O hvězdách víš h*vn*

Tahle kniha je moc super! Četl jsem ji ve chvíli kdy jsem se dokázal s Markym ztotožnit úplně nejvíce a to když jsem se ocitl ve friendzone. Bylo super že to byla YA kniha co si na nic nehraje a je psaná z pohledu kluka :) což jsem velice ocenil, je fajn že je tam vše s čim se může dospívající kluk potkat. Taky mě moc bavily QR kódy co byli v knize, bavilo mě taky to že každá postava má profil na Spotify a sleduji se podle toho jestli se znají v knize;). Doporučuji:)

Tahle kniha mě neskutečně zaujala, protože přece jen tímhle krušným obdobím jsme si prošli všichni.
Svůj příběh nám vypráví sedmnáctiletý Marky, který studuje na gymnáziu. Zažívá naprosto normální trable svého věku. Příběh je plný různorodých vztahů. Od přátelství, rodiny až po lásku. A se vším, co k tomu patří.

Začátek knihy byl vcelku v pomalejším tempu a já měla trošku problémy se začíst. A tomu ani moc nepomáhalo množství postav, protože já se v nich chvilku ztrácela.

Marky je z normální průměrné rodiny, Je to klučina se srdcem na dlani, kterému humor neschází. Ve MHD se Marky zamiluje do Val, jenže po Val jedou i ostatní kluci a Marky, tak trochu neví, jak dívku zaujmout a může mít u ní vůbec šanci? Val je trošku komplikovanější, ale to k jejímu věku, prostě tak nějak patří. Od jejich seznámení se pomaličku oba mění. Příběh ukazuje reálným způsobem nejen myšlenky osob v tomto věku, ale s tím i spojený humor, obavy, strach a bolest. Krásné a výstižné poukázání na pozlátko a zároveň nebezpečí na sociálních sítí. Ukazuje, že i to, co je stejně krásné napohled může být stejně tak uvnitř prohnilé. Dospívání nese mnoho úskalí a špatných rozhodnutí. Najdeš tu i závažnější témata. Markyho jsem si defakto zamilovala hned, ale s Val to bylo trošku peklíčko. Během čtení jsem si několikrát vzpomněla na samu sebe v tomto věku a bylo to fajn se zamyslet sama nad sebou. Jenže jsem se zamyslela i nad svým okolím, které mě v tu dobu obklopovalo. Je to reálné a někdy až bolestně surové čtení. A až na ten počáteční chaos a urychlený konec jsem ráda, že sem po knize sáhla. Navíc umístění QR kódů na písně je super.

Za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji nakladatelství Host

(SPOILER) Tohle bude pokus o shrnutí přehršle myšlenek, které mě otravovaly během celé knížky. Jak moc mě celou dobu rozčilovala a jak mě na malou chvilku nadchla.
Začnu tím pozitivním. Konec knížky (od posledního setkání v parku až do konce) byl propracovaný, měl hlavu a patu, mělo to spád, bylo to dobře napsané.
A teď to negativní. Od začátku jsem se nechytala, jednotlivé scény na sebe nenavazovaly, byly bez ladu a skladu. Postupně se to začalo naštěstí zlepšovat. Místy se objevovaly věty, kde chybělo slovo. Nebylo to jako nevyjádřený podmět nebo cokoliv. Dohánělo mě to k šílenství, naštěstí to nebylo tak časté. Mluva gen Z byla zmatená. Ne snad proto, že bych nerozuměla slovům, co byla použita, díky síti Instagram je dneska mixují v každodenní mluvě i mileniálové. Pokud má někdo ze čtenářů výhrady, přestože je gen Z, tak vězte, že záleží, kolik vám je. Starší gen Z mluví jak mileniál, střed zhruba tak jak je v knížce a ti nemladší to rozjíždí tak, že si nerozumí občas ani oni sami navzájem, ale stíhat s nimi krok se dá. Prostě 10+ let dlouhá generace jde zná, taky záleží, jak ji počítáte, přístupů je víc. Ale nekonzistence ve vyjadřování - na začátku nic moc gen Z slov, pak přehršel a pak pro jistotu vůbec žádné gen Z výrazivo. A není to ani otázkou postav, není to ničím.
Celkově má kniha údajně šokovat, být drzým debutem a probírat důležitá a aktuální témata... A jako kde? Ne, uznávám, téma na konci knihy bylo podrobněji probrané a celkem dobře zpracované. Ale ten zbytek... Vyjádřila bych to tak, že se autor snažil do knihy nacpat co nejvíc témat, se kterými se potýkal ve svém věku on a která přenášíme na další generace a jen se prohlubují, místo aby se řešily. To by bylo v pohodě, kdyby měla knížka minimálně tisíc stránek. Takhle jsme dostali jen odfláknutý předkrm, kdy autor s něčím začal, lehce to rozepsal, naznačil, lekl se a... Nic. Ve všem se brouzdal jen po kotníky, jako kdyby neuměl plavat. Něco podobného už jsem viděla v jiné knize, ale bylo to vyrovnané tím, že na tuhle knihu navazují další a jednotlivé části původní knihy se v nich rozebírají úplně do posledního smítka onoho bince, takže v něm kýžený diamant najdeme. Míň je víc. Pokud šlo o to, aby napsal scénář k seriálu, tak jo, všechno funguje bezvadně, má to asi trilion hluchých míst, ale na kameře to nevadí, a když to nebude funkční, předěláme, sestříháme, navážeme, hodíme filtr pro emoce, které jsme nevytřískali. V knížce to ale neuděláte. Plán byl asi jasný: Udělat výlet do lidských životů a duší a přímo to projít, občas se někde zastavit a chvilku pobýt na místě. Což se nezadařilo - šli jsme a šli, pak jsme odbočili, chvilku šli a slepá ulička. Tak zase nazpátek. A tohle se opakovalo tolikrát, až jsem chtěla ječet.
Použitá hudba mi do příběhu neseděla. A když došlo na Of Monsters and Men a pak na písničku Mad World, říkala jsem si, že už chybí jen Mumford and Sons a bude to přehlídka pro mileniály. QR kódy jsou naopak geniální záležitost.
Hodnocení chování postav se děsím jako čert kříže, protože je to klasické chování, které muži popisují. Tedy klasický muž, kterému když se ublíží, nevydrží to jeho ego a najede na to, co je v knize. Je jedno, jestli čtete psychologickou příručku, 30 let starou beletrii nebo mluvíte s klukem/mužem. Oni sami to nechápou většinou. Ovšem nikdy nikoho nenapadlo, že holky/ženy dělají to samé a ne to, co se tu popisuje. Takže ve výsledku máme běžného kluka, jehož ego nedalo odmítnutí, tak začal koukat na misogyny a myslí si, jak mu to funguje (běžná záležitost mužů v jakémkoliv věku). Holky proti tomu jsou vykreslené, že chtějí prostě to a ono a nic jiného a je jim to putna a pak zázračně všechny prozřou. Kéž by, pane spisovateli. Vyčinila bych všem. Aspoň že na konci všem došlo, že jsou za svoje chování odpovědní oni sami a ne někdo jiný. Do otázky rodičů se mi pouštět nechce, protože je mezi oběma tábory opět tlustá rudá linie a každý tábor si to zakempil od ní co nejdál. Veškeré postavy jsou proto pouze dobré, nebo pouze zlé, nikdy nejsou lidské, tedy obojí. A to by při daných otázkách bylo víc jak záhodno. Nikomu nefandit a nehledat si vzor, vzít si to důležité od každého.
Celkově dílo není funkční. Tedy abych se začetla, zhltla ho a chtěla přídavek. Pro mě jde o podprůměr. Důvod je z mého pohledu ten, že jednotlivé části (podle scén) jsou udělané s perfekcionistickým hnidopišstvím plovoucím po povrchu důležitých věcí jak bójka na hloubce (připomínalo mi to takový oxymóron), proto nikoho nenapadlo se na to podívat jako celek, který působí nedotaženě a zmateně.

Uznávám, že nejsem generace Z, a tak knihu hodnotím ze svého pohledu. O to víc mě překvapilo, jak přirozeně a uvěřitelně působí chování sedmnáctiletých, bez laciných póz a bez uměle tlačených dialogů. Je to realita taková, jaká bývá, někdy super, jindy nepohodlná.

Nejsilnější pro mě bylo sledovat zdánlivě obyčejného kluka, kterého by člověk snad i přehlédl a přesto nenápadně zasahuje do životů ostatních. Drobné momenty, náhodná setkání a maličkosti tu fungují jako efekt motýlích křídel. Všechno do sebe zapadá pomalu a nenápadně a příběh přirozeně otevírá otázky pravdy, iluzí a rozhodnutí, která často bereme jako samozřejmá.

Velkou roli v mém zážitku sehrála audioknižní podoba. Adam Joura pracuje s hlasem a intonací velmi citlivě, jednotlivé postavy jsou díky tomu srozumitelné a děj se poslouchá lehce, bez zmatku. Závěr mě překvapil a zanechal zvláštní pachuť, která k celému příběhu sedí. Právě svou střídmostí zůstává v hlavě déle a vrací se i po doposlouchání.

Poslechnuto jako audio - možná kvůli tomu snižuji hodnocení, ale začátek příběhu mě nedokázal vtáhnout. Nějak jsem nedokázala pochopit skoky v čase, ale věřím, že při čtení "hmotné" knihy by se mi to nestalo.
V první polovině příběhu mi v hlavě jela jediná věta - sakra, já bych se v životě, v životě nechtěla vrátit na střední, brrr. Konec mě bavil moc, nedokázala jsem se odtrhnout. Nakonec to nebylo tak zlé, nový směr Young adult literatury se mi líbí. Kdybych byla ve věku postav, čtu to pořád dokola.

Napsat přesvědčivý román o dospívání v době sociálních sítí není jednoduchý úkol. Kniha Petra Hanela se o to pokouší prostřednictvím příběhu Markyho Dostála, zpočátku vcelku obyčejného teenagera. Nabízí syrový pohled na dospívání, tlak sociálních sítí a postupný mentální rozklad hlavního hrdiny.
Přesto ve mně po dočtení zůstaly spíše rozporuplné pocity a knihu nemohu hodnotit jednoznačně kladně.
Než se dostanu ke kritickým výhradám, považuji za fér vyzdvihnout její silné stránky. Autor velmi dobře pracuje s online světem jako prostorem, který dokáže mladého člověka semlít rychleji, než si dospělí často připouštějí. Výrazným kladem knihy je varování před nástrahami sociálních sítí a zároveň upozornění na toxickou maskulinitu.
Právě tento aspekt považuji za jeden z nejpovedenějších — autor přesně vystihuje, jak destruktivní může být představa „správného kluka“, který má všechno zvládat bez slabosti, bez emocí a bez selhání. Zároveň však mám pocit, že toto téma zůstává zpracováno spíše po povrchu a že by si zasloužilo místy jít výrazněji do hloubky.
Pozitivně hodnotím také některé vedlejší postavy, které příběh vhodně doplňují a pomáhají dokreslit hlavního hrdinu. Zejména Kovis a Kláris působí funkčněji a uvěřitelněji než většina ostatních figur v románu. Velkým překvapením pro mě byl starší bratr Markyho, který působil autenticky, vyrovnaně a přinášel do příběhu příjemný kontrast k chaotickému světu teenagerů.
Samotné hlavní postavy — Marky i Val — na mě působily místy značně iritujícím dojmem. Nejspíše se však jedná o autorský záměr, protože teenageři mají být nehotoví, impulzivní a často činící rozhodnutí, která čtenáře frustrují. V tomto ohledu kniha funguje. :)
Problém však spatřuji spíše v reakcích jejich okolí než v samotných hrdinech. Některé situace, které by měly představovat zásadní zlom či vyvolat výrazné napětí, zůstávají překvapivě utlumené. Typickým příkladem je relativně klidná reakce Markyho rodičů na zjištění, že jejich syn užívá návykové látky. Tato zdrženlivost nepůsobí ani realisticky, ani dramaticky, a oslabuje věrohodnost příběhu.
Navzdory silnému tématu kniha naráží na výrazné slabiny, které jí z mého pohledu citelně ubírají na kvalitě. Nejproblematičtější jsou z mého pohledu dialogy, jež místy působí nepřirozeně, křečovitě a schematicky. Vzhledem k tomu, že patřím do generace Z, snaha autora-mileniála o „jazyk mladých“ na mě nepůsobila autenticky, ale spíše rušivě — a místy vyloženě trapně.
Tempo vyprávění je navíc velmi nevyrovnané. Děj se často vleče, některé scény jsou zbytečně natahované a vyvolávaly ve mně dojem, že by lépe fungovaly spíše jako filmový obraz než jako literární pasáž. Celková dynamika tím výrazně trpí. Mám-li být zcela upřímná, prvních zhruba 150 stran pro mě bylo utrpením, zatímco skutečně zaujal až závěr — přibližně posledních 50 stran, které se opravdu vyvedly. U téměř čtyřsetstránkové knihy je to však poměr, který považuji za neobhajitelný.
Ještě problematičtější je generační neautentičnost, která je z textu výrazně cítit. Autor se snaží psát o současné generaci teenagerů, avšak vychází spíše ze zkušenosti vlastního dospívání. Výsledkem je prostředí, které působí místy zastarale — ať už ve způsobu trávení volného času či zobrazení návykových látek. Kniha tak ve výsledku nevypráví ani tak o dnešních teenagerech, jako spíše o minulosti, která je pouze převlečená do současných kulis.
Kniha je tedy bohužel spíše promarněným potenciálem. Ač velmi oceňuji, že český YA rybníček získal contemporary, které je psáno z mužského pohledu mužským autorem a nabízí současná témata, výsledný příběh působí nevyrovnaně, utahaně a místy nepřesvědčivě. Přesto místy ukazuje autorův cit pro určité situace a postavy, což čtenáři nabízí alespoň záblesky zajímavého materiálu.
3*/5*

O hvězdách víš h*vn* – Petra Hanela mi krouží kolem hlavy už docela dlouho. A já dlouho statečně odolával.
Říkal jsem si: „Nejsi cílovka. Už ti není náct. Jdi si číst něco důstojně depresivního.“
No… tak nic.

Tenhle knižní debut je nečekaně silný a zatraceně povedený.
Hanel píše s lehkostí, vtipem, sarkasmem a jistotou autora, který by klidně mohl předstírat, že už má za sebou pět románů a jedno vyhoření.
Multižánrový, nezařaditelný chaos? Ano.
A přesně proto je to obří plus.

Upřímně:
pokud ti je náct nebo se kolem toho věku jen tak motáš – běž a kup si tu knihu hned.
pokud jsi středověký suchopár s duší anglické aristokratky jako ja, kup si ji taky… jen prosím odpusť knize tu občasnou husí naivitu a lehkou povrchnost. Pomůže to všem zúčastněným.

Oceňuju, že ač je kniha jasně ovládaná Gen Z, mluví jazykem, kterému rozumí i takový nesnášenlivý pseudointelektuál jako já.
A ano, to k YA prostě patří. Brblat můžu, ale čtu dál.

Upřímně?
Není toho moc, co bych knize vytknul.
Je to skvělá jízda, která tě zahákne od prvních stran a nepustí.
Jen ve druhé polovině je to víc young a míň adult a já občas lehce pozvedal obočí nad rozhodnutími postav typu: „Kámo tohle je fakt tvůj plán?“

A konec?
Přepálená akční jízda hodná filmu Michaela Baye.
Trochu moc? Ano.
Můj šálek čaje? Ne tak úplně.
Ale to, že to není pro mě, neznamená, že je to špatně. Jen jsem starý. Smířil jsem se s tím.

Podtrženo, sečteno:
Banger jako sviňa.
A já jsem hodně zvědavý, s čím autor přijde příště.
Tentokrát už nebudu dělat drahoty – jdu do toho bez otálení.

P.S. Hudební QR kódy jsou geniální třešnička na dortu.

25.01.2026

Kniha, o které jsem slyšel hodně, ale pořád mě nějak míjela. Až když se ke mně dostala audiokniha, řekl jsem si, že ji zkusím.

Začal bych tím, že podobný žánr obvykle nečtu, protože mě jednoduše nezajímá. To, jak byla kniha označovaná a jak se o ní mluvilo, mě ale nakonec přece jen přesvědčilo.

Musím říct, že začátek byl docela složitý a dlouho mi trvalo se do příběhu dostat. Může za to jedna věc, kterou jsem si uvědomil až při čtení jiných recenzí, ale k tomu se dostanu později. Nejprve samotný příběh – ten jsem zpočátku moc nechápal. Chápu, že autor chtěl zachytit určitou mladickou zmatenost, ale mně to přišlo prostě zmatené. Neustále se skákalo z místa na místo a od postavy k postavě. Doufal jsem, že se to nakonec nějak propojí, ale to se nestalo. Některé části by klidně mohly být vynechány a příběh by to nijak neovlivnilo.

Co se týče postav, nad jejich chováním jsem často jen protáčel oči. Už dlouho jsem nezažil horšího hlavního hrdinu. Je to přesně ten typ „nejsem jako ostatní“, což opravdu nemám rád. A ani jeho protějšek na tom nebyl o moc lépe – nikdy jsem nepochopil, proč se ostatním líbí. Zbytek postav je většinou bez hlubšího charakteru, jen občas se objeví nějaký náznak něčeho zajímavého.

Kniha je ale celkem čtivá. Kdyby tam nebyly některé pasáže, četla by se velmi snadno. Dokonce bych řekl, že pokud autor napíše něco dalšího, možná si to přečtu. Otevírá tu spoustu témat (i když si myslím, že by to šlo podat lépe, ale budiž).

Jenže problém, který jsem zmiňoval na začátku, je ten, že autor píše o generaci Z, ale sám je mileniál. A vážně mu to nejde. Jsem z generace Z a přiznám se, že většinu toho, co popisuje, vůbec nepoznávám (takže jsem asi vadný kus – spíš ne, ale kdo ví). Nedokázal jsem se správně naladit a když jsem zrovna neprotáčel oči nad chováním postav, dělal jsem to nad tím, jak se autor snaží psát „jako generace Z“. Doslova jsem cringoval, jak špatné to bylo. Pro příště bych doporučil psát o vlastní generaci.

Celkově je to fajn kniha, ale očekával jsem od ní mnohem víc.

Pozn.: Někteří lidé zmiňují velký zvrat na konci. Přiznám se, že jsem ho asi nějak nepostřehl.

Jako takhle.. Uz dávno nejsem teenager, takže mě uz ke konci vytáčela Val a Marky, který by se pro ni pos*al. Nicméně musím rict, ze konec dost překvapil a posunul knihu na jiný level. Znovu to číst určitě nebudu, ale bylo to super :)

Trvalo mi o něco déle se napojit na tu vlnu na které to bylo vyprávěno a ačkoli mě hlavní hrdina sral (pardon) tak to nebylo špatné. Čekala jsem něco úplně jiného (čekala jsem něco jiného ale bylo to jinak jiné než jsem čekala) a ten konec mě asi dostatečně neuspokojil, ale ve výsledku to byl příjemně strávený čas. A bylo to neskutečně čtivé!

Nebudu lhát, zpočátku jsem s knihou hodně bojoval, zejména kvůli tomu, jak si Val Markyho omotala kolem prstu a já cringoval, co všechno kvůli ní provádí, a litoval jsem, že neposlechl Urbiho s jeho hláškou "vošoustej a nech ji bejt". Jenže všichni jsme byli v pubertě trochu blbí, takže jsem vydržel (zejména díky skvělému zachycení dialogů mezi kámoši). A ačkoliv jsem Val hejtoval až do konce, Marky mi postupně přirostl k srdci. Nejvíc ovšem musím vyzdvihnout totální ikonu Kovise. I love him.

(SPOILER) Tuhle knihu jsem dostal jako dárek a vzhledem k tomu, že YA knihy příliš nemusím a doposud jsem se s žádnou vyloženě kvalitní od Českého autora nesetkal, byl jsem k ní zpočátku dosti skeptický. Autor mě ale mile překvapil; ani jsem se totiž nenadál a knihu jsem zhltnul během jediného víkendového dne. Z recenzí je zřejmé, že cílil spíše na dívčí publikum, ale řekl bych, že si ji klidně může přečíst a najít v ní zalíbení i někdo z opačného pohlaví – třeba podobně jako já.

Text je napsán nespisovně a vyskytuje se v něm hojné množství „Gen Z“ slangu (naštěstí bez brainrotu a AI songů), spousta vulgárních výrazů, všelijaké přezdívky postav a velká variace docela vtipných hlášek, které k věku hlavního hrdiny z mého vlastního posouzení sedí. Všechno do sebe ale hezky zapadá a zvolený styl funguje. Je vidět, že autor si s textem dost vyhrál a psaní ho bavilo.
Co bych ale autorovi vytkl – a zároveň ocenil, kdyby se tomu vyhnul – je, že druhá polovina knihy mi přišla zbytečně natažená a snesla by zkrácení o dobrou polovinu. Příběh doprovází hromada zvratů a čtenář si připadá jako na emoční horské dráze, až se posléze vyčerpá a zhruba v půlce mu dějové zvraty začnou připadat repetitivní. Chápu, že hrdina poznává život a musí si uvědomit s kým chce být a hlavně kým on sám chce být, ovšem místy jsem se přistihl, že už přemýšlím nad tím, kdy už to celé skončí. Konec jsem odhadl správně a finální zápletka mě nijak nepřekvapila, ale i tak fungovala, protože byla čtivá a pořád v ní o něco šlo.
I přes zmíněné výtky se kniha četla opravdu velmi dobře a kupodivu byla každá kapitola něčím zajímavá a navíc obohacená výběrem konkrétní písničky. I k tomu bych měl ale také jednu výhradu: hlavnímu hrdinovi bych doporučil, aby si v momentě toho nejhoršího místo té ostudné předělávky Hurt od 2WEI pustil raději ten správný, pořádně temný a depresivní originál od Nine Inch Nails – v ten moment by tam zapadl naprosto dokonale.

Celkově tedy shrnu: jestli je vám mezi patnácti a devatenácti, nebo se chcete ohlédnout zpátky do svých středoškolských let, tuhle knížku vám můžu s klidným svědomím doporučit.

Jestli to mají mladí takhle těžké, tak to potěš koště. Kniha se moc dobře četla, možná bych ji trochu zkrátila, závěr byl peckovní a celkově dávala kniha velký smysl, nikde se člověk neztratil, děkuji za možnost vhledu do světa, kde se běžně používáji slov jako je "lame, bro, wtf, crew,..." , kde se řeší zamilovanost a hledání své cesty. Věřím, že si kniha najde spoustu čtenářů a bude přínosem mnohým.

30.12.2025

(SPOILER) "Příběh o vztazích na střední... Hmm... To asi nebude nic převratného, ale je to z pohledu kluka, to zní zajímavě."

Od prvních pár stránek mi bylo jasné, jak to celé dopadne. Ale asi tak v 1/3 mi začalo být podezřelé, kolik ještě zbývá nepřečtených stránek... Tam bude ještě nějaký zvrat! A byl, dokonce ne jeden.

Poslech audioknihy mě moc bavil, opravdu mě příběh vtáhnul. Je to skvěle napsané i načtené, a pohled na vztahy z klučičí perspektivy byl osvěžující. Nečekala jsem, že příběh bude vyhnaný do až tak závažné roviny, a vlastně mě až mrazí, jak snadno se tam dostal. (Já sama jsem se o shánění jaýchkoliv drog nikdy nezajímala, ale jasně si vybavuju, jak už na druhém stupni ZŠ (!) někteří spolužáci hlásali že nemají problém sehnat cokoliv...)

Za mě O hvězdách víš h*vn* rozhodně za přečtení stojí, i pro starší ročníky, právě pro přiblížení světa současných teenagerů. Věřím, že přímo pro cílovou věkovou skupinu může být i oči otevírající.

Jestli máte náladu na nějaké milé a pohodové čtení, nechte si Hvězdy spíš na jindy. Sice tu máme dobrý konec, ale tísnivá atmosféra prostupuje velkou částí příběhu.

K O hvězdách víš h*vn* mě přivedl hlavně záměr autora ukázat svět pubertálních kluků, což splnil ažaž. Kvůli jazyku teenagerů (a to nemyslím jen vulgarismy) se mi knížka nečetla snadno, v první půlce jsem zvažovala, že ji odložím. Asi jsem na tohle stará a vrátit se do toho šíleného věku skoro bolelo. Člověk jenom doufá, že ne všichni puberťáci to mají stejně, i když hlavní hrdina Marek i Valerie byli sympatičtí. Oceňuji, že se autor pustil do složitějších současných témat. O trochu vyšší hodnocení, než jsem chtěla dát původně, se zasloužil napínavý závěr i celkové rozuzlení.

Mnoho povyku pro nic. Oddychové čtení o mladých láskách. Takové milé a autentické, ale ne úplně překvapivé. Zároveň vtipné a lehce ironické. Prostě realistický pohled na život, který člověku dává ujištění, že to mají všichni podobně. Kniha si na nic speciálního nehraje - čtenář dostane přesně to, co je mu slíbeno. (A playlist jako bonus!)

Výtečný pohled do duše mladých lidí. Nenabubřelá a přitom velmi silná výpověď dnešní doby. Autor psal, přepisoval, škrtal a cizeloval každou větu. Na textu je to neskutečně znát. Čtenář je vtažen do životních osudů postav, které nešustí papírem. Skutečně s nimi prožíváte jejich trable i radosti. Je to vtipné i drsné. Neskutečná jízda. Sympatické po všech stránkách. A má to pointu! 5/5

Prvé, čo ma zaujalo, bolo veľmi čítavý jazyk knihy. Na debut klobúk dolu. Marky komentuje svoj život tragikomickým spôsobom. Druhá vec, ktorá ma prekvapila, bola, ako sa randí v dobe sociálnych sietí. Ďalej chválim to, že postavy hovoria autentickým jazykom. Toto je prvá kniha o pubertiakoch, čo som kedy čítala, ktorí nepoužívajú neprirodzenú spisovnú reč, ale, naopak, samý slang, nadávky a celkove vypatlaný štýl. Až do tej miery, že som im občas nerozumela. Možno by to chcelo nejaký slovník pre nás, čo nie sme tínedžeri dnešnej doby.

Ďalšia vec, ktorej tlieskam, je odmietnutie klišé. Klišé reakcií na romantické pokusy. Ale aj klišé, že dospievajúci ihneď vedia, ako správne baliť a zvádzať.

Knižka však ukazuje aj realitu (ak je to realita, lebo na toto už mám fakt primálo informácií), ktorá je fakt drsná. Marky bol pre mňa od začiatku hnusák a nechuťas. Ale navzdory tomu akosi sympatický hnusák a nechuťas. Rozhodne oveľa sympatickejší ako „hrdinovia“ iných tínedžerských románov, ktoré som v posledných rokoch prečítala. A to aj napriek tomu, že som s ním nemala spoločné absolútne nič a neraz som mu ani Val vôbec nerozumela. Každopádne, v určitom bode to už prepísakol a ja som mu pomstychtivo priala zúčtovanie, ktorého sa mu dostalo. Ale pred koncom, priznám sa, že som mu navzdory tomu, aký bol kretén, znova začala fandiť.

Pre mňa to bol zaujímavý, hoci nie vždy príjemný a nie vždy pochopiteľný exkurz do sveta (dnešných) dospievajúcich.

(SPOILER) Poslechnuto jako audio. Kromě občas divně přečtených slov (z-obrazeno apod.) velmi dobře namluveno.
Knížka z pohledu kluka v teen letech byl skvělý nápad. A teda nostalgie jak blázen. Někde jsem četla, že to, že měli všichni přezdívky, je nerealistické. Nesouhlasím. U nás to tak rozhodně bylo. Jak na základce, tak na střední. Soukup byl Souky, Procházka byl Prochy… proč byl ale Evžen Turek? To jsem nějak nepochopila :D
Hormony lítají vzduchem a každý si jistě zavzpomíná, jak to měl s těmi prvními láskami, když v rybníce bylo ale spoustu jiných ryb. A že je možné, aby myslel a přitahovalo ho více lidí v podstatě stejný čas.
Velmi jsem se pobavila nad kapitolou, kde Marky hledal p0rn0 video :D
Protkáno těžšími tématy, kdy se někdo potýká s dluhy, někdo se ztrátou a někdo se závistí, i když vlastně není co závidět. Protože často to, co je vidět, je jen pozlátko. Poslední kapitoly jsem vůbec nečekala, palec nahoru za takový v podstatě plot twist.
Nakonec mi chybělo nějaké trochu rozuzlení, jak kdo skončil a zodpovězení otázek. Škoda. Jinak bych dala 4,5