O čínském písemnictví a vzdělanosti

22.03.2012

Jaroslav Průšek miloval Čínu, a na jeho knihách je to poznat. – Ostatně kdo by neznal Zpěvy staré Číny, které Vilém Mathesius dělal právě s Jaroslavem Průškem?

Takový portrét Li Poa, jaký je v této knize, ten hned tak někde nenajdete, protože než autor přejde k „faktům", dostane se vám desetistránkové lidové legendy o géniovi, který zná vše – a to, jak zemřel, ví každý.

Protože miluju čínskou zdvořilost, dovolte výpisek odjinud; jedná se o odmítací formuláře, který v Číně jedno nakladatelství rozesílalo autorům odmítnutých rukopisů:

„Vysoce vážený bratře Slunce a Měsíce!

Váš otrok se plazí u Vašich nohou. Líbá zemi před Vámi a prosí o dovolení mluvit a přece zůstat mezi živými. Váš rukopis, ó ctihodný, jsme plni oddanosti, nadšení a rozkoše přečetli. Přísahám při duši a památce svých předků, že jsem nikdy nečetl nic vznešenějšího. Vracím Vám jej pln úcty a strachu. Kdybych se někdy odvážil uveřejnit tento poklad, vydavatel listu by mi rázem nařídil, abych jej měl stále před sebou jako zářící příklad a nic už po něm netiskl. Moje literární zkušenost mi dává odvahu prohlásit, že literární perly, jako je ta Vaše, se vyskytují pouze jednou za deset tisíc let. Proto si Vám dovoluji poslat Váš vznešený výtvor zpátky. Prosím uctivě za odpuštění. A vrhám se Vám k nohám jako otrok Vašeho otroka."