Norské dřevo

Tento příběh mě až tak moc nezaujal. Bylo to za mě zbytečně rozsáhlé a hlavní hrdina byl takový nemastný a neslaný, nevěděl co chce a nebyl schopný se zavčas rozpoutat.

Příběh mě nezaujal, docela nuda, hlavní hrdina pasivní osobnost, kterého nic nebavilo, neuměl se rozhodnout a nevěděl co chce.

Když se do hlavy vplíží atmosféra tlumených světel a melancholie s chutí japonského čaje, všechno ostatní může jít pěkně stranou jako starý kabát na jaře; tahle věc totiž čte jako pohlazení po duši s jemností, která by mohla rozplakat i ledové královny na severu. Jemně spletené nitky nostalgie a mladické bláznivosti si hladí nervy způsobem, jaký se nevidí často, a člověk má pocit, že je zároveň u kafe s kamarádkou i na divoké horské dráze emocí. Kdyby byl život ochucen stejnou melancholickou sladkostí, každý pondělí by bylo svátek. Tahle záležitost umí proměnit každou chvíli v tajemství, co si chceš nechat pro sebe a zároveň se o něj podělit, což je vzácnější než najít ponožku kousek od pračky. Je to jako když najdeš na půdě zapomenutý deník, který tě s úsměvem a trochou té svíravé pravdy obejme za srdce, aniž by ti dal pořádně na frak. Prostě taková literární bomba, co si ji nechceš pustit z ruky a zároveň tě baví, jak ti laskavě ukazuje, že i v nejtmavších zákoutích může svítit něco opravdu hezkého.

Moc zajímavé dílo, avšak nemůžu na první přečtení říct, že jsem zcela ocenil jeho kvality, které bezpochyby má. Příběh uvěřitelný, skvěle napsaný a ač jsem se s názory hlavního hrdiny neztotožňoval, fandil jsem mu.
Určitě tedy doporučuji přečíst, mnoho zajímavých myšlenek.

Asi není správný čas na tuto knihu. Nemohl jsem se začíst, ale dám jí ještě šanci.

Pochybovat o lidství a zároveň mu beznadějně věřit.
Sedět uprostřed společnosti a být osamělý.
Bolestně důvěřovat lásce, že nás pomiluje více, než zraní.
Namočil jsem se do smutku a poznal, že ho znám.

Pri čítaní som mala pocit, že som v nejakom horúčkovitom sne závisláka na pornografii. Na začiatku sa to ešte snažilo tváriť, že ide o dej, ale od prvej tretiny? Dookola s kým sa týpek vyspal, s kým chce spať, kto má aké kozy, akú vagínu, aké BDSM práve dávajú v kine, chvíľu sa postavy rozprávajú (iba o sexe samozrejme), o chvíľu sa už spolu natriasajú.
Všetko je popisované neskutočne trápnym tónom, akoby to písal nejaký incel, takže to vyznievalo o to nechutnejšie.
Keď som už mala chvíľu nádej, že sa to niekam začne posúvať, zasa som sa dočkala iba náhodnej pornoscénky. Asi si ho Murakami už dlho nevyhonil, alebo čo.
To, že po Nórskom dreve vzrástol počet Murakamiho čitateľov na milióny o dnešnej populácii veľa vypovedá.

No a najväčší gól? Celý čas som naivne verila a čakala bombastické záverečné odhalenie. Napr. že tá starena je v skutočnosti patologická klamárka a Naokinu smrť si iba vymyslela alebo ju naopak emočne spracovala a spravila z nej schválne trosku, skrátka niečo… HOCIČO. Ale viete, aký bol koniec? Tóru sa vyspal ešte aj s tou starenou, the end. Ok?!

V jedinej ďalšej Murakamiho knihe, s ktorou som mala tú česť (= smolu) je pornografie podstatne menej. Vzhľadom na to, že Bezbarvého Tazakiho napísal bezmála o 40 rokov neskôr ako tento paškvil, predpokladám, že mu klesá libido a netrápi ho až taká obsesia sexom. Pevne verím, že si pán „spisovateľ“ požije ešte aspoň 100 rokov a časom sa z jeho strany dočkám reálnej literatúry.
Pretože ak toto niekto číta s tým, že spoznáva japonskú literatúru, tak diváci hentai nasávajú kvalitnú japonskú kinematografiu.

Celkem zklamání, děj se vlekl, do čtení jsem se nutila a po dočtení jsou mé dojmy rozpačité. Nechápu to vysoké hodnocení knize, která vás ani nevtáhne do děje, je jakási nijaká.

Knihu jsem četl dlouho, možná až trošku moc dlouho. Ne snad proto, že by byla špatná, důvod je přesně opačný - právě proto, že je tak dobrá. Často jsem při čtení přemýšlel nad řádky, které mi ubíhaly pod očima, a často listoval zpět jen proto, abych si některé informace ověřil. Určitě patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četl.

Pro mě je to první kniha od autora a musím říct, že jsem mile překvapená. Je zvláštní kolik se toho v průběhu stane, když se vlastně reálné nic nestane a vše plyne na poklidné vlně. Na vše je nahlíženo realisticky, tak jak to je, bez příkras.
Nejsem zrovna milovník asijské (japonské) kultury. Možná proto jsem knihu tolik nedocenila. A občas mě zarazilo japonská jména.

Tóru je normální student, ale přitahuje zvláštní lidi i situace. A hlavně z nějakého důvodu přitahuje smrt. Jeho vztahy jsou vždy nějak specifické a komplikované. Silný román o našem místě ve světě, o životě a smrti, o rozhodování, jakou cestou jít, zda na ní zůstat., nebo to vzdát.

Jedna z nejpřeceňovanějších knih.

Kniha se mi velmi líbí. Poutavá, čtivá, nevšední příběh o vztazích a zákrutech lidské psychiky.

Tuhle knížku jsem četla před dvaceti lety a teď jsem jí zkusila podruhé. Schválně, protože jsem se chtěla přesvědčit, jestli změním názor. Někoho japonský jazyk a kultura láká, mně nevyhovuje a přestože oceňuji spisovatelský um, ruší mě prostředí a názvy. Jak bych to nejlíp vysvětlila? Třeba touto větou: "Nastoupili jsme zase do vlaku a po trati Jamanote dojeli na Šindžuku, kde Naoko přestoupila na linku Čúó." To je možná jen krátký a špatný příklad, ale i příhody a dialogy pro mne jsou jaksi nepřirozené. Mně se Murakami znelíbil knížkou Birthday Girl a Útok na pekárnu (viz moje komentáře u těchto knih), tak možná i proto jsem Norské dřevo nedocenila ani po druhém přečtení.

Nejsem asi ten správný typ čtenáře pro takový styl knih. Nepodařilo se mi proniknout do postav. Myšlenky a úvahy Watanbeho, slova i činy Naoko mi přišly cizí, nepochopitelné. Možná Midori mi byla bližší, protože byla reálnější v jednání i slovech. Ale ne, asi se nebudu pokoušet o dalšího Murakamiho

Určitě nejsem cílová skupina. Mám ale to štěstí, že se dokážu vcítit i do postav o pár desítek let mladších. Jistě, škoda, že jsem tu knihu nemohl číst ve věku těch hrdinů. Asi bych si z té knihy odnesl o dost víc. Včetně té erotiky, která tu knihu zcela jistě velmi povýšila. Bez ní si troufám říci, by byla ta kniha poloviční.
Byla by to pouze kniha depresivní. Plná postav se složitým vnitřním životem.
Autor je bezesporu mistrem dialogu a monologu. Tak přirozené dialogy a monology, zvlášť při tom množství, jsou vzácností.
Příjemné bylo i sympaticky podané "nakoukání do americké, pardon, japonské, kultůry." (Pro ty, co neznají, vypůjčeno z filmu BORAT.
Ta kniha se vymyká většině z těch, které jsem dosud četl.
Líbila se mi velmi !!!

Norské dřevo je krásný, ale zároveň smutný příběh o lásce, ztrátě a hledání vlastní identity. Murakami opět dokázal vykreslit silné postavy, které čelí složitým emocím a vztahům. Příběh je plný melancholie, která vás nenechá lhostejnými. Tóru, Naoko a Midori jsou postavy, které se s vámi budou ještě dlouho po přečtení knihy přemýšlet. I když příběh není vždy jednoduchý, rozhodně stojí za to. 4 hvězdy.

Kamarád mi tuto knihu dlouho doporučoval a nakonec jsem podlehl a k maturitě si ji přidal. Musím říci, že to byla nejlepší kniha z veškeré maturitní četby. Užíval jsem si atmosféru šedesátých let a časté reference na Beatles. Stejně tak mi přišla hlavní love interest Naoko velice relatable, což bych nikdy nečekal. Pouze poslední tři strany jsou zvláštní a řekl bych zbytečné, ale jinak je kniha skvělou záležitostí.

Může se zdát, že je to takové skoro o ničem. Ale vlastně je to úplně o všem.