O princezně trochu zakleté

23.01.2020

Nejlepší pohádka jakou jsem za poslední léta četla. Hodně mě mrzí, že se ke mně nedostala, když byly moje děti ještě ve věku, kdy jsme si četli před spaním. Je prostě výborná po všech stránkách. Krásný vymazlený jazyk, který vůbec nepodceňuje dětského čtenáře a počítá s tím, že když nějakému slovu nebude rozumět, tak od toho je tu ten dospělý, který mu ho vysvětlí.

„Louka byla opuštěná, nad trávou lesknoucí se rosou se vznášela samota, až to svíralo srdce. Honza se posadil na kámen a přemýšlel nad tím, proč tu je a čeho chce dosáhnout a jestli to štěstí, že čirou náhodou narazil na zakletou čarodějnici, zrovna když potřeboval magickou pomoc, tak jestli vydrží. Ovšem i když noční ticho svádělo k melancholii a chladný vzduch zábl na kůži, nic z toho nemohlo ochladit Honzovo odhodlání. Seděl napjatě, díval se na hvězdy a snažil se z nich vyčíst, co ho asi v nejbližších chvílích čeká. Moc se to nedařilo.“

Do nejmenších detailů promyšlený příběh. Všechno na sebe skvěle navazuje, zapadá do sebe. Je poučný i výchovný a zároveň vtipný, napínavý a úžasně „barevný“. Tím myslím na jedné straně tu neuvěřitelnou fantazii a na druhé straně to, že nic není úplně černobílé a není pokaždé všechno, jak se na první pohled může zdát. Moc mě to bavilo, přestože z dětských bačkůrek jsem vyrostla už opravdu hodně dávno. Takže nadšeně doporučuji nejen rodičům malých dětí, ale i těm, kdo se do dětských let občas rádi vracejí. A moc děkuji trudošovi za skvělý komentář, jenž mě přiměl si přečíst knížku, kterou bych jinak asi minula. :o)

06.10.2019

Krásně napsaná pohádka, která vyjít bez obrázků a v broži, bez problémů by ji nejeden čtenář označil za dobrodružnou fantasy pro děti. Ondřej S. Nečas tady naprosto dokonale pracuje s jazykovými možnostmi češtiny, jako by šlo o cukrovou polevu, kterou se dá i ten nejobyčejnější příběh ozdobit jako vytříbená lahůdka. Je zábavný, hravý a živelný, neustále posouvá hranice toho, kam až děj může vygradovat a přestože ctí nutná žánrové klišé, bez problémů si je umí uzpůsobit, aby vyhovovaly jeho potřebám. A jak je už autorovým zvykem, dějovou osnovu má promyšlenou do detailů, takže to, co zpočátku považujete za zbytečné, v závěru prokáže svou opodstatněnost. Zároveň mi bylo nesmírně sympatické, že se vyprávění nesnižuje k naivnostem a je vedeno rukou dospělého tvůrce, který má rozumný morální kompas. Ilustrace Lucie Dvořákové pak perfektně dotváří mile snovou atmosféru, přičemž jediné, co lze vytknout je, že jich není více. Zkrátka ideální kniha pro přechod z pohádek na romány pro mládež.