Novely

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Amok;
Fantastická noc;
Knihomol;
Letní novelka;
Mučivé tajemství;
Neviditelná sbírka;
Šachová novela;
Zmatení citů;

Doslov - Eduard Urban

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124959/novely-i9Z-124959.jpg 4.5242
Nahrávám...

Komentáře (49)

Kniha Novely

Greenfingers
28. listopadu

Asi budu opakovat slova, která již zazněla ve zdejších komentářích,ale nemohu jinak...
Kniha mě doslova uchvátila od první stránky a nemohl jsem se od čtení odtrhnout.
Jednotlivé povídky , jejichž jednotícím prvkem byla "rozjitřená duše" hlavních postav, byly mistrovskou ukázkou práce se slovem. Květnatý jazyk, kterým autor popisoval citové rozpoložení svých hrdinů, vynikl i díky skvělým překladům kolektivu českých překladatelů.

vaclav3708
19. září

Tak po první povídce jsem si říkal, že to nejlepší mám za sebou a zní to překvapivě, avšak každá další mě strhuje víc a víc. Práce tohoto autora je něco neskutečného, mistrovské dílo. Jak dokáže rozebrat duši, úplně všední situace se pitvá na x stránkách a přesto se nenudím, naopak mě to vtahuje a podmaňuje silou nevídanou.


rabor
26. února

Tak tohle je především o tom, že to napsal jakýsi Stefan Zweig. A tady přestává veškerá legrace. Tento autor je unikátem, s jakým se jinde nesetkáte a to hlavně díky tomu, že myšlení a pocity svých postav dokáže rozložit na molekuly a i obyčejné pětiminutové setkání dvou lidí zabere deset stran textu. U kohokoli jiného by to bylo nepovedené a beznadějně nudné natahování, ale u Zweiga dochází k jakémusi literárnímu paradoxu, kdy čím víc je text takto naředěný, tím víc je hutnější a hodnotnější. Ale přeci jenom to jsou jen povídky, zakrslé zárodky, demoverze skutečných literárních děl a jako takové je nikdy nedokážu pořádně docenit. A asi mě trochu trápý povídková alergie. Ano, to existuje! Kdybych přečetl tři takové knihy, zrudnu, celý oteču a umřu strašnou smrtí.

Apo73
17. ledna

Jednak si zaslouží pochvalu editoři, kteří dali k sobě povídky, které skutečně spojuje Amok (název také úvodní povídky). Vášeň, spalující mučivá touha, dotýkání se hranic existence jak z pozice plného a rozkošnického života, tak temné i osvobozující smrti. Každá povídka začíná celkem nevinně a končí nad propastí - nebo v ní. Takže povídky byly vybrány výborně - až na poslední (Letní novelka), tu bych tam klidně oželel. Ale prosim.
A pak chválit Zweiga je ode mne poněkud naivní. Spisovatel, který dokáže takovou vášeň vyjádřit, je mistr. Bez patosu, bez kýče, bez zbytečných okolků. Jeho psychologická kresba figur je skvělá, motivace jejich jednání jsou zřejmé a vždycky zároveň překvapí, vždy se to vyvine ještě jinak. Většina povídek je i dost dlouhých, takže se "stihne" skutečně dotknout života a jeho plnosti, i jeho radostí i zoufalství. Opravdu skvěle. Za mě nejlepší povídka Zmatení citů (u té jsem si poplakal zoufalým štěstím), pak na stejné úrovni Amok, Fantastická noc, Mučivé tajemství a Neviditelná sbírka. Šachová novela je skvělým doplňkem pro všechny diváky Dámského gambitu, ale o 100 let dříve. Zcela zvláštní pozici v této skupině má Knihomol, po kterém zůstává hořkost v ústech a výčitka pro sebe sama.
Jestli jsem psal u Morštajnové, že to není literatura, tak to tady klidně zopakuji. Tohle je literatura tak, jak má podle mne být. Chytit čtenáře do sítě situace, kterou zná a přijde mu přirozená, a pak ho usmýkat a neustále překvapovat, až ho nechat vystoupit z centrifugy nebo horské dráhy tak, že neví, jestli je mu krásně nebo špatně. Ale ví, že se nějak dotkl života. Prostě Pan Mistr!

yaja8823
01. ledna

Tato kniha novel se mi četla velmi dobře, každá má svůj vlastní příběh, zajímavý a napínavý. Člověk musí pořád číst dál, aby se konečně dozvěděl, jak to skončí. Skoro se mi nepodařilo knihu odložit, i když už byla hluboká noc....

Mercatino
15.12.2020

Dlouho jsem k této knížce přistupoval tak váhavě, i když ona si vyžadovala mou pozornost s takovou pokorou. Každá povídka měla svůj vlastní život, ale stejný charakter. Každá povídka měla svoje kouzlo a nemohu upřednostnit jednu před druhou. Četl jsem je spřeházeně a jako poslední jsem se dostal k Zmatení citů a to byl obrovský zásah, který ve mě otevřel staré rány dávno zapomenutých časů. Geniální, skoro jakoby to bylo načasované.

Zuzulet15
02.12.2020

Už chápem, prečo sa niektoré Zweigove poviedky vydali ako samostatné knihy - sú natoľko obsahovo aj formálne hutné, že dostatočne vyčerpávajú čitateľovu pozornosť. Zweig sa v poviedkach opäť prejavil ako veľký milovník psychológie a ja neprestávam obdivovať jeho rozhľadenosť a literárnu všestrannosť.

micha-ella
11.11.2020

Povídky všeobecně moc nemusím - než se začtu, je po příběhu. Tyto jsou delší, některé až tak, že jsem se těšila, kdy už skončí. Styl klasické literatury už mi nesedí, to množství popisů, ta hloubka ponoru do duší a nekonečné rozebírání pocitů už mě nebaví tak jako dřív. Ale nemám co číst, knihovna je zavřená, došlo i na hromadu knížek odložených na půdu, právě načínám další. Uvidíme...

1