Objektivní nález: Moje nejtěžší mise

Měla jsem největší problém se stylem napsané knihy. Ale nakonec jsem jej překonala a kniha byla velmi čtivá, že jsem se nakonec nemohla od knihy odtrhnout.

Knihu jsem objevila v tašce věcí, které mi přinesla sousedka “třídím domácnost - co se vám bude hodit, si nechte a zbytek vyhoďte”.
Knihy obecně dávám pryč nerada, ale pana Šebka ani jeho knihy jsem neznala (podle fotky na obálce jsem si nejdřív myslela, že je to nějaký fotbalista :D), říkala jsem si - mrknu a pošlu dál.

A já si ji doma nechám!
Musím říct, že mě vlastně dost inspirovala, o nějakou revizi démonů naší rodiny se snažím už dlouho, stejně jako v přístupu k dětem stále (někdy) dělám chyby svých rodičů, i když nechci; z chyb se snažím poučit, někdy se mi to daří, jindy méně.
Objektivní nález mi zkrátka sedl, že někdo takhle sepsal, kolik toho v životě podělal, no a co, prostě to je život, všichni něco stále poděláváme, nejsme dokonalí, ale je to o tom, jak se k tomu pak člověk postaví. A Tomáš Šebek se životu už staví čelem, i když mu to trvalo. To někdo za celý život nezvládne. Za mě klobouk dolů a doporučuji.

Tahle kategorie knih z ranku "osobní zpověď" se jen těžko hodnotí. Když se začtete do Objektivního nálezu, je to hodně podobné, jako když si před vás poprvé sedne pacient na psychoterapii.

Nad strukturou převládají chaotické a opakující se motivy, odsouzení sebe sama se střídá s nenápadným machrováním.

Největší přínos knihy je za mě nahlédnutí za oponu života podle všech obvyklých měřítek úspěšného chlapa - cool práce, rodina, podnikání, svaly... Je fajn, že autor dodává, že to automaticky neznamená spokojenost a destigmatizuje třeba právě to, že i silní chlapi v životě snadno mohou zažít myšlenky na sebevraždu a nemusí se stydět vyhledat pomoc.

Tomáš Šebek je doktor a napsal několik knih, o svých misích Lékařů bez hranic. Tyhle knihy mají v názvech Jižní Súdán, Afganistán nebo Jemen. A z obálek na vás kouká buď nasvalený doktor, nebo operované dítě. Což určitě na hodně žen působí jako husband material a u většiny mužů to zase může vyvolávat reakce z opačného spektra.
Tomáš Šebek si ale jednoho dne řekl, že sestoupí z pomyslného Olympu nadčlověčenství a ukáže, jaký doopravdy je. Dozvíte se tedy o tom, že jako ostatní lidé má i spoustu stinných stránek. Protože je ale Tomáš ctižádostivý, pustil se do toho opravdu pořádně. A místo toho, aby si na hlavu nasypal trochu popela, tak objednal rovnou celý náklaďák, a ten postupně na sebe vyklopil. Prozradil o sobě skoro všechno od komplikovaného vztahu s rodiči, dětmi, nedůvěry ve své schopnosti, nevěry, výbušné povahy, egu, nebo dokonce, jestli se doktor dokáže při vyšetření vyhnout erotickému vnímání.
Tomáš opravdu hodně tlačí na pilu a trochu to působí jako kdybyste poslali šprta poprvé v životě na terapii a on vám domu s nepotlačeným mansplainingem vysvětloval objevy, o kterých většina lidí, co se aspoň trochu zajímá o vztahy, dávno ví.
Kniha a formát mi moc nesedly. Text je přerušovaný žlutě napsaným kázáním sám k sobě, které jsem moc nepochopil. Dávám ale hvězdičku navíc, za odvahu, se kterou k tomu přistoupil. A taky obdivuju, že po tom všem má fungující manželství.

Hm...nějak mi to nesedlo :-)

Jsme zvyklí na autobiografie, které jsou nám servírovány jako holoubátko na stříbrném podnosu, kdy už je životní bilancování smířlivé, leccos se s časovým odstupem promine a mnoho negativního pomine.
Tady máme naservírovaný pořádně okořeněný buřtguláš v ešusu, který ale zasytí mnohem víc, a kde jsou negativní zkušenosti jako hybná síla přetaveny s pokorou do životního elánu.

Velmi syrová zpověď, která může do jisté míry působit depresivně a sebemrskačsky. Ale je zároveň plná naděje, budoucnosti, jež může být lepší než minulost.
Není to procházka růžovou zahradou, je to opravdu tvrdý příběh tvrdého chlapa. A kniha není pro labilní povahy.
Popisuje, jak se život může různě s..t, ale je zároveň důležité se z toho nepos..t.

Kniha z populárního žánru osobních zpovědí, tentokrát univerzálního rázu, nikoliv tematická (např. alkoholismus).
V tomto typu žánru lze očekávat jistou řemeslnou nedostatečnost.
Osobně jsem z toho trochu rozpačitá, protože úplně nechápu, jaký má být přínos. Svým způsobem bychom každý mohli napsat autobiografii, ale otázka je, k čemu by to bylo, jaká je umělecká hodnota pro veřejnost.
Neviděla jsem, v čem jsou zážitky autora natolik specifické, že by bylo třeba o nich číst ve formě, která není příliš čtivá. Samozřejmě, mnoho myšlenek bylo zajímavých, ale myslím, že pro kvalitní literaturu je třeba ještě něco víc.

Kniha je naprosto skvělá! Čte se hůře, protože je náročnější co do témat (i možná trochu kostrbatá jak píší recenzenti pode mnou) a kdybych nebyla na přednášce ke knize, tak podle mě nedokáži pochopit pasáže oranžovým písmem (i tak nevím, zda jsem je pochopila na 100 % správně).

Oceňuji tolik upřímnosti (občas mi přišlo, že se autor lynčuje až moc) a popis, jak to funguje v medicíně po absolvování školy (zjistila jsem, že je to hodně podobné s mým oborem). Jediné, co bych vytkla, je tvrzení autora, že právníci vydělávají víc než lékaři (je to mýtus a nechci, aby se šířil dál), ale to je názor autora a není to tak samozřejmě součást hodnocení.

Inspirativní ohlédnutí za svým zatím prožitým životem. Bez výmluv, příkras, nějakých velkých zdůvodnění, že se to tenkrát tak dělalo, žilo, jinak to nešlo .... Kniha splnila svůj účel - donutila mě udělat to samé, tedy alespoň ve své hlavě. Někdy stačí jen si ty věci přiznat a zformulovat ... díky.

Velmi niterní zpověď Tomáše Šebka, kterého můžeme znát jako lékaře bez hranic. Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, kde na střídačku popisuje své zážitky z dětství, zážitky z dospělosti a současnosti a z lékařského prostředí. Otevřeně v knize mluví o svém neradostném dětství s otcem násilníkem a matkou alkoholičkou a vůbec o vztahu se svými rodiči a bratrem, o problémech na poli partnerského soužití, vyznává se tu ze svých chyb coby otce, popisuje zde své podnikání i lékařskou praxi u nás i na misích v zahraničí.

V knize se dozvíme opravdu hodně o jeho životě a myšlenkách. Přijde mi dost autentická a opravdu upřímná, líbilo se mi jak se tam vyznává k chybám ve vztazích nejen ke své ženě, ale i dětem, jak pochybuje sám o sobě a nestaví sám sebe do pozice hrdiny. Naopak s naprostou pokorou uznává, že se mu hodně věcí nepovedlo a nebojí se na tyto věci poukázat. Tím u mě jako člověk získává velmi plusové body.
Kniha se mi ale nečetla moc dobře, ten styl byl na mě trochu moc chaotický. Přeskakování z dávné minulosti, do bližší minulosti, do myšlenek a poté zase do současnosti mi úplně nesedělo. Ale chápu, že je to zřejmě autentický styl pana doktora a určitě k němu sedí a hodně lidem bude právě vyhovovat. Mě ale trochu rušil.

Celkově knihu ale určitě doporučuji všem, kdo se o tohoto velmi zajímavého a inspirativního člověka zajímají a rádi by se o něm dozvěděli víc, než jen jako o Lékaře bez hranic, ale chtějí ho poznat jako člověka se všemi jeho klady i zápory

Obdivuji velkou dávku sebereflexe a upřímnosti, kterou doktor Šebek ve své knize popsal. Kniha trochu kostrbatě psaná, ale některé pasáže byly krásné a k zamyšlení

Syrová zpověď s omluvami směřovanými rodině. Je fajn si uvědomit, že děláme chyby našich trenérů a šéf-trenerů.

Sonda do vlastního života i svědomí.

Na knihu Tomáše Šebka jsem byla velice zvědavá. O mise " Lékařů bez hranic " se řadu let zajímám, sleduji především farmaceuta Stanislava Havlíčka , byla jsem na jeho přednáškách a četla 3 knihy, další mám v plánu.
O chirurgovi Tomáši Šebkovi vím , mám přehled o jeho publikacích z humanitárních misí ,ale zatím jsem žádnou nečetla. Až tuto..
Náročné čtení, opravdu těžce stravitelné, prokousávala jsem se několik týdnů stránkami plných slov sebezpytování a snahou jak svůj život ještě více nepodělat ( dětství prožité v rodině násilníka alkoholičky , profesní a osobní selhání ) Nechybí i autorův typický smysl pro humor a nadsázku. Knihu lze pojmout jako osvobozující zpověď namířenou především jeho dvěma starším dětem - lékařskou zprávou - "objektivním nálezem"

Fajn čtení, až na oranžové pasáže. Z rozhovorů s autorem jsem asi čekala víc.

V začátku mi trvalo, než jsem se do knihy dostal a říkal jsem si, že tady to asi bude trošku kostrbatější, ale pak se to rozjelo a vezl jsme se na pomyslném životním tobogánu autora. Kniha mě určitě přivedla k zamyšlení a jsou věci, které si z ní člověk může vzít a uvědomit si je v příměru se svým vlastním životem...

Kniha je určená především autorovým starším dětem, kterým se TŠ omlouvá za to, co v minulosti udělal či neudělal. Přínosná je ale také pro všechny rodiče. Zároveň se TŠ snaží změnit svůj heroický mediální obraz. Zpočátku se mi toho sebeshazování zdálo až moc a taky jsem si musela trochu zvyknout na autorův, občas obhroublý, styl vyprávění, ale později si TŠ svou naprostou upřímností, sebereflexí a vtipem získal můj velký respekt. Málokdo se dovede na své chyby, zejména ve vztazích podívat s takovou otevřeností, takže TŠ pro mne zůstává nadále obdivuhodnou osobností.

Vadil mi ten humbuk kolem knihy a její marketing. V čase jejího vydání na mě Šebek a jeho nález skákal ze všech stran. Knihy z misí jsou mnohem lepší. V této dokola opakuje, jaký je strašný člověk, ale přitom mu jde o to, aby mu veřejnost potvrdila, že to není pravda. A ona to pravda není... A jestli tím chtěl autor říct, že každý dělá chyby, tak ano, amen.