O neumírání

Legendární kniha Saroyanových osobních výpovědí patří již léta mezi nejvyhledávanější díla tohoto autora u nás.

https://www.databazeknih.cz/images_books/95_/95501/o-neumirani-0Nn-95501.jpg 3.832
Originální název:

Not Dying (1963)

Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Aurora
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
Makropulos
23. října

„Všichni celý život mluví a mnozí mnoho let píšou, ale nikdo vlastně nic neřekne. Ale je to tak v pořádku.“
Ale autor toho v téhle útlé knížce řekl dost. O životě, o psaní knih, o Bohu, o své rodině a o sobě. Je to knížka takřka bez formy, ale nechybí jí obsah.
Pana Saroyana jsem obdivovala v mládí a ani teď mě nezklamal.

archandelka
27. srpna

Psychiatrovi tam nahoře je super věnování a naprosto vystihuje vše :-)

dominga
13. února

Musíš se pořád dívat, člověče. Ne dvakrát, ne třikrát. ale bilión a třikrát, a pak znovu, ještě naposled, poněvadž je vždycky ten poslední pohled, kterému to dojde. Jsem zde, byl jsem tam, člověče, kde jsou mé nohy, kde jsou mé ruce?

Pikalenka
17.08.2016

Tak z téhle knihy jsem naprosto odpadla. Je plná nádherných myšlenek, je celá taková lidská a ve svým smyslu obyčejná. Obyčejný život jednoho obyčejného člověka. Přesto mě její čtení motivovalo zamýšlet se nad svým životem. Přiměla mě i k návratu k psaní si jen tak do šuplíku. Děkuji! A vřele doporučuji dál!!

Sourire
03.08.2016

Ak máte radi Saroyana, tak sa vám bude asi páčiť aj táto tak trochu iná kniha. Ktorá je o živote spisovateľa, o tom, ako, kedy a prečo Saroyan píše, o jeho deťoch, o dostihoch. Ale rovnako aj o ľudskej povahe, maličkostiach, ktoré tvoria svet, láske k životu. A neumírání.

"Chceme toho víc a víc, a tahle iluze, že jsme s to mít víc a víc, tahle neověřená teorie, že je něco víc k mání, muže přetrvávat díky slovům, díky jazyku a jeho obratnému nebo inspirovanému užívaní. Ale je něco víc, co lze mít? A jestliže ano, jaká je povaha toho "víc"? Cožpak řada nejmoudřejších mužů neodhazovala v pokročilém věku jednu věc za druhou, až nakonec neměli nic než sami sebe, anebo to, co jim ze sebe zbývalo, a tvrdou podlahu, na které uléhali k spánku, prostý šat, do něhož se halili, nebo se jim aspoň přikrývali, misku, z které pojídali nejprostší pokrmy, lžíci a nic nebo skoro nic víc? Cožpak se ti nejmoudřejší z nás nezbavili všeho haraburdí a krámů světa a nezavrhli s ním celou tu iluzi a teorii "více"? Ale nový život chce víc, dítě chce víc, jinoch chce víc a téměr každý chce víc po celý svůj život. Ale jaká je pravá podoba tohoto "víc", které je tak žádoucí, že se nikdo nepřestává snažit je získat? .... "

růža
01.08.2013

Prostě "klasika".