O boží obci I
Aurelius Augustinus
První část spisu (kniha I.-X.) je především apologetická - obrací se proti pohanství: bohové nejsou dárci pozemského blaha; krutými válkami i vnitřním rozkolem trpěla říše už před Kristem a její velikost byla odměnou za starořímské ctnosti. K těmto ctnostem však nevedlo mnohobožství; věčnou blaženost pak nedává ani filosofie. V druhé části díla (kniha XI.-XXII.) Augustin podává v rámci světových dějin mohutný obraz Boží obce, t. j. společenství spravedlivých vyznavačů pravého Boha, putujících tímto světem uprostřed příslušníků obce pozemské, kterou založili padlí andělé tím, že strhli část lidstva ke hříchu. Ve střetu obou obcí - boží a pozemské - t. j. v zápase mezi křesťanstvím a pohanstvím, jde především o duše lidí. Jedná se tak o zcela novou teorii dějinného vývoje. Proti starověké představě o cyklickém pohybu stále se obnovujícího světa, staví Augustin lineární pojetí vývoje -dějiny směřují od prvotního hříchu k poslednímu soudu, který s konečnou platností.... celý text
Náboženství Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2007 , KarolinumOriginální název:
De civitate Dei libri
více info...
Přidat komentář
uzasna kniha. podstatou je zapudenie pohanskych kultov, ktorej sa autor venuje v pociatocnych styroch knihach. pohanske bozstva nie su nic viac nez len nizsie "bozstva" resp. zli duchovia. ti nasledne vo svojej pyche a povyseneckosti "riadia" zivot ludi, ktori ich na druhej strane uctievaju hnusnymi aktami v divadle, ktorych augustin tiez kritizuje. no viac kritizuje tych, co realizuju "nechutne" seansy v chramoch. prava viera realizovana cistou oddanostou pravemu Bohu (defacto v pojmoch platonisticko-aristotelovskej tradicie) a vykonavanim ctnostneho zivota.
Štítky knihy
dějiny lidstva církev filozofie dějin filozofie a náboženství
Autorovy další knížky
| 1992 |  Vyznání |
| 2007 | O boží obci I |
| 2000 | O milosti a svobodném rozhodování / Odpověď Simplicianovi |
| 2002 | Miluj a dělej, co chceš |
| 2000 | Aurelius Augustinus. Říman, člověk, světec |
Kniha O boží obci I je v
| Přečtených | 10x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
Následující komentář se týká obou dílů, vlastním vydání z roku 1950.
Přestože se tato kniha čte velmi obtížně, nemohu jí dát jiné, než nejvyšší hodnocení. Již způsob, jakým byla u nás vydána, je obdivuhodný. Její vydání v roce 1950 (!!!) bylo vpravdě mistrovským nakladatelským dílem Ladislava Kuncíře, doslova několik měsíců předtím, než ho ty bolševické s...ě poslaly spolu jinými autory, kteří představovali výkvět katolické intelektuální umělecké literární elity na dlouhá léta do kriminálu. Již proto jsem pokládal za nutnost sám pro sebe toto dílo přečíst, i když to bylo místy opravdu velmi obtížné. Nicméně během čtení jsem si text v knize podtrhával, takže pro orientaci v ní již mám vše k čtení napodruhé a vyhledávání snad slušně připravené. Něco z toho zde uvedu, ale opravdu jen něco, spoustu hodnot si sám pro sebe zde najde každý třeba v úplně jiných oblastech.
1. Autor napsal toto své nejobsáhlejší dílo jako obhajobu křesťanství v podmínkách, kdy hodně lidí obviňovalo křesťany z toho, že úpadek Římské říše a její postupný zánik je způsoben tím, že bylo zavedeno křesťanství a odpadlo se od starého náboženství. Vyvracení tohoto názoru se knihou (zejména její prvou částí) táhne jako červená niť.
2. V deváté a desáté kapitole páté knihy (od strany 246 po stranu 255 prvého dílu) najdeme odpovědi na věčné otázky křesťanů, které vedly i k církevním rozkolům - a sice, že existuje jak Boží předzvědění, tak svobodná lidská vůle. Zde si dovolím poznámku k překladu: Začátek posledního odstavce na str. 251 kde je v originálním textu "facit nec fit" přeloženo v knize: "Tedy příčinou věcí, která působí a nestává se, je Bůh...". Za lepší překlad pokládám: "Tedy příčinou věcí která působí a nevzniká, je Bůh..." Vhodnost tohoto překladu vyplyne z kontextu celého textu.
3. Na straně 581 ve 26. kapitole knihy 11 v prvém díle zjistíme, že slavná Descartesova věta "Dubito ergo cogito, cogito ergo sum." ("Pochybuji, tedy přemýšlím, přemýšlím, tedy jsem."), není ničím jiným, než shrnutím této kapitoly. Tedy nikoliv René Descartes, ale Aurelius Augustinus je autorem této myšlenky.
4. Osmá a devátá kapitola 14. knihy (v Kuncířově vydání z druhého dílu) od strany 20 po stranu 30 představuje velmi hodnotné srovnání způsobu myšlení pohanského Římana a věřícího křesťana. Pro mne osobně byly tyto dvě kapitoly jedním z nejhodnotnějších textů z celé knihy.