Obětní beránek
Daphne du Maurier
V knize Obětní beránek využila D. du Maurier své znalosti Francie a francouzského venkova, z něhož autorka pochází. Konfrontuje rezervovaného opatrnického anglického profesora, starého mládence, s klimatem úpadkového rodu venkovského šlechtice, jehož jednotliví příslušníci jako by vystupovali ze stránek starých francouzských klasických románů. Profesor, který je sice v praktickém životě téměř bezradný, ale má zdravá - i když poněkud knižně ušlechtilá - lidská a morální měřítka, marně se snaží ozdravujícím způsobem zasáhnout do porušeného soukolí neutěšených lidských vztahů. Autorka s jemnou ironií konfrontuje rozdílné národní povahy a rozvíjí svůj příběh s velkou fabulační a kombinační vynalézavostí, která je nejlepší stránkou jejího talentu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1971 , Mladá frontaOriginální název:
The Scapegoat , 1957
více info...
Přidat komentář
Daphne psát umí, o tom mě přesvědčila už dřív :). A tahle její kniha je zase výborně napsaná a čtivá. Záměna osob mě zaujala a byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Víc už psát nebudu, dávám pět stars a pro dnešek končím :))).
Obětní beránek byl mým prvním setkáním s autorkou a myslím, že mohu říci, že určitě ne posledním. V knize jde o záměnu dvou vzhledově totožných mužů, jejichž povahová odlišnost však nemůže být vzdálenější. Jeden je konzervativní anglický profesor se smyslem pro spravedlnost, druhý zhýralý francouzský šlechtic. Kniha je kouzelná jednak jazykem, kterým je napsána, druhak popisy francouzského venkova, ale hlavně vykreslením jednotlivých postav, jejich chování a reakcí na na první pohled stejného, avšak natolik odlišného muže, který jim náhle vstupuje do životů a snaží se napravit chyby, které napáchal jeho předchůdce. Sledujeme profesorovu opatrnou přemýšlivou povahu, kterak se snaží zapadnout mezi rodinné příslušníky, začlenit se do života zhýralého šlechtice, ale zároveň do získaného chaosu vnést i trochu organizace a řádu.
V příběhu dochází k mnoha úsměvným momentům, jelikož profesor přijíždí do rodiny bez jakékoli znalosti rodinných poměrů či historie, avšak zároveň i k momentům, které nutí k zamyšlení - ostatně, myslíte si, že kdyby místo vás přišel domů člověk, který by vypadal úplně stejně jako vy, avšak povahově by byl značně odlišný, všimne si někdo rozdílu?
Knihu hodnotím 4/5 a jsem vděčná, že jsem díky #klasikomilove poznala další skvělou autorku!
Mám rada od Daphne du Maurier všechny její knížky. V dospívání mě nejvíc bavily ty romanticko-historické (Mrtvá a živá, Hospoda Jamaica, Únik alias Francouzova zátoka...), teď mě víc zajímají ty vztahové (Vzestup Juliův, Obětní beránek, Už nikdy nebudeme mladí...). Obětní beránek staví na dvojnictví - anglický profesor a francouzský šlechtic si vymění místo. Tedy je to spíš zájem toho šlechtice, který utíká před svými značnými problémy s manželkou, matkou, sestrou, rodinným podnikem i minulostí. John, nyní tedy Jean, zaujímá nechtěně a nečekaně tedy jeho místo a poznává jednu opravdu zvláštní rodinu. Knížka je pozvolná, všechno vnímáme z pohledu cizince, který se musí zorientovat, dělá přešlapy, ale také se snaží napravovat.
Přes dosavadní vysoké hodnocení - mě to nebavilo. Nevím proč, námět určitě dobrý, ale zpracování nepoutavé.
Autorčiny knihy ráda čtu. Ani této nemám co vytknout, proto dávám pět hvězd.
Začátek byl pomalý a nudný.Po setkání dvojníků se děj zrychlil. Na knížce je znát, že už byla napsána před lety.
Velice čtivá kniha, i přes poměrně velké množství stran jsem přečetla hodně rychle. Námět je dost neobvyklý, ale o to víc zajímavý a nutí vás to číst dál a dál...
Ve většině příběhů se postavy na svou záměnu připravují. Tady je hrdina hozen do vody a musí se sám zorientovat. Asi proto působí jeho jednání opravdověji, (není nacvičené) a své nové okolí oklame zdánlivě bez námahy. A možná o to více ovlivní neměnnost a život rodiny "toho druhého".
Přestože jsem nesouzněla s žádnou z postav, Daphne mě jako vždycky dokázala vtáhnout do příběhu a já hltala stránku za stránkou.
Teď bych ještě ráda věděla, jak to bylo příště!?!
Musím se přidet k těm, kdo zde už přede mnou vyjádřili, že kniha je zajisté čtivá a námět velice dobrý. Nicméně se s ním jistě dalo udělat mnohem více. Zajímavé je pojetí opravdu výhradně z pohledu hlavního hrdiny, tedy žádné vyprávění toho, co s dělo někde bokem, takže příběh čtenář prožívá autenticky tak, jako on. Děj nabírá postupně na čtivosti a místy je poměrně napínavý. Chybí mu však věrohodnost a je nakonec zůstává takový nedotažený.
Nenadálé setkání - anglický profesor John a francouzský hrabě Jean...
Muži, kteří jsou si zjevem velmi podobni... ale i charakterem ?
Oba na životní křižovatce... v obtížné situaci...
Co se stane, když si vymění role ? Který z nich bude v neznámém životě úspěšnější ?
Pěkně vykreslené charaktery postav - to Daphne umí...
Závěr mne nepřekvapil, muž by se měl umět postavit k problémům své rodiny.
Další příjemné setkání po letech - autorka nezklamala...
Příběh samý není zcela reálný, neobsahuje žádné velké akce, žádná neočekavaná odhalení, nic zcela strhujícího, přesto se necháte pohltit a jste zvědaví na vývoj situace. Kniha působí trochu depresivně, na čemž mají největší zásluhu zdařile vykreslené postavy. Je obdivuhodné, jak autorka i s minimem popisu dokáže vytvořit a reálně představit lidské charaktery. Po dějové stránce tedy knížka není žádný trhák, ale je spolehlivým dokladem autorčina výjimečného spisovatelského talentu.
Začiatok príbehu sa zdá úžasný, má potenciál. Niečo ako Princ a Bedár v novoveku. Príbeh postupne upadá. Hlavný hrdina má obrovské možnosti a miesto toho aby ich využil, rieši samé zbytočnosti. Koniec nemastný, neslaný. Autorke našťastie ostáva schopnosť pútavo vykresliť ľudské charaktery.
Výborná kniha, která nezapře autorčin jedinečný styl. Příběh je napínavý a zajímavý. Téma záměny postav je sice vysoce nepravděpodobné, ale na to čtenář přestane myslet hodně rychle a děj ho doslova vtáhne a nepustí. A jak tady už bylo napsáno, je opravdu těžké smířit se se závěrem...
Kniha mi byla doporučená, tak jsem se po dlouhém přemlouvání do ni pustila. Trochu jsem se děsila toho tématu a i doby ze které kniha je. Ale po nějaké době jsem se od ní nemohla odtrhnout. Opravdu skvělá zápletka a jakým způsobem to Daphne píše, nemá chybu. Trošku i zpestření po těch severských krimi:-)
Dvojníci či záměna postav, už to samo o sobě je dobré téma na zajímavý příběh. K tomu výborné psychologické vykreslení postav šlechtického rodu na venkovském sídle, kde má samozřejmě hlavní slovo "stará mamá". Pravidla, přetvářka, sny a touhy jednotlivých členů rodiny. Velmi pěkně propracováno, kvalitní a působivé čtení.
Daphne du Maurier tentokrát balancuje na samé hraně věrohodnosti a pravděpodobnosti,
nicméně se nám opět představuje ve své vrcholné formě...
Velmi neobvyklý příběh a zábavné čtení, určitě doporučuji, nudit se nebudete.
Koho zajímá víc, viz můj příspěvek v "Diskuzi" ,kam byl můj původní a rozsáhlejší komentář adminem přesunut....
Štítky knihy
detektivní a krimi romány anglická literatura záměna dvojníci, dvojnictví
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Kniha Obětní beránek je v
| Přečtených | 244x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 188x |
| Chystám se číst | 47x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 2x |
Vykreslit charakter postavy, tak aby byl uvěřitelný a navíc neztratil nic z lidské neukotvenosti, mnočetnosti, ze své rozervanosti a nestálosti a nevědomosti je těžké. Zaplnit takovými postavami knihu se zdá být skoro nemožné, a o přesto to Daphne du Maurier znovu dokázala.
Obětní beránek není románem o záměně jednoho za druhého, ale o tom, kde se obě tak odlišné osobnosti střetávají, poznávají a mění. Spisovatelka se nedrží tak populární konceptu dobrého, nebo špatného člověka – o to zde nejde.
Jde tu o člověka – tečka.
A to je asi vše, co je potřebné vědět.