Objev sebe sama

10.08.2018

Sci-fi nečtu léta. I když jsem to občas zkoušela, nedokázala jsem se začíst. Až tohle padesát let staré filozoficko-psychologické zamyšlení mě zaujalo svým názvem natolik, že jsem se jím prokousala až na konec. Trochu mě mrzí, že jsem si hned na poněkud chaotickém začátku nedala dost práce se zapamatováním si, kdo je Valka, kdo duplikát, kdo vědec Krivošejin, který postavil Strojomatku - stroj na kopírování a výrobu čehokoliv, neživého i živého, včetně lidí.
"Ale většinou jsou lidi ve své podstatě dobří, jinak by se svět už dávno změnil v klubko ničemů, kteří si jdou navzájem po krku, a zašel by i bez jaderné války. Jenže... Pokud nepočítáme drobné přírodní nepříjemnosti jako povodně, zemětřesení a virové chřipky, tak za všechna svá neštěstí včetně těch nejpříšernějších si opravdu můžou sami. Můžou za to, že se podrobují těm, komu se podrobovat nelze, souhlasí s tím, čemu je třeba se postavit, a říkají si, že tohle stejně jako třeba támhleto se jich netýká. Můžou za to, že dělají práci, za kterou jsou líp placeni, a ne to, co by ostatní i oni sami potřebovali mnohem víc. Kdyby většina lidí na Zemi poměřovala vlastní záležitosti zájmem lidstva, nemuseli bychom se o osud našeho objevu bát. Tohle ovšem neplatí, což znamená, že kdyby se do jeho nebezpečné blízkosti dostal třeba jen jeden vlivný a dostatečně praktický pacholek, změní náš objev ve stvůru."