O sobě
Josef Sudek , Jaroslav Anděl
Rozhovory, které v 70. letech vedl s Josefem Sudkem Jaroslav Anděl jsou nejen jedinečným svědectvím o Sudkově životě, díle a myšlení, ale i pozoruhodným literárním skvostem, věrně reprodukujícím Sudkův způsob vyjadřování.
Přidat komentář
Nesouhlasím s názorem, že zde mělo dojít k zásahu editora. Chápu, že pro někoho jsou tam poněkud choulostivá slovíčka, ale tak se prostě často v soukromí mluví. Pro kamery či útlocitné to pak třeba napíše někdo jako Mára Prchal, že.
Jako fotograf a majitel jeho knih jsem za takovou knihu rád. Dřív to bylo řemeslo, dnes je fotografování spíše o tom, kdo umí lépe postproces. Z původní fotky nemusí zůstat skoro ani ….. Děkuji mistře za Vaše upřímné odpovědi.
Miluju tvorbu Josefa Sudka. Jeho fotografie jsou nápadité a neotřelé. Ale tahle kniha potřebuje zásah editora jako sůl. Je hezké, že pan Anděl chtěl zachovat autentickou výpověď, ale co snesou uši, nesnese vždy papír a oko. Chtělo to výraznou slohovou péči. Za mě zklamání.
Kniha zaujalo autorskou otevřeností, ale obsahem mě přišla poměrně strohá, krátká a dělením sem tam trochu ledabylá. Každopádně to nic nemění na síle výpovědi jednoho z našich největších fotografů.
Sudek je fantastický, čistý, upřímný. Mluví jak mu zobák narostl a nebere si servítky. Kritizuje hlavně sebe.
Nemyslím si, že je tak mytický, jak ho prezentuje autor v Úvodu. Dokonce si myslím, že slovo autora mělo být v tomto případě slovo Závěrem, protože ten, kdo udělá tu chybu, že si nejprve přečte Úvod, je zbytečně determinován.
Každopádně souhlasím s autorem v konstatování, že jednou z nejsilnějších pasáží knihy, je Sudkův rozbor jeho tvorby.
Rozhovory s Josefem Sudkem, snad autentické. Dozvíme se také dost o životě válečných invalidů z 1. světové války v Praze, to jsou zajímavé reálie, to se mi líbilo. Sudek mluví o svých začátcích, o přátelích a popisuje i některé technologie klasické fotografie. Kdo zná jeho fotografie, doplní si i něco o jeho osobnosti, to mě na čtení zajímalo.
Kniha O sobě je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 28x |
| Chystám se číst | 8x |
Při čtení předmluvy jsem si říkala, že jsem asi šlápla vedle, že to nebude knížka pro mě. Ale samotný rozhovor mě strašně bavil. Nejen proto, že jsem se něco dozvěděla o člověku, o kterém jsem ani nevěděla, že existoval. Nejen proto, že jsem si uvědomila, že fotografování v jeho začátcích byla těžká dřina a hlavně alchymie a díky tomu se na staré fotky budu už vždycky dívat jinýma očima. Ale také mě čtení donutilo častokrát hledat na internetu další a další informace o věcech a hlavně lidech, kteří jsou v knize zmíněni a tím jsem se obohatila o spoustu poznatků z oblasti fotografie, malířství a umění vůbec.
Samotný pan Sudek mě jako člověk okouzlil. Na první pohled člověk úplně obyčejný, nezajímavý, jadrně se vyjadřující...ale z jeho vyprávění je cítit, jak inteligentní a citlivý byl, pracovitý, velice pokorný a skromný, s ohromnou láskou k umění. Díky čtenářské výzvě, že jsem ho mohla aspoň trošku poznat.