Nutné zlo

04.02.2022

Tregillis nás ve třetím díle svého triptychu Milkweed vrací zpátky na začátek a zkouší to s britskými agenty, von Westarpovými dětmi, Eidolonskými čaroději a celou druhou světovou válkou znovu a lépe. Ozvěny Hořké setby potkáme při četbě Nutného zla na každém rohu a můžeme tak srovnávat, spojovat a hledat, co všechno je při druhém běhu na stejné trati jinak. Ani na chvíli přitom nemáte pocit, že by se Tregillis opakoval nebo vám vnucoval nějaké své déja vu. Je to prostě úplně jiný a nový příběh. Přestože se odehrává v dobře známých kulisách se staronovými hrdiny, nic neztrácí na působivosti. Pořád je v něm ukrytý ohromný náboj, který tlačí děj dopředu, aniž by ztrácel dech nebo si musel vypomáhat nějakými berličkami. Všechny postavy už známe z dřívějška, jen se nám někteří z nich představují v trochu odlišném světle. Je zábavné sledovat, jak se dvě verze Rayboulda Marshe proplétají dějovými zvraty a ovlivňují vše ve svém dosahu. Velmi pěkné slzotvorné finále je pak krásnou tečkou za touto alternativní válečnou minulostí.

Závěr trilogie se mi ze začátku četl špatně. Autor mění v průběhu knihy pohledy vyprávění příběhu. Sice zcela logicky, dává to smysl, ale mne to neuvěřitelně rozčilovalo. Zhruba do třetiny knihy jsem se musela ke čtení nutit, ale pak se to rozjelo. V prvním díle mi čtení nešlo, druhý jsem zhltla naposezení a třetí - bála jsem se opravdu celou třetinu, že to bude stejné jako jednička, ale pak se Ian zase rozjel a četlo se to jedna báseň.

Teď, na konci trilogie, musím - jelikož už mohu! - zhodnotit i celkový námět knihy. A přiznám se, že pro mne byl dosti děsivý - Ian pracuje s možností, že nacisti měli extrémně nebezpečnou živou zbraň, která silou vůle dokázala vlastně cokoli. Způsob vyprávění je vcelku poutavý a rozhodně promyšlený. A to se cení!

01.01.2018

K nacistické estetice, drátům vedoucím do hlavy a bakelitovým bateriím u pasu autor tentokrát přidal ještě prvky časové smyčky v klasickém stylu "Sám sobě v patách". A tenhle experiment mu celkem vyšel - vzniklo solidní pokračování předešlého sovětského dílu, o němž nemůžeme říct ani to, že by šlo o prequel. Návrat do válečné Anglie potěšil, atmosféra zatemnění a všudypřítomných náletů Luftwaffe knihu úplně prosakuje. Škoda, že místy toho děje nebylo tolik - nastavované pasáže byly hodně patrné: někdy je autor vyplnil celkem zbytečnou několikastránkovou popisnou akcí, jindy jen tak kroužil kolem. Celému Milkweedu by vůbec prospělo, kdyby nešlo o trilogii, ale jeden delší celek. Pak by to teprve byla pecka. Jednou to ale zkusím dát v kuse a třeba hodnocení ještě naroste. Takto je to solidních 70%, ale ne víc. P.S. Oceňuji připomenutí děje minulých dílů, to v dnešních seriích nebývá zvykem a po roční pauze mi to fakt při čtení pomohlo.

30.12.2017

Marsh se z roku 1963 vrací do roku 1941, aby zachránil v nové časové linii svou dceru i lidstvo před zánikem. Další strhující jízda, v níž se starší a mladší verze hlavního hrdiny spolu servou a zachrání svět. Zakončení celé trilogie mě rozhodně nezklamalo. Autor si udržel kvalitu předchozích dílů. Určitě si přečtu další jeho romány.

14.12.2017

Asi nejslabší díl a úplná škoda, že byl zrovna poslední. Co říct o této trilogii... Nebylo to vůbec špatné čtení, když na to člověk nezanevřel hned po prvním díle. Jenže zrovna Nutné zlo má dost nelogických scen, autor na většinu postav kašle a hlavně si pomáhá, jak může, aby se dostal k nějakému jakžtakž konci. Na druhou stranu se to opravdu dobře čte, jen škoda toho nezvládnutí příběhu...