Nultá hodina
Lotta Lundberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291379/bmid_nulta-hodina-MG0-291379.jpg
4
66
23
Rok 1945. Spisovatelka Hedwig Lohmannová míří z bombardováním zničeného Berlína do kláštera. Její dcera se před několika lety vydala na pouť peklem. Kde se nachází teď? Je ještě naživu? Rok 2004. Ingrid se vzdala své praxe a přestěhovala se na ostrůvek v šérách, aby tam pečovala o svého nemocného muže. Na ostrově však žije i Hanna, spisovatelka, která postupně nenápadně vráží mezi oba manžele klín a obrátí jejich soužití vzhůru nohama. Rok 1983. Isa rozstříhá svou panenku a skončí v psychologické poradně. Jednoho dne se rozhodne, že začne hrát Velkou terapeutickou hru. Když dojde na špatné políčko, musí přejít do Chaosu, ale ve hře přesto existují způsoby, jak napravit nepřátelský svět. Lotta Lundbergová umně splétá tři ženské hlasy způsobem, který připomene bestseller Hodiny. Nultá hodina vypráví o konci druhé světové války, ale i o lidské schopnosti znovu se postavit na nohy na troskách vlastního života. Co je úkolem ženy? Co je absolutně nepřípustné? Může člověk dostat další šanci, když prošel tou nejstrašnější zkušeností?... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Kniha Zlín
Originální název:
Timme noll , 2014
více info...
Přidat komentář
Nultá hodina je jednou z knih, kde se člověk musí aspoň trochu najít, aby se mu líbila. Na začátku mi přišla trochu vykonstruovaná, mezi postavami jsem neviděla žádnou souvislost, nakonec jsem se ale s postavami i autorkou potkala, a kniha mě hodně zasáhla. Všechny postavy čelí nutnosti opustit své představy o životě, své jistoty a očekávání, přičemž mnohá jsou více než oprávněná (mateřská láska, věrnost manžela, pro kterého žena obětovala kariéru). Přesto jedinou cestou je, že je zanechají za sebou, postaví se pravdě o sobě i ostatních a půjdou dál. Autorka ke svým hrdinkám není zrovna milosrdná, bourá jejich spolehlivě vybudované iluze, ale na naději nakonec také dojde. K téhle knize se určitě ještě někdy vrátím.
V žádném případně to nebyla nějaká oddechovka, pro mě náročné čtení. Příběhy to byly ale krásné, postavy psychologicky propracované, doufala jsem ale, že se prolnou více, než tomu bylo.
Někdy to je ale děsná dřina, než se k tomu jeden "prokouše". Já se fakt snažila, ale celou dobu se to ve mně mlelo - vcucnutí do příběhu a uchvácení krásným, silným a hlubokým textem po chvíli z nějakého důvodu vystřídal chaos, zmatek a neporozumění si s paní spisovatelkou. Možná jsem s ní aktuálně nebyla na stejné vlně, možná jsem v této divoké době měla příliš roztěkanou mysl, nevím.
Každá ze tří linií příběhu mě vždy lapila právě v momentu, kdy byl čas přeskočit na další. A tak jsem se ztrácela a zase znova nacházela. Neumím popsat proč. Obvykke mám knížky, ve kterých je více dějových linií, ráda a baví mě rozplétat uzlíky vzájemně zamotaných příběhů. Tentokrát to ale nějak nešlo....
"Vlastně je to nespravedlivé, že musím vysedávat u Psychošky, když nejsem bláznivá já, ale svět."
Životní odstup i zkušenosti (jak píše v komentáři verense) bych už mít mohla, a přesto jsem na tom nějak podobně jako ona. Ani u jedné z ženských postav jsem necítila nějaké souznění a paradoxně nejvíc mě oslovila nejmladší hrdinka. A už vůbec nesouhlasím s anotací, resp. s otázkou "co je úkolem ženy?"
Ingrid i Hedwig se samy rozhodly jednat tak, jak bylo popsáno - dospělé, očkované, jak říká moje známá. Složitější to měly další dvě ženské postavy, které se do (ne)řešitelné situace dostaly právě kvůli dospělým (sobeckým?) ženám. Už tohle komplikované vyjadřování naznačuje, že téma knihy je poměrně náročné a že po jejím přečtení si každý čtenář vyvodí své závěry. A možná se časem dočkáme i knihy, která se bude dotazovat, co je úkolem muže (ale fuj, to bylo nechutně feministické!).
Technická poznámka: snad poprvé jsem četla e-knihu vzorně provedenou, bez pravopisných chyb, překlepů či chybějících písmen/slov. A překlad Violy Somogyi mi také připadal velmi povedený; v tomto ohledu to bylo skvělé čtení!
"Ten, kdo se nebojí, nemůže být nikdy odvážný. Ten, kdo nemá omezené příjmy, nemůže být nikdy štědrý. Bezcenná laskavost nejsou jen prázdná gesta. Ti, kteří jsou bezvýhradně považováni za hrozně hodné, si skoro vždycky někde tajně leští svou medaili."
Hezká knížka, přečetla jsem se zájmem. Uvědomila jsem si, jak málo toho vím o Německu-Berlíně těsně po válce. V knize je zajímavě popsáno, co a jak bylo hrozné.
Citát:
"Mezi vyděšenými a zbabělými je velký rozdíl. Zbabělí prchají před pravdou, vyděšení se jí dívají přímo do očí. Zbabělost je pohodlná."
Tak to nebylo vůbec lehké čtení, žádná oddechovka. Ba naopak hodně smutné a tíživé, psychologické, hlubokomyslné. Nebylo to jednoduché číst, ale nemohla jsem ani přestat, i když některé pasáže jsem chtěla přeskočit. Ale neudělala jsem to.
Osud tří žen a jejich bolestné žití. Ovlivněné válkou, nedostatkem, nevěrou a pochybnosti, ale také smutkem po matce, psychickými problémy. Ke konci příběhu se osud těch tří žen přibližuje. Čtenář to už tuší, jen ještě zůstává místo i pro jeho fantazii. Mně bylo u čtení docela smutno, no v životě nejsou jen příjemné a veselé věci.
Tíživé čtení s mnoha otázkami, na které nejsou jednoznačné odpovědi. Všechny tři příběhy by mohly existovat samostatně, ale jejich setkání, spíš jen dotek, přidává další úhly pohledu, další metaforu ... Knížka, ke které se chci vrátit a znovu se ptát a hledat (se).
Velmi, velmi dobré. Hluboký román švédské autorky promlouvá o svědomí a vině, víře a důvěře ve vztazích, ale i o upřímnosti k sobě samému. Tři časové roviny se přirozeně protnou na samém konci (i když už v průběhu něco tušíte), jednání hlavních postav, ačkoliv se nám třeba nelíbí, je přese všechna "ale" pochopitelné - autorka skvěle zvládá jejich psychologii. V kapitolách psychoterapeutky jsem se až zarážela, jestli je snad autorka sama psycholožkou, části po konci druhé světové války mi zase připomněly Denemarkovou a její Příspěvek k dějinám radosti. Ráda bych si od Lundbergové přečetla víc.
Vlastně bych četla pořád dál, zamyslíte se, budete překvapeni, jak lidé museli žít a že to vůbec není tak dávno, určitě tahle kniha za pozornost stojí..
Zajímavá kniha. Její přirovnání k Cunninghamovým Hodinám je velmi trefné. V prvních několika kapitolách jsem trochu tápala, ale pak jsem se chytla a knihu nemohla odložit. Osudy všech tří žen jsou zajímavé a nutí člověka přemýšlet. Trochu se místy prolínají a nechávají dostatek prostoru pro vlastní myšlenky, každý si může děj vyložit trochu jinak..
Po delší době, konečně můžu říct, že si mi kniha moc líbila. Všechny tři příběhy mají své kouzlo a všechny postavy jsou pro mě v něčem sympatické.
Působivě podané osudy tří žen , které hledají sílu k překonání životních strastí, vyprávěné ve třech časových rovinách. Takový styl mi vůbec nevadí, spíše naopak. Jen jsem očekávala, že se jednotlivé příběhy více prolnou, zatímco se tak stalo jen náznakově. Zajímavý čtenářský zážitek.
No tak to je síla. Vůbec se do toho nemůžu zacist. Příběh preskakuje z roku 1983 najednou je 2004. Absolutně mi to nedává smysl...
Nějaký psychologický rozpravy na to sem buď ještě moc mladej a nebo příliš technicky vzdelanej...
Knihu odkladam ve 20% rozectenosti a nepočítám že se k ní někdy vrátím...
Zajímavá forma, zajímavé téma, zajímavé příběhy jednotlivých ženských postav, které se posunem v čase tak nějak v určitém bodě sejdou. Nicméně celkově mi kniha při četbě nepřipadala až tak úchvatná a, na rozdíl od zdejších komentářů, ani nijak zvlášť na četbu náročná. Dočetla jsem ji více méně ze zvědavosti, jak a v čem se ty příběhy vlastně prolnou a jaké řešení svého života každá z hrdinek nalezne.
Kniha, která se nečte jednoduše. Nedáte víc než pár kapitol, pak ji musíte na chvíli odložit a obsah "přežvýkat", abyste mohli číst dál. Kniha plná sebezpytování, myšlenkových pochodů, rozebírání vlastní duše a motivů chování. A i když mám tenhle typ knih ráda, u téhle jsem se nějak nedokázala ani s jednou z postav sžít, vidět svět jejíma očima, najít nějakou rezonanci s mým vlastním vnitřním světem. Možná proto mě pořád pronásleduje myšlenka, že mi něco uniklo, nějaký podstatný fakt či vhled do problému, který kniha sděluje. Možná jsem pro tuhle knihu ještě nedozrála a bylo by záhodno ji přečíst znovu za x let, až člověk získá další životní zkušenosti a odstup. Rozhodně to není žádná víkendová oddychovka, ale náročné čtení, které nebude sedět jen tak někomu.
Nuda, musela jsem knihu odložit těsně před koncem.. Snad k ní někdy najdu opět cestu.
Také jsem váhala u počtu hvězdiček. Prolínání jednotlivých příběhů je můj oblíbený žánr, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že tady to malinko drhne. Jak zmiňuje Melanka, chce to hodně soustředění, k jednotlivým hrdinkám jsem se neustále vracela, abych si ujasnila, že mi něco neuniklo. To je má jediná výtka. Všechny tři hrdinky se ocitají v situaci, kdy hříčkou osudu, vlastním rozhodnutím, či bez vlastního rozhodnutí začínají v bodě nula. Pocity viny, potřeba obhájit si své rozhodnutí, myšlenky, o kterých se nemluví, vylíčila autorka velmi sugestivně. Kniha k zamyšlení o sobě, pro ty, kdo zažili Nultou hodinu.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak to stálo za to. Rozhodně to není lehké čtení a chce to hodně soustředění. Propojení jednotlivých příběhů je skvělé a opravdu kniha připomíná Cunninghamovy Hodiny.
Štítky knihy
Nultá hodinaKniha Nultá hodina je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 90x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 64x |
| Chystám se číst | 96x |
| Chci si koupit | 16x |
hrozne dobry, obycejny pribehy o trech zenach, vsechny silny a dobry, byla sem hodne vtahnuta, premysleci casti jen naznaceny, ale jdou do hloubky. za sedesat korun z levnejch knih neuveritelny.