O duši
Aristotelés
Aristoteles se snaží v této rozpravě o duši obsáhnout pojem duše jako celku, jejího rozdělení a pojetí. V první knize hodnotí a vyvrací názory starších badatelů a v dalších dvou knihách se zaměřuje na vymezení duše, její rozdělení a podrobné vysvětlení smyslového vnímání. Přeložil, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Antonín Kříž. 2. nezměněné vydání.... celý text
Přidat komentář
O duši je kniha, o kterou už jsem se před dvěma lety přerazila... Naprosto kvůli ní zanevřela na Aristotela a nebyla schopná ji dočíst... pořád si nemyslím, že je to skvělá kniha (z čtenářského hlediska), nicméně tentokrát už jsem věděla co čekat a dočetla jsem ji... Osobně si myslím, že velká část problému musí spočívat v překladu, protože v každé druhé větě je nějaký nevyjádřený větný člen a často vůbec není jisté, co z předchozí věty to má být. Nicméně kniha je to důležitá a za četbu stojí, nemůžu ale říct, že bych ji ve všech jejích zákoutích pochopila...
jak už název vypovídá, zde Aristotelés rozebírá duši. je to typické Aristotelovo dílo, promítá jak své názory, tak názory svých předchůdců, ty pak na základě různých okolností podporuje či zavrhuje, a rozebírá do sebemenších detailů.
Ve třech knihách odborně posuzuje všechny části duše, dokonce i její pohyb.
Štítky knihy
filozofie duše poznání smyslové vnímání
O dušiKniha O duši je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 80x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 4x |
Filosof byl všestranným badatelem, jež dnes již je možná jen představitelné, aby se někdo věnoval tolika oborům. Mistr Filosof se zaobíral jak přírodovědou, etikou, politikou, filosofií, básnictvím, metafyzikou, logikou, tak právě i psychologií.
Jeho vhled do duše jako principu života je myslím i dnes aktuální, a přece jenom jsme více než jen hmota, a proto ty pokusy vytvořit umělého člověka pořád selhávají.
Filosof rozlišuje tři duše a to vegetativní, smyslovou a rozumovou. Nižší je vždy nutno zahrnout do vyšší. Rozdíl mezi smyslovým vnímáním a rozumovým poznáním budiž v těchto řádcích vyjádřena:
"Důvedem jest, že činnost vnímání vztahuje se na jednotliviny, vědomost na povšechniny; tyto pak jsou jaksi v duši samé." (s. 35)
Za zajímavé též považuji pasáž, kdy Filosof uvažuje nad rozdílností obrazivosti (imaginace) od prostého smyslového vnímání a naopak rozdílnosti též od rozumového chápání.
Rozhodně se jedná o vcelku čtivý spisek, který sic krátký plný vznětných podnětů k přemýšlení.