O Máchově Lori a rodině Šomkově

Podtitul: několik listů z rodinné kroniky ÚVODEM. Ze života Máchova zajímá čtenáře vždy nejvíce jeho láska k Lori i její tragický osud, kdy den před svatbou přichází o ženicha a manžela a její Ludvíček o otce. Jaká byla ta láska básníka k Lori, dovídáme se jednak ze zápisků Máchových, jednak z vypravování současníků, ale nikde téměř se nemluví o rodině Somkově, nanejvýš ještě o Lori samotné. Než i to je zajímavé. V poslední době objevilo se o rodině Šomkově několik zpráv, které na základě špatných informací odpovídaly spíše příslušnosti časopisu k určité straně, ale byly v odporu se skutečností. Proto velmi vhod přichází člen rodiny Šomkovy, spisovatel Jaroslav Rudloff a na základě vlastních vzpomínek i vypravování otcova, strýců a tet podává nám ve formě beletristicko-memoirové staropražský obrázek z domácnosti knihaře Šomka, pražského měšťana, jehož čtyři dcery tvořily lacinou „fabriku“ při výrobě kartánú a ozdobných krabiček, líčí nám jeden sobotní „lifrtág", jehož se zúčastňují i čtyři mládenci Tyl, Mácha, Kaška a Filípek, které lákají hezké tvářičky a veselí dcerek Šomkových, že jim pomáhají i při „rantlování". Ale z těch mládenců-pomocníků jediný Mácha byl by si vzal Lori, ostatní rozvál vítr. Autor líčí nám v dalších kapitolách ples na „Hecu" — Štvanici, který přivedl třem dcerám Somkovým ženichy, pomocníky truhlářského a zlatnické, později samostatné mistry a měšťany, a líčí osudy rodin Baubinovy, Huebrovy a Rudloffovy. A nebyly to vždy veselé scény, jako ta o „lampartii" v Bráníku, nýbrž někdy i dosti krutý zápas o život. K nim se připojuje i osud Lori, která se provdala za policejního oficiála Sieha, lehkomyslníka, který byl přeložen do Lvova, kamž ho sice Lori následovala, ale musela se vrátit, ježto její tělesná konstrukce nesnášela tamějšího podnebí. Žila potom u sester v Praze. Povahy dcer Šomkových i jejich mužů vynikají v tomto líčení velmi názorně. Je to vítaný příspěvek máchovský, který vychází právě v čtyřicátém pátém výročí smrtí Máchovy Lori, jež zemřela 31. října 1891, v den uzavření Jubilejní výstavy. Dr. Frant. Pata * „Uzavírám listy rodinné kroniky a zbývá jen vysvětliti, proč jsem se odhodlal tuto knížku odevzdati veřejnosti. V poslední době byly psány a tištěny mnohé věci o Máchově Lori i o její rodině a tu s podivením jsem se dočetl v jednom článku, že Lori byla dělnické dítě a že Mácha skončil svůj proletářský život. Račtež si, laskaví čtenáři, nyní učiniti vlastní úsudek, psal-li dotčený pán pravdu. Prohlédněte si rodinné fotografie ke knize přiložené a uznáte jistě, jaké „omyly" se dostávají dnes do veřejnosti. Že Máchova Lori nebyla „šičkou", jak bylo tvrzeno opět jinde, nebo že její bratr byl „mrzákem", jehož si zvolil Mácha jako vzor pro jednu postavu ve svých „Cikánech", jak napsal zase kterýsi nejnovější „životopisec" Máchův, nemusím snad dokládati. Rodinný malovaný portrét Josefa (Karla) Šomka, jejž máte před sebou, vás jistě přesvědčuje o jiném. Knihou touto splácím starý dluh památce Lořině a rodiny její i svého tatínka. Tím končím a loučím se se všemi těmi, kteří si dnes při ohníčku Máchova věhlasu také přihřávají svou polívčičku, a přeji jim: Aby je Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil!“... celý text