnost.

Kromě toho, že je Timothy Snyder pečlivý historik, je i srozumitelný a poutavý vypravěč. Jeho metoda nespočívá jen v předkládání tezí, antitezí, hromady dat a výčtu historických postav. Dějinné pohyby prezentuje na osudech konkrétních lidí, tím se mu daří překonat chronologickou i geografickou vzdálenost mezi čtenářem a popisovanou událostí. Jeho knížky tak nejsou akademická pojednání a může je snadno číst i širší veřejnost.
Takhle například popisuje děs, hrůzu a absurdnost života na Haliči: „Poláci, kteří v létě 1944 obklíčili haličskou vesnici Zubrza (Zubra), se chtěli ukrajinskému národu pomstít zabíjením Ukrajinců. Pět Poláků, kteří ve vesnici žili, však nebylo přesvědčeno, že neznámí útočníci jsou skutečně Poláci: vesničtí Poláci si zřejmě mysleli, že jde o nějakou brigádu UPA, jejíž členové předstírají, že jsou Poláci, aby odhalili Poláky ve vesnici. Protože oněch pět místních Poláků chápalo situaci takto, předstírali, že jsou Ukrajinci. Odhadli to špatně, útočníci opravdu byli Poláci. Lest se jim podařila – jejich polští krajané je pokládali za Ukrajince a zabili je. V otázce života a smrti nedokázali vrazi ani oběti rozeznat příslušníky vlastního národa.“

Některé informace pro mě byly zcela nové, například jsem neznal národnostní skupinu Lemků a poprvé jsem slyšel o operaci Visla. A právě operace Visla ve mně vyvolala asi nejsilnější emoce (dokonce i v silné konkurenci válečných zvěrstev) - nedělal jsem si samozřejmě iluze o komunistech v poválečném Polsku, ale realizace násilného vystěhování občanů vlastního státu... Člověk by si myslel, že přímý kontakt s nacistickým režimem bude návodem, jak se nechovat, ne inspirací.

Vím, že mnoho konkrétních údajů z knihy brzy zapomenu. Už teď, krátce po dočtení, se mi pletou některé letopočty – zvlášť z raného novověku. Ale jistě ve mě zůstane to, co je – podle mého soudu – hlavním poselstvím Obnovy národů: pocit obezřetnosti vůči tomu, když se mně nějaký politik bude snažit prodat jednoduchý a přehledný výklad dějin, s ostrým oddělením zlých a dobrých aktérů, viníků a obětí.

15.01.2019

Velmi podnětná kniha. Ukazuje, jak se dá pracovat s minulostí, s národními mýty, ale i s tak pružným pojmem, jako jsou "evropské standardy". Stojí za to zvládnout podrobnosti úvodních kapitol, kniha se bohatě odmění - člověk lecčemu porozumí.