O sobě
Josef Čapek
Soubor vzpomínek a vyprávění byl sestaven z rozptýlených statí v časopisech, z rozebraných vydání knih a z rukopisné pozůstalosti českého malíře a spisovatele. První část obsahuje vzpomínky na domov a dětství, v druhé části jsou otištěna některá vyprávění o Čapkově práci a speciálních oborech jeho výtvarné činnosti. Třetí část je věnována vzpomínkám na bratra Karla. Text je doprovázen několika reprodukcemi dosud nepublikovaných Čapkových ilustrací.... celý text
Přidat komentář
Bratry Čapky mám ráda. Pro mne jejich díla mají zvláštní nepopsatelné kouzlo, zřejmě mně hodně ovlivnila Dášeňka a pejsek a kočička.
Kniha především (ale zároveň určitě ne jenom) pro milovníky obou bratrů. Vzpomínání na dětství a malého Karla bylo úžasné a kouzelné, Josef navíc vysvětluje i různé inspirace pro pozdější Karlovy knihy a příběhy a podává důvody, proč byla jejich čeština tak vytříbená. Závěrečná část, věnována právě zesnulému Karlovi, je ale pořádná nálož. Tolik lásky a smutku :(
Poutavé vypravění o o osobě Josefa Čapka a jeho blízkých. Byť složené z jeho fejetonů je nádherně čtivé a velmi vkusně doplněné několika jeho kresbami.
Štítky knihy
vzpomínky autobiografické prvky ilustrátoři Josef Čapek Karel Čapek, 1890-1938
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 1972 | Devatero pohádek |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
Kniha O sobě je v
| Přečtených | 14x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 1x |
Ani já neumím vyjádřit, v čem to kouzlo vězí, zda je ukryto v konkrétních slovech, ve větné skladbě nebo v té nepolapitelné opravdovosti. // Možná je kus něho i ve mě samotné, v tom předpokladu, že ho objevím. Nevím. Jen jsem chtěla tento rok ukončit něčím nadčasovým. A povedlo se. // Opojné čtení!
-----------------------------------------------------------------
UKÁZKA:
(...) Jsou na světě všelijaké pohádky o neobyčejných a vzácných bytostech, jako je hloupý Honza, silný Jíra, králové, kouzelníci, víly a draci, ale stává se, že se někdy něco obzvláštního přihodí i chudému drvoštěpu. Já ovšem nejsem ani hloupý Honza, ani silný Jíra. Nejsem tak hloupý jako hloupý Honza, a právě proto jsem si nevydobyl žádného království ani zámku a nepřišel jsem k tomu štěstí, aby se mi všichni lidé klaněli. To mám teď z toho. A kdybych náhodou byl silným Jírou, dělal bych také ledacos jiného, než dělám teď, a dotáhl bych to možná tak daleko, že bych se stal v Československé republice třebas i generálem. Ale dříve bych některým lidem, na které mám zlost, řádně (kdybych byl silný Jíra) namlátil, protože bych se (kdybych byl silný Jíra) nikoho nebál.
Já se ovšem teď také skoro nikoho nebojím, ale prát se nemohu tak, jak se to odjakživa hodí na silného Jíru, protože jednak mám na nose brejle a ty by mi při rvačce shodili a rozbili, a pak by mne třeba ještě navrch pro nepřístojnost zavřeli do arestu, a na to já nemám čas, protože se musím v nynější drahotě těžko živit, a to dá dost práce a ještě to k ničemu nevede. (…)