Nová Elektra

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hra o dvou aktech a dvou meziaktích pracuje se známým mytologickým motivem Élektry, která s pomocí bratra Oresta, navrátivšího se z exilu, touží pomstít otce, krále Agamemóna, zavražděného královnou Klytaimnéstrou a jejím milencem Aigisthem. Látka, kterou si autor částečně vypůjčuje z Iliady a z her Aischyla, Sofokla a Eurípida, však u Giraudouxe získává nový rozměr a hloubku. Élektra jedná ve jménu spravedlnosti přísnější, než je ta božská, a předmětem její pomsty se stávají lidé s uvěřitelnými, snad poněkud povědomými chybami. Jméno titulní hrdinky je jménem mluvícím, znamenajícím světlo. Tak Élektra osvěcuje zločin své matky a strýce-otčíma. Hra úmyslně pracuje s anachronismy (např. veterinářova ordinace), aby ukázala nadčasovou podstatu tragické látky....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61498/nova-elektra-AtH-61498.jpg 4.52
Žánr
Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno, Dilia
Orig. název

Elèctre

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Nová Elektra

JulianaH.
29.12.2020

(+ SPOILER) Přála bych si „Élektru“ vidět v divadle, už proto, že by mě herecké podání mohlo trochu navést, jak si ji vlastně vyložit. Platí v téhle tragédii kategorie „dobře“ a „špatně“? A pokud ano, jaká je Élektřina touha po spravedlnosti přísnější než božské, která ve jménu pravdy zničí životy vinných i nevinných? Má čtenář/divák sympatizovat, nebo aspoň soucítit s Klytaimnéstrou, vražedkyní nenáviděného muže, která tvrdí, že jednala z únavy manželstvím a lásky k milenci, že král ji unesl a že to nebyl žádný světec? (Mimochodem, když uvážím, že Agememnón jí zahýbal také, plenil Tróju a ještě se pokusil obětovat jednu z Klytaimnéstřiných dcer, upřímně mu to probodnutí přeju.) Máme chápat Aigistha, kterého sami bohové očistili a vnukli mu lásku k vlasti a k pravdě, ovšem až deset let po králově vraždě? Pohání Élektru doopravdy touha po nadosobní spravedlnosti, nebo posedlost idealizovaným otcem?

Máme si to vyložit tak, že spravedlností je několik – řekněme lidská, božská, osudová a Élektřina – a každá se prosazuje nezávisle na těch ostatních? Dívala jsem se na konec jedné francouzské inscenace (i když francouzsky neumím) a z ní vychází jako morální vítěz Élektra. Ale je to tak jednoduché? A nemohl by být klíčem monolog Zahradníka, který říká, že v tragédiích jsou králové velicí a obdivuhodní, i když hřeší?

Spousta otázek na nenápadnou dvouaktovou hru, která nepatří k nejznámějším Giraudoxovým dílům. Ostatně jeho próze podle mě nemůže konkurovat. Už proto, že autorovou nejsilnější stránkou je poetická lyričnost, která uvádí do běžného světa zázraky, a ta ve hře nedostala příliš prostoru. Také mě překvapilo (i když nijak esteticky nepohoršilo), že na scéně se vlastně za celou dobu nestane nic. Ano, Argos hoří, ale dozvídáme se to jen díky raportům vojáků. Ano, Klytaimnéstra a Aigisthos umírají, ale vypravuje nám o tom Žebrák, místo abychom to viděli. Ano, Agamemnón byl zavražděn, ale samozřejmě v minulosti, a my se o tom dozvídáme jenom z rozhovorů hrdinů. V podstatě jde tedy o konverzační drama, kde si postavy povídají o ději, místo aby ho prožívaly. Přesto je to rozhodně silná hra, to určitě, a katarze funguje.