Norské dřevo

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/17_/1752/norske-drevo-WEo-1752.jpg 4.33200
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Noruwei no mori, 1987

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (532)

Kniha Norské dřevo

Přidat komentář
Maevie
06. prosince

Po nadšení z Honu na ovci musím konstatovat, že Norské dřevo u mě nepadlo na úrodnou půdu. Celá kniha byla spíše depresivním mučením, které nabízelo jen malé posuny v ději a postavy balancující mezi nevyspělými teenagery a hloubavými filozofy.

čika
02. prosince

Velmi pekne spracovana audiokniha. Samotny pribeh je na moj vkus chladny a citim intelektualny kalkul. Murakami pre mna nie je to prave, no.

Ester71
27. listopadu

Knížka, jejíž obsah stojí za zamyšlení... Četla se mi dobře... Hodně dobře...

Katka1991
20. listopadu

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Četla se sama, ale nějak si na ní nedokážu utvořit názor. Na jednoho člověka (hlavní hrdina) moc smutku.

zuzanie1
20. listopaduodpad!

Knihu jsem četla strašně dlouho, vyloženě jsem se nutila do čtení. Vybrala jsem si ji na základě čtenářské výzvy... dle zde umístěných komentářů, ale mně teda vůbec nesedí.

petaSk
19. listopadu

Norské dřevo je smutné, ale ne depresivní. Je to jako sedět dlouhé hodiny s nejbližšími přáteli v čajovně a vést dlouhé rozhovory o všem. Jeden z Murakamiho znaků je téma sexu, kdy lavíruje mezi nevkusností až nechutností a upřímnou otevřeností. Sex je součástí mnoha rozhovorů, a stačil jen krůček, aby mě to začalo nudit. Co se zdálo být radikální v 80. letech, kdy román poprvé vyšel, mi nyní přišlo skoro až onanistické a vychloubačné. Ale to vše působilo kontrastně ke krásným rozhovorům, které jsou lehké jako jarní vánek. Byly to dvě strany, které se doplňovaly.

Petrasim
12. listopadu

Knihu jsem četla na základě Čtenářské výzvy. Dle hodnocení jsem se na ní docela těšila, ale byla pro mě velkým zklamáním. Kniha mi vůbec nesedla a nebavila mě.

anája
10. listopadu

Kniha je jiná než normální knihy, je zároveň smutná i pohlazení po duši.

Majký_
07. listopadu

Díky čtenářské výzvě jsem se konečně dostala ke knize, kterou nám na gymnáziu doporučila naše angličtinářka. Nyní po dočtení mám pocit, že jde o jednu z knih, jejíž četba vás svým způsobem ovlivní a pocit z ní přetrvá. Rozhodně bych ale mnoho pasáží právě přečtené knihy nečekala v díle, která nám, tehdy náctiletým, bylo doporučeno přísnou profesorkou v důchodovém věku :)

marcela4160
05. listopadu

Kniha se dobře čte, melancholická atmosféra knihy je velmi působivá, bavil mě vhled do mentality lidí z druhého konce světa spolu s japonskými reáliemi, i když jen velmi lehce naznačenými. V knize se střídá rychlý úderný děj, když Watanabi tráví čas s Midori s jemným, hlubokým až snovým, kdy jsou spolu s Naoko. Bavila mě autorova přímočarost i ona syrovost, jak píše o několik komentářů níže Lizard. Souhlasím se Snobold, že pro navození lepší atmosféry ke čtení je nejlepší pustit si Norwegian Wood od Beatles :) Byla to má druhá kniha od H. Murakamiho, jako první jsem četla Na jih od hranic, na západ od slunce, která se mi líbila o malinko více, zřejmě proto že to byla první kniha od tohoto autora a styl jeho knih je podobný, navíc mi přišla taková "dospělejší" prožíváním hlavní postavy.

Trustty
04. listopadu

Kniha přečtena díky čtenářské výzvě. Hodnotit jí nebudu, protože ani trochu to nebyl můj šálek kávy.

Lenka8418
30. října

Kniha se mi dostala do ruky náhodou. Vůbec jsem nevěděla, co od ní čekat. Velice mě překvapila syrovost příběhu,nevadil mi ani popis sexu a příběh se mi i přes depresivní podtext líbil. Četla se mi dobře a jsem ráda za její přečtení.

Kamuniak
28. října

Tuto knihu jsem četla do čtenářské výzvy , naslepo vybrané podle tématu . Takže jsem postupně objevovala co je kniha vlastně zač . Ze začátku mi připadala jako podivný popis několika životů , postupně ale do sebe začali zapadat a začalo to i dávat smysl.

hzd
28. října

Moje první knížka od tohoto autora. Přečteno jen díky Čtenářské výzvě. Přestože se kniha četla celkem dobře není to můj šálek kávy. Mentalita těchto lidí je pro mě velkou záhadou.

m.zirhut
25. října

(audiokniha) Když četla Murakamiho manželka, nevím proč, ale řikal jsem si, že jeho knihy budou pro mne určitě moc složité. Nakonec z toho byl ale poslech, na který jsem se vždy těšil a nerad ho vypínal.
Ze začátku mě tedy poslech moc nechytl a ani jsem si nevšiml, že jde o retrospektivní román, ale celkem rychle se z toho vyklubal vynikající vztahový román s velmi pestrými charaktery postav. Ve zdejších komentářích se často píše, jak byla kniha depresivní. Můj možná trochu cynický názor je, že celkem dost záleží, jestli člověk víc sympatizoval a soucítil s Naoko nebo s Midori. Co se týče mne, tak jsem spíše fandil o něco více svérázné Midori. Její bizarní erotické choutky a svádění, které si asi ani nechtěla připustit, mě prostě dostávaly. Navíc bylo pěkné, jak její bouřlivá povaha pěkně kontrastovala s jejím citlivým přístupem nejen k tatínkovi. Ale ke konci bylo už toho sexu i na mě nějak moc.
Jinak Watanabi je moc fajn kluk s pohodovým přístupem k životu a jeho věrnost k Naoko by mu leckdo mohl závidět. V podstatě se vůbec nedivím, že k sobě přitahoval tolik sympatických lidí. Nebo mi všichni včetně Extréma přišli sympatický, jen díky skvělému podání autora?

Co moc nechápu je, proč se při překládání(asi tedy se svolením autora) nepoužijí jména, která v překladu nic neznamenají. Ze začátku mě při poslechu jméno Naoko(na oko) celkem rušilo.

Lethania
22. října

Velmi zajímavá filosofická kniha, která mě donutila zapřemýšlet si o nejrůznějších věcech. Moje prvotina od pana Murakamiho a rovnou treva do černého! Kniha mi dala hodně a její příběh byl podivuhodný. Rozhodně si přečtu i jiné knihy od tohoto autora.

snobold
22. října

Tímhle dílem si mě Murakami naprosto získal a po přečtení ho považuju za génia. Dílo zaměřující se na ne až tak na děj - to rozhodně není to v čem kniha vyniká, ale spíše na pocity, vzpomínky a melancholickou atmosféru. A v tomhle je naprosto bravurní. Přečteno jedním dechem. Kniha má zvláštní kouzlo, budete o ní přemýšlet i na ní vzpomínat i měsíce po přečtení. Pro navození správné atmosféry vám dám tip: pouštějte si během čtení Norwegian Wood (nebo jinou hitovku od Beatles) :-)

Tanja00
21. října

Pro mě to je neobyčejná kniha, rozhodně je jiná, mám pocit jako bych nikdy nic podobného nečetla. A i tak se mě dost dotkla, myslím, že mi po ní zůstalo víc než jen spoustu témat k přemýšlení.

haWranka
18. října

Rozumím, o čem kniha je. Nevadí mi, když knihy nemají výrazný děj a jsou spíš o úvahách, vzpomínkách. S tímto vědomím jsem také brala Norské dřevo do ruky. Bohužel jsem ale nepochopila, co je na této knize tak výjimečné. Deprese ano, ale četla jsem věci depresivnější. Romantika - ale no tak! A ty naturalistické popisy sexu? Nebyly ani hezké, ani nechutné, byly jen prostě “normální” a vzbuzovaly ve mně jediný pocit - trapnost. Nebudu tvrdit, že jde o špatné dílo, to rozhodně ne. Několik vět mě opravdu nutilo k zamyšlení. Ale k autorovi už se asi vracet nebudu.

tygřík2
13. října

Jak byl/a pravil/a BeyondHorizon. Děkuji, přesné vystižení i mých pocitů. A komentář od CorneKraan také stojí za zamyšlení.

jaroiva
13. října

Murakami ani tentokrát nezklamal. I když Norské dřevo nebudu považovat za jeho nejlepší knížku, bude u mě patřit k těm lepším.
Původně jsem chtěla poslouchat audioknihu, ale pak jsem zjistila, že audioverze není kompletní, takže jsem tedy tentokrát audioknihu odmítla poslouchat. A jsem ráda, že jsem si mohla dopřát plný text, i když ani nevím, co bylo v audio verzi vynecháno.

annettka1098
08. října

Začátek knihy byl pro mne naprosto úchvatný. Prvních 50 stran bylo plných tak krásných myšlenek, že jsem z toho byla téměř v euforii. Bohužel převratné myšlenky postupně mizely a objevovaly se jen zřídka, naopak někdy jsem měla chuť knihu odložit nebo alespoň pár stran přeskočit, protože mi některé pasáže přišly nemístné a urážející. Přesto jsem knihu dočetla (bez přeskakování) a hned po přečtení mám pocit, že přijde den (minimálně jeden) kdy si ji přečtu znovu. Před tím bych ale ráda přečetla od Murakamiho ještě něco a měla tak porovnání.

helusa2
02. října

Ufff, nechci opakovat začátek předchozího komentáře, se kterým mimochodem zcela souhlasím, ale opravdu to bylo to první, co mě po dočtení poslední věty knihy napadlo ;-)
Kniha mi přišla hustá - ne tak, jak to používá mládež, ale opravdu hustá jako mlha, tma, všechna ta tíha bezútěšné, přetížené, zhýčkané, pokrytecké, bez lásky žijící supermoderní populace... Přesto světlo občas problesklo. Kéž bychom se z té hluboké studny dokázali vyškrábat!

raty
02. října

Uf, tohle rozhodně nebylo optimistické čtení. Určitě to ale nebyl ztracený čas. Souhlasím s některými ostatními komentáři, že bych si knihu víc užila dřív - v době kdy jsem hltala J. M. Simmela. Ještě snad poklonu překladateli p. Jurkoviči.

Barbarela.
29. září

Každý můžeme nějaké svoje vědomí/podvědomí/duši nazývat studnou, která vyobrazuje vše, co prožíváme. Někdo má jen hlubokou, tmavou černou díru, a někdo studnu s žebříkem a sílu vylézt ven. Lidi si můžou vzájemně pomáhat najít opět kousek světla, ale studny některých lidí jsou tak hluboké a temné, že už z nich není cesty zpět.

Kniha je to místy hodně smutná, ale o to víc skutečná. Protože život není pohádka od Disney, právě naopak - dost často velmi depresivní místo. Murakami vždy nechá své postavy smýšlet o sobe jako o zcela obyčejných. Nicméně právě lidé, kteří tvrdí, že jsou obyčejní, jsou většinou ti nejvíce zajímaví - nemají totiž potřebu vykreslovat se v nějaké póze.

—————
O čem to vlastne Naoko tenkrát vyprávěla?
Už vím, vyprávěla mi o studni v polích. Nevím ani, zda taková studna doopravdy existovala. Spíš to asi byla jen představa, označení něčeho, co měla Naoko v sobě, se spoustou dalších problémů, které ji v těch nepěkných dnech začaly splétat v hlavě.
...
To jediné, co o studni opravdu bezpečně vím, je, že je strašlivě hluboká. Tolik, že ani není vidět na dno. A tak je tak je ta díra až po okraj plná tmy. Husté tmy, která vypadá, jako by ji navařilinze všech temnot, co jich na světě je.

Dija
27. září

Pan Murakami dokáže o velmi těžkých tématech psát s opravdovou noblesou. Jeho styl psaní mi sedí, příběhy se čtou samy a pokaždé mají v určité rovině co nabídnout k zamyšlení. Nad sebou, nad životem.

Arsi
25. září

Krásně napsaná kniha, která ve mě zanechala rozporuplné pocity. Smutná a melancholická, všude okolo deprese a smrt. Pro každého tato kniha asi není, ale myslím i, že stojí za přečtení.

Lizard
24. září

Kniha převážně ponurá, depresivní, melancholická, ale i vtipná a radostná. Nenáročný styl psaní s hlubokými myšlenkami. Bavila mě autorova přímočarost i ona syrovost. Samotné téma knihy asi nebude mezi čtenáři oblíbené, ale ke mě kniha přišla v pravou chvíli a zanechala ve mě dostatečnou stopu. Dle mého názoru má kniha co nabídnout.

Kaik
22. září

Mám v úmyslu přečíst od Murakamiho všechno a Norské dřevo byl další krůček k cíli. Schéma je opět klasické: samotářský nevýrazný mladík a jeho vztahy k mnohem zajímavějším přátelům, zejména dívkám. Murakamiho intimní styl psaní mi sedí, nicméně jeho "mystičtější" romány mám raději. Některé dialogy v knize mi přišly už trochu za čarou - takhle by, myslím, žádní mladí lidé nemluvili. A když už jsem v té kritice, postavy na můj vkus vykouřili příliš mnoho cigaret. Jinak klasika Murakami.

BeyondHorizon
22. září

Nemohu se rozhodnout, zda se mi kniha vlastně líbila, nebo ne. Četla se velmi snadno, jazyk není nijak složitý a přesto se vyskytuje mnoho romantických a poetických popisů. Příběh vypráví o vysokoškolákovi, který tak nějak zcela nezapadá do okolní společnosti. Možná ne přímo tím, co (ne)dělá, ale svým způsobem myšlení. Prožíváme s ním jeho každodenní obyčejný život a hlavně se dozvídáme o jeho vztahu s několika lidmi, kteří v jeho životě zanechali velkou stopu, a o osudech těchto lidí.
Kniha je hlavně o emocích a složitých vnitřních pochodech člověka, které ne vždy chápeme a někdy ani nemůžeme chápat. Každý člověk, kterého Tóru poznal, byl jiný a každý přemýšlel jinak. Někteří své pocity chápali a dokázali je přesně vyjádřit a někteří ne. Kniha je protkaná dlouhými a duchaplnými dialogy, které doplňuje popis prostředí, které postavy zrovna obklopuje. Všechny postavy jsou naprosto odlišné, ale přesto je jedno spojuje - každá si v sobě nosí své temno.
Když o knize takto píšu, nezdá se mi vůbec špatná, ale bohužel při čtení jsem balancovala na hranici nudy. Nevadí mi číst o obyčejném každodenním životě, ale bohužel mě moc nezajímalo, co se postavám děje a přiznám se, že jsem jim často nerozuměla. Dynamiku Tórových vztahů jsem na konci knihy už vůbec nechápala. Je nutné se s každým vyspat?
Celá kniha je protkaná osamělostí, všudypřítomným smutkem a depresí a to i ve šťastných chvílích, protože můžeme vycítit, že to asi nedopadne dobře. Přesto mi chyběl nějaký smysl, který bych na konci cítila. Nějaká pointa, nějaký závěr. Něco, čím by se na mě kniha podepsala. Zůstalo ve mě jen jakési prázdno. A ne v tom dobrém "tohle mě dostalo a musím se nad tím zamyslet" smyslu.

Trijan
21. září

Kniha ve mě zanechala rozporuplné pocity. Příběh pěkně plynul a byly zde i zábavné pasáže, ale život hlavního hrdiny, který příběh vypráví, začala obklopovat smrt a já začal upadat do deprese a smutnil spolu s ním, protože vím moc dobře, jaké to je ztratit někoho velmi blízkého.

Pavlína79
17. září

Obyčejný, osamělý kluk se dostane do vztahu s dvěma dívkami najednou. S ani jednou to naplánoval, s ani jednou to není ono, s ani jednou není doopravdy šťastný, ale dřív či později musí min. jednu z nich zklamat. Vlastně je to o klukovi, který se jen tak plácá životem. Většinou je život takový, jaký jsme ani nechtěli a naplánovali, ale našim úkolem je být šťastní .... tahle knížka není depresivní, všechno to nějak plyne a člověk se musí rozhodnou a změnit to anebo to nechat plynout a nějak to dopadne, ale tak či tak nemá cenu si dělat moc starostí a nesvádět to na okolnosti.

Hasali
16. září

Tak nevím, jestli se mi knížka líbila, nebo ne... napsaná byla pěkně, četla se sama, to jako jo... ale nálada knížky mi moc příjemná nebyla. Deprese, sebevraždy.. a ještě mi tam chybělo..jak bych to napsala..? úplný začátek něco nakousl (v letadle...), ale konec skončil někde jinde. Čekala jsem nějaký závěr toho, čím knížka začala... nějaký epilog :-) třeba..

paxie
13. září

Už dlouho jsem si chtěla tuhle knížku přečíst, ale bála jsem se, že to bude dost divné. Nakonec ani tolik nebylo :) ale prostě jsem si tam nedokázala najít žádnou postavu, která by mi byla sympatická

AllyP
06. září

Krásné .... i když smutné zároveň. Nedokázala jsem se od knížky odtrhnout. Napsané s citem a s hlubší myšlenkou.

zimka.r
28. srpna

Po přečtení Knihovny od tohoto spisovatele jsem říkala, již nikdy více, ale dala jsem mu ještě jednu šanci a tentokrát musím říct, že rozhodně lepší. Ikdyž tolik sebevražd v jednom vyprávění sem snad ještě nečetla. A trochu mi vadil dokonalý a úžasný hlavní hrdina, do kterého se vždy každá zamiluje!

Aghatte
24. srpna

Líčila jsem kolegyni v práci, jak jsem přečetla krásnou knihu Norské dřevo. A o čem to bylo? Ten umřel, ta umřela, ta spáchala sebevraždu, ten taky, ta měla deprese... Co je na tom proboha krásného? To si prostě musíš přečíst...
Můj TOP autor, líbí se mi jeho jazyk a jeho mistrovské umění přesně vystihnout, jak se kdo cítí, jak se cítí navenek, a jak uvnitř, jak přemýšlí v nejtajnějších zákoutích, a ještě to dá na papír a podepíše se pod to.
Film jsem neviděla.

novina
23. srpna

No, nějak jsem čekala od příběhu víc. Bylo to já mě moc depresivní a kdyby se mi kniha nehodila do výzvy, tak bych ji odložila... Těch sebevražd bylo na jednu knihu až moc.

karol.cadex
23. srpna

Krásná věc.
Asi od čtrnácti let jsem trpěla předsudky, že Murakami se mi prostě líbit nebude, že to nepochopím, že to bude moc japonský a že se mi to opravdu nebude líbit.
A ejhle!
Nádherný popis Japonska v šedesátých letech, kastovních systémů, úplně jiného způsobu lásky, jídla, vlaků, dospívání, ...
S čistým svědomím můžu říci - tohle je opravdu krásná kniha.

vendy98
17. srpna

Můj první počin s tímto spisovatelem a rozhodně ne poslední. Kniha mě bavila od začátku do konce. Sebevraždy proložené sexem se zdají být odvážnou kombinací, ale funguje to bezvadně! Líbila se mi různorodost charakterů jednotlivých postav, kde od každé postavy světlo světa spatřilo mnoho skvělých myšlenek. Pravděpodobně za mě mluví ještě entuziasmus, ale tahle kniha je naprosto odzbrojující!

simviki
16. srpna

Tak nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, to naopak. Je psána krásným jazykem, některé obraty nebo citáty jsem si i zapsala. Na mě je ale docela depresivní, všimli jste si kolik lidí tam vlastní volbou umírá ? Taky je pro mě zvláštní, že až na japonská jména lidí, míst a jídel, člověku vůbec nepřijde, že se jedná o jinou kulturu a národ. Spíš to vyznívá tak americky. Řekla bych, že se stylem autor hodně přiblížil svému mnohokrát zmiňovanému S. Fitzgeraldovi.

Elle272
09. srpna

Norské dřevo je mou první knihou od Murakamiho, vybrala jsem si ji vlastně jen náhodou. A musím říct, že už dlouho jsem nebyla tak uchvácena. Má v sobě poetiku, kterou sama nedokážu popsat. Je jemná a plná citu a zároveň jsem si místy připadala, jako bych po lžičkách polykala temnotu. Nedokážu to vyjádřit jinak, melancholie a samota čišící z mnoha stránek byly místy až moc reálné, sebevraždy skoro denní rutinou. A přesto tu knihu miluju. Musím si ji opatrně dávkovat, abych se nepropadla do hutného bahna smutku a zoufalství, ale i to nakonec dává smysl. Murakamiho jazyk, syrovost a opravdovost jsou pro mě objevem posledních dní.

Mnaui
06. srpna

Ke knize jsem se dostala jsem díky výzvě. Musím se přiznat, že jsem několikrát měla tendenci knihu odložit. Nkc jsem zdlouhavé popisné pasáže jen přeskočila.
Tolik depresivních myšlenek, tragických osudů a dokonaných sebevražd na jednu knihu ...????

veronika7036
03. srpna

Krásná kniha...

Kate72
28. července

Vypůjčila jsem si knížku v knihovně jenom díky čtenářské výzvě. Takže jsem od toho moc neočekávala. Haruki Murakami znělo dost vzdáleně, ještě nic jsem od něho nečetla a tak to byla tak trochu velká neznámá. A nakonec jo, bylo to fajn. Zajímavá knížka hezky napsaná. Možná sáhnu i po něčem dalším od tohoto spisovatele.

Titina
27. července

Nádherná tíseň

Miranda
22. července

Murakami mě získal knihou Kafka na pobřeží, která je pro mě zatím ta nej, ale Norské dřevo vůbec není špatné. Byla jsem ráda, že jsem mohla knihu z větší části číst úplně o samotě, protože se to ve mně všechno mlelo. Spousta erotických scén, takže je člověk pořád v jakési příjemné tenzi, v jedné chvíli mě kniha tak dojala, že jsem se rozbrečela jako úplný blázen, jindy jsem si zase s chutí četla pořád dokola ta Murakamiho moudra: "Byl to hňup, kterému dělalo dobře držet ostatní v nevědomosti, aby nad nimi mohl být pánem." Někdo tu psal, že moc fandil Tóru a Naoko, ja ne, já zkrátka moc a moc fandila Tóru a Midori.

Pidulka
18. července

Tak této knize jsem nepřišla na chuť.... S velkým sebezapřením (a jen kvůli čtenářské výzvě) jsem ji teda dočetla až do konce, ale musím říct, že jsem se opravdu nudila. Celé se to šíleně táhlo, zajímavé to bylo asi až posledních dvacet stran. Postavy nesympatické a takové divné, neměla jsem komu fandit... Abych nebyla jen negativní, pár pěkných myšlenek jsem nalezla... :-)

VikyKleinik
18. července

Lidské s citem pro portrét osobnosti a zahalené v hávu posmutnělé nostalgie. ten den jsem zrovna maloval obraz a chtěl jsem při tom něco poslouchat. Audiokniha měla 10 hodin a celou jsem jí slyšel vkuse. Nejde o žádné velké dílo, nebo nějakou originální střelu, ale je to důstojný milostný příběh, který nemá slabé místo a který mi malování zpříjemnil. Vlastně mi i dopomohl k tomu, abych na plátně odvedl dost práce, jelikož je lepší u audioknihy něco dělat (pokud to nerozptyluje). Zkrátka jsem se od toho nechtěl odtrhnout. Jednotlivé postavy mě zajímaly a jejich vzájemná interakce mě bavila, což je dle mého pěkné poznávací znamení dobrého spisovatele. Mnohem víc mě baví nižší narativ s dobře vyprofilovanými postavami, jenž pronáší solidní dialogy, než vysoký narativ s nezábavnými či nevěrohodnými postavami.

MartinaR
12. července

Zajímavý příběh, který mě vtáhl do děje

Monike
11. července

Zajimava kniha! Fandila jsem Toru a Naoko, hold zivot je slozity!Diky CV!

mysa.cek
07. července

zvláštny príbeh..dosť predvídateľný a v podstate dookola o tom istom. dokonca mi nevadili, ani erotické scény (asi až na tú poslednú, nejako som ju nepochopila:), myslím, že celkom presne vyjadrujú to zúfalstvo, čo presakuje z celej knihy, a aj vďaka nim má tú neskutočnú atmosféru. úplne ma vtiahla...za mňa skvelá kniha, aj keď aby si ju človek užil, musí byť správne naladený a mať aj čosi odžité...

zoubek69
04. července

Není to zrovna můj šálek kávy, ale když ono zrovna není z čeho moc vybírat.

Arry
02. července

Hezká, svým způsobem zvláštní kniha s výjimečnou atmosférou. Mám rád vztahové příběhy, takže se mi autor trefil do vkusu. Přečteno díky Čtenářské výzvě - kniha od asijského autora.

K@REL
02. července

(bez spoileru)
Za mě výborná kniha. Příběh ze začátku sice nebyl nijak extra poutavý ale nutilo mě to číst dál a dál, protože jsem byl moc zvědavý a natěšený na to, co se stane. Moc pěkně napsané, čtení mě nenudilo. Jedna z nejlepších knih, co jdem kdy četl. Určitě doporučuji!

Y.F.N.
30. června

To byl ale boj! Žel, prohrál jsem a několik stran jsem musel přeskočit. Chápu, proč je tento román bestsellerem. Kdyby mi bylo tak 14 až 16 let a byl dívkou, tak by mě asi taky nadchl.
Román má znáčné množství sexuálních scén, leč jsem již z generace, která je všudypřítomnou sexualitou otupělá natolik, že tyto scény pouze ruší.
Námět zajímavý, sic již dost ohraný a předvídatelný. Postavy se nikterak nevyvíjejí.
Bohužel ani krásné japonské prostředí tu není vykresleno (leda, že by bylo v těch řádcích, co jsem vynechal).
Takže celkově 1 hvězda za sympatickou první kapitolu.

rabor
20. června

Tak dlouho se kolem Murakamiho chodí až ti ucho utrhne. Takže jsem objevil pro mě nového autora a mělo to takový ten wow efekt, protože tahle kniha je melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. Ale pak se ten wow efekt někam vytratil a já si uvědomil, že čtu jen melancholický příběh o mladém muži, lásce, osamění a smyslu života. A to je pro mě jako nosit Murakamiho do lesa.

crazyslunicko
12. června

K autorovi jsem se dostala díky čtenářské výzvě a knihu jsem si náhodně vybrala. Kniha mě překvapila svou upřímností a osamělostí hlavního hrdiny, který v podstatě neví co si má počít. Nejprve má zvláštní přátelství ve třech s Naoko a jejím přítelem, ale vše se po tragické události změní. Oceňuji jak se se vším hlavní hrdina pere a jen tak cestuje po světě. V podstatě nikoho nepotřebuje. Chodí do školy, na brigádu a občas si vezme batoh a jde se projít. Miluje Naoko a čeká na ni, dokud nebude vše jak má být. Ikdyž se objeví jiné ženy, tak stále čeká na tu svou Naoko, které bezmezně propadl. Závěr byl pro mě velice překvapivý. Čekala jsem úplně jiné zakončení a jiný happy end. Autor se vyžívá v erotických scénách. Poprvé jsem se s tím setkala u autora - muže. Myslela jsem si, že toto téma se hlavně týká ženských autorek.

hannah2000
10. června

Hned na začátku knihy mě příjemně překvapila a tím i naladila ke čtení zmínka o Beatles a jejich písni Norwegian Wood. Při dalším čtení se ukázalo, že tato píseň vlastně uvádí dobu, ve které se příběh odehrává. Uvolněná 60.léta. A samotný příběh je takové vyprávění o mládeži na prahu dospělosti, o jejich hledání smysluplného místa v životě, o osamělosti i o přátelství. A celé je to proložené necenzurovanými erotickými scénami a povídáním o ztrátě smyslu života. Sem tam je zmínka o hudbě a literatuře. (Hodně mi to připomnělo Greenovu knihu Hledání Aljašky s tím rozdílem, že je to vyprávění o starších postavách a je mnohem propracovanější.) Celá kniha je napsaná velice dobře a barvitě, jen v samotném závěru mi něco chybělo. Asi větší propracování konce, i když příběhy ze života s otevřeným koncem mi povětšinou nevadí.
Knihu bych doporučila všem, kdo rádi čtou příběhy o hledání smyslu života. Jen upozorňuji, že vypravování je jiné, netuctové, provokativní, často smutné až depresivní, ale přesto čtivé ...

Pár ukázek:
... „To cestuješ vždycky sám?“
„Jo.“
„Ty máš rád samotu?“ zeptala se a opřela si bradu do dlaní. „Cestuješ sám, obědváš taky sám, ve škole sedíš stranou od ostatních…“
„Samotu nemá nikdo rád. Nemusím se ale hned za každou cenu s každým kamarádit. Člověk se náramně snadno zklame.“ ...

... „Ideály, to pro tebe zřejmě vůbec není.“
„Žádný nemám,“ řekl Nagasawa. „Mít ideály je ti v životě houby platný. Důležitý je jen jedno: vždycky vědět, co máš udělat.“ ...

... „Až teď, co tu nejsi, jsem poznal, jak moc Tě potřebuju. Škola je příšerně nudná a beru ji už jen jako trénink v sebeovládání. Bez Tebe mi všechno připadá zbytečné." ...

... "já každé ráno natahuju pružinu, co mě potom přes den pohání: vstanu, vyčistím si zuby, oholím se, nasnídám a obléknu, sejdu dolů do haly a vydám se do školy. Než se tam dostanu, vydá to na takových šestatřicet otočení klíčkem. Naladím se, abych ten den všechno dobře zvládl." ...

Atlantis
04. června

Dlouho jsem četbu Murakamiho odkládal. Měl jsem zafixováno, že půjde o hluboce filozofické dílo, které bude přetékat prázdnými frázemi o nesmrtelnosti brouka. A prvních cca deset stran tak opravdu vypadá. Pak se ale kniha přepne do klasického vypravěčského stylu a výborné čtení je na světě.
Z Norského dřeva jsem si odnesl hlavně pocit jakési uvěřitelnosti. Situace opravdu většinou vypadaly tak, že by se mohly stát nám všem. Je zde vidět život takový, jaký ve stejném věku má spousta dalších studentů. Prázdná díra, která se něčím musí vyplnit. Nutkání najít smysl život, naplánovat budoucnost. A jak, to už je na každém z nás.
Erotické scény mi nevadily do doby, než jich začal být přehršel. Mám pocit, že ke konci se už autor potřeboval vypsat ze všech svých úchylek. Škoda, bez nich by to pro mě byla kniha na plný počet bodů.

Partícia
30. května

Príbeh je smutný a krásny zároveň. Už dlho na mňa nejaká kniha nezapôsobila tak veľmi, ako práve táto. Po jej prečítaní sa paradoxne cítim veľmi pokojne a uvoľnene. Jednoducho, estetický zážitok. Odporúčam každému. :)

Velekněžka
27. května

Geniální melancholický vánek s intenzitou uragánu...

Hana62
23. května

Krásné čtení. Je sice pravda, že mi bylo při čtení neskutečně smutno a smutek ještě přetrvává, ale přesto to je nádherný příběh. Doporučuji.

padyska
21. května

Styl psaní a vyprávění mi hodně sedí, četla se mi parádně, jedním dechem. Má zajímavou myšlenku, ale podává ji s lehkostí s důrazem na příběh, vztahy, osobnosti. Asi proto, že jsem četla nejdříve IQ84, čekala jsem celou dobu, kdy přijde nějaké překvapení, nějaký fantazijní, snový přesah a dočkala jsem se jen jednoho malého. Za mě vede IQ84, i když to nebylo vůbec špatné, top to nebude.

AltaMari
18. května

Moje první seznámeni s tvorbou Murakamiho. Nebylo lehké se začíst, příběh plyne pomalu, přemýšlivě. Vypravěč Tóru má dar naslouchat a přitahuje do svého života celou řadu různých postav, včetně jejich trablů, pro leckteré z nich fatálních. Jedná se o mladé lidi, takže explicitní erotické scény jsou tu na místě. Ačkoliv je zde hodně smutku, konec dává naději. Doporučuji !

Bades
13. května

Kniha je dobře napsaná, Murakamiho styl se mi líbí. Snad jsem pochopila i hlavní myšlenku knihy. Neoslovily mě ale hlavní postavy - asi povahově nebo já nevím ... asi rozdíl mezi evropskou a asijskou mentalitou ???

sar.janurova
04. května

Knihu jsem si přečetla na doporučení našeho profesora literatury. Doporučoval ji se slovy - dej pozor, po přečtení jsem upadl do lehké deprese. No, myslím, že tenkrát trochu přeháněl. Nepochopila jsem, co mu na té knize přišlo tak depresivní. Co ale můžu říct je to, že Murakamiho jazyk a styl psaní je něco úžasného. Přečetla jsem to všechno jedním dechem a utvrdilo mě to, v tom, že tohle není zdaleka poslední kniha, kterou si od autora chci přečíst. Všechno to popisované ve mně zanechávalo takový zvláštní dojem, že to ani nelze popsat slovy. Vztah mezi Tóruem a Naoko je prostě něco neskutečného a zároveň smutného, že to nejednoho člověka určitě rozesmutní.

Malíček
25. dubna

Moje druhá a opravdu poslední kniha od Murakamiho. Tenhle autor mi svým stylem psaní absolutně nesedl.
Kniha mi přišla příliš dlouhá, nudná, nevyvolala ve mě žádné emoce a spíš jsem musela držet oči, abych u ní neusnula. Postavy mi byly nesympatické, příběh jakoby neměl hlau ani patu , často jsem se v textu ztratila, stejně tak mezi postavami.
Za mě prostě ne, bohužel.

Moška
23. dubna

Moje druhá kniha od Murakamiho. Zase tak snově smutné, velmi něžné. Spíš než milostným románem (jak říkala jedna z recenzí) bych příběh zařadila mezi ty, kde hlavní postavy hledají samy sebe. Velmi doporučuji!

kilometr
23. dubna

Je to trochu cestopisný,trochu více psychologický a erotické scény by se Otíkovi asi nelíbili(když víme,že mu stačí rohlík).9 000 000 prodaných knih,to je super počin.Osobně jsem Murakamiho letos díky Výzvě objevil(Norské dřevo je druhá přečtená)a jeho knihy jsou trochu zvláštní,ale čtivé.Kafka na pobřeží se mi však líbila více.60%.

tanecnica
18. dubna

Přečteno 25%, víc nedám. To se vážně nedá. Zdá se mi, jako bych četla jen něčí deník, možná dobře technicky napsaný a zvládnutý, ale neskutečně nudný. Zatím jsem se ještě nic nedozvěděla, ani se nic nestalo. Je to jen sled myšlenek, bez hlavy a paty... Odkládám, nedočtu ani kvůli Výzvě, fakt mě to nebaví... Nechápu, jak to, že při tolika čtenářích má kniha tak vysoké hodnocení...

Nika320
16. dubna

Budu se opakovat - Murakamiho knihy nesnáším. Nechápu, jak ho někdo může navrhnout na Nobelu ceny. Jeho postavy jsou ve všech knihách stejné.
Norské dřevo má patřit k jeho lepším dílům - to nechci vidět ty horší díla

princesse
15. dubna

Četla jsem podruhé a opět mě kniha nenadchla. Na mě příliš depresivní čtení. Zvláštní, divné, popisy ... Vím jistě, že od tohoto autora vyhledávat knihy nebudu.

Terkishead
10. dubna

Vlastně úplně nevím, co si mám o téhle knížce myslet. Místy mě zcela zaujala, místy zase docela nudila. Nebýt těch poměrně pikantních scén, neumím si moc dobře představit, čím ohromila mladou generaci natolik, že je téměř povinnost mít ji přečtenou. Na samém konci jsem ale zjistila, že se mi asi bude stýskat. Zbyl mi po ní na jazyku sladký pocit, s kterým si ji asi v hlavě zařadím mezi příběhy, na které budu vlastně ráda a dlouho vzpomínat.

Anie94
10. dubna

Knihu jsem si vybrala díky čtenářské výzvě a také proto, že autora všichni tak chválí a tohle měl být jeho nejlepší román. Nicméně mě knížka vůbec nezaujala, děj, tedy pokud se tomu tak dá říkat, mě vůbec nezaujal. Musela jsem se hodně přemoct abych knihu dočetla. Ale opravdu nechápu, co na tom ty lidi vidí.

ctenarka88
09. dubna

Haruki Murakami asi nebude zrovna můj styl. Kniha mě vůbec nezaujala a moc mě nebavila. Sáhla jsem po ní díky čtenářské výzvě a nejspíš proto jsem ji také dočetla. Chvílemi jsem se musela přemáhat abych ji neodložila a dočetla.

Majda758
09. dubna

Od asijského autora jsem nikdy nic nečetla. Kniha na mě byla taková depresivní, určitě to nebylo relaxační čtení. Asi po takové už nesáhnu.

Finvarra
04. dubna

I když jsem si přečetla o čem kniha je na jejím přebalu, příběh mne překvapil. Jednoduše jsem něco takového nečekala. A ta atmosféra! Vystupovala z knihy tak dokonale, že jsem během čtení měla pocit, jako bych byla součástí Tóruova světa. Líbí se mi Murakamiho retrospektivní styl, kdy něco nakousne, anebo rovnou prozradí co se vlastně stalo, a následně dovypráví jak k tomu došlo. Knihu doporučuju těm, co nevadí trochu depresivní atmosféra s řadou erotických scén a jednou bizardní japonkou jménem Midori :)

makacek
28. března

Prvni kniha od tohoto autora. Velice me to prekvapilo. Fyylozoficke, depresivni, nemohla jsem se od toho odtrhnout.

Analady
28. března

Nebýt letošní výzvy, asi bych po tomto autorovi nesáhla. Ačkoliv jsem na něj slyšela samou chválu, neměla jsem pocit, že by šlo o něco, co bych chtěla číst. A právě proto mám ráda Výzvu, to je její kouzlo - zkusit něco nevšedního. A tato kniha pro mě byla opravdu nevšedním zážitkem. Celkově byla čtivá, ale měla takovou zvláštní atmosféru, jakoby by byla potažená závojem smutku, který si v sobě mnohé postavy nesly. Působila docela melancholicky, místy až depresivně. Hezky byly vykresleny charaktery, pocity i myšlenky postav.

Zuzikuk
19. března

Kniha je poměrně depresivní, ale dobře napsaná. Rozhodně je to hlubší čtení, ne žádná oddychovka.

jfialova
18. března

Dobře se to četlo, ale měla jsem přehnaná očekávání, takže mě to trochu zklamalo. V mém okolí to byla naprostá kultovka, ale myslím, že autor má lepší knihy.

Adies
17. března

Moc se mi líbilo jak Murakami znázornil smrt, jako něco přirozeného a nezadržitelného, jako zimu, která musí přijít, aby nastalo jaro, jako součást života. Když se do knihy ponoříte, pocítíte, že něco takového jste ještě nečetli, vliv japonské kultury je hodně znát. Prostě krásná (místy hodně temná) kniha, kde postavy ztrácí moc nad tím rozpoznat důsledky ztráty na jejich život a mající problém vyléčit svou duši.
"Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá."

allebra
16. března

Moje třetí kniha od Murakamiho a určitě si přečtu i další, autorův styl psaní mi sedí. Knihy se mi četly velmi dobře, zaujaly mě a vtáhly do té zvláštní atmosféry. Především se mi líbila propracovaná psychologie postav a jejich přemýšlení o životě. A přestože si skoro všichni prošli složitým životním obdobím, většinou je to nakonec někam posunulo a šli dál, proto jsem knihu nevnímala jako depresivní.

niika
15. března

Podle komentářů soudím, že Murakami nebude pro každého, ale mě osobně kniha nadchla. Tak malý rozsah, jen 300 stran, a tak komplexní příběh. Mnohovrstevnatost knihy je zajištěna rozdílnými povahami postav, které ale do sebe zapadají. Chvíli vytvářejí kontrast a chvilku zase jednotu a vyváženost vyprávění. U Murakamových knih nejde jen o obsah, ale i o formu a styl vyprávění.

aleN022
15. března

Navzdory několika velmi negativním recenzím, já osobně musím říct, že kniha ve mně zanechala silný dojem. Je nutno uznat, že závěr jsem očekávala více propracovaný, ale v poměru s dějem jsem spokojená a touto knihou naprosto okouzlená.
V příběhu jsem objevila zajímavé myšlenky a také mě zaujala psychologie postav a jejich filozofie.
V budoucnu se určitě k této knize opět vrátím.

The_resa
14. března

Knížku jsem dokázala přečíst, ale není to můj šálek čaje. Norské dřevo byla moje druhá kniha od Murakamiho. Jeho styl psaní mi nesedí a další knihu od něho už asi číst nebudu.

Tilte
12. března

První případ, kdy se mi filmové zpracování líbilo víc než předloha.

tannasja
09. března

Tahle kniha se zřejmě minula s mým očekáváním. Četla jsem od Murakamiho věci, co se mi líbily mnohem víc.

edith79
04. března

U téhle knihy jsem stále čekala. Čekala, kdy přijde to wow, kdy mě ta kniha naprosto nadchne. Jenže se nestalo. Nedostavilo se nic kromě rozpaků. Hlavní hrdina je podle mě mladík s duší starce. Kniha je plná deprese, procházek a rozhovorů tak nějak o ničem. Další díla tohoto autora zřejmě vyhledávat nebudu.

LieselM
24. února

Kniha mě nesmírně překvapila, bála jsem se dlouhých popisných pasáží, a ve finále jsem Norské dřevo nedokázala odložit! K tomuto románu se v budoucnu ještě určitě vrátím :-) Váhám, jestli mám knihu přidat do svého maturitního kánonu, přece jen si nedokáži představit její rozbor před učiteli :-D

Sharona73
23. února

Jedna z mala knih, ktere jsem nedocetla. Absolutne mi nesedl styl psani.

Selket
22. února

K tomuto druhu knih se člověk musí pročíst. Přes Cusslerovky a detektivky, scifárny, fantasy ságy, klasickou literaturu až po romány s přesahem a magickým realismem, a jelikož jsem pročetla Murakamiho následovníky ještě před Murakamim samotným, líbilo se mi, jaké části mi koho připomínají. Ačkoliv na mě je Murakami sám ještě trochu hardcore, bez předešlého pročítání bych asi nedokázala ocenit ty nenápadné změny rytmu ve vyprávění, které ke konci zvyšují gradaci, propojitelné momenty, jako linka napříč románem a zdánlivě jednoduchý styl sem tam rozčísnutý hlubokými momenty. Raději bych tohle všechno ocenila, kdyby šlo o trochu menší depresi, na druhou stranu by asi nešlo o tak silný zážitek.

raduz_
21. února

"I once had a girl,
or should I say she once had me
..."
JohnwithPaul

hermína14
20. února

Samota, upřímnost a setkávání s několika blízkými; tak blízkými, že naprostá otevřenost (někdy šokující, jindy konejšivá) je samozřejmá. Tak blízkými, že se bez nich už pak nedá obejít...tak blízkými, že je potřeba občas utéct před nimi na chvíli zase k té samotě (nebo před sebou?)... aby nakonec ti, co zbyli a vydrželi to, mohli jít bez výčitek dál.

pavel.2
19. února

Takže Norské dřevo pro mě znamená to, co jsem tušil už u Bezbarvého Cukuru... - že jeho knihy něco postrádají. Děj tam je a je podaný dobře, se zajímavými detaily, to je v pořádku. Ale když jsme na škole psali na češtině nějaké práce, bylo tak nějak povinné členění na úvod, stať a závěr. No a Murakamiho očividně úvody a závěry nebaví natolik, že si vystačí prostě s výsekem vyprávění. A to mi dost vadí, absence závěru mě rozčiluje i u některých knih mistra King, ale u něj to není tak nějak pravidlo.
Abych jen nekřivdil, čest výjimce 1Q84.
Jinak k samotné knize, hlavní postavou je student Tóru a pár semestrů a prázdnin, k tomu jeho přátelství s různými lidmi, zejména pak nějak se ženami... Vážně to nezní špatně, čte se to dobře a v půlce knihy jsem se už začal orientovat ve jménech (to mi u japonských a fiktivních jmen moc nejde, ale fakt je, že jsem místy nevěděl kdo s kým :-) ), vyprávění je občas hodně detailní, zatímco jinde dost přeskakuje a pak bum, čekáte že vám zbývá 50-100 stran do konce - ale ne, už žádná další strana.
Takové podání tedy rád nemám.

nai.ivka
15. února

Musela jsem knihu přečíst na jeden zátah, vzala mě hodně. Nechápu jak někdo může napsat, že to nemělo děj, když se tam děl život. Knížka díky konci pro mě nevyzněla depresivně.

cherubinka
13. února

První kniha od autora. Další si asi už nepřečtu. Četlo se to pěkně, to ano, ale sám Tóru by potřeboval psychiatra.

Acnaj
13. února

Nějak nevím jak tuto knihu ohodnotit. Nijak mě nezaujala, přehnaně detailní sexuální scény, děj bez děje a přitom spousta deprese okolo... Nějak mi tam spousta scén neseděla. Nicméně mi nedělalo problém ji dočíst...

Kočičáci
08. února

"Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá."

Smrt jde s tímto melancholickým příběhem ruku v ruce. Tóru Watanabe je mladý student, kterému po sebevraždě jeho nejlepšího kamaráda zůstane jen láska ke Kizukiho partnerce Naoko. Zůstává jí oporou v těžkých chvílích, kdy se Naoko potýká s depresemi v horském sanatoriu. Toto silné pouto nedokáže přetrhnout ani rodící se láska k Midori. Moc se mi líbila Reiko, její pohnutý osud a její hra na kytaru.
Knihu autor napsal před více než třiceti lety, avšak hlavní motiv je naprosto nadčasový. Pro mě mělo velké kouzlo i japonské prostředí, které je mi neznámé. Beatlesáckou písničku Norwegian wood oproti tomu znám velmi dobře a několikrát za četbu mi zněla jako kulisa.
Je to velmi smutný příběh, přesto plný naděje. Silné a krásné.

"Neboj, Tóru, to nic není. To je jenom smrt."

JosefKomensky
06. února

Uuzasne hlubokaa kniha! Tohle je maa prvnii kiha od Japonskeho spisovatele H. Murakami a uz ted vim ze 1. se knii urcite zase jednou vraatiim. 2. Ze jakmile budu miit to stestii a naraziim na dalsiiho Murakamiho tak si ho pak s radsoti precut.

Japonsko. 70 leta love power stejene tak jako milostny trojuhelnik hlavniho hrdiny Watanabeho az do konce romanu oscilujiciho mezi jeho laskou / oddanostii k poskozene Naoko, ukryte po trictvrtinu romanu v jakemsi komunnim sanatoriu a inteligentni , taky krasne ale navic mnohem praktictejsi a vasnivejsi a primocarejsi Midori.
Lidem neznajicim Japonske realie a trochu I japonskou politiku muze tahle kniha pripadat dost slozita - me ale pripadala nadherna a typicky japonsky poeticka. Nechybely zadne atributy spravne japonske tragedie jakymi sou sebevrazdy - odlouceni - umrti rodicu atd. Navic Spisovatel v kazde kapitole jenom tak mezi radky popadne nejakou knihu evropskeho autora kterou si hlavni hrdina Watanabe zrovna koupi, pujci, ci ji zrovna docetl.
Kazdopadne nejsimpatictejsi postavou knihy mi nebyl ani tolik hlavni hrdina, ktery mi dost pripada se jenom tak placa od niceho k nicemu nybrz Midori. Druha cena se stala prvni cenou. Midori je uzasna zena se srdcem na jazyku a navic pekne kinky. Verim tomu, ze se s ni Watanabe nebude nudit.
Mnozi lide si stezuji na prilisne mnozty az pornografickych scen, jenomze zapomynaji, ze to je prave to co onu knihu cini jedinecnou - Japonske knihy se takhle v Japonsku nepsaly. Ve spravnem japonskem romanu by Watanabe nasedoval Naoko do psychiatricke lecebny, kde by se ji totalne zhnusil a posleze by na konci knihy, jakozto spravny japonsky hrdina - jakozto onen korporatni samuraj ktery sklamal spachal sam sebevrazdu pokud mozno samurajskym mecem by si rozparal bricho a Reiko by mu setla hlavu druhym mecem - a pak i ona by se pripravila o zivot. To ze Watanabe se rozhodl o zivot s Midori a ze si dokazal precijenom odseknout ten kamen na noze v postave Naoko - to je jeden z mnoha momentu, tktery cini tento roman jedinecnym.

sgjoli
04. února

Norské dřevo bylo mým prvním setkáním s autorem a já jsem skutečně nadšená. Vůbec nevadí, že děj není nijak akční či komplikovaný, protože ten děj tady prostě není důležitý. Bavila mne ta psychologie postav, jejich filozofování o životě, Bavila mne ta přímočarost a syrovost, s níž autor píše. Ale zároveň citlivost, s jakou dokázal popsat to, že někteří mezi námi prostě mají potíže sami se sebou a ne každý se dokáže s tím vyrovnat. Kniha je ponurá, temná, melancholická, skličující, na některých místech skoro až depresivní. Ale mně se to prostě líbilo. Murakami tímto u mne dost zabodoval.

Komaeda
02. února

Zajímavá kniha! Tichý hlavní hrdina a okolo něj se motají ženské postavy

susu
28. ledna

Takové normální, i když poněkud melancholické vyprávění o vztazich a lidech méně či více nenormálních.
Pro nejvyšší hodnocení knihy je asi třeba být ve správném věku a správném duševním rozpoložení.

helena8550
28. ledna

Kniha se dobře čte a vcelku mě i držela v napětí po celou dobu čtení, ale po přečtení nějak vůbec nevím, co tím chtěl autor říci, děj i postavy ve mně zanechali spíše negativní stopu a určitě to není kniha, kterou bych svým známým doporučila číst. Kolem jediného člověka tolik psychických nemocí, problémů, sebevražd a sebepoškozování? Bez sebemenšího náznaku PROČ? Navíc to množství sexuálních scén až zbytečně přehnaně detailně popisovaných mi tam spíš působilo rušivě, než že by nějak dokreslovalo děj. Od autora spíš taková laciná snaha o kontroverzi.

mirektrubak
26. ledna

Zajímavé postavy prožívají zajímavé situace, vedou v nich zajímavé rozhovory a přemýšlí nad nimi zajímavým způsobem.
Můj problém byl v tom, že jsem hrdiny románu nějak stále nedokázal brát jako opravdové lidi, nedokázal jsem překročit tu hranici mezi mnou-čtenářem a světem literárních postav. Nenašel jsem klíč, kudy k nim, nenašel jsem nikoho, se kterým bych dokázal opravdu soucítit, kterému bych opravdu jeho bolesti uvěřil - zejména Kizuki a Nagasawa (kterého jsem si, kdovíproč, pořád vizualizoval jako japonskou verzi Benedicta Cumberbatche :–) působili jako karikatury svých typů. Jako by to byly figuríny ve vitríně, elegantně naaranžovaní v originálních pózách.

Murakami je skvělý spisovatel, velmi talentovaný, to je jasně vidět. Ale v Norském dřevu nezahrál na moji strunu. Možná to bylo jeho váháním mezi reálným a fantaskním, zdálo se mi, že zůstal mezi těmito polohami někde uprostřed. Murakami román anoncuje jako reálný příběh, ale na to byly postavy příliš neobvyklé – podobně jako u Osamělosti prvočísel -, jejich charaktery byly příliš výjimečné (Nevadilo by to, pokud by se atypický hrdina potýkal se standardně fungující většinou, ale nazabírá to na mě, když jsou atypičtí všichni) a jejich chování vykazovalo příliš mnoho nelogičností.
Mně by více těšil příklon k tajemnu, když se tím směrem Murakami vydal (při Tórově sólovém putování a hlavně při jeho obou návštěvách sanatoria, které opravdu vypadalo spíš jako Kouzelný vrch, než jako skutečný ústav mentálního zdraví), tam mě bavil a byl jednoznačně pětihvězdičkový.

„Sexuální scény mi přišly přinejmenším nadbytečné,“ píše v komentáři sarka45 a vystihuje i můj pocit. Nejsem, myslím, žádný puritán, Karmínový kvítek jsem přečetl bez uzardění a Henry Millera měl komplet spořádaného ještě před dovršením plnoletosti, ale zde jsem měl také pocit jakési nepatřičnosti, něčeho násilně implementovaného.

Norské dřevo se mi líbilo mnohem méně než Kafka na pobřeží (možná se mi Kafka líbil až moc a čekal jsem od druhé knihy příliš), ale k dalšímu poznávání Murakamiho mě stejně spíš nalákal než odradil.

CorneKraan
26. ledna

Poslouchal jsem jako audioknihu.
Proč tak smutné a bezútěšné?
Proč tolik nevyřčeného?
Situace, které se mají sdílet, jsou zamlčovány a působí další bolest.
Tóru je vůl a chová se jak ženská.
Když už má něco řešit, tak mlčí.
Nechci věřit, že je to obraz klasického života mladé generace v Japonsku.
Hrdina Tóru není silná osobnost, i když si myslí, že je.
Neumí se přizpůsobit, neumí komunikovat.
...
Jsou to smutná studentská léta pro Tóruho. Kde jsou kontakty se svojí rodinou? Kde jsou fotbálky s kamarádama? Proč si to někdo dělá tak těžký? Každý se zamiluje, každý někoho ztratí, ale to má spíš posílit, ne tě odrovnat. Norské dřevo je popis nudného a nezajímavého týpka z Tokia...
...
Ale ok, přidávám jednu hvězdičku za to, že autor popisuje jak se někdo může cítit, jak může bejt blbej a ničit svoje okolí. Asi na to chce Murakami upozornit. Asi ho to taky štve. A jestli chtěl, aby čtenáře Tóru a ostatní postavy provokovaly a naštvaly, tak se mu to povedlo.

Kerberos
24. ledna

Knihu jsem četla kvůli čtenářské výzvě a pořád čekala kdy se dočtu k tomu,proč má tak vysoké hodnocení.Nějak jsem to nenašla.

surikata246
20. ledna

Byla to mé první setkání s tímto spisovatelem,ale nějak mi to nesedlo a trochu i zklamalo, zvláštní styl jazyka.Možná špatná volba na začátek a chci zkusit něco dalšího a bude to lepší.

Kacheenk
15. ledna

Zajímavá kniha i děj. Bohužel mi tolik nesedí způsob vyprávění.

Julinka679
04. ledna

Za mě bohužel nedočteno. Murakamiho styl mi vůbec neseděl, knížkou jsem se prokousávala dlouho až jsem skočila přímo na konec a knihu odložila...
Celý děj se nic nedělo, žádný zvrat, nic zajímavého,... Opravdu nerozumím, jak tato kniha může mít 86%... Hodnotím 1* a v budoucnu po Murakamim asi nesáhnu.

Tooomik
03. ledna

Mnoho lidí tuto knihu odsuzuje jako "přeceňovanou". K tomu bych snad jen dodal, že na světě neexistuje mnoho věcí, které by oslovily všechny. Takže když se někde objeví člověk, který zaujme velkou masu lidí svým dílem, upoutá na sebe pozornost okolí a tím logicky i pozornost těch, na které prostě nemá šanci zapůsobit. To je normální.

Já osobně psychologickou prózu vyhledávám a Norského dřevo do mého vkusu přesně zapadá. Je o lidech, kteří jsou všemi okolo sebe nezmanipulovatelní a zakládají si na naprosté upřímnosti. Za svou odlišnost platí, svět je nechápe a oni se našli v davu. Snaží se ze svých problémů vysvobodit, pokoušejí se pomoci jeden druhému, ne vždy se to však podaří... A čtenáři jsou postavy buďto sympatické, nebo jim prostě nerozumí, neboť má k životu naprosto odlišný přístup, což je v pořádku.

Sám Murakami se prostředí Japonska snaží co možná nejvíce oprostit od rozdílů, které jej odlišují od západního světa. Proto, nebýt japonských jmen, jídel a květeny, se čtenáři zdá, že by se příběh mohl úplně stejně odvíjet třeba i v Evropě.

Hodnotím tedy pěti hvězdami, kniha mě oslovila a Murakami je mi stejně sympatický jako jeho dílo. Jistě Norské dřevo ještě někdy přečtu.

Raulik
02. ledna

Můžu opakovat jenom slova většiny lidí, kteří ji měli možnost už přečíst. Příběh, kde se štěstí střídá se smutkem, zklamání s radostí, naděje se zoufalstvím..navždy tato kniha ve mě zůstane určitým způsobem ukryta, asi i proto, že mě vtáhla i do takové "studené" země, jako je Japonsko

krevetinka
31.12.2018

Přišlo mi to jako takový lepší John Green. Pořád jsem čekala, že přijde to něco, nějaký zlom, od kterého to začne být chytlavé a napínavé, ale nic takového bohužel nepřišlo a kniha se tak od začátku až do konce táhla v depresivním a melancholickém duchu bez nějakého většího zvratu. Nebavilo mě to. Netuším, jak se zrovna toto Murakamiho dílo mohlo stát přelomovým. Čím? Opravdu bych si něco takového znovu nepřečetla.

mamadli1922
24.12.2018

Bohužel nedočteno. Murakamiho styl mi zkrátka nesedí. Je to jako když dostanete na hlídání pětiletého synovce a musíte si s ním celý den povídat. Hodinu, dvě se vám to zdá roztomilé, ale potom byste ho nejraději uklidili k sousedům. Do čtení jsem se musel nutit, prokousávat se jednoduchými, prázdnými dialogy bez pointy bylo nad mé síly, po dvou, třech stranách jsem knihu zpravidla na čas odkládal. Čekal jsem mnohem víc. Už jsem nedočetl Kafku na pobřeží. Nevím, jestli se někdy k Murakamimu vrátím.

sarka45
15.12.2018

Asi kniha pro jinou generaci. Už jsem patrně moc stará, abych chápala problémy dospívání, hledání sebe sama. Už všechno vidím příliš realisticky a věcně. Midori , ač jsem ji vzhledem k okolnostem jejího života měla vlastně litovat, jsem nesnášela. Pro mě byla silná manipulátorka, kterou zajímají jen a jen vlastní problémy, že by náhodou nějaký problém měl i někdo jiný, ji ani nenapadne. Naoko byla prostě nemocná, takže se její chování nedá vůbec hodnotit. Tóru byl slaboch zmítající se mezi vlastními problémy a problémy, do kterých ho zatahovaly obě jeho dívky. Sexuální scény mi přišly přinejmenším nadbytečné. Ovšem nespoutaným sexem bych je rozhodně nenazvala. No, nebyl to prostě můj šálek kávy.

DuchDoby
15.12.2018

Norské dřevo je...
Mohl bych se pustit do rozebírání povah postav, mohl bych se pustit do rozebírání povahy samotného autora, mohl bych se pustit do rozebírání stavu společnosti jako celku, mohl bych se pustit...
Jenže tohle je Murakami a jeho Norské dřevo.
Přečtěte si to a pak se pusťte do úvah, protože ten příběh, jakkoli depresivní, vás pohltí.

kristyna7552
07.12.2018

Kniha, jež změnila můj pohled na svět. Změnila vše.

oneironaut
28.11.2018

Čte se to dobře, ale jestli je pravda to, že autor do svých postav promítá kus sebe, tak tenhle japončík je teda pěkně nadržený...osmdesát procent rozhovorů je o šoustání, masturbaci, suchých k*undách a velkých tvrdých klaccích...

1alena1
26.11.2018

Krásně napsané, velice obdivuji překladatele podobných knih, ale ….. vadí mi ta deprese protknutá celou knihou. Tam není jediná postava spokojená a šťastná, žádná pozitiva. Zajímavé setkání s úplně jinou kulturou, jiným myšlením.

oskli
18.11.2018

Knihu jsem poslouchala v audio verzi a ač byla namluvena úžasně, litovala jsem, že jsem si čtení nemohla užít v klasické formě. Mé první setkání s Murakamim. A je to láska. Ten styl mi sedl, člověk se úplně brodil melancholií a krásně poskládanými větami. Pravda, není to veselé čtení a v člověku se střídají chvíle, kdy mu lezou na nervy střídavě všichni hlavní hrdinové (nebo já to tak alespoň cítila). Měla jsem chuť občas s nimi zatřást, aby se zkusili trochu probrat, rozhlédnout kolem sebe a nebabrat se pořád v problémech. K Midoro jsem cítila střídavě snad všechny emoce - byly chvíle, kdy jsem ji milovala, i chvíle, kdy bych ji nejradši poslala doprčic, občas mě dojímala, občas štvala k nesnesení... A přiznám se, že některá nevysvětlená černá místa bych si nechala ráda zaplnit, abych nemusela tak intenzivně nad postavami přemýšlet i teď, tři dny po dočtení (doposlouchání). Těším se, až si knihu koupím a pěkně zachumlaná pod peřinou si ji ještě jednou přečtu.

jakub2199
14.11.2018

S magickým realismem nemám příliš čtenářských zkušeností, proto jsem se při výběru knihy od Murakamiho rozhodl pro tu jeho nejrealističtější (popravdě je to má druhá kniha, první byla O čem mluvím, když mluvím o běhání, ale ta byla spíše takovým smočením v autorově tvorbě, jakousi aklimatizací). Fakt, že ani názor na kvalitu knihy není jednoznačný mě přesvědčil dát knize šanci. A bylo to popravdě skvělá volba. Kniha se z počátku čte pomaleji, jako by nabírala tempo, ale když se začne rozjíždět, je to přímo hotový závod. Kniha mě zasáhla takovým zvláštním způsobem. Podobné i když ne tak silné pocity jsem měl i po dočtení Kdo chytá v žitě (a dozajista se nejedná o pouhou náhodu, vždyť sám autor na tuto knihu v textu hned několikrát odkazuje). Nestává se mi často, že bych dočetl knihu a hned ji chtěl číst znovu, ale Norskému dřevu se to podařilo. Nechám ji trochu dozrát a pak ji přečtu znovu a už se nemohu dočkat. Trochu nezvykem pro mě byly vcelku explicitní scény, rozhodně k ději tak nějak patřily a rozhodně knize prospěly, ale pro nenavyklého čtenáře trochu překvapení.

Randyz1986
12.11.2018

Hodně depresivní knížka, ale líbila se mi. A audio verze je pěkně načtená a protkaná pěknou skladbou od Beatles, podle které se jmenuje.

artlucie
11.11.2018

Jedna z těch knížek, kdy člověk ani neví, jestli se mu líbí, ale dočíst ji prostě musí. Zvláštní. Některé pasáže nudné, jiné těžko pochopitelné.. setkání s jinou kulturou zapracovalo.
Mimochodem... na mě trochu moc detailní popisy sexuálních záležitostí.

NightGepard
08.11.2018

Spoiler! Skoro všichni umřou a je konec. Četlo se to dobře až do konce, ale vyzní všechno tak depresivně. Asi tohoto autora napotřetí už pokoušet nebudu. Dnešní svět potřebuje více pozitivního přístupu. Tato kniha víceméně konstatuje, že je spousta věcí na prd, i když se člověk snaží jak chce.

de_baques
07.11.2018

Sugestivní kniha, která je svým námětem nadčasová a díky japonským reáliím je i všední děj zajímavý. Některé přepjaté scény chtějí lacině šokovat, ale jinak se toho moc vytknout nedá.

Fortress
03.11.2018

Nevím jak jednoduše vystihnout tuto knihu. Kdybych ji měl hodnotit jedním slovem, napsal bych WAUUUU. Čtu převážně Thriller, krimi. Když jsem začínal číst tuto knihu, říkal jsem si, že to zkusím a v nejhorším případě to nějak přežiju. Kniha se mnou naprosto otřásla(v pozitivním smyslu). Murakami si mě získal. Byly to dva úžasně strávené večery. Kniha ve mě vážně zanechala silnou stopu a moc rád se k ní po čase opět vrátím. Myslím si, že Murakami je naprosto nadčasový, geniální. Knihu nelze než doporučit. Za mě je to jedno z nejkrásnějších děl současné literatury.

Lily101
30.10.2018

Velice zajímavá skupina vrstevníků z hlediska myšlení a osobností (trošku mě to vrací ke knize:„Spisovatelství jako povolání“ od pana Mukaramiho, dále jen „autobiografie“, kde se o výběru postav píše). Po přečtení ve mně jím napsaná kniha něco zanechala, ale nedokáži popsat, co přesně to je, což mi připomíná část knihy, kdy hlavní protagonista cítí, jak z Hacumi vnitřně něco vyzařuje a až po více než 10letech je schopen sdělit, co to tenkrát bylo.

Oblíbila jsem si styl autora, ale vadí mi-dle mého názoru-hodně perverzních částí textu. Chápu, že autor byl v době psaní v produktivním věku (snad jej neurazím, když napíši konkrétní věk: 38 let) a je mužem, ale sám v „autobiografii“ píše, že považuje své čtenáře za bystré a tak některé věci neobjasňuje, přičemž aplikace výše uvedeného by v těchto situacích vůbec neuškodila, ba naopak byla přínosná a věřím, že by si čtenáři napříč celým spektrem nyní žijících generací na Zemi čtoucích „Norské dřevo“ z jedné věty dokázali dovodit, co se asi dělo dál. Naopak mi chybělo vysvětlení z náhlého vyvození závěru na str. 12 (cituji: „Naoko mě nikdy neměla ráda.“), kde nejspíš autor předpokládal, že čtenář pochopí. Opravdu by mě zajímalo, z čeho hlavní protagonista tak soudí, ale to pravděpodobně pochopím, až budu starší. SPOILER: Snad i proto jsem očekávala napojení závěru na úplný začátek knihy z hlediska ujednocení času a podloženým faktem, z čeho hypotéza vyplývá, ovšem volba zakončení je výsada spisovatele, což respektuji. Závěr mě zklamal i z vyvinutí situace mezi Reiko a hlavní postavou, přesně z něčeho takového jsem měla obavu.

Po přečtení poslední stránky samotného textu (nikoli doslovu) doporučuji znovu přečíst prvních pár stran novely. Kniha je pojmenována podle písničky od Beatles. Mi osobně více k celému příběhu (zpětně bezprostředně po dokončení čtení) sedí píseň „Yesterday“, a to, jak lehce sentimentální melodií, přičemž sentiment v hudbě se Naoko líbil (viz strana 293), tak i textem, ale jako název knihy by nejspíš nezněl tak dobře jako „Norské dřevo“.

Resumé: Přílišný a místy hodně nadbytečný popis jistých "scén" mi vadil, dokonce tak, až jsem je musela přeskakovat, za což musím ubrat hvězdičku. Celý příběh měl něco do sebe a připadá mi natolik silný, až mi nezbývá-po zvážení-dát 4/5 hvězdiček.

gladya
28.10.2018

Pěkný čtenářský zážitek. Příběh se odehrává (zejména) na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Japonsku, to má význam. Japonské tradice a kultura na straně jedné, generace mladých lidí vyrůstajících po válce a jsou ovlivněni moderními trendy a změnami ve společnosti. Japonská mentalita je asi zásadní. Stranou není ani studentské hnutí.
Snad všechny postavy jsou vlastně osamělí lidé v přelidněné zemi. A hodně postav je přinejmenším psychicky labilních.
Z příběhu na mě dýchá smutek a melancholie.

marhoul
22.10.2018

Můj první Murakami. Podlehla jsem. Krása!

intelektuálka
09.10.2018

Opět jiný Murakami - vyvolal ve mě vzpomínky na mládí a studentská léta...

Musím ale napsat, že moje vzpomínky jsou veselé, plné idealismu, stálého zamilování a touhy změnit svět...

Proč tak smutný a nostalgický příběh ?

Již na prvních stránkách symbol hluboké studny - té, o níž mluví Naoko :
strašlivě hluboké a plné husté tmy - navařené ze všech temnot, co jich na světě je - je to pojem duše, do jejichž hloubek bychom se neměli vydat ?

Já tam cítím hodně z japonské mentality - spoutává jejich konvenčnost mladé natolik, že se bojí uniformity a raději volí odchod ze světa ?

"Smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít..."

A znovu odkazy na světovou literaturu a hudbu - kniha pro mladou generaci, která se hledá a pro starší na nostalgické vzpomínky...

JakeTheDog
23.09.2018

Tahle knížka má pro mne obrovskou hodnotu. Je to knížka, která mne přivedla k četbě, poté, co jsem se na střední škole (díky povinná četbo ! ) zařekl, že už nikdy nic nepřečtu.... Knížku mi doporučila kamarádka, s tím, že by se mi mohla líbit, i když nečtu . Měla pravdu :) .
Děj je zde nepodstatný a velice jednoduchý, . Mladý kluk Toru se zamiluje do Naoko, přítelkyně svého kamaráda , který spáchal sebevraždu . Naoko je ovšem velice uzavřená a trpí depresemi. Netřeba vědět více ....
Kniha je o velice melancholické a smutné atmosféře ,nešťastné lásce a především propracovaných postavách. Ztotožnil jsem se s Toruem , "zamiloval" se do tiché, uzavřené, krásné Naoko . Každá postava v knize je něčím zajímavá .
Nejraději mám část, kdy Toru poprvé navštíví sanatorium .Reiko hrající na kytaru Norwegian Woods při západu slunce je nezapomenutelná :) .

Vikk
11.09.2018

Knížka, díky které jsem objevila Murakamiho (jako asi většina jeho čtenářů). Asi jedna z nejsrozumitelnějších a nejpřímočařejších z jeho tvorby (ne, není úplně srozumitelná a už vůbec ne přímočará :)). Nevím, zda i jedna z nejlepších. Až po ní jsem četla "Kafku" či "Wonderland", které jsou určitě propracovanější. Ale tahle v mém srdci určitě zůstane. Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco víc, než "jen obyčejný příběh o lásce"... Podle jedné z hlavních hrdinek jsem tenkrát dokonce pojmenovala svojí milovanou potkanici - Midori alias "Dorinka". Mimochodem, Midori Kobajaši je asi dosud mojí nejoblíbenější ženskou literární postavou... PS: nedoporučuji nikomu, kdo uvažuje o sebevraždě.

BendfisZVC
05.09.2018

Čtu rychle. TOHLE jsem četla pomalu.
Znáte ten pocit, když se s knihou laskáte? Když se o každé slovo a o každou větu otíráte jako kočka o člověka? Když knihu nehltáte, ale vychutnáváte každý drobek?
Přesně tohle můžete zažít.
Dokonalá atmosféra. Dokonalé přiblížení se odlišné kultuře.
Dokonale šokující, dokonale erotické, dokonale depresivní.
Dokonale vyvážené.

iveta3689
01.09.2018

Prakticky bez deje, ale rozhodne ne nudne. Ne tak magicke jako jine Murakamiho romany.

Panophobia
25.08.2018

Pro mě od Murakamiho třetí a poslední kniha. Pořád dokola opakování toho, co už bylo napsáno dřív (Kdo chytá v žitě, nebo Velký Gatsby - jako by si autor nemohl vymyslet vlastní zelené světlo). Většinou mám ráda příběhy jako je ten v Norském dřevu, ale tentokrát jsem zklamaná.

IVANA0123
12.08.2018

Murakamiho jsem se tak trochu bála a jsem ráda, že jsem si jako první vybrala zrovna Norské dřevo. Ze začátku mi přišel autorův styl trošku zvláštní, ale když jsem se začetla, tak jsem zjistila, že se mi vlastně líbí. Těžko napsat o čem knížka vlastně je - láska, zklamání, smutek, hledání...Jsou knížky, u kterých ale vlastně ani nejde o to, o čem jsou a jak skončí, ale jak plynou. Já jsem u čtení zpomalila, přemýšlela a poslouchala občas Beatles a četlo se mi to dobře, i když ten příběh není zrovna veselý. Ale jsem ráda, že jsem knížku četla teď. Až bude za oknem sychravo, tak by se mi nečetla lehce. Teď si dám od Murakamiho pauzu, ale určitě se k němu ještě vrátím.
A moc se mi líbily některé myšlenky - třeba Toruovo natahování pružiny nebo jak Keiko o sobě říká, že bude raději prvotřídní šktrtátko pro druhé než druhořadá sirka.

Akiko_.chan
06.08.2018

Úžasná kniha, která určitě změnila můj pohled na život. Krásně napsaná a rozhodně čtivá.

Aterianna
30.07.2018

Chopila jsem se příležitosti a ulovila poslední volný svazek v knihovně. Nikdy jsem nebyla pro přečtení knihy zaujata a zároveň znechucena.
Na začátku mě děj (i když ne nervydrásající) dokázal vtáhnout, měla jsem pochopení i pro hlavní postavu, a sem tam mi nějaký ten hrubší jazyk popisující oné činosti nevadil. To je vše? Zas tak hrozné, jak někteří píšou, to není… Pak jsem se přehoupla něco přes polovinu a už se to vezlo, míchalo, mátlo, znechucovalo i překvapilo. Vše dohromady. Hlava mi stála. Opravdu si některé pasáže v reálu nedokáži představit.
Sem tam nějaká myšlenka, jejiž část, kde se vyskytovala v textu stálo přečíst si znova, byla téměř zastíněna tím šerem, které hází onen prvek, motiv, se kterým si autor pohrává a přehazuje. Je potřeba se ale odprostit od dnešní doby, dnešní morálky a našeho evropského pohledu a v mém případě úhlu pohledu z dívčího pohlaví.
Něco na tom bude, něco z toho po přečtení vyplyne a dá nám to. Není třeba to vždy konkrétně pojmenovat a uchopit. Často ta zmatenost je nejmagičtější.

5020
19.07.2018

Knížka je velmi čtivá a abnormálně rychle jsem ji přečetla. Jědiný moment, který mě v ní trochu zarazil a zároveň zamrzel, byla poslední noc Tóru s Reiko...

DruhéDvojče
13.07.2018

Norské dřevo u mě bylo neočekávané překvapení. Murakamiho už mám celkem čtenářsky zvládnutého, ale ND jsem si šetřila. A jsem za to opravdu ráda. Jak někoho může překvapit zvláštní styl psaní, přímočaré vyjadřování postav, či například sterilní popis sexuálních scén, tak taková situace u mě nenastala. V tomto ohledu jsem naprosto věděla do čeho jdu a myslím, že to bylo plus. Více jsem se mohla soustředit na ony jednotlivé charaktery a více se ponořit do samotného děje.
V podstatě antické drama v Japonsku na konci 60. let.
Doporučuji i nečtenářům. A pokud někoho ND od Murakamiho další tvorby odradilo, prosím dejte mu ještě šanci. Doporučuji Afterdark.

Teresita
11.07.2018

Miluju Beatles, takže pro mě tato kniha byla jakousi povinností, už jsem ji pár let měla v knihovně a pořád jsem nedokázala přinutit ji číst. Je to zvláštní kniha. Prnví třetina mi přišla dost zdlouhavá a nudná, potom se děj trošku rozjel a nakonec tento román hodnotím kladně. Ovšem nechápu celý ten humbuk kolem. Existuje mnoho lepších knih.

Líbily se mi části odehrávající se v "léčebně", v nemocnici, všechny scény s Midori, popis studenstkéo života, odkazy na literaturu a hudbu.

Spoiler: Nelíbilo se mi přehnané množství sebevražd (většina navíc bez nějakého závažného důvodu), nelogické sexuální chování (sex s Reiko, Reiko a třináctiletá dívka, Naoko...). Vadilo mi, že v knize nebyly některé věci vysvětleny. Nechápu, co vlastně hlavní hrdina na Naoko viděl, podle mě to byla velice sobecká holka, která neví, co chce, jedná v náznacích, několikrát se na něj vykašla, neodpovídá mu na dopisy, neřekne mu, co ji trápí. Byla mi velice nesympatická a pořád jsem doufala, že se na ni Tóru konečeně vykašle. KONEC SPOILERU.

Norské dřevo hodnotím pozitivně, jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, trochu jsem nahlédla do světa Japonců (i přesto, že je tato kniha označovaná za nejaponskou).

Knihu vlastně skvěle vystihuje text písně Norwegian Wood : "I once had a girl, or should I say she once had me."

Nel.K.
09.07.2018

Velmi dobré, velmi lidské, velmi lehce čtivé. Mé první setkání s Murakamim a hned se vydám za dalším.
Celé je to trochu jiné, než cokoli, co jsem dřív četla, ale asi právě proto se mi to líbilo.
Nicméně nebýt v tak dobrém psychickém rozpoložení, nevím, jak by na mě melancholičnost prostupující celou knihou, působila. I tak ode mě plný počet hvězd, jednou ráda přečtu znovu..

petra0022
05.07.2018

Melancholický příběh o dospívání a lásce. Horská dráha emocí, kdy se necháte Midori, jejími dialogy s Toru a jejím elánem vynést na vrchol radosti a poté je vám smutno z Naoko a jejího nelehkého osudu. Krásná kniha. Smutná, ale krásná.

SteveP1
30.06.2018

Murakami píše příjemným a uvolněným stylem, umí navodit autentickou atmosféru, jeho knihy se čtou celkem dobře a lehce. Tohle vyprávění ale bylo chladné jako japonský animovaný film. Čekal jsem určitě víc a při čtení jsem evidentně postrádal hlubší a nosný motiv celého příběhu a neměl jsem problém knihu kdykoliv odložit. Občas mě také přepadal dojem přílišné a zbytečné „užvaněnosti“. Měl bych i dvě konkrétní výtky, co mi tu na první pohled nesedělo. Nevyhnu se asi drobnému spoileru, nelze ho zcela obejít, byť nebudu zcela konkrétní. Všechny postavy jsou i přes svůj mladý věk svým způsobem nešťastné, vnitřně osamělé a depresívní, a asi polovina z nich (pokud jsem dobře počítal tak 4) - ať už hrají v příběhu větší či pouze okrajovou roli - spáchá (zřejmě kvůli sebemenší depce nebo kdovíproč) hned sebevraždu. Čtenář tak nabývá dojmu, že Japonsko musí být země plná bláznů a vyšinutých jedinců a že sebevraždy mládeže tu jsou nejspíš na denním pořádku. Druhá věc – Tóru přijíždí do ústavu navštívit svou lásku Naoko a při té příležitosti se mu její kamarádka a spolubydlící Reiko při vycházce ochotně svěří (ač k tomu nemá vlastně žádný smysluplný důvod) s takovou důvěrnou a intimní zpovědí, že se čtenáři až tají dech. Chlapci, kterého zná sotva den. Tak tohle mi přišlo hodně ujeté.
A vůbec, když se nad tím tak zamyslím, myšlenkové pochody a konstrukce hlavních postav mi občas připadaly jako z jiného světa, stejně tak dialogy, mnohdy divné, křečovité a nepřirozené. A ty, které se týkají erotiky a sexu a kterých v knize není zrovna málo, působí chladně a naprosto nereálně.
No, zřejmě to měl být smutný příběh o lidské osamělosti, hledání smyslu života, vlastní identity a místa v odosobněné a cynické konzumní společnosti, možná o nešťastné lásce, ale jaksi mi tu chyběly hlubší důvody a prvotní příčiny veškerého toho smutku. Ty jsem zcela nenalezl, ale pouze tušil. Kouzlo Kafky na pobřeží se neopakovalo.

marta0912
26.06.2018

Tohle je zvláštní kniha. Upřímně myslím, že pro někoho, kdo nikdy nebyl zamilovaný, je to jenom ztráta času. Kniha je svým způsobem strašně krutá. Je to ten druh literatury, který vám dá naději a pak vám ji zase vezme. Padla z ní na mě trochu melancholie, ale co se dá dělat.

Nepospichej
08.06.2018

Podle ostatních komentářů soudím, že je to kniha typu Malý princ - buď z ní jste nadšení nebo právě naopak. Já jsem byla naprosto okouzlená Murakamiho Kafkou na pobřeží a na Norské dřevo jsem se tedy vrhla s chutí. A ono se stalo, že jsem se nejen nemohla začíst, ale měla jsem velký problém ji vůbec celou dočíst. Možná jsem na ni ještě nedozrála, nebo jsem ji četla v nevhodném období svého života, ale každopádně jsem trochu zklamaná, že jsem si ji nedokázala užít tak, jako Kafku. Hodnotím třemi hvězdami, protože nepochybuji o tom, že je Murakami Spisovatel s velkým S a kniha byla napsaná výborně, ale bohužel mi vůbec nesedla. Na ostatní knihy autora nicméně nezanevřu a těším se, až budu mít čas dát jim šanci.

kristi3080
02.06.2018

Knihu jsem poprvé zkoušela číst v 15ti letech. V té době jsem ji odložila již po pár stránkách s tím, že je neskutečně nudná. O pár let později jsem se k ní vrátila znovu a potvrdila si, že k některým knihám musí člověk dozrát. Tak je to i s Norským dřevem a dle mého i s Murakamim celkově. Mám od něj přečtených 11 knih, v každé tisíce podtržených vět a poznámek. Je to můj nejoblíbenější autor vůbec.
Stejně jak píše 'verden' níže, některé knihy se k vám dostanou v období, kdy je nejvíce potřebujete. Před týdnem jsem po knize sáhla znovu, kdovíjak si nepamatujíc děj samotný, spíše pocity z něj, ale nějak jsem věděla, že Norské dřevo je to pravé. A taky, že bylo.

verden
01.06.2018

Nikdy predtým som nezažila pocit, že sa ku mne nejaká kniha dostala v období, keď som ju naozaj potrebovala, akoby som si ju nejako privolala do života. Norwegian wood má neskutočnú emóciu a je to asi prvá kniha, ktorej čítanie som schválne preťahovala, lebo som vedela, že sa mi s ňou bude ťažko lúčiť. A je to tak. Naozaj, naozaj odporúčam! A ja si ju budem musieť určite prečítať ešte aspoň raz, lebo som si ju vychutnávala natoľko, že som sa od nej nedokázala odtrhnúť kvôli zapisovaniu myšlienok, ktoré sa dotkli mojej duše (a že ich bolo dosť).

"...people are going to be hurt when it's time for them to be hurt."

kika812
30.05.2018

Co říct? Prostě bomba! Úžasný příběh plný lásky, něhy, přátelství, bolestí, deprese a smrti. V některých okamžicích jsem si přála, aby dopisy byly adresované mě a ne Naoko. Styl jakým píše Murakami vtáhne čtenáře do děje a velice těžce ho pouští do reality. Měla jsem pocit jako bych to všechno zažívala s postavami.
Knihu jsem měla půjčenou, ale potřebuji ji mít v mé vlastní knihovně, určitě si ji přečtu znovu a znovu. Doporučuji!!!!!

DomArt
29.05.2018

Má první kniha od Murakamiho... A musím napsat, že nebude ani poslední...
Příběh mě nadchl!!!
Nemohla jsem se od něho odrthnout, moc se mi líbil veškerý Murakamiho popis - prostředí všeho a všech (do všech detailů)
Když jsem četla pasáže o Reiko a jejím hraní na kytaru, vždy jsem si její skladby, které zrovna v textu hrála, pustila na svém mobilu - hned mi pak připadalo, že jsem v příběhu taky.
Vážně jsem nadšena a vřele doporučuji.

hakunamatata
25.05.2018

Stále jsem čekala nějaký napínavý děj, který nepřicházel, ale neustále jsem musela číst dál.
Jedna z těch knih, u které nedokážu odpovědět na: "o čem to bylo?".
Každopádně to bolelo.
Sama se nacházím v životní fázi, kdy mám pocit, že jsem naprosto vyšťavená a uvnitř roztrhaná na kusy.

Manyna
17.05.2018

Klenot.

Calinda
16.05.2018

Vzhledem k velké oblíbenosti knihy jsem se na čtení těšila, ale... pro mě jedna velká nuda, v knize se nedělo vůbec nic, hlavní hrdinové jen neustále rozebírají svůj život, chyby, trápení, skutky... asi nejsem ta správná cílová skupina. Ano, jsou knihy, kde se neděje vůbec nic a přesto Vás kniha neuvěřitelně chytne za srdce, baví a nutí ke čtení, najdete si tam "to svoje", pár takových knížek znám a některé patří mezi moje srdcovky, ale tady to rozhodně ten případ není. Postavy nemají "šťávu", není tam ani jedna charismatická postava (i když u některých se o to autor snaží, to je poznat, ale prostě ne...), která by mě bavila nebo vůbec vyvolala nějaké emoce. Nejvíc mě snad zaujal Extrém, ale to je pouze okrajová postava a pak se někam vytratí, aniž by bylo vysvětleno, co se s ním stalo, proč školu opustil. Nebo mi to uniklo?
A ještě malý dovětek: Některá hodnocení zde vytýkají knize velké množství sexu, to jako vážně? Vždyť tam skoro nic není a když už, tak na dva řádky a je po všem.

Augi
15.05.2018

Oblíbil jsem si Tórua, oblíbil jsem si Naoko, oblíbil jsem si Reiko a také Midori. Příběh je po celou dobu plný smutku, ale také radosti. Je plný krásného přátelství, ale i depresivní samoty. Tak trochu lehce pervezního sexu, hlubokých myšlenek o životě, o smrti a o světě. Tóru mi svým způsobem připomíná sebe. Prochází světem, osamělý a bez přátel, jen náhodně se setkává s lidmi s kterými se přinutí bavit. Hodně bych si přál mít kamarádku jako Midori. Hodně střeštěnou, plnou nápadů, fantazie a bláznivých akcí. Hodně mě zasáhla smrt Naoko, jenž psychicky trpěla.

Kniha mě bavila od začátku do konce. Budu na ní dlouho vzpomínat.

evonra
14.05.2018

I já jsem uchvácena Murakamiho jemnocitem a atmosférou, jakým dokáže své čtenáře příběhem provést.
Z pasáží věnované Naoko je cítit něha a láska, později smutek, bezmoc, až deprese… Krásně je vykresleno přátelství, a to nejen to „chlapské“, ale i s Reiko nebo úžasnou Midori, která sem vždy vtrhne jako čerstvý vánek (možná vichr) a tu ponurou atmosféru na chvíli bláznivě rozcupuje :-)
Lehké, melancholicky laděné, emotivní, lidské ....

Evaho73
12.05.2018

Neodolala som, a aj ja som siahla po jednej z kníh, teraz tak veľmi populárneho japonského autora.

Musím uznať, že kniha mala svoju osobitú melancholickú atmosféru a jedinečne vyprofilovaný charakter hlavného hrdinu, ktorý predstavoval akési médium pre iné "komplikované" a duševne nevyrovnané ľudské bytosti s rôzne vykreslenými charaktermi.

Prvá polovica knihy bola pre mňa úplne dokonalá....hlavný hrdina mi bol sympatický svojou  schopnosťou prežívať city, myšlienky a správanie druhého jedinca v sebe samom, schopnosťou vcítenia sa do inej osoby a svojou neovplyvniteľnosťou. Vrcholová scéna bola pre mňa tá v nemocnici, pri umierajúcom otcovi jednej z postáv tohto príbehu...to bolo tak dokonalé a ľudský krásne...

Čo mi ale osobne dosť vadilo, bola prehnane a niekedy dosť zbytočne popisovaná erotika hraničiaca až s perverznosťou, ktorá narušila akúsi "intimitu" celého príbehu.
Aj napriek tejto osobnej výhrade, toto pozoruhodné literárne dielo hodnotím plným počtom, lebo ma v sebe ukryté hlboké posolstvo hlásajúce toleranciu a ľudskosť.

duch72
10.05.2018

Tato kniha mě velmi příjemně překvapila. Pořídil jsem si ji v očekávání sexem nabitých scén, ale nakonec mě nadchla svým příběhem, který je servírován stylem, pro nějž mě nenapadá žádné příhodnější slovo než "osvěžující". Erotické scény jsou zde naprosto přirozenou a vlastně i nedílnou součástí děje. Podle mě se jedná o mistrovské dílo, které je nedoceněné možná i díky tomu, že jej lze technicky vzato zařadit do žánru erotické literatury.

Devil-Ivet
03.05.2018

V knize je spousta myšlenek, které jsou prostě pěkné nebo Vás donutí se nad nimi zamyslet. Celkově byla kniha bohužel nudná a táhlá. A jak to u některých knih bývá, i tady to mělo pár světlých chvilek, kdy jsem byla zvědavá a najednou mě to začalo bavit, ale to zdaleka nestačilo...

m_pastorka
19.04.2018

Moje první kniha od Murakamiho - plná smutku, smrti, sexu. Pro mě silný příběh, který určitě jen tak nezapomenu.

Anagythlin
12.04.2018

Takové krásné povídání o lásce, citech a odpuštění. Jemně vás pohladí a než se vzpamatujete, musíte Tórua a jeho pár přátel opustit. Kniha ve mně zanechala hodně čehosi neurčitého, ale za to příjemného. Musím nad ní neustále přemýšlet a připomínat si Tóruova slova - Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá.
(napsáno pod vlivem písničky Norwegian Wood od Beatles)

Carra
02.04.2018

Ztotožňovala jsem se tam v tolika myšlenkových pochodech a některé situace v příběhu mě donutily vytáhnout nedořešené věci v mé hlavě, u kterých jsem si myslela, že to vyřešené mám. Pro mě neskutečně silné dílo.

Plavkyně
10.03.2018

Čerstvě dočteno a popravdě řečeno, nemohu se rozhodnout, jak knihu hodnotit. Rozhodně stojí za přečtení, ale pro mne jedna z těch knih, které se lépe hodnotí s odstupem. Takže hvězdičky budu udělovat až tak za měsíc :-).

Doporučuji poslouchat u čtení hudbu, kterou poslouchá hlavní hrdina.

"Jasně že si dělám srandu," řekl Nagasawa. "No tak hodně štěstí. Máš toho před sebou asi dost, ale ty seš paličák, ty to zvládneš. Můžu ti dát jednu radu na závěr?"
"Sem s ní."
"Nikdy se nelituj," řekl mi. "Lituje se jenom póvl."

Jessica007
04.03.2018

Kniha je čtivá, ale dost depresivní. Rozhodně se mi dostala pod kůži. Její čtení mě bavilo, ale po jejím dočtení jsem měla takové smutné pocity. A dost i při čtení. Mládí, sebevraždy, sex, studium vysoké školy, pobyt na koleji, na privátě, chození do knihovny, četba v knihovně, sanatorium.

anmaride
04.03.2018

Tak zvláštní příběh. Občas mi utíkal mezi prsty a občas byl všude okolo. Občas jsem měla úsměv na tváři a občas se mi do očí draly slzy. Ale do knižního srdce se zaryl hodně hluboko. A ještě zarývá. Doznívá...

mi-380
26.02.2018

Léta dospívání; studium (co jiného dělat v tomhle věku), přátelé na noční tahy, studentské revolty, krásné dívky, hudba, sex a zase sex. A je jedno, jestli jsi Japonec, Ital nebo Čech, problémy dospívání jsou stejné. A také nezbytné a naléhavé uvědomování si skutečnosti, že k životu nerozlučně patří smrt.
95% (2525 čtenářů dává průměr 86%).

parxel
26.02.2018

Norské dřevo je kniha, kterou je velmi obtížné charakterizovat a vyjádřit o čem vlastně je. A v tom spatřuji její nadčasovost, protože záleží především na tom, co v ní naleznete.

Pro mne osobně je tato kniha předvším o pocitu prázdnoty, který vyplní vaše nitro, když přijdete o někoho blízkého. Murakami k tomu dodává, že některé rány se nikdy zcela nezacelí, můžete si z nich pouze něco odnést, ale nepřipraví vás na to, co přijde dál.

Světlým bodem knihy zůstává Midori a její spontánní plácání o sexu, které do knihy vnáší svěží enrgii.

Nomia
22.02.2018

Knížka plná hledání s naprosto úžasnou atmosférou. Melancholické, ale místy i veselé a plné naděje. Norské dřevo je spíš taková pocitovka, buď přistoupíte na Murakamiho jemný styl psaní, nebo vás to nijak neosloví.
Je zajímavé, jak se v knize plynule prolínají někdy až zasněné romantické pasáže s částmi plnými prasáren a šukání, které jsou opět za nedlouho vystřídány melancholickým rozjímání nad životem a dospělostí.

Kamys
15.02.2018

Krásná pomalá knížka, pro mně hlavně o tom, jak je těžké dospívat a dospět. Hrdinové (nejen Toru) přemítají nad všemi důležitými otázkami - jakou má roli láska, sex, kariéra? A někdy jen, jestli je v budoucnosti vůbec pro co žít, jestli vůbec lze žít. Každá postava do těchto úvah přidává svůj střípek. A Murakami je nesoudí, naopak, ukazuje, jaké (různé) cesty si nacházejí podle toho, čemu věří, co jim dává smysl, co jim umožňuje jejich vnitřní nastavení a předchozí životní zkušenosti. Knížka mi připomněla moje vlastní dospívání, vlastní boje.

Smardik17
15.02.2018

V půlce knihy se mě žena ptala o čem to je to Norské dřevo, a já ji to nedokázal říct, protože jsem absolutně nevěděl jak to skončí. Doposud když někdo napsal, že je kniha dobře napsaná, že se dobře čte, absolutně jsem nechápal co má na mysli, ale nyní chápu co znamená dobře napsaná kniha! Výborné čtivo!

Jirinamac
09.02.2018

Nevím, co o knížce říct. Přijde mi jako vzpomínkový deník pacienta na psychiatrické klinice, který se léčí z deprese. Ale čte se dobře, i když občas mě i nudila.

Marekh
08.02.2018

Jedná se o úplně první knihu, kterou jsem přečetl od tohoto autora. Kniha se mi líbila.

Kniha mne trochu šokovala velmi otevřenými erotickými scénami, nicméně po dalších přečtených knihách od Murakamiho jsem si zvykl na jeho styl.

lada4430
03.02.2018

Odkládat Murakamiho tak dlouho je sice hřích, protože ho nyní zbožňuju, ale na druhou stranu, číst Norské dřevo ve dvaceti je asi tak akorát. Ani brzo ani pozdě. Jen je škoda, že další jeho romány už nemají být tak realistické, jak to zamýšlel u tohoto.
___
„Mysli si, že je život krabice sušenek. (…) V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnaj, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že se těm nedobrejm nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek.“

Květ
31.01.2018

Melancholický až depresivní příběh, čtivé, dobře napsané. Život, smrt, vášeň, pasivita, sex, lhostejnost.... vše v jednom.

gulas
28.01.2018

Přečetla jsem, ale asi nepochopila. O co šlo? O vzpomínky na mládí v trapu, na přátele, kteří odešli a už se nikdy nevrátí, na léčbu sexem?
A co se stalo s Extrémem?

Rihatama
22.01.2018

Norské dřevo byla moje první Murakamiho kniha, byť v knihovně už pár let mám řadu dalších. Ovšem teď si vůbec nejsem jistá, kdy je otevřu... Murakami píše s rozmyslem, člověk se ocitá v japonských reáliích doby hippies a vše do sebe zapadá, vč. zvolené beatlesovské písně Norwegian Wood, a to až do téměř samého konce. Četla jsem, že jde o nejaponský román od japonského autora. A já tom vidím právě japonskou mentalitu. U spisovatele i čtenářské obce, které byl román primárně, předpokládám, určen. Odpovídá tomu přehnaný důraz na sexualitu a afektované chování některých jednotlivců, ve snaze vybřednout z tradiční japonské loajality kolektivismu a z uniformity, které (ne zřídkakdy) končí sebevraždou. Murakami je zjevně dobrý spisovatel, psychologicky laděné romány mi více než imponují a smutek a smrt pokládám za přirozenou součást života. U japonské společnosti tento román ve své době nejspíš vyvolal docela bouřlivou reakci a myslím, že to chtělo odvahu jej napsat a publikovat. A přesto všechno mě Norské dřevo neoslovilo, přesněji mě jeho hlavní postavy mnohem častěji iritovaly, víc než cokoli jiného.

cathyblack
09.01.2018

Norske drevo od Murakamiho bylo skoro tak dobre jako samotna pisen od Beatles. Mam ji v ipodu uz jak dlouho. Ne, vlastne ne, bylo lepsi, protoze bylo delsi. Plne naramne krasnych vet, popisu a sam vzdalene neskutecny a pritom tak skutecny pribeh se odvijel pozvolna, stranku po strance a oteviral okna do duse hlavniho hrdiny. Chvili jsem plakala, chvili se smala, prahla po nocich v knihach a po kavarnach, myslela na sex a lasku, pratelstvi a taky na smrt a vsecko to tak nejak zustalo v hrudi, nejspis do te doby, nez najdu dalsiho uzasneho Murakamiho. Protoze takhle na me zapusobila i kniha, kterou sem cetla minuly rok. Uz podruhe mi naserviroval docela smutne pocteni, nemam rada zalaskovane pribehy, to ne, ale to co na Murakamim miluju, jsou jeho slova, vety, odstavce. Pise tak jinak, lehce jako by si hral na pericko a prirom tak vazne, jako by to pericko bylo perickem pravdy. Mozna starnu a knihy pro dospele mi konecne davaji smysl. Mozna je jen Murakami tak uzasny, ze je jen tim jednim, ktery mne bavi.

LuckaH2
03.01.2018

Trochu smutné, trochu ze života, trochu milé, trochu tajuplné...Murakami je mistr vypravěč. Jeho popisy jsou tak zhmotněné a skutečné, věříte mu každé slovo a slyšíte každou melodii...

Bohii
24.12.2017

Má první kniha v životě přečtená na jeden zátah.
Po dočtení posledních řádků husí kůže a slzy v očích. Silná, smutná a krásná kniha zároveň.

lea25
12.12.2017

Číst tuhle knihu ve 20 letech,zřejmě by mě oslovila víc.Mnohem víc se mi líbila Kafka na pobřeží.

Hrdlička1
16.11.2017

V necelých 40 letech samá vráska? Dokonce i po těle? No toto...

Chesterton
15.11.2017

Poslouchala jsem audio a podepisují vše co píše Francesca14. Jen si nejsem jistá, zda se ještě k autorovi vrátím ;)
P.S. Vrátila jsem se v Podivné knihovně a pomalu mu začínám přicházet na chuť :))

Aya81
10.11.2017

Nečekala jsem nic zázračného, o to víc jsem byla příjemně překvapena. První zkušenost s Murakamim hodnotím pozitivně. O co méně dává kniha do děje a příběhu, o to víc je v její atmosféře. Ta je melancholická až depresivní, a přesto optimistická. Hlavní hrdina Tóru je úplně obyčejný kluk, a přece je něčím výjimečný. Člověk se musí ptát, jestli je to jen rys díla tohoto autora, nebo zda jsou v Japonsku tak časté psychické problémy lidí a sebevraždy. Když tak o tom přemýšlím, v každém díle, které jsem četla a bylo z Japonska nebo zde nějací Japonci vystupovali, minimálně jedna osoba spáchala sebevraždu...

Danka1975
30.10.2017

Přiznávám, že k této knize jsem přistupovala s předsudky. Ano, unávám, že mě nelákal japonský milostný příběh, přijde mi to hold jiná kultura, vzdálená, uzavřená (asi stále hodnotím dle turistických skupinek s kloboučky a foťáky :-) :) :-))..

. . a nevěděla jsem, do čeho přesně jdu, nějak jsem si nemohla udělat obrázek a na přebalu jsem se tak nějak ztrácela :-(. .nebo jsem spíš nechtěla a chtěla počkat na samotné čtení.

A ono ehle! Koukli na mě retro uhlazenější japonské hippes :-). .ale taky smutek, hledání sama sebe, prázdnota, volání o pomoc, kde to každý demostroje podle sebe (tady se ukazeje, že je jedno, jestli jsme Japonci, Amíci, Evropané, prostě to v tom období máme tak nějak podobné :-), ale tady to bylo echt pochmurné :-( )

Taky v části, kde se Tóro setkal s Naoko v léčebně jsem nevěděla, kam se to posune dosti mě mrazilo..(že by snad i horor? . . mě napadalo :-))) . .

Každopádně jsem si knihu musela trochu rozležet, i když jsem jí dala skorem na jeden zátah a pěti hvězdičkami jsem si stále nebyla jistá. Ale faktem zůstává to, že na ni určitě nezapomenu. . . . . .

.. můžeme se rovněž zamyslet nad tím, kdyby tento příběh napsal někdo s anglickým jménem a místo Naoko a Toru bychom se potkali s Mikem a Kate. . například. . byl by dopad a boom stejný? :-).. za mě to fakt od japonského autora bylo překvápko, to jsem fakt nečekala :-)

. . .pak mi to přišlo najednou ustřihnuté a konec :-(

Takže doporučuji a jdu kouknout na film!!!

Rea_Rea
21.10.2017

Moc se mi líbila, byla to taková správné oddechová knížka, pro podzimní večer. Strasti kolejního života, nerozhodnost co dál po škole, hledání místa ve světě a další zajímavé náměty.

Host do domu
19.10.2017

Vyrovnaná chtivost a něžné srdce. Jak jinak popsat až nereálnou hlavní postavu? Vše, co se mu v životě připlete do cesty není nijak neznámé - je přetěžké vůbec proniknout do hlav jiných lidí. A ještě - jak se vás nemusí dění ve vaší zemi téměř ani dotknout, když není nijak převratné, když vás nezajímá a když jste ponoření do zcela jiných hlubin....

Francesca14
17.10.2017

Knihu jsem poslouchala na cedéčku, takže jsem u toho mohla zároveň dělat i další věci, což bylo tak ideální. Bavilo mě to, oblíbila jsem si Midori, příběh byl zábavný, odsýpal, byla tam dobře vykreslena atmosféra, i spousta krásných myšlenek. Ale zároveň to na mě bylo příliš depresivní, takže číst to jako knihu - a obzvlášť na podzim - tak bych to asi nedočetla. Některé pasáže bych nejspíš přeskakovala a byla bych z toho smutná. Na mě tam bylo moc smrti, moc depresí a moc deště. Což má i své kouzlo, ale nejsem zrovna v období, kdy bych si ještě tím chtěla zatěžovat hlavu. Murakami ale jako autor rozhodně zaujal, nejspíš se k němu vrátím, až budu trochu starší a už v psané podobě.

todilka
13.10.2017

Můj první Murakami a na nějaký čas nejspíš i poslední. Už dlouho jsem se chystala něco si od něj přečíst, a v rámci čtenářské výzvy sáhla po tomto románu. Na mě to bylo moc. Moc smutné, moc syrové, moc depresivní, moc temné, moc realistické...není to můj šálek kávy. Já čtu, abych si od starostí oddychla, abych nad nimi přestala hloubat a ne abych si nějaké další vytvořila. Přesto musím ocenit krásný jazyk a čtivost. Tento žánr má jistě mnohé příznivce. Jestli rádi dumáte nad úskalími lidského života, je to přesně pro vás. A možná do toho ještě někdy "dorostu" :-)
*čtenářská výzva 2017: kniha, která je starší než čtenář

readah
05.10.2017

Výborný vstup do Murakamiho světa. Těším se na další knihy.

Pistácie
19.09.2017

Dala jsem jí druhou šanci a jsem za to ráda. Nezklamala. Naopak, jsem z ní nadšená. Příběh mě po pár kapitolách vtáhnul a já se nemohla odlepit. I když je příběh někdy ponurý, někdy zdlouhavý a hodně popisný, i tak mě bavil. Postavy mi spíše přišly bez života, že pořád na něco čekají, něco oddalují a chybí tomu pořádná akce. I tak to bylo místy dost okořeněno erotickými scénami, které se tam jednoduše hodily. Nejvíc na mě z knihy ulpily dvě jasně definované role muže a ženy. neustále narážky na vlasy, a na sponky. Snad každá japonka má kratší sestřih a nosí sponku? A je tak vyhublá, jemná, a bezbranná? A muži jsou ti, kteří jsou silní a ochranářští, ale zároveň myslí jen na to jedno, a nevěra je pro ně denní chléb? Pořád mě to nutí myslet na všechny a všechno, co jsem ještě před chvílí měla rozečteno. I tak mě to pohltilo, a těším se na další Murakami literaturu.

kahuda01
19.09.2017

Bylo to dobré, ale něco málo chybělo, abych se do příběhu ponořil. Lehké zklamání.

Auer
12.09.2017

Srdcovka.

denib
11.09.2017

Je to zajímavé a dojemné čtení, u kterého mi i slzička ukápla. Ale které ve mě také vzbuzuje rozporuplné pocity. Chvíli obdivuji, jak se některé postavy i přes své mládí chovají dospěle. A za chvíli mám chuť je poslat do háje, protože se chovají jako malá děcka. Člověk si musí vzpomenout na vlastní mladá léta a tehdejší myšlenkový chaos v hlavě, aby příběh docenil. I tak bych ale ubrala trochu sexu, místy mi připadal až rušivý ...

Miliarda
02.09.2017

Do knihy je poměrně těžké se začíst, avšak následně se čte poměrně dobře. Sýrový příběh "obyčejných" lidských problému mě poměrně zaujal a přes pomalejší rozjezd hodnotím velmi kladně. Murakami mě příjemně překvapil a určitě sáhnu po některé z jeho dalších knih.

olle3
30.08.2017

Kdyby mi někdo shrnul, o čem kniha je, nikdy bych ji neotevřel. "Neobyčejně vyprávěný obyčejný příběh" nezní zrovna jako super šlágr.
Ale to by byla škoda, protože kupodivu je.
Sám nedokážu pořádně říct, co mě tolik uhranulo, ale asi to bude styl, jakým autor píše. Tak lehce, svižně a pozoruhodně výstižně, až se to stává návykovým.
Jako brambůrky - dáte si jednu a i když zbytek schováte, na jazyku vám neustále lpí ta chuť... která vás nakonec stejně donutí dát si další.

Příběh se nesl na jakési zádumčivé vlně, ale zároveň dokázal ukázat i syrovou realitu všedního života. Ačkoliv jsem doufal, že se zase objeví Extrém, (toho jsem měl rád), jako on i další postavy beze stopy mizely, stejně jako ve skutečném světě.

Na to, jak moc odlišný žánr od mé obvyklé četby tohle je, se mi to četlo překvapivě krásně. Až budu mít někdy příště chuť pohroužit se do mělkých vod melancholického přemítání, sáhnu po dalším Murakamim.



Hodnocení: 4/5

kajdazajda
19.08.2017

Ale jo, bavilo mě to, i když postavy na mě byli občas trošku moc pasivní a svoje problémy řešili maximálně tak píchačkou, což se mi postupem času docela omrzelo. Těšila jsem se na pasáže s Midori, Tóru byl jako hlavní postava chvílemi až moc netečný a pro mě neztotožnitelný. I když je příběh zasazen v Japonsku, na nějaké prvky odlišné mentality tu nenarazíte a děj by se mohl odehrávat v kterékoliv jiné zemi, kde mají kina a automaty na cocacolu.
!SPOILERY! Nechápu, proč se Tóru na konci knížky vyspal s Reiko (wtf). Četnost sebevražd pro mě byla až přehnaně vysoká (Je to snad nějakej japonskej lifestyle?).

bakjo95
16.08.2017

Obyčejný kluk, kterého postihl neobyčejný osud. Často jsem se zamýšlel nad tím, co bych udělal já v té a oné situaci, co bych udělal lépe, jinak, ale pak mě to špekulování vždycky přešlo, protože sám nevím, jestli bych vůbec něco udělal...
Výborný a originální nápad i postavy a děj se četl sám...skoro jako by to psaly život a smrt u jednoho stolu dohromady. Doporučuji - 100%

Alchemi
12.08.2017

Norské dřevo je jedna z těch knih, u kterých od začátku vím, že mě bude bavit.
Zaujaly mě postavy a jejich životní příběhy, hlavní hrdina mi byl sympatický svým pochopením pro Naoko, sympatická mi byla i Midori svou "živelností" (ačkoliv jindy jsem žasla nad jejím způsobem uvažování) a stejně tak mě i hodně bavily další scény, i když to možná nebyl primární účel.

Spoiler ↓
Povídka je postavená na kontrastech - život (tady vidím spojitost s Midori) a smrt (tady zase vidím Naoko) a to, co si náš hlavní hrdina Tóru vybere a jak těžký takový výběr dokáže být.

Události na konci knihy mi přišly dost zvláštní. Oproti jeho další tvorbě v této schází ta abstrakce, která je pro Murakamiho typická. Každopádně je Norské dřevo kniha, která ve mně určitě mnohé zanechala a díky ní jsem si taky zamilovala podobně jako Naoko píseň stejného názvu od Beatles.

amaenium
02.08.2017

Tato kniha byla opravdu jiná, než ostatní. Čtivá, originální a dokázala navodit zvláštní pocit, který se s vámi táhne až do konce příběhu, né-li dál. Celá kniha má pak svůj pomalý ráz, který mi vůbec nevadil (ba naopak) a nedokázala jsme se od knihy odtrhnout. Rozhodně doporučuji přečíst.

Vera Silent
29.06.2017

Muj prvni japonsky autor a proto jsem mela velka ocekavani, ktera se moc nevyplnila. Jak uz bylo zmineno, dopadlo by to lepe, kdyby clovek necekal nic.
Cetba me nenudila ale ani nenadchla. Pribeh si me srdce proste neziskal. Se zadnou z postav jsem se nedokazala ztotoznit, snad jen Midori mi prisla jako hrozne fajn holka zijici v realnem svete. Vsechny ostatni postavy se zdaly zit ve svych kouzelnych mydlovych bublinach a spis proplouvaly zivotem nez skutecne zily. Toru je sice vcelku hodny clovek, ale taky je to flegmatik, nekdy ignorant, nekdy natvrdly a na muj vkus prilis pasivni. Celkem veskere postavy pro me postradaly schopnost akce, jednani ci konstruktivniho mysleni, snad az prave na Midori, ktera ma obdivuhodnou vydrz. Sebevrazda popsana zde se do schopnosti jednat moc pocitat neda, protoze se objevuje tak casto a neutralne stylem "uz me nebavi cekat, tak to vezmu zkratkou, at mam klid". Timto zpusobem se me smrt postav stejne jako jejich zivot nedotkla. A podobne neutralne pro me byly i spise vyjimecne a prilis vecne sexualni sceny. Vypravec pro me nedokazal navodit napeti, protoze k tomu by bylo zapotrebi smyslneho popisu a ne jen petkrat zminit nazvy pohlavnich organu. Kdepak, motiv sexuality je ve stovkach knih lepe a obsirneji zpracovan. Celkove proto hodnotim jako "zvlastni".

Lama45
24.06.2017

Dal bych i čtyři... Kniha je velice čtivá, pár pěkných citátů se najde, ale já měl spíš problém s tím, že jsem nebyl schopen se vcítit do citů Tórua. Jako vypravěč mi přišel většinu času velice suchý, občas mi připomínal výmluvnějšího Mersaulta (Cizinec), jenže tam to aspoň bylo opodstatněné. Dalo by se říct, že jsem to nejspíš prostě nepochopil, vzhledem k tomu kolika lidem se Norské dřevo líbí. Druhé čtení je nejspíš povinné, ale počká to. Ale jde vidět, že se autor zlepšuje - Kafka na pobřeží je 3x tak lepší a opravdu mě chytil za srdce.

Pikalenka
24.06.2017

Jedna z nejlepších knih co jsem četla. Neptejte se proč. Zkrátka jsem se zamilovala.

pandayame
22.06.2017

Pro mě skvost - kniha Vás dostane úplně do jiného světa, který je těžký přestat hltat. Postavy jsou propracované, Naoko jsem si zamilovala. Jen mě navnadila ke čtení další Murakamiho tvorby.

Ghandimaster
13.06.2017

Musím se přiznat, že mě to až tolik nebavilo. Příliš mnoho rozhovorů, které byly tradičně "japonsky" těžko uvěřitelné a ve kterých Murakami příliš neexceluje. Děj smutný a depresivní. Stojí určitě za přečtení a kniha by byla o něco lepší, kdybych netrpěl přehnaným očekáváním.

smazenaryba
03.06.2017

Tak kto je ten záhadný a ospevovaný Murakami a o čom je Norské drevo ?

Je to o tom, že nič nieje také ako sa na prvý pohľad zdá, o tom, že žena to žene spraví lepšie ako chlap, o tom, že či je spisovateľ dobrý sa zistí najskôr 30 rokov po jeho smrti, o tom, že každá žena vám to rukou spraví trocha inak, o tom, že vagína pripomína jednu veľkú vrásku, o tom, že samovražda vyrieši všetky problémy, o tom, že ženy by mali cez menštruáciu nosiť červenú čiapku, o tom, že cítiť na penise ženské pery je ten najlepší pocit na svete. A je to celé vlastne tak trochu o ničom ...

... a o všetkom.

braunerova
30.05.2017

Hodně recenzentů píše, že je to román pro mladé. Pro mě je to příběh o vzpomínkách. O těch krásných i těch smutných, o kterých už ani nevíme, ale které se s tím, jak nám roky přibývají, stále častěji derou ven z našeho podvědomí.

"My všichni, zdraví i nemocní, jsme jen nedokonalé lidské bytosti žijící v nedokonalém světě. V životě nemůžeš všechno přeměřovat podle pravítka a úhloměru ani čekat, že bude jasný jako bankovní účet."

lil_monster
16.05.2017

Murakamiho styl na mne působí velice odměřeně, chladně a nezúčastněně. Čekala jsem, že přesně to mi sedne, ale opak byl pravdou. Norské dřevo mne nudilo k smrti a z poloviny jsem nechápala úmysly hrdinů, potažmo autora. Miluju melancholické knihy o ničem. Ale tohle bylo, sakra, co? What all the fuss was about?!

jant02
25.04.2017

Tahle kniha je moc prima,
...tak prima, že by to srovnalo hory se zemí a vysušilo moře...
Po přečtení jsem měl chuť začít ji číst znovu. Přečetl jsem si ještě jednou aspoň první kapitolu a tím příběh uzavřel.

Janina94
12.04.2017

Knihu čtu už hrozně dlouho, vždy odložím a zase se k ní vrátím. Nějakým záhadným způsobem mě nebaví.. Dávám tomu dneska poslední šanci :D

Revasol
10.04.2017

Jak začít? Asi krátkým příběhem, protože kontext je nejdůležitější. Upřímně není kniha, kterou bych znal lépe, než Norské dřevo. Před sedmi lety mi byla doporučena pro mě neznámou slečnou. Byl jsem v období, kdy mi věk a intelekt naznačoval, abych se začal poohlížet po vážnějších autorech. Po fenomenálním Tolstém, můj zrak padl na Murakamiho Norské dřevo. Dílo pro mě bylo vstupenkou do jiného světa. Murakamiho styl psaní je lehký, mystický, mlžný, erotický a hlavně melancholický. Číst Norské dřevo je jako nahlížet do duše mladého japonského studenta, který jeho slovy: "vnímá hlavně sebe". Vše okolo něj je jako projekce na platně. Po přečtení většiny Murakamiho knih, přičemž Norské dřevo jsem přečetl asi 6x, mohu říci, že právě Norské dřevo je etalonem jeho bohaté tvorby. Kdybych zde začal popisovat průběh knihy a co bylo pěkné a co se mi nelíbilo, úplně bych ji zničil. Na Murakamiho knihy se nemohou psát recenze. Harukiho musíte pocítit na vlastní kůži a nejlepším lístkem na první představení je právě Norské dřevo.
Poznámka: Pokud prožíváte depresi, není nic lepšího než Murakamiho díla. Skoro bych se odvážil tvrdit, že nejlepší zážitek z jeho knih je hlavně v období: "kdo vlastně jsem a kam mířím."

Emilie1906
31.03.2017

Kniha byla pro mě tak silná cca v 1/3, kdy šlo o popis prostředí psychiatrické léčebny, že jsem ji musela proložit jinou odlehčující četbou, ale pak jsem knihu dočetla jedním dechem. Oslovilo mě několik citátů. Těším se na další autorovi knihy. Norské dřevo byla pro mě v pořadí druhá kniha, kterou jsem četla.

Sási
27.03.2017

Já tu knihu nedokážu ohodnotit. Ze začátku mě moc nebavila, ale přesto jsem četl dál, aniž bych si dokázal vysvětlit proč. Chvílemi jakoby na mne dopadala až deprese. Když to budu hodně bagatelizovat, tak se příběh v podstatě točí okolo bandy asociálních šáblejch Japonců a "nevýrazného" hlavního hrdiny, kterej lemtá whiskey a neví kudy kam v postmoderní společnosti. Normálně bych tu knihu po pár stránkách odložil. Nicméně mě ta kniha doháněla až k filosofickým a psychologickým úvahám o povaze života a smrti. Máme svobodnou mysl nebo jsme jen determinované biologické stroje? Proč se někdo tváří, že život je fajn a následně se ho dobrovolně vzdá? Může za to špatná chemie v mozku, démoni společnosti nebo jako semínko zasetá myšlenka kdesi v podvědomí? Kdo ví...

tosu69
21.03.2017

Zajímavé, melancholocké vyprávění, které se mi pěkně četlo. Pana Murakamiho prý nemají jeho japonští kolegové - tradicionalisté příliš v oblibě. Prý pro jeho nekritický obdiv k západní kultuře. I z řádků této knihy je to občas cítit, jak autor touží být američanem. S tím souvisí i to, co se mi na jinak pěkném románu nelíbilo: Silná propagace sexuální promiskuity. To pan spisovatel jistě nemá z japonských kořenů. To je idea, kterou USA, kromě svých žoldáků, exportují do celého světa. To jediné mi kazilo můj pěkný dojem z knihy.

Dajda
20.03.2017

Neskutečná kniha..když o ní někomu vyprávím, tak si připadám jako v první třídě - jenom žvatlám :-) To se prostě musí přečíst :-)

Vesmich
04.03.2017

Geniální.

Melcrovka
23.02.2017

Opět hodně hutná kniha plná psychologie, melancholie a tajemství. Tak hutná, že se mi ji nepodařilo dočíst. Ostatně jsem se na ni po přečtení "Na jih od hranic, na západ od slunce" odhodlávala dlouhou dobu. Depresivní nálada z příběhu přímo čiší, a to u obou zmíněných knih.

Jana283
21.02.2017

Zvláštní melancholická atmosféra knihy mě donutila opakovaně se k ní vracet, i když mentalita protagonistů je mi zcela cizí a těžce pochopitelná.

kindbookworm
10.02.2017

Moje druhá přečtená kniha od Murakamiho (předešlá byla Sputnik Sweetheart). Opět mě fascinovaly krásné emotivní a upřímné rozhovory o pocitech, sexualitě, smrti a všem možném. Ze čtení Murakamiho knih mám radost jako malé dítě a jeho styl psaní je něco, co jsem asi v životě postrádala a jsem ráda, že jsem to už našla.

Petula19
01.02.2017

Možná proto, že je mi právě dvacet, stejně jako hlavnímu hrdinovi. Možná proto, že nebýt japonských jmen, mohl by se příběh odehrávat kdekoliv jinde na světě, na kterékoliv jiné koleji. Možná zrovna proto mi kniha tak přirostla k srdci ..

Dax
30.01.2017

Zapeklitá věc, tahle kniha. Tóru je postava mi blízká, jeho odcizení a osamělost popsaná krásně a pak to najednou rozbijí banální tlachy, jejichž smysl jsem nepochopil. Některé, takřka snové pasáže měly takovou atmosféru, že noci jejich čtení budou ještě dlouho v mé paměti a stejně tak frustrace z nezáživných popisů činností, některých rozhovorů a cest vlaky a autobusy. Možná, že kniha má ještě jinou úroveň, kterou jsem já však neodhalil. Přesto na ni budu rád vzpomínat.

nefernefer
28.01.2017

Příliš jsem toho od Murakamiho ještě nepřečetla. Tohle je teprve druhá knížka. Ale jeho styl psaní je mi příjemný. Ačkoli se často na mnoha stranách vlastně nic moc neděje, přesto nemáte potřebu je přeskakovat a v klidu si jen tak plujete řádky a necháváte na sebe působit tu zvláštně klidnou atmosféru. A to i v případě, že se text zrovna nezabývá příliš klidnými věcmi. I tehdy je v něm určitá vnitřní vyrovnanost. Je pravda, že v půlce knihy jsem si říkala, že četnost sebevražd v hrdinově okolí už je trochu přehnaná, a pomalu jsem začínala mít pocit, že trpět nějakou duševní chorobou je v Japonsku asi nějaký folklór nebo to patří k dobrému vychování. Ale celkově i přes tyto ve své podstatě chmurné a neveselé prvky kniha působí příjemně. A kdyby se v ní nevyskytovaly japonské názvy a jména a zmínky o japonské kuchyni, skoro bych nepoznala, že se děj odehrává v Japonsku. Taková ta na první pohled patrná mentální odlišnost, jaká je cítit v jiných knihách z prostředí východních kultur, tady chyběla. Přišlo mi, že se všichni chovají úplně stejně, jako by se choval kdokoli jiný někde jinde na světě. Určitě to nebyla moje poslední knížka od tohoto autora. Moc ráda si přečtu nějakou další.

rybizka
26.01.2017

Pár hezkých myšlenek,odkazy na zajímavé knihy,ale to je tak všechno co mě zaujalo.Zvláštní depresivní příběh,pro mě zklamání,čekala jsem víc.

Hoshi
24.01.2017

Má druhá kniha od tohoto autora a .. Vlastně ani nevím, co pořádně napsat. Od příběhu jsem čekala trochu něco jiného, trvalo mi déle než jsem se začetla a pak už jsem text doslova hltala. Závěr knihy mě překvapil, stejně jako celá kniha, když se nad tím tam zamyslím ... Určitě se ke knize vrátím a vím, že v ní objevím zase něco jiného, než jsem objevila teď...

Marodaro05
16.01.2017

Popravdě, vlastně nevím co pořádně napsat....
Kniha je neuvěřitělně zvláštní, ale přitom naprosto skvělá. Nejsem sice na 100% ztotožněná s Harukiho stylem psaní, ale i tak mě kniha chytla a hned jsem ji musela dočíst. Po celou dobu čtení, jsem měla po těle takový nepříjemný pocit chladu, který dozníval ještě dlouho po dočtení a možná i díky němu jsem se od knihy nedokázala odtrhnout :)

thomascz84
16.01.2017

Má první kniha od Murakamiho. Nemá chybu, krasná a smutná. Dokonce i nějaká slza mi ukápla. Zanechalo to ve mě na dlouhou dobu něco ...... nevím jak to popsat, ale bylo to něco silného. Četl jsem ji dvakrát a věřím že to nebylo naposledy.

Plunge
13.01.2017

Milostný román jak vystřižený. 4/5 knížky se jen tak proplují, zbytek má rychlý spád. Nejvíc mě dojala a taky dala, právě téměř na konci, korespondence Torua a Reiko, kdy si Toru uvědomí, že miluje Midori a bojí se to říct přímo Naoko. Některé části té korespondence by se daly tesat. Trochu mi vadilo,.. nevím, jestli je to japonský folklór nebo posedlost autora, že snad všichni okolo Torua byli psychicky labilní a páchali sebevraždy. Už jsem jenom čekala, kdy sám nějakou spáchá spolu s Midori.
Jak se zachova nactileta studentka hry na klavir, ve vypraveni Reiko, bylo pruhledne jak sklo...
Kdyz to reknu lidove, honeni pindiku tam na me bylo az moc, ale o tom ze jsou Japici ponekud chlipni, jsem uz neco slysela.
Jinak kdyby tam nebyly japonské názvy, jména a kuchyně, vůbec bych si nemyslela, že se to odehrává v Japonsku.

Beatrisie
10.01.2017

Moc krásná knížka:)

PanTomina
08.01.2017

Dle mého nejlepší dílo od Haruki Murakamiho

Zuza151
26.12.2016

Velmi zvláštní kniha. Některé myšlenkové pochody hlavní postavy jsem nepochopila, ale přesto mě vyprávění velmi zaujalo. Po dlouhé době jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Úplně mě to vtáhlo. Zvláštní, ale moc pěkné a čtivé.

3nitka
25.12.2016

Pekná kniha, ale pre mňa dosť smutná.

hellena1523
11.12.2016

Od tohoto autora zbožňuji povídky s ilustracemi Kat Menschik, ale delší útvary opravdu nejsou šálek mého earl greye...Norské dřevo přesto bylo jedno z děl, které jsem chtěla zkusit (na základě hodnocení a doporučení). Využila jsem tedy možnost poslechnout si ho jako audioknihu. A bohužel musím říct, že mi ani tak Murakami nesedí a jsem přesvědčená o tom, že je to jen další z řady přeceňovaných autorů. Kdyby audiokniha nebyla tak příjemně namluvená a já neměla příležitost (večerní cestování, kdy u knihy bolí oči), jsem si jistá, že bych si příběh, který se mi po většinu času zdál o ničem, ani nedoposlechla. Pár myšlenek se mi líbilo, několik momentů mě přimělo k zamyšlení, ale na "současného nejvýznamnějšího japonského spisovatele" je to zoufale málo.

Mathir
30.11.2016

Můj první kontakt s Murakamiho tvorbou a rozhodně ne poslední. Tento japonský autor na mě udělal velký dojem a už se těším na další kousek. Dílo je zajímavou směskou příběhů o přátelství, lásce a smrti. Všechny postavy jsou velmi osobité a zajímavé. Ač příběh možná trochu ponurý, tak nepůsobil nějak depresivně, alespoň na mě. Kniha se krásně četla a byla ukončena ve správný moment. Což se ne všem autorům daří. Díky takovýmto knihám vždycky zjišťuji, jak moc mám rád čtení a nechápu, proč tuto činnost někdy tak zanedbávám.

hopelu
21.11.2016

První knížka od tohoto autora, kterou jsem četla. Na gymplu jsem ji přelouskala jakoby nic. Zvláštní způsob psaní, netypický děj, to vše do sebe perfektně zapadlo a z knížky se tak stal velmi populární hit!

veron_nika
18.11.2016

Dokonalá kniha. Bola to tá voľba, ktorá geniálne zapadla do nálady a duševného rozpoloženia. Budem o nej ešte dlho rozmýšľať a zimomriavky mám vždy, keď si spomeniem na Naoko. Neskutočne dobre sa čítala (s niektorými inými knihami od Murakamiho mi to šlo ako v lete na saniach) a dúfala som, že nikdy neskončí. Určite sa zaradila medzi moje obľúbené knihy. Veľmi by som chcela vedieť čo čakalo Tórua ďalej.

houbaaa
06.11.2016

Depresivní čtení, které se ale kupodivu skvěle čte.

Ajrad1981
21.10.2016

Kdybych četla detektivku nebo thriller, tak by mi pět mrtvých na nějakých 300 stránkách nepřišlo nijak divných. Ale tady mi vyvstává v hlavě otázka, jestli jsou ti Japonci normální. Nebo jestli je normální autor. Byla to první knížka, co jsem od něj četla, ale asi taky na dlouhou dobu poslední, přišlo mi to dost o ničem, ale takovým zvláštní způsobem. Ne blbost, v té knize něco je, ale to něco není pro mě, neumím a nechci to hledat.
A jak tak koukám na hodnocení, zase jdu proti proudu :-)

Clare.
18.10.2016

Celkově působí dobrým dojmem. Někomu může připadat depresivní (jako trochu i mě). Ale konec je zajímavý, možná malinko zavádějící, ale mě se takové konce líbí. Je to psané zvláštně, jakoby přeskakovaně, ale později si člověk zvykne. I filmová adaptace ujde (no kniha je stejně lepší). Já jsem jí měla jako povinnou četbu. Z nějakého důvodu jsem si ji vybral jako první...a asi jsem udělala dobře.

Ale pokud zrovna máte špatné období (nálady, špatné vztahy...) tak ji radši nečtěte. Občas na vás hodí hrozně negativní myšlenky a budete nad ní až moc přemýšlet.

wiiolis6698
06.10.2016

Příjemně melancholická, poslouchala jsem kdysi audio knihu co jsem si zcela náhodou půjčila v knihovně, protože mě zaujala obálka. Jenom jsem teda nečekala o čem bude a docela mě zarazilo když se tam začalo čím dál častěji objevovat scénky ohledně sexu, což nebylo úplně to co jsem hledala. Ale jinak za mě doporučuji.

Magdalen
02.10.2016

U mě osobně velmi záleží nejen na momentální náladě, ale i na dlouhodobějším rozpoložení ve kterém zrovna jsem, když vybírám knížky, co budu číst. Norské dřevo jsem na poprvé nedočetla, byly prázdniny, veselý a slunečný a já se k tomu neměla... Ta kniha je prostě příliš melancholická na to, abych ji četla v létě. Dočetla jsem ji před pár dny znovu, zhltla jsem ji během 4 dnů, protože mi naprosto padla do mých aktuálních myšlenek. A je nádherná... Murakamiho styl psaní mě pohltil už dávno, teď cítím, že potřebuji víc jeho knih. Poetika naprosto všedního města, naprosto všedního života, že už nic mi teď nepřipadá stejné jako předtím... Velmi pravděpodobně si ji přečtu ještě jednou. Rozhodně doporučuji.


A měla jsem problém - kdykoliv jsem tu knížku četla, měla jsem neskutečnou chuť na všechno jídlo, co postavy jí v průběhu a to třeba ani netuším, co a jak vypadá. :D

Matty
19.09.2016

Murakami se dokáže úžasně koncentrovat na vztahy svých hrdinů, neodbíhá k tématice politické (ač k tomu doba dění svádí) ani mezigenerační (ač k tomu svádí vztah Midory k jejímu otci)… jeho kniha přitom vypovídá jak o situaci politické, tak společenské. Jen jaksi mimoděk.

V centru autorova zájmu jsou mladí lidé hledající ve svých životech stabilní bod. Ti neúspěšní páchají sebevraždu, k níž jednoduše, bez jakéhokoliv zveličování dojde. Někdo zemřel, proč se v tom nimrat, životy ostatních běží dál. Stěžejní pro pochopení hlavního hrdiny (a zároveň vypravěče) je kontrast mezi dvěma dívkami, jež (nejspíš) miluje, mezi dvěma prostředími, kde se každá z nich nachází.

Jenže, jak pochopí i Tóru, život není postaven na jednoduše rozlišitelných opozicích (život a smrt, láska a nenávist). Murakami se cítí jako doma jak ve městě, tak v přírodě, obojí popisuje naprosto nenuceně, jako kdyby se narodil a vyrůstal na dvou místech zároveň a možná proto se mu daří zachytit slovy onen těžko postižitelný prostor „mezi“. Norské dřevo mne nestrhlo, ale rád jsem se nechal unášet Murakamiho plynulým tokem vyprávění, čekaje, kam mne zanese.

V závěru, jež přichází stejně nenásilně jako jiná podstatná sdělení v průběhu knihy, jsem na pocitové rovině rozhodně nebyl zklamán.

baru_h
16.09.2016

Tato kniha mě zaujala ze všech (zatím) přečtených knih od Harukiho Murakamiho nejvíce. Četla jsem jí pomalu, a to jen proto že jsem chtěla pochopit celý příběh Watanebeho život. Potěšilo mě, že hlavní postava byl opět jen 'obyčejný' kluk, který prožívá zapletený vztah s 'přítelkyní'. Celý příběh je sice možná depresivní, ale přesto je to hezké.

Gaeberys
02.09.2016

Kniha vlastně o ničem a přitom toho má v sobě tolik.. Není to čtení pro lidi, kteří čekají, že je kniha bude nutit napínavě otáčet další a další stranu. V knihách z nichž dýchá chladný podzimní opar si libuji, kor když hlavními hrdiny jsou převážně mladí lidé, se kterými se mohu ztotožnit. Přesto mi nějakou dobu trvalo, než si mě ti hlavní hrdinové získali. Teď, po dočtení, je mi trochu smutno a přeji si, abych s hlavními postavami mohla trávit ještě víc času... Norské dřevo je má první zkušenost s Murakamim, a dokud jsem naladěna na jeho strunu, těším se dalším zkušešnostem s jeho díly...

Sourire
02.09.2016

Môj druhý pokus zblížiť sa s Murakamim. Žiaľ opäť neúspešný. A preto možno aj posledný. Po prečítaní tejto knihy som zostala sklamaná. Čakala som od nej oveľa viac a možno práve to bola tá chyba.

Z knihy ide ponurá, melancholická a depresívna atmosféra. Dospievajúci mladík, ktorý toho veľa nenahovorí sa pokúša prežiť vo svete dospelých. Obklopujú ho svojské postavy s najrôznejšimi osudmi, tiež tápajúce a hľadajúce svoju cestu, svoj kúsok šťastia, pokoj. Na druhej strane však veľmi nudný, nezáživný a často predvídateľný dej. Miestami síce prekvapivý - ale podľa mňa možno tak nejak nasilu prekvapivý. Pre efekt.

Kniha o dospievaní, samote, sexe, citoch a smrti. V ktorej som však veľa myšlienok k zamysleniu nenašla.

Agatha84
01.09.2016

Tak jsem asi divná. Po celou dobu čtení jsem čekala,kdy to přijde,kdy začnu být nadšená jako drtivá většina,kdy se něco stane. Bohužel mně autor ani příběh nijak neoslovili. Možná někdy příště.

dark.ma93
20.08.2016

Jedna z mých Top nej knížek. Je to tím, že se hodně z hlavním hrdinou ztotožňuji. Díky Bohu, že existují knihy o dospívajících, kteří jsou vážní, introvertní a se sklony k depresí a trpí samotou. Vážím si knih, kteří popisují dospívání i z téhle stránky.

Marisa
15.08.2016

Příběh plný krásných myšlenek. Chytí za srdce

medvedice3
06.08.2016

Téměř citace ze stránky 93: [Nejde o to], "abychom se deformací, co v sobě máme, naráz zbavili, ale proto, abychom se s nimi vyrovnali. Jedním z našich problémů totiž je, že si nechceme své odlišnosti připustit." A ze stránky 103: "Každý z nás o sobě ví, že má spoustu nedostatků, a tak se snaží pomáhat ostatním a tím i sobě."

medvedice3
06.08.2016

Láska, dospívání, zrání a dospělost, láska.

Markét.t
31.07.2016

Jediné, co mě na knize bavilo, byly některé myšlenky.
Jinak jsem se do čtení musela většinou nutit.

"Smrt není opak života, smrt je jeho součást."

Katerina99
21.07.2016

Asi měsíc po přečtení Kafky na pobřeží jsem se vrhla na Norské dřevo. Musím říct, že se mi do toho moc nechtělo, ale zamilovala jsem se od první stránky. Dlouho jsem z žádné knihy nebyla tak nadšená!
Pozor (spoiler) - poslední kapitola s Reiko mě vyvedla z míry. Nečekala jsem, že se s ní Tóru vyspí. Vůbec se mi to nelíbilo. Vůbec. Rozhodně si to nechám uležet a za nějaký čas si Noruwei no mori přečtu znova. Třeba pochopím, proč to s nimi autor skončil takhle.

Rony311
19.07.2016

Rozhodla jsem se objevit Murakamiho, který je tolik oblíbený. Norské dřevo jsem začala číst a říkala si, že je to všechno nějaké chladné. Dějí se tam zvláštní věci s lidskou psychikou, důležité je téma smrti a mě překvapilo, jak "nijak" to zatím působí. Dokud jsem nepřečetla poslední stránku a neuvědomila si, jak mě kniha nenásilně pohltila a zanechala ve mně spoustu silných pocitů a zamyšlení.

Lector
06.07.2016

Občas sáhnu po knize, o níž nevím vůbec nic. A čekám, co z toho bude. Norské dřevo se stalo jednou takovou.
Příběh mladíka, který má docela dobře našlápnuto, aby se stal hikikamori. ale nakonec se jím nestane, mne mnoho neupoutal. Je to sonda do jedné lidské duše, která nepřináší žádný zvláštní obraz Japonska jako spíše člověka jako takového. Člověka moderní doby, který se utápí v problémech, které ještě před několika desetiletími problémy nebyly, neboť lidé řešili existenční záležitosti.
V tomto příběhu se nalezne nejedna citlivá duše světa, zvláště pak, když je mladší a vnímavější. S postupujícím věkem se mění „optika“, mění se hodnoty, schopnost člověka vyrovnávat se s těmi „nejtěžšími překážkami“. A mnohé se stává banálním, a právě takový pocit jsem občas měl u Norského dřeva…

jiri77
25.06.2016

Krásné čtení o obyčejném studentovi které hledá sám sebe,prožívá první lásky a tragédie.

,,Jako by sis vyjel za nádherného dne na vyjížd'ku po krásném jezeře.Najednou nevíš,jestli je krásnější jezero,po kterém pluješ,nebo obloha nad tebou. ''

Moc krásná kniha.

Elea
16.05.2016

Krásný zážitek, knihu jsem přečetla za jeden den, z řadou názorů a myšlenek se ztotožňuji. Pro mě nejlepší Murakami.

marketaddd
11.05.2016

Krásný čtenářský zážitek. Ztotožňuji se s Murakamiho vkusem přes hudbu a naprosto miluju Norwegian Wood od Beatles ♥ Závěr, kdy se Tóru vyspí s Reiko mi ale přijde přehnaný (Murakamiho tady ovládla jeho pervezní fantazie zdá se)

yxioma
08.05.2016

Moje první kniha od tohoto Murakamiho , silný zážitek , ale pro mě ( i když se nedají srovnávat ) o hvězdičku lepší Rjú Murakami .

Dandy87
23.04.2016

Na stránkách Norského dřeva jsem našla svoji minulost. A ať byla jakkoli skličující, přežila jsem ji, stejně jako Tóru. Někdy je děj našich příběhů navenek slabý, ale o to může být silnější a bouřlivější uvnitř nás. Nemusíme být nutně účastníky války, abychom poznali, jaké to je válčit. Nejhorší boje jsou totiž ty, které musíme vyhrát sami nad sebou.

MissiPippi
22.04.2016

S tímto titulem jsem si trochu spravila chuť na tohoto spisovatele oproti knize 1Q84, přesto mu nemůžu pořádně přijít na chuť. Jako u předchozí knihy tíživá atmosféra, hlavní představitelé jsou opět ztracení sami v sobě. Bohužel s některými myšlenkami a pocity jsem se ztotožnila a měla pro ně pochopení. Najdou se zde postřehy o životě, kterým je třeba dát uznání. Mám to radši ale v té optimističtější formě.

Rozhodně to není čtení na oddych, naopak spíš vyčerpává. Psaná forma není nijak složitá, ale po emoční stránce byla pro mě náročná. Snad i díky tomu, že nedošlo k nějaké velké pointě.

MaKolar
22.04.2016

Moje druhé setkání s autorem. Kniha dosahuje téměř kvalit Kafky na pobřeží. Silný příběh mladého muže, který si pokládá otázku ohledně života, smrti a vztahů. Murakamiho styl je velmi specifický. Není zde úplně patrné, že se jedná o japonský román. Prolíná se v něm doba konce 60. let, studentské nepokoje, hudba Beatles. Doporučuji.

KatyVe
16.04.2016

Přečetla jsem to jedním dechem. Doporučuji.

aronoele
14.04.2016

Norské dřevo jsem četla na doporučení kamarádky, která o té knize pořád tak básnila...
Nevím jak začít s hodnocením - napadají mě slova jako: silná, šokující, překvapivá, napínavá a zarážející... ale i: klidná, milá, poutavá, uklidňující, k zamyšlení... Pro mě to nebyl jen milostný příběh. Nebyl to jen příběh chlapce na prahu dospělosti, který se ocitl v nelehké situaci s láskou a vztahy... Je v tom mnohem víc.
Pro mě je to příběh o životě. O všem, co je v životě důležité a o tom, co je zas malicherné. O lásce a porozumění. O touze a přátelství. I o smrti, která jak sám autor napsal je součástí každého života... Ten západní styl bych autorovi také nevytýkala. Ostatně Tokio je dost kosmopolitní metropole a v knize je ten japonský spirit znát i tak...
Za mě čtyři hvězdičky. Murakami je osvěžující změnou a ráda si brzy zase přečtu něco od něj.

evickakyticka
12.04.2016

Na potřetí, ale přece. Nemohla jsem se v Murakamim najít, ale přece na doporučení se tak stalo. Občas mě přepadne touha číst i jiné než evropské nebo americké spisovatele. Japonci jsou tak jiní. Ze způsobu chování postav jde hned poznat, že to jsou oni. V závěru knihy Klára Macúchová píše, že kdyby měly postavy jiná jména než japonská, vůbec by nemuseli být Japonci. Nesouhlasím. Je mnoho rysů, které jsou jim jedinečné.

Do knihy jsem se zprvu začetla, pak mě moc nebavila, ale nakonec jsem v hlavě nosila příběhy postav, které v knize jsou. Všechny osudy byly něčím zajímavé, poutavé. Prostředí kolejí, sem tam nějaká erotika, sebevraždy, léčebna, propletence vztahů... ano, tohle je Haruki?

Dandy1
04.04.2016

Kniha mě zklamala. Vše se točí jen kolem sexu, vztahů v lásce a smrti. Myslím si, že je určena spíš mladým lidem, kteří začínají žít a řeší si podobné trable.

Valentine
01.04.2016

Murakamiho styl je nepopsatelný. Děj není příliš akční a přesto vás vtáhne a nepustí. Brilantní dialogy, hmatatelná atmosféra a postavy, které pochopíte. Se kterými se možná ztotožníte. A které ve vás něco zanechají.

Lenka.Vílka
30.03.2016

Chtěla jsem autora číst od začátku. V domnění, že se jedná o prvotinu, pustila jsem se do Norského dřeva. Tak doufám, že mě to neodradí, protože mě kniha moc nebavila. Napsáno naprosto dokonale, ale ve výsledku mě nebavil příběh. Tak to zkusím znovu. S autorem to rozhodně nevzdávám, ale tahle kniha za mě ne-e.

ANATS
13.03.2016

Pane Murakami, překvapil jste mě, mile překvapil. To je přesně to, co můžu.....přemýšlení o životě, smrti, hlavní hrdina, který mě byl od začátku sympatický, občas proložené hezky popsanou sexuální scénou....silný, možná až depresivní příběh, který je ale napsaný tak , že je i čtivý...hm...tak zvláštně krásný.
A hlavně od první stránky, se mě ihned rozběhla moje fantazie, a vše jsem si dokázala živě představit, a to mám moc ráda.
Nedokážu popsat pocity, který ve mě tato knížka vyvolala, ale (jak už zde bylo psáno v komentářích), je to srdeční záležitost...díky za takovou knížku :-)

1casper
25.02.2016

Podle recenzí jsem od knížky čekala asi něco víc. Líbila se mi, četla se mi dobře. Tipuju, že mým postpubertálním dětem se bude líbit víc ;-)

LimedkaMikki
22.02.2016

S Haruki Murakamim mám tak trochu osobní problém. Ne že bychom se znali (zajímavá představa :D), ale on nepíše japonsky. Japonská literatura je velmi specifický žánr. Ale ta se moc neprodává. Kdežto Murakami ano. On totiž píše západním stylem.
Spousta lidí tvrdí, že Norské dřevo je dílo odlišné od toho, co píše klasicky. A to je nejspíš ten důvod, proč se mi to celkem líbilo. Je těžké být objektivní, když máte nechuť k autorovi samotnému, ale dílo je to vcelku povedené. Dobře si tam vyhrál s pozadím Japonska i pocity postav. Přesto ale raději zůstanu věrná klasické literatuře.

ZuzziŠ
21.02.2016

Knížku mi doporučila kamarádka, když jsem stála u její knihovny plné Kundery, a ona vytáhla tohle.
Nevím proč.
Celou knihu jsem čekala na nějaké naplnění, které koneckonců přišlo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že autor naplnění, pointu, prostě rozmělnil do ničeho. Spousta japonských znaků bez smyslu a významu.
O všem, o smrti, sexu, škole, vlastních pochybách, a dokonce i o nemastném neslaném hrdinovi se dá psát čitelně.

Natyna3
06.02.2016

Kniha plná zajímavých myšlenek. Začátek mě bavil, střed trošku méně, ale konec byl pěkný.
Příběh na mě působil neuvěřitelně realisticky. Myslim, že kniha je hodně originální.
Přesto jsem od knihy čekala víc.

mila.vesela
04.02.2016

Když jsem knihu začala číst, nebyla jsem si tak úplně jistí, zda se m líbí či ne. Otevřené popisy sexuálních scén mě trochu překvapily, ale na druhou stranu se mi moc líbí naprostá upřímnost hlavních hrdinů. Není to napsané vulgárně, ale moc hezky. Silný příběh, smrt všude kolem a vyrovnávání se sní. Smrt jako součást našeho života, ne jako konec. Kniha je plná individualit a tedy i různých způsobů, jak se se životem vyrovnat a najít si svou cestu.
Teď, po přečtení musím říci, že se mi příběh líbí velmi.

b_boccacci
31.01.2016

Kniha, kterou mě Hurakami zaujal natolik, že si teď chci přečíst téměř všechny jeho knihy a jsem si jistá tím, že všechny budou přinejmenším dobré.

nygmasriddle
22.01.2016

Nádherný příběh.

Nokondisi
10.01.2016

Velmi silná kniha. Myslím, že ve mě bude rezonovat ještě několik dní.

ondrus7957
08.01.2016

Vynikající

anez66
03.01.2016

Perfektní knížka. Teď čtu k maturitě a některá díla mě moc nenadchla. Ale Norské dřevo, no páni. Takhle žít knihou, to jsem u sebe dlouho neviděla. Každému jsem ten příběh cpala a pořád o tom mluvila. Je úžasný.

StrašněHodná
30.12.2015

Omlouvám se za případný spoiler, ale jsem zklamaná, takový brak!
Při vší úctě k panu Murakamimu, tato kniha mne vůbec neoslovila. Hlavní hrdina Tóru se postupně víceméně nechal svést od všech ženských, co se v té knize objevily, včetně stařeny. On životem pasivně prochází s minimální snahou do čehokoli zasáhnout.
Myšlenek, které by mne inspirovaly k zamyšlení bylo poskrovnu, zato vyprávění bylo často samoúčelně vulgární a bez napětí směřovalo k předvídatelnému závěru.

citace:
"Víš, Tóru, co se mi na pornokině líbí ze všeho nejvíc?"
"Nemám tušení."
"Když začíná nějaká sexuální scéna, slyšíš, jak všichni v sále polknou. Všichni naráz," řekla Midori. "Ten zvuk mám moc ráda. Je úplně dojemnej."

ajla5
27.12.2015

Ani sem to nedočetla. Zklamání!

LEGACY
22.12.2015

"People are strange, if you are a stranger" JM

Jak se ukázalo, tato menší psychosonda do útrob "pokroucených" lidských duší je něco víc než jen píseň od Beatles. Jestli je deprese, sklíčenost, no-future-vision, komplex méněcennosti, nebo představy o tom jak by svět vypadal po vašem konci na vašem každodenním jídelníčku, věřím, že si knihu zamilujete a jen tak se ji nevzdáte. Sám za sebe bych můj vztah k této knize přirovnal ke vztahu jaký měl Watanabe ke Gatsbymu - nosím ji neustále sebou v baťohu a když je volná chvíle otevřu ji na libovolné stránce a kousek si přečtu, ............ no a ... ty slova mi zkrátka a dobře berou dech.

Taťka Hraboš
20.12.2015

Nebyl jsem knihou nadšený bez výhrad, ale nakonec jsem jí těch pět hvězdiček dal. Za ten silný příběh, téměř kafkovskou atmosféru i sympaticky pojatého hlavního hrdinu, který si na nic nehraje (a navíc mi byl blízký už jen pro své introvertní založení). Co mi vadilo, byl někdy trochu neobratný jazyk (ale to spíš bude problém překladu) a i bez těch detailně popsaných "erotických" scén by se příběh klidně obešel, aniž by mu to ubralo na zajímavosti.

Jizi
20.12.2015

Audioverze je naprosto otřesná! Nechápu, jak mohl režisér dovolit "hercům", aby takhle přehrávali a učinili z poslechu jinak asi dobré knihy torturu španělskou botou. Už jen volba tří předčítajících je bizarní. Dvě ženské role (Naoko a Midori) mají vlastní představitelky, zbytek knihy včetně dialogů předčítá představitel Watanabeho. A všichni tři jsou shodně špatní. Issová zní jako by stále ještě hrála v Anděl exit, jednom z nejhorších českých filmů vůbec; Jana Stryková mě svým protivným hýkavým smíchem probouzela nutkání s řevem skočit z okna, o jejím absurdním přehrávání a tónu opilé nadržené čtyřicítky, co v baru o to trapněji oč marně loví chlapa ani nemluvě; a Filip Čapka svým přednesem mimo jiné absolutně zabil postavu Reiko, když z ní udělal parodii na perverzní úřednici, ze který se vám otáčí nehty a bezděky skřípete zuby a v závěru přejete postavám jen to nejhorší a sobě to nejlepší: aby to už konečně skončilo! Jako bonus se tu dočtu, že jsou tam dokonce některé scény vynechané?! Až ve mně ta jejich otřesná adaptace dozní, budu muset zkusit knihu v papíru, takhle by to bylo maximálně za jednu *.

Plútarchos
19.12.2015

Norské dřevo (podle jedné skladby Beatles) je další z řady knih o mládí, dospívání, hledání, snech, snaze mladé citlivé duše vypořádat se s životem. Tóru Watanabe, stejně jako Holden Caulfield (Salinger "Kdo chytá v žitě"), Danny Smiřický (Škvorecký "Zbabělci), Jeník Ratkin (Šrámek "Stříbrný vítr") se protlouká mládím, dostává první rány od života, nevyzná se v citech, objevuje lásku a sex a nesrovnává se s cynismem konzumní společnosti. Na můj vkus je Norské dřevo ze všech výše jmenovaných nejpesimističtější, působí až depresivně a beznadějně. Dá se to číst, ale nečekejte od toho víc než temné tápání mladíka v citech, sexu, depresích, samotě. Přitom Tóru není vůbec žádný idiot, on vlastně má spíše smůlu na kamarády a holky, se kterými chodí.
"Svírám sluchátko a rozhlížím se po telefonní budce. Kde teď jsem? Ale je mi už úplně jedno, kde jsem. Nemám o tom ani zdání. Kde to jsem? Vidím jen spousty lidí, jak někam jdou. A já dál volám Midori z místa, které nikde není."

Pixx-73
24.11.2015

Má první kniha od Murakamiho. Hodně se mi líbil styl, jakým je napsána a taky taková ta melancholická atmosféra. Velmi mě bavily rozmluvy a myšlenky hlavních hrdinů.

Šárka_D
19.11.2015

Norské dřevo jsem se pokoušela číst, ale zasekla jsem se někde za půlkou a dál jsem s knížkou nehnula. Po čase jsem si půjčila audioknihu, která mě naopak bavila hodně, přesto mám pochybnosti... Zarazilo mě, že jsou tam vynechané pasáže o sebevraždě Nagasavovy přítelkyně Hacumi a také pasáž o důvodu, proč byla Reiko v sanatoriu. Nejsem si jistá, jak moc se audioknihy oproti originálu zkracují, ale podle mě byly zrovna tohle dost zásadní části knihy, a vůbec nechápu, proč se vypustily...

CarolC
18.10.2015

Moc hezká kniha s úžasným dějem a naprosto krásně děsivou atmosférou. Pro mě se udál nečekaný konec, opravdu jsem s takovým ani trošku nepočítala a stále si vlastně nejsem jistá, jestli jsem ten poslední odstavec dobře pochopila. Občas mi ale občas lezl na nervy Toru.

Kluvo
15.10.2015

Hrozne depresivna, psychologicky velmi dobre rozpracovana pornografia. Murakami je posadnuty sexom a, ako spravny Japonec, jedlom. Obe temy preto neustale rozpitvava. Jedlo nie sice az tak do hlbky no aj z jedenia uhorky s riasami a sojovou omackou spravi prijemne citanie. Celkovo bola kniha naozaj zazitkom s perfektne vykreslenou atmosferou, charaktermi a miestami. Hlavne udalosti ale boli dost jasne citatelne. V podstate ma po tom, co zomrel Kizuki, uz nic neprekvapilo. No aj tak som mal na konci naozaj strasne smutny pocit z toho, ze Toru a Naoko mali na seba len tak malo casu a marne som sa nadejal, ze tomu osudovemu koncu sa nakoniec Murakami nejako vyhne. Nuz, zivot je niekedy naozaj tazky...

Eremites
08.10.2015

Jo. Tohle můžu. Opětovné setkání s mým "starým známým" Murakamim. Otázky, nedokončené odpovědi, silné téma, "obyčejní" hrdinové, co vlastně vůbec obyčejní nejsou.
Mňam.

BUBINA1971
04.10.2015

Kniha mě bohužel nijak neoslovila ani nezaujala.

Zorka
27.09.2015

Norské dřevo je nepochybně zvláštní kniha, která se více než japonskými reáliemi, které mnozí očekávali, zabývá odkrýváním lidského nitra, nedokážu posoudit, jestli ryze japonského. Nicméně nesdílím davové nadšení. Trošku mi vadily opakující se motivy sebevražd, které pro mě příběh posunuly na těžko uvěřitelnou rovinu. Jakoby se Murakami chtěl trošku přiblížit antickým tragédům, které okořenil dávkou erotiky a lehkými prvky pornografie. Za mě zajímavé, nicméně nijak excelentní dílo.

MartiusGray
27.09.2015

Skvělá kniha, skvělý příběh. Vše jsem si díky popisu dokázal představit, osoby, hlasy, těla, pocity, uličky, všechno. Jako bych vedle nich stál. Po dobu čtení jsem jinak uvažoval. Jako bych si říkal, co to žiju za život! Můj život je napsán v knize! To chci! Ty lidi chci poznat, ale vždyť je znám....
Krásný příběh, první kniha kterou jsem přečetl tak, že mi vše zůstalo v hlavě a věděl jsem o co jde. Jako by to byl můj minulý život. Doporučuji

sioux
25.09.2015

Stále kniha, na kterou nemohu zapomenout. Srdeční záležitost.

Long
21.09.2015

Na tuto knihu jsem se těšila a dost od ní očekávala - to je možná důvodem toho, že mě poněkud zklamala. Kniha je to čtivá, srozumitelná a určité pasáže jsou jaksi temně podmanivé, existencialisticky podbarvené. Ale co se týče příběhu a knihy jako takové, až do posledních stránek jsem čekala, zda se ještě něco stane, zda pochopím, proč je Norské dřevo tak dobře hodnocenou knihou. A ne. Asi jsem očekávala příliš mnoho, ale přišlo mi to prostě jako čtení pro teenagery (na čemž samozřejmě není nic špatného, akorát nechápu, proč se kolem toho dělá takový humbuk). Nejsem znalec japonské literatury, ale to, že se touto knihou Murakami vymyká tradici japonského písemnictví, mi nepřijde jako něco zas tak zlomového a úžasného..

DomYume
18.09.2015

Ani nevím, kde mám začít... DNes jsem dočetl knihu "Norské dřevo" a hned v ten den jsem se podíval, ale to spíše ze zvědavosti na stejnojmený japonský film...
Nevím co jen mohu říct... Je mi 20 a sečtělý zrovna nejsem... Murakami mě vtáhl do světa, jenž po vstupu do něj, za vámi zabouchne dveře a nechávás napospas vaší představivosti, vaší hlavě...
Jsou to asi dvě a půl hodiny co jsme tu knihu dočetl, třesou se mi ruce, slzy jsem ke konci knihy držel opravdu násilím... Nemohu tu bohužel popsat všechny své pocity z této knihy...
Jediné, co mohu, je vám říci, že tato kniha se do vás zapíše, ať už ze své veselejší stránky, a věřte, že jsem u této knihy ne jednou vybouchl (ano, vybouchl) smíchy - našla se zkrátka situace v příběhu, která vám vykouzlí úsměv na tvářích... ale taky se do vás může zapsat jako silný a opravdu procítěný příběh... asi žádná kniha v životě ve mně nevyvolala to,c o kniha "Norské dřevo"...
Panu Murakamimu přeji, aby nadále psal takto silné a dechberoucí příběhy a jednou ho musí potkat ocenění , které si zaslouží, ze všeho nejvíce. Děkuji Pane Murakami...

lukazsss
23.08.2015

Dobrou knížku poznám tak, že ve mě vzbuzuje nějaké pocity. Tahle tomu opravdu dostála a celé ty tři dny, kdy jsem ji četl, jsem ležel v naprosté depresi, izolovaný od okolního světa a nic si nedovedl užívat a přece jsem chtěl číst dál a dál a padnout do toho příběhu.
Ani tahle nálada ve mě ale nepotlačila chtivost po přečtení dalších jeho knih.

iz67
22.08.2015

Je to o míjení všech se všemi? Nebo o složkách našich životů: rozum, cit, spotřeba? Čtu Murakamiho na přeskáčku, věci z přelomu století (Kafka, Sputniku, ..) se mi líbí víc. Ale Norské dřevo ( i když mi trochu zavánělo Na jih od hranic, která se mi hodně nelíbila) je fajn věc. A posledních 5 řádek je úžasných. Musel jsem hned zase na začátek.

Makii
21.08.2015

Ani pořádně nevím, jaké z toho mám dojmy. Hlavní hrdina toho moc nenapovídal; bylo to celkově spíš depresivní, než naopak. Každopádně se mi líbilo vylíčení japonských reálií, popisy Tokia, jídel, přírody a taky vykreslení doby (60. léta - revoluce studentů apod.). Je to rozhodně velmi zajímavé počtení.

Ivuska.09
26.07.2015

Jestli Murakami něco opravdu umí, je to popis emocí.

zuzi1162
20.07.2015

Kniha mi přišla perfektní, ale přikloním se také i k těm, kteří ji tu haní. Je to o čerstvých dospělích, prakticky puberťácích a tomu to i odpovídá. Já spíš smekám před autorem, že dokázat tuto problematiku tak věrně popsat. A právě proto mi to přišlo perfektní. U samotných dialogů jsem občas měla chuť se smát a to stějně jako když jedete vlakem a tak nějak bez vlastního přičinění posloucháte rozhovor puberťáků jedoucích na intr. Říkám si, že jejich problémy bych teda chtěla mít, .... ale přesto, jako by v této knize bylo něco víc, jen neumím popsat co.

Skip
05.07.2015

Kecy, kecy, kecy… To mi letělo pořád hlavou při čtení této knihy. Dokonce mi to místy připomínalo i Coelhovu knihu Veronika se rozhodla zemřít, což je teda neskutečně stupidní „dílo“. Nevěřil jsem vlastním očím, co to Murakami plácá. Jediné, co jsem si vůči všem hrdinům přál, bylo, ať si to hodí a nevopruzujou těmi svými vyloženě idiotskými kecy. Norské dřevo je zcela zbytečná kniha o ničem a hlava mi nebere autorovu popularitu. Jediné plus je, že po stylistické stránce, to není špatné, ale to je bohužel všechno.

katiix
23.06.2015

Knížku jsme měli povinně přečíst od učitelky k maturitní četbě. Proto ze začátku jsem knihu četla asi měsíc, jelikož jsem četla pouze, když jsem jela MHD. Když jsem se ovšem do knížku dostala víc, zjistila jsem, že je to jedna z nejlepších knížek co jsem kdy četla. Dokonce první knížka, která mě i rozplakala. Na začátku jsem se bála, že jelikož se to odehrává v Japonsku, že nebudu rozumnět některým věcem, ale vůbec ne, líbí se mi i míšení západní kultury.

Výborně napsaná, úžasnej děj a hned po přečtení jsem si řekla, že si ji musím koupit a přečíst znovu :)

Mayaotzin
12.06.2015

děsila jsem se (po přečtení některýho komentáře níž), že mě čeká mnoho stran čtení o sexu, ale není tomu vůbec tak.

Je to velmi zajímavá knížka. Na jednu stranu je děsně nudná a na druhou se od ní prostě nějak nedá odtrhnout. Ač je útlá, tak mám pocit, že jsem přečetla snad tisíc stran, tolik příběhu a tolik procházek.... je zvláštní, vůbec nevím co si o ní myslet, tak rozporuplnou knížku jsem snad ještě nečetla. Dávám 4*

hroubek
03.06.2015

Norské dřevo je první knížka, ve které jsem se seznámil s tvorbou od Haruki Murakamiho, a nutno podotknout, že lepší knížku na seznámení s tímto japonským spisovatelem jsem si vybrat nemohl. Norské dřevo je zajímavě napsaná knížka, která v sobě má příběh o velké lásce, utrpení, bolesti a nekonečné ztrátě, mezi kterou hlavní hrdina Tóru prochází. Všechno a všichni odchází jen hlavní hrdina zůstává a přežívá. V knížce je dost dobře vykresleno pomíjivost času a vzpomínek. A díky tomuto faktu je pak prosba od Naoko naprosto logická a svým vlastním zvráceným způsobem nádherná. Knížka možná působí depresivně a melancholicky, zvláště v kontrastu s nádhernou japonskou přírodou, i tak lze o ní říci, že má v sobě spoustu pozitiva. V knížce jsem si doslova zamiloval postavu Reiko a její příběh jak skončila v léčebně. Norské dřevo je nádherná knížka, která se mě velmi líbila a jsem moc rád, že jsem si čí přečetl a tím se seznámil s Murakamim.

Anre3
24.05.2015

První knížka od toho autora a opravdu mě zaujala. Určitě si přečtu další knihy. Knížka je zvláštní, zajímavá a pro mě čtivá. Jedna z knih, kterou si určitě budu chtít přečíst znovu.

Artep25
12.05.2015

Nejdřív jsem si myslela ,že to bude něco úžasného,zajímavé popisy ,určitá poetika ,i to ,že je tam deprese mi nevadilo .Říkám si to bude něco .Ale pak šup ,sex ,sex,sex... To ,že to bylo prokládáno ,sexem a rozhovory o sexu ,mně znechutilo .Chápu ,že sex do života patří ,ale nějak mi ho tam přišlo zbytečně moc a když si budu chtít číst o sexu ,vezmu si jinou knihu.Takže za mně ne .Myslím,že může být zajímavá tato kniha pro dospívající ,kteří hledají sami sebe a svoje místo v životě .Ale pro mně to fakt není.

Pawlisman
12.05.2015

Můj první Murakami, poetický, sem tam trochu hluchý, ale to k celkové náladě patří a vše do sebe skvěle zapadá. Trošku zasněné čtení, které celkově dělá Murakamiho originálním a specifickým.

kklepkaa
06.05.2015

Po většinou smutná s okamžiky radosti... přesně jako v životě. Například scéna z porno kina je naprosto nezapomenutelná. Každopádně tahle kniha mě opravdu zasáhla a určitě v budoucnu sáhnu po další Murakamiově knize.

mone
05.05.2015

Murakamiho mám přečteného komplet a tahle je moje nejoblíbenější! Kdyby vypsali dobrý kurz, vsadím si, že jednou jistojistě dostane Nobelovu cenu za literaturu.

Misha11
24.04.2015

Tohle mě dostalo do kolen, vážně. Hned na začátku jsem byla zcela vtažena do děje a na poslední stranu jsem ještě dlouho zírala přes vodopády slz. Minimum postav, Japonsko z mnoha úhlů, pár studentů a jejich rozdílnost, reálný příběh a spousta kávy. Tuhle knížku jsem si zamilovala a patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četla. Něco ve mně nechala a rozhodně se k ní hodlám, moc ráda, vrátit.

Caithlyn
04.04.2015

Smutná, melancholická, milá knížka, co ve vás vzbudí spousta pocitů a do které se člověk prostě musí zamilovat :)

TheCiko5
02.04.2015

Murakami. Autor většinou opěvovaný a pozitivně kritizovaný. Norské dřevo. Kniha, která autorovi vynesla nadlidskou popularitu. Co hodnotit, aniž bych zdvojoval již napsané komenty...?
Snad jen onu lehkost japonského prostředí, ve kterém se děj oderává, snad jen plynulost rozhovorů a komunikace jednotlivých postav, snad jen volně na sebe navazující vyprávění, které by mohlo (i přes kapitolování) pokračovat ještě dvěstě stran a já bych jen nasávat atmosféru a nechal se vodit Murakamiho perem dál a dál...

Pralev
23.03.2015

V sobotu jsem u kávy přečetl prvních sto stran téhle knihy a s překvapením si uvědomil, že mě nijak zvlášť nezaujala; dokonce jsem o několik dní později na autobusové zastávce s hrůzou zjistil, že si vůbec nepamatuji, o čem těch sto stran bylo, jaké jsou v knize postavy a co se během té čtvrtiny knížky stalo... A pak nastal zlom a po relativně nudném začátku popisujícím život na koleji a procházky s Naoko se z Norského dřeva vyklubal opět ten Murakami, kterého úplně zbožňuji. Murakami, který mě nutí si některé věty nebo celé odstavce (nebo i celé stránky) číst znovu, a to nikoli proto, že bych je nepochopil, ale protože ta skladba vět a popisy jsou prostě magické a úžasné. Murakami, který dělá narážky na moje oblíbené kapely, písničky, herce či klasické skladatele. Murakami, při jehož čtení se opravdu často přistihnu, že pokyvuji hlavou. Murakami, po jehož dočtení jsem si šel koupit další knihu od něj.

Fifi15
19.03.2015

Tři hvězdy, ale jen kvůli tomu, že jsou Murakamiho knihy velmi čtivé. Samotný děj v tomto provedení není můj šálek kávy.

makyna96
18.03.2015

Asi nejlepší kniha, kterou jsem za poslední rok přečetla!

helkol
13.03.2015

snad nejoblíbenější kniha vůbec :)

klaudie8483
13.03.2015

nejlepší od tohoto autora !

jarmila6295
02.03.2015

Nádherná kniha, jsem ráda, že jsem jí našla a mohla si jí přečíst!!! Zanechala ve mně skvělý dojem...

Isew
01.03.2015

Norwegian Wood je písnička od Beatles, kterou jsem nikdy neslyšela. Pustila jsem si jí a v hlavě mi stále rezonuje. Je v podstatě jednoduchá, ale nutí k zamyšlení. Jako tato kniha. Poklidně plynoucí děj, který ukazuje složitost a košatost života. Nic není jednoduché, natož život. A o tom je Norské dřevo.

denisa3489
27.02.2015

Srdcová záležitost!

kowalenska.m
24.02.2015

Vážně dobrá kniha. Vůbec se mi ji nechtělo dočíst. Ne kvůli tomu, že jsem se bála konce, nebo že se mi tak líbila. Prostě proto, že se mi nechtělo číst něco jiného. Těžko popsat, ale jsem spokojena. Zaujala mě tahle knížka, a tak to má být. Je zajímavé, jak člověk četl popisy naprosto obyčejných věcí a přesto ho to bavilo a shledával v tom sama sebe. Aspoň já. O Tóru/ovi vlastně nic nevíme a musíme si vystačit s málem. I s malým množstvím postav a informacemi o nich. Ale to k tomu patří :)
Doporučuji :)

miiisaaa
23.02.2015

Kdyby se mě teď někdo zeptal, o čem že to Norské dřevo je, asi bych nebyla schopna ihned odpovědět, pokud někdy vůbec. Myslím, že žádný popis nemůže poskytnout čtenáři přesný obraz. Po přečtení stručného popisu zde na databázi, se mi ani moc do čtení nechtělo... Ovšem to, co mě čekalo bylo báječné. Uchvátilo mě, jak autor vykreslil charaktery postav. Naprosto. Jak jeho popisy dovedou být detailní, přitom stručné a nerušivé... Mám ráda knížky, po jejichž přečtení se člověk prostě ještě na chvíli musí zamyslet...

jana.hud
23.02.2015

Zvláštní, chytlavá knížka. Ač z větší části popisuje smutné osudy hrdinu, tak není depresivní. Naopak. Spíš jsem díky ní přemýšlela, co život přinese pěkného dál.
Hlavní hrdina Tóru byl sympaťák, Midori dobře praštěná.....vlastně všichni byli něčím zajímaví a sympatičtí.

Hanulenka9595
16.02.2015

Slyšela jsem několik rozporuplných názorů mých vrstevníků na tuto knihu, kteří byli velice zmateni a ztraceni. Pustila jsem se do čtení s mírným odstupem a příliš toho neočekávala... následovalo jednoduše "wow". Přesto, jak podivně jsem vnímala onu "obyčejnost" hlavního hrdiny, jak by mě neuspokojovalo jeho trávení času (škola, četba, procházky), jsem cítila závist, že jeho to netrápí, on je se svým časem spokojený, on své místo našel. V podstatě je to depresivní kniha, ze které vyzařuje určitý klid, trpělivost, jistota - pro mě paradox.

Nejdůležitější však je, že jsem se do ní vpila. Všechno mi zahalil Murakami a jeho studentská kolej, senatorium a jeho rozlehlé sídlo někde v horách. Pár dní jsem tam žila, byla to pěkná dovolená.

lisbeth23
16.02.2015

Kniha ktorá sa čítala celkom fajn...sem-tam ma pobavili dialogy, ale stále som čakala nejaký šťastný koniec, ktorý stále neprichádzal....a po prečítaní knihy, som mala mierne divný pocit a hovorila som si že je to fakt psycho kniha :D ....takže asi taký je moj dojem

aannyy
11.02.2015

Zvláštní kniha a i přesto naprosto skvělá. Totálně mě dostala a položila. Závěr jsem obrečela jako u žádné jiné knihy.

Elleniel
10.02.2015

Krásné. Přesto jde cítit vzdálenost japonské kultury, rozdílnost jejich prožívání. Příliš plýtké vyjadřování citů podle mého názoru.

pavel2849
07.02.2015

Stejně jako vždy, když otočím poslední list nějaké skvělé knihy, i u této mi po dočtení útroby svírá tíživý pocit, že něco skončilo, že další takový příběh znovu neprožiji. Mám nutkání procházet stránky a dokola pročítat své oblíbené pasáže a tak alespoň na chvíli ten příběh trošku natáhnout. Chci toho zažít víc s potrhlou Midori. Poslouchat melodie vycházející z kytary Reiko. Usmívat se nad Nagasawovou žifotní filozofií. Dál kráčet cestou Tóru Watanabeho, v němž vidím tak moc ze sebe samotného...

Příběh je to plný erotiky, deprese a především smutku. Jenže ve smutku se mnohdy skrývá spoustu krásy a tato kniha byla nádherná.

MachineGirl
04.02.2015

Nádherná kniha. Film jsem ještě neviděla, ale myslím, že jeho knihy jsou nezfilmovatelné...

Bar16
02.02.2015

Zvláštní kniha. Nemohla jsem se pořádně prokousat začátkem, poté už se četla lépe. Příběh zajímavý, ovšem vyprávění bylo pro mě trochu nudné. I přesto knihu hodnotím pozitivně, protože ve mě po přečtení poslední věty zanechala zvláštní pocit.

sadamek
31.01.2015

Zpočátku ve mně kniha vyvolala neudržitelné soucítění až podobnost hlavního hrdiny s mojí osobou. Pojítko bylo především věk, bydlení na kolejích a pocit, že je sám úplně obyčejný. Samozřejmě se ale v několika aspektech rozcházel. Kniha na mě působila obyčejným dojmem. Ve čtení mě poháněly psychologické rozbory postav. Lehké erotično v knize nebylo na škodu. Však kniha je situována z prostředí studentského života. Opuštěné středisko sanatoria na mě udělalo dojem.
Těšil jsem se na rozbory tradic Japonska. Kupodivu na toto téma vůbec nedošlo. Jedná se spíše o americký román s přikreslenými prvky země zapadající slunce (saké, jídlo v podobě nudlí, politický režim). Příběh do mého života určitě nějaká moudra předal a to je hlavní. Užil jsem si to.

dva.v.1
30.01.2015

vynikající kniha !!

Kris@
23.01.2015

Výborná kniha, vzbudila ve mě mnoho rozporuplných pocitů. Ještě úplně nevím, jaký je můj finální názor, na ten si budu muset ve své hlavě ještě pár dnů/týdnů počkat. Hlavní postava mi připomínala plynoucí řeku, která míjí nezapomenutelná místa. Na konci jsem doufala, že se dozvím trochu víc, ale asi i to byl autorův záměr.

Adam01
07.01.2015

Krásná knížka. Jen poznámka: Knížka je opravdu plná erotiky. Proč, to si každý čtenář asi udělá názor sám. Za mě 4 z 5 ! :)

laydee
01.01.2015

Jeden z mých oblíbených autorů. Jeho knihy vás chytnou a nepustí. Přečetla jsem ji jedním dechem a uronila jsem i slzu :-)

cucíno
15.12.2014

Moje první kniha od japonského autora. Murakami je opravdu zajímavý spisovatel, ale každopádně jsem řádky hltal jako nenasyta...

aktak1203
09.12.2014

Knihu se snažím už rok přečíst a přijde mi, že jsem alespoň v polovině a ejhle dostala jsem se teprve na 25.stranu. Asi jsem autora nepochopila, ale něco tak příšerně nudného jsem nečetla už dlouho. Po roce knihu odkládám a možná to někdy ze zoufalství zkusím znovu, ale teď určitě ne.

bezknihnic
22.11.2014

Jak ji začnete číst, už ji nepustíte z ruky. :) jen nedokážu říci, čím je tak skvělá..

paja0761
20.11.2014

Moje první zkušenost s tímto autorem...a rozhodně ne poslední! Kniha ve mě zanechala stopu a bude chvíli trvat než se mi všechny její myšlenky uleží a utřídí, abych o ní mohla říct něco smysluplného.

verunali
14.11.2014

Zvláštní, smutné, působivé, geniální. Tahle kniha mě fakt dostala. Přečetla jsem jedním dechem. Ráda si přečtu i další veledíla báječného japonského autora

Air15
12.11.2014

Moje první přečtená kniha od Murakamiho. Hodně jsem se bál, že budu mít problém pochopit japonského autora, ale obava to byla zbytečná. Je to pár hodin, co jsem to dočetl a pořád na tou knihou musím přemýšlet. Všechny postavy jsem si oblíbil a i když jsem měl občas chuť zatřást s Tórů a zakřičet "Prober se! Dělej něco!" tak jsem svým způsobem chápal jeho pasivitu. Určitě si od autora ještě něco přečtu, ale ne hned, teď budu muset Norské dřevo v sobě nechat trochu vstřebávat a k tomu si budu pouštět něco od Beatles.

Anibag
12.11.2014

Velmi čtivé. Líbilo.

janasim
10.11.2014

Norské dřevo je prvni kniha,kterou jsem od Murakamiho četla. Ráda jsem si ji přečetla,ale nyní nedokážu říci,jestli mě nalákala na další autorova díla. Nevím,jestli jsem v tomto příběhu viděla více smutku nebo naděje. Každopádně o sexu se tu na mě psalo až moc otevřeně.

sBety
10.11.2014

Sex, smrt, sex, smrt, sex....


Čtivé, ale zvláštní.

jakub9312
05.11.2014

Magická kniha.

Můj seznam knih k přečtení je téměř nekonečný a proto si nemůžu dovolit číst knížky podruhé. Jednou, časem, po dvaceti letech, abych měl odstup a mohl s letitými zkušenostmi porovnat zážitek ze čtení, možná. Nyní, ale ne. Norské dřevo je jiné, přestože jsem ji četl přibližně před pěti lety. Láká mě. Láká mě hodně.

„Nikdy se nelituj. Lituje se jenom póvl.“

„Byl mnohem sečtělejší než já, přitom ale nikdy nevzal do ruky knihu, jejíž autor byl po smrti míň než třicet let. Říkal, že takovým knížkám nevěří.
‚Neříkám, že by současná literatura byla špatná. Prostě se mi jen nechce zaobírat se čtením něčeho, co ještě neprověřil čas. Život uteče i tak dost rychle.'“

Farao
28.10.2014

Kniha byla pro mě bohužel velké zklamání. Při čtení jsem měl chvílemi dojem, jako kdyby tu knížku snad psalo 10leté dítě, hlavně když se jednalo třeba u popisování okolí atd., ale pak mi došlo, že je japonština ve svém duchu psaní trošku strohá oproti češtině, takže tohle jde i na vrub překladateli, že se s tím lépe nepopral. Z knihy bylo ovšem patrné, že autorova silnější stránka je hlavně v čistých dialozích. Postavám ovšem chyběla nějaká větší psychologická hloubka, dějová linie žádné složitosti na zmatení čtenáře ve své zápletce nenabídla, a tak si knihou bez problému projdete od začátku do konce a nemusíte se bát, že byste něco nepochopili. Mě právě tohle naopak strašně nudilo. Ani autorův pokus pomocí Norimberského trychtýře čtenáři vysvětlit, že smrt je prostě součástí života, mě nenadchla. Když to hlavní hrdina zopakuje asi potřetí v krátkém sledu, tak už pak máte strach otočit na další stránku, protože už vidíte, že to tam bude po čtvrté.

Shrnuto: Kniha má největší přínos hlavně pro dospívající mládež věkově kolem střední školy, kterým může pomoci trochu otevřít oči na cestě do života. Díky nenáročnosti četby je také kniha vhodná pro kohokoliv, kdo nehledá něco příliš k zamyšlení či psychologické drama. Kvůli neobratnému překladateli se mohou některé pasáže knihy možná hůře číst a trošku chybí větší dějový spád, ale to je asi tak vše.

zuzurana
20.10.2014

Knihu som si pozicala od kolegyni. Chcela som vediet, co je to za autora a akym stylom pise. Prekvapil ma, myslela som si ze kniha bude o nicom. Ale bola dobra. Trosku viac samovrazd na moj vkus, ale nevadi. Nedavam plny pocet hviezdiciek, lebo tento autor nikdy nebude mat na mojho oblubeneho autora - Adlera Olsena.

Takisto ma zaujala tematika z psychiatrickeho tematu. Plus aj to, ze je tam mnoho veci na zamyslenie. Nie je to jednoduche citanie, pri ktorom ctenar vie, co bude na dalsej stranke. Proste sa mi pacila.. Skoda, ze Naoko zomrela, celu knihu som verila, ze sa s tym chalanom da dokopy.

gingere
05.10.2014

smutné, působivé, vzrušující, bavila jsem se i plakala.. je dobře, že potkal Midori!

alef
22.09.2014

Páni! Murakamimu skláním hlubokou poklonu, po dočtení jsem sotva popadala dech.

Murakamiho cesta do hlubin lidské duše byla naprosto dokonalá ...od prvního řádku do posledního slova:

"Obraz studny, kterou jsem na vlastní oči nikdy neviděl, je ... v mé hlavě nesmazatelně vypálen. ... To jediné co o studni bezpečně vím, je, že je strašlivě hluboká. Tolik, že ani není vidět na dno. A tak je ta díra až po okraj plná tmy Husté tmy, která vypadá, jako by ji navařili ze všech temnot, co jich na světě je."

"V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnají, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že se těm nedobrejm nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek:"

Dixinka
18.09.2014

Hodnotím, tak jak hodnotím. Bála jsem se popisované samoty mezi mezi všemi. Vím, že je to vážné téma dnešních dnů a proto ten pesimismus.

Evikju
16.09.2014

Nebudu lhát, nebudu si na nic hrát. Okouzlil mě. Toru mě dostal..od začátku jsem netušila co mě čeká a prakticky celou knížku se to nějak zvláštně táhlo, ale táhlo se to s napětím co bude dál. Čtenář nevěděl a doufal. Na této knize si velmi cením i toho, že zde psal o smrti a já přitom vůbec nebrečela, nelitovala..bylo to vážné, ale pojato s lehkostí. Díky Murakami za knihu na, kterou budu vzpomínat..

Koňadra
08.09.2014

Môj druhý pokus zblížiť sa s Murakamim. Posledný. Asi mi niečo chýba v mentálnej výbave. Celé mi to prišlo ako kalkul pre efekt a zaujatie.

wiix
06.09.2014

Ostala som v úžase! Aj keď viem, že Murakami je pán pera a jeho príbehy sú vždy bomba, hĺbka Nórskeho dreva a charakter postáv budú vo mne ešte dlho rezonovať. Prečítala by som si to hneď znova...

TerkaM
04.09.2014

Sice jsem ji četla tři týdny, za což se stydím, ale to nic nemění na tom, že se mi moc líbila a určitě stojí za přečtení. :)

Yunnan
28.08.2014

Ach Haruki Haruki, co jsi mi to zase udělal...? Napřed Kafka a teď Tóru :o)). Nemá smysl zde opakovat to, co už mnohokrát a lépe napsali druzí čtenáři. Pro mne dokonalé. Stýská se mi po Tóruovi, Naoko, Midori a Reiko...

bookemma
25.08.2014

Tak tahle kniha ve mě zanechala opravdu zvláštní pocity. Každopádně na ni jen tak nezapomenu a doporučím ji všem, kteří budou pochybovat. Rozhodně si ji přečtěte. Stojí to za to!

11zuzik
21.08.2014

Zajimavá kniha.

Valyk
14.08.2014

I když Tóru skoro nemluví, přesto je jeho prostřednictvím sděleno mnoho. Psychologie postav je v tomto Murakamiho vynikajícím díle úchvatná. Sex, který je propleten (přímo i skrytě) do mnoha různých situací, není zdaleka nespoutaný, jak se popisuje zde v "přebalu" knihy, ale spíše syrový, nedozrálý, avšak o to více horečnatý. Norské dřevo je kniha přesně určená těm, kdo hledá zamyšlení, neotřelé životní postoje, svobodné, předsudkem nezatížené o to však složitější životní cesty. Životům hrdinů zjevně chybí pevné vnitřní body, což je na jednu stranu osvobozuje, ale zároveň vnitřně ničí.

verulaj
07.08.2014

Japonsko mě nepřestává fascinovat a překvapovat. Krásně popsaná nálada 60. let v Japonsku a možná nejen v Japonsku. Děj strhující, nepředvídatelný a reálný. Věřím, že to není poslední kniha od tohoto autora a myslím, že i ke knize samotné se jednou vrátím.

Sabula
06.08.2014

Tahle kniha si mě okamžitě získala. Hltala jsem ji stránku po stránce. Svým způsobem zcela ojedinělá a velmi psychologicky založená. Jedná se o perfektní a nepředvídatelný děj plný nečekaných zlomů. Kombinace studentského života, lásky, sebevražd a nezávazného sexu zní sama o sobě zajímavě. Nemám slov, všem můžu vřele doporučit. Pro mě první kniha od Murakamiho a ani zdaleka poslední, obrovský potlesk !

juckey
29.07.2014

Jsem mile překvapena. Murakami protentokrát odhodil Marquezovské prvky a ejhle, čtenáři a chvála se jen hrnou. Je to zvláštní, protože mi Norské dřevo a jeho ostatní knížky nepřijdou moc schopné být spolu srovnávány, takže se neodvažuju říct, že například Kafka na pobřeží je horší než Dřevo. Jakože stejně si to nemyslím, ale opravdu to není správné říkat.
No. Watanabe je vážně chudáček tak sympatický, až místy křičíte: "Kopni Naoko do krku, ty troubo," a pak litujete, že to neudělal, třeba by se z toho šoku probrala. Otázka za zlatého bludišťáka: Japonci a sebevraždy, to pokračuje i dodnes? Jsem myslela, že to skončilo po druhé světové válce..:O No neva. Nasajte atmošku 60. let, pornokin a suši restaurací a poslechněte si něco od Beatles!

chamyl
17.07.2014

Zajímavý japonský exkurz do hlubin študákovy duše. Přestože v něm v podstatě neopustíme Tórovy myšlenky, odehrává se před námi nevšední příběh tří dospívání, hledání svého místa na světě i vyrovnávání se životem jako takovým. Každá z hlavních postav je přitom jiným způsobem zvláštní a tak i leckdy lehce nečitelná. Kromě japonských reálií se ovšem jedná o směs pocitů, úvah i zážitků, jaké bezpochyby propukají u lidí v tomto věku kdekoliv na světě. Byla to moje první knížka od Murakamiho a určitě si mě svým stylem psaní navnadil na svá další díla.

makovec.h
30.06.2014

Než jsem knihu otevřela, tak jsem z jednoho zdroje měla informaci, že je super, a z jiného zase, že vlastně ani není až tak dobrá a těžko říct, jestli stojí za ty hodiny, které u ní člověk stráví. Nakonec to podle mě byla střední cesta těchto dvou názorů. Kniha je jiná než většina ostatních, má zajímavý příběh s náladou, se kterou jsem s v knize snad ještě nesetkala. Ač je jiná a ve skutečnosti vcelku depresivní, po celou dobu jsem žádný pocit deprese neměla a stále jsem si dokázala udržet svou naději, že má smysl jim fandit, protože všechno dobře dopadne. Samozřejmě neprozradím, jak to teda vlastně dopadlo a jestli má naděje nebyla pouze planá :). Každopádně věřím, že kniha stojí za přečtení, i když ne kvůli novým nebo hlubokým myšlenkám nebo snad příběhu, od kterého se nedá odpoutat, ale pro tu atypickou náladu a takový jiný pohled na svět

Nele
28.06.2014odpad!

Knížku jsem si půjčila plna očekávání, ale nepamatuji se, kdy jsem naposledy byla tak MOC zklamaná. Vůbec mne to nebavilo, ani děj, ani "zápletka", ani filozofování, ani milostné scény, ani se mi nezdála dobře napsaná. Tahle knížka asi není pro starý...

Fairiella
19.06.2014

Podle mě příliš přeceňovaný Murakamiho titul. Neříkám, že je to zajímavá knížka, ale rozhodně mě netáhla tak jako např. Kafka na pobřeží nebo Hard-boilded Wonderland.

Eryl
18.06.2014

Po nadšení mé kamarádky jsem se na knihu s nadšením vrhla, ale ... Jak to jen říct? Když jsem ji četla, bylo mi jasné, že je to opravdu dobré a hluboké dílo a že autor si zaslouží všechnu chválu, ale ... Jak to jen říct? Mezi mnou a knihou se nenavázalo asi dost silné spojení, nebo jsme si prostě nepadli do noty. Pro mě tahle knížka prostě napsaná nebyla, ale určitě ji všem vřele doporučuji.

k_j
18.06.2014

Tak nevím, abych byla upřímná, nesdílím z Norského dřeva zde převládající nadšení. Po přečtení komentářů jsem se na knihu velmi těšila, ale teď jsem spíše zklamaná. Zkrátka jsem očekávala víc, než mi kniha byla schopná dát (nebo já schopná z ní přijmout). Každopádně neodepisuji Murakamiho ze svého seznamu autorů a rozhodně dám šanci jeho dalším knihám.

DanielKubisa
16.06.2014

K téhle knize jsem se dopracoval ve chvíli, kdy mi ji každý předkládal. Co jsem tak vyrozuměl, téměř každý se k Murakamimu dostal právě přes tuto knihu. Každý ji chválil a nešetřil expresivními výrazy. Za sebe musím říct, že je zklamáním. Jako první knihu jsem od něj přečetl Kafku na pobřeží, dále 1Q84 první dvě části. Tohle je nic. Kniha nemá žádný spád, zápletka mi přišla nudná a nedočkal jsem se ani pěkných sexuálních scén. I přes tato negativa, miluju jeho styl psaní a proto se pro mě kniha zdála snesitelnou.

Ladydwarf
14.06.2014

Tak tahle kniha mě vtáhla do děje a nepustila mě až do konce. Moc mi sedl i styl psaní. Je to moje první kniha od tohoto autora a věřím, že nebude ani poslení.

oXide
02.06.2014

Jasně, Norské dřevo je zajímavou a hlavně poutavou knihou. Asi stejně tak, jako sám autor. Myslel, jsem si, že lepší knihu od Murakamiho asi už číst nebudu (dokud se mi do rukou nedostala Kafka na pobřeží) a proto bych dílu dal hodnocení 4/5. Ovšem s odstupem času mi pomalu docházelo, s tím, jak prvotní nadšení opadalo, že příběh není až tak originální, ale je zpracován poutavě a o to asi jde především. Nechtěl jsem srovnávat, ale v rámci autora si to myslím mohu dovolit.

V porovnání s Kafkou na pobřeží je Norské dřevo chudé (okolní svět, postavy) a proto si myslím, že 3/5 je odpovídajících.

Shampoo
22.05.2014

Pokud je pravda, že se pan Murakami opírá o svůj životní příběh, je tahle knížka ještě o něco silnější zážitek.
Každopádně výborná kniha a pokud jste přemýšlivý čtenář nemůže vás tahle zvláštní "romance" urazit.

tlllk
21.05.2014

Japonsky Matkin, ale dostal ma, audiokniha bola fantastická, idem pohľadať písmenkovú verziu a dám si repette.

škoda len že sa mi nedostalo do rúk pred 20 rokmi,

Rizek75
19.05.2014

Zajímavý příběh, čtivý, ponurý, s psychologickým exkurzem do nitra všech postav. včetně jejich přirozených sexuálních potřeb (v přijatelné míře).

Aneleh
16.05.2014

Velmi hluboká a kouzelná kniha, nádherně se čte. Vtáhla mě do děje tak, že jsem všechno velmi prožívala, postavám jsem rozuměla a cítila s nimi. Trochu moc smutná, ale ukazuje život takový, jaký je nebo často může být. Je to jedna z knih, která myslím na každého silně zapůsobí a nikdy na ni nezapomene. Murakami je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, jeho knihy nejsou jen příběhy, ale pravdivé analýzy života a citového života postav.

adorjas
13.05.2014

Moja prvá kniha, ktorú som si kúpila z prvej brigádovej výplaty v živote a nikdy na ňu nezabudnem. Prvá kniha od Murakamiho, prvá kniha, ktorá ma vtiahla do jeho sveta. Odporúčam najviac každému a možno po prečítaní knižky začnete mať radi aj Norwegian Wodd od Beatles :)

VercaLukasova
11.05.2014

Norské dřevo je moje první kniha od Murakamiho. Musím říct, že jsem z ní naprosto nadšená. Nedokázala jsem předvídat, jakým směrem se děj bude odehrávat, o to víc mě překvapila jedna zásadní událost, která mi vyrazila dech a velmi dlouho jsem ji rozdýchávala. Myšlenkové pochody hrdinů také stojí za povšimnutí. :)

dalia1769
06.05.2014

Moje první kniha od Murakamiho mne určitě inspirovala k tomu, že se poohlédnu po dalších. Čekala jsem poměrně odlišnou mentalitu postav, ale musím říci, že kromě některých zmiňovaných exotických jídel mi celý příběh, postavy i jejich myšlení připadaly nám velmi blízké. Toru je férový, čestný kluk, který byl přes své mládí konfrontován s několika tragickými událostmi, přesto příběh nepůsobí vůbec depresivně, právě naopak. Čtivý vyprávěcí styl včetně zdánlivě "nadbytečných" detailů umožňuje se do knihy opravdu ponořit a prožívat příběh spolu s postavami. Pouze postavu Naoko pro mne bylo obtížné si oblíbit, jako by si ani nevážila toho, kolik má kolem sebe lidí, kteří jí chtějí pomoci, a spíše je využívala...

Juicyk
02.05.2014

Tak nějak nevím, co k téhle knize napsat.
Na jednu stranu mě opravdu zaujala - jiné prostředí, zajímavý pohled do "nemocných" duší, netradiční osudy hlavních hrdinů a snaha autora poukázat na rozdílné emotivní pochody v našich myslích.
Na druhou stranu mi chvíli trvalo, než jsem se dokázala s knížkou tak nějak sžít a pořádně se začíst, osud Naoko mi byl tak nějak od začátku téměř jasný a navíc některé myšlenky hlavních hrdinů mi přišly opravdu naivní až nereálné (nebo možná spíš moc podrobné?).
I tak ale dávám 4 hvězdičky, dala bych spíš 3 (lepší průměr), ale za hezké popisy okolní přírody, díky kterým jsem si připadala, jako že tam právě stojím, si tu další hvězdičku zaslouží :)

katadob
26.04.2014

Na mňa dosť depresívna.

TheMajkee
26.04.2014

Moje prvotina od Murakamiho. Mám trochu rozporuplné pocity, protože knížka sama o sobě je napsána velmi osobitým stylem, ale hrozně dlouho trvá než čtenář pronikne do děje a začne ho nějak komplexně chápat a vnímat. Slabinou Norského dřeva je však určitá distancovanost od reality, chvílemi to působí až moc neuvěřitelně a nereálně, což je škoda. Ale pasáže, které popisovaly takový ten běžný život studenta v Tokiu působily fakt příjemně a civilně a díky nim se mi podařilo proniknout pod povrch celého příběhu. Narozdíl od většiny čtenářů mi naopak knížka nepřipadala nikterak depresivní - upřímně, čekal jsem tu depku daleko větší.

opic 12
24.04.2014

Jako první sněhová pokrývka,jako podzimní vuně spadaného listí,jako jarní deštík v korunách stromu,jako letní bouřka v dálce,jako příjemné lechtající paprsky slunce,jako vítr co pohrává si se záclonou...

Pocitově,příjemně,přátelsky.

Někdy vesele i pochmurně,tak přeci uplně - smutnokrásně.

kaliope123
14.04.2014

Tak nějak nevím - příběh sám o sobě je silný, místy depresivní, místy úsměvný, ale osoby v něm mi připadají tak strašně vzdálené obyčejnému životu, odtržené od společnosti, že po přečtení ve mě zanechaly jen trpkou příchuť jakési vnitřní zlosti. Těch životních tragédií je až příliš, psychicky vyšinutých lidí příliš mnoho - prostě spousta zmaru a neschopnosti vyrovnat se sám se sebou a postavit se životu čelem. Možná jen nejsem ten správný čtenář pro tento druh knih.

laydee
10.04.2014

Skvělá kniha! Trvalo mi než jsem se do knihy pořádné začetla, ale rozhodně jsem nelitovala. Měla jsem po dočtení knihy smíšené pocity, ale rozhodně ji doporučuji :-)

antonio22
09.04.2014

Román z prostředí japonského Tokya, vysokoškolských kolejí a horských sanatorií…zřejmě každý, kdo podobná místa zažil, si díky knize vzpomene na už téměř zapomenuté vzpomínky z minulosti. Ovšem tahle místa nejsou středobodem knihy.
Středobodem je nitro studenta Tórua. Tóru je velmi citlivý mladík, který ale stále zůstává člověkem, žádnou dokonalou bytostí!!! - studentem vysoké školy, takže si doplna úžívá trojlístek – pitky, sex a rokenrol. Na druhou stranu ho ale potkávají životní tragédie, se kterými se po svém těžce srovnává.
Podstatnou část děje tvoří Tórův vztah ke dvěma naprosto odlišným dívkám. Tyto dívky, především postava Midori, dávají knize velmi příjemný a zlehčující nádech jinak velmi smutné knihy.

LadySegedin
31.03.2014

Premysleni o zivote a smrti, hledani sebe sama a neustaly skoro monolog hlavni postavy. Vsechno co me zajima a v cem si normalne libuju, ale v tomhle pripade to u me nefungovalo. Cely dej, sel jakoby mimo me. Jsem z knihy hodne rozpacita.. zanechala ve me jenom takovy depresivni dojem a nic vic...

simlenka
14.03.2014

nečetla jsem - poslouchala jako audioknihu a je to pecka. Určitě se k ní vrátím v tištěné podobě

Erica
08.03.2014

Spíše ze zvědavosti, ale stálo to zato. Opravdu autorský styl, který po dvou jeho knihách každý pozná.

Ewinky
01.03.2014

Dokonalost! Lahůdka mezi knihami! Pralinka, která se sladce i hořce rozpouští na jazyku!

pier
26.02.2014

Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem zatím četl. Líbí se mi Murakamiho styl psaní, který do příběhu vtáhne naprosto nenuceně a to bez přehnaných dějových zvratů, s jednoduchou časovou linií a minimem postav. Na druhou stranu je každá z postav velmi osobitá a komplikovaná, což knize i přes strohý děj dodává hloubku a důvody k zamyšlení. Kdybych někomu v krátkosti shrnul její děj, asi bychom se shodli, že depresivnější kniha se bude hledat těžko. Přesto tak na mě vůbec nepůsobila, se čtením jsem záměrně nespěchal a dával si čas na přemýšlení. Myslím, že ji z hlavy ještě nějakou chvíli nedostanu..

LuxLis
17.02.2014

Každá knížka od Murakamiho má svoje kouzlo a neobyčejnou atmosféru, ale Norské dřevo je knížka, která je vyloženě ...krásná.... Smutná, to ano, ale určitě ne depresivní. Pro mě velký čtenářský zážitek.

eLeR
17.02.2014

Moja prvá kniha od Harukiho a hneď po nej sa zaradil medzi mojich obľúbencov. Midori bola famózna, patrí k mojim obľúbeným knižným hrdinom.

Nemesis
15.02.2014

Norské dřevo – mé první seznámení s Murakamim a musím říct, že mě nezklamal.
I přes to, že kniha měla vše, co jsem chtěla, aby měla, těžko se mi hodnotí. Příběh je velmi hluboký, ačkoliv tak nemusí nutně na všechny působit.

Setkáváme se s protiklady v podobě mládí a stáří, života a smrti, radosti a smutku. Asi žijeme v dosti zvláštní době - Mládí touží po smrti, Stáří po životě. Bylo mi smutno, když jsem viděla, jak snadno se mladý člověk odcizí světu, ve kterém žije a jak se snadno vzdá, zatímco starý člověk v posledních hodinách života naposledy vzdoruje smrti. Ukazuje, jak se mladí vyrovnávají se ztrátou. A jak to končí, pokud člověk podlehne tíži…

Přestože mnohdy neznáme nejhlubší pocity postav (nebo jsou všichni vážně tak otupělí?), příběh má velkou hloubku a najdou se v ní zajímavé myšlenky, kvůli kterým kniha stojí za to číst. Myslím, že po knize sáhnu ve chvílích vlastního zármutku, ztráty a touze porozumět postavám příběhu. Možná protože v mém vlastním zármutku porozumí Murakamiho postavy mě. A snad možná o tom je celá kniha, chtít všechny ty postavy pochopit, prozkoumat je a chtít jim rozumět…

Deprese mi kniha nezpůsobila, ale zanechala ve mně takový podivný pocit. Byl takový svět vždy, nebo prostě jen už nemáme co na práci?

Jedna citace nakonec:
„Smrt není opak života, smrt je jeho součást.“

MahulenaK
13.02.2014

Po rozhovoru s Murakamim v Reflexu jsem se chtěla seznámit s některou z jeho knížek. Volba padla na Norské dřevo. Není špatná, ale docela depresivní. Nejsem si jistá, jestli budu chtít číst nějakou jeho další.

Šošana
11.02.2014

Velmi smutný, ale přesto krásný příběh, čtivě napsaný. Ráda si od Murakamiho přečtu další knihu.

Pišingr
10.02.2014

Doznívá ve mně román japonského autora Haruki Murakamiho. Mé představy o něm byly značně jiné a chladnější, než jsou nyní. Román mi lidsky přiblížil Japonce, vždycky pro mě byli tak čistí, úslužní a spořádaní. Vím, že to je klišé. Norské dřevo se odehrává koncem šedesátých let na japonské vysoké škole, zní tam Beatles a lidé spolu neskutečně rádi spí A to je na té knize velmi sympatické. Bohužel je to ale celé o depresi, citech, zraněních, láskách a smrti. Na tak útlou knihu je v ní příliš mnoho sebevražd. Protiklady živelné Midori a křehké Naoko spojuje postava chytrého chlapce Tórua Watanabeho. Laskavý dohled jejich kamarádky Reiko, pětatřicetileté a rozcuchané hudebnice.
Co ty vlastně umíš, Tórue? Co můžeš naučit ostatní… zní mi v hlavě.
Japonské jídlo, rýže, zelenina, ryby… okurka zamotaná v řase Nori a pokapaná sójovou omáčkou. Návštěvy blízkých přátel. Život. Hra na hudební nástroj. Tím, že si přiznáme, že jsme blázni, jsme vlastně mnohem šťastnější než lidi venku.
Za čas bych si rozhodně ráda přečetla od Murakamiho další knihu.

Genji01
09.02.2014

V životě jsem se snad nesetkala s depresivnější knížkou. Všechna ta uzavřenost lidí od okolního světa, všechna smrt a smutek, který po ní přišel na mě hluboce padli. Je úžasné, když autor dokáže napsat knihu, která člověka doslova vtáhne do děje, ať už je jakkoli depresivní, smutná, nebo v tomto případě i mírně zvrácená. Bylo jednoduše úžasné ji číst a určitě si od Murakamiho ještě něco přečtu.

Ninusatko
27.01.2014

Spolu s 1Q84 Murakamiho najlepsia knizka :)

kowikiwi
26.01.2014

Bolo to dosť depresívne, ale malo to svoje čaro.

Market10
14.01.2014

Výborná kniha, ze začátku se mi zdála tak trochu o ničem, ale nakonec ve mně zanechala spoustu zmatených myšlenek. Velmi poutavě a detailně popsáno vše potřebné. Deprese z knihy čiší, téma sebevražd, sexu, lásky... Často jsem Tórua litovala, neměl to lehké, ale myslím, že se se svým osudem vyrovnal poměrně dobře.

Maat
10.01.2014

Asi do poloviny jsem si říkala, co probůh všichni na této knize mají. Pak mě to strhlo a nešlo přestat číst. Sice depresivní, leč brilantně vykreslený milostný příběh. Murakami je výborný.

Skawin
08.01.2014

Murakami tak jak ho známe. Jedna z jeho nejlepších knih. Klade důraz na niterné pocity a podrobně rozebírá charaktery postav. Jako vždy za plný počet bodů, Mistře :-)

evasamankova
08.01.2014

Norské dřevo jsem nečetla, ale poslouchala jako audioknihu. Bylo to mé první setkání s autorem, vždy z vcelku nejasných důvodů jsem se jeho tvorbě vyhýbala. Snad i bála.
Dost těžko se mi kniha hodnotí, protože mám hodně rozporuplné pocity. Na straně jedné to byl velmi hluboký příběh, který v určitých momentech šel na dřeň, do nejhlubšího nitra, ale na straně druhé byl občas tak moc povrchní a obyčejně popisný, a na straně třetí si říkám, že jsem hrdiny vlastně vůbec nepoznala. Tak hluboký příběh a všichni pro mě zůstali až do konce naprostými cizinci.
Je to protikladné, protiřečí si to, ale tak to vnímám.
Mám pocit, že samotné knize bych kvůli všem pro a proti asi dala za 3 hvězdy. Nevím. Každopádně zážitek z poslechu díky výbornému Filipu Čapkovi byl velký.
Hodně ale opravdu hodně depresivní kniha.

simca007
03.01.2014

Knížku jsem nejprve koupila kamarádce, až pak jsem si jí přečetla...a doufám, že ji kamarádka nedočte do konce...opravdu nevhodná četba pro psychicky slabší jedince, ale jinak povedená!

kolmanpeter
11.12.2013

Nedoporučoval bych ji do knihovny oddělení pro lečení depresí . Jinak si tato kníha čtenáře najde , jsem jedním z nich.

wally
07.12.2013

Četl jsem již někdy dávno, ale zapomenul jsem ohodnotit...co jsem ale nezapomenul je fakt, že jsem následně měl asi 2 týdny depku :-)) Dle hodnocení asi dobrý spisovatel, ale není to můj šálek kávy a náš reálný svět nabízí dostatek příležitostí pro propadnutí depresi a nevidím důvod proč bych si ji měl navozovat ještě i při čtení knih.....

Simuše
18.11.2013

Citlivý a zároveň drsný román nejaponského autora... Kdyby postavy neměly japonská jména, nežily v japonských městech a nejedly pokrmy s japonskými názvy, dal by se tento melancholický příběh "našroubovat" na jakoukoli metropoli na světě.
O Naoččině osudu se dozvídáme už po pár úvodních stránkách, což Norskému dřevu vdechuje onu nenucenost a "nedramatičnost", která však skvěle podtrhuje celou atmosféru knihy.
Příběh se jako temná voda líně valí a nezadržitelně spěje k tragickému konci. V té "temné vodě" ale přesto narazíme na zdánlivě neslučitelné prvky, jako je cynismus úderné Midori, nespoutaný život rozporuplného Nagasawi, či spořádanost outsidera Extréma. To vše nám je předáno skrz hloubavého a vnímavého Tórua Watanabe, nešťastně zamilovaného do krásné Naoko.
Sexualita, popisována autorem štědře a bez rozpaků, je přirozeně vetkána do vláken románu a tvoří s ním harmonický celek.
Norwegian Wood od Beatles jemně črtá kulisu a pomáhá navodit tu správnou atmosféru.

Blanchi
17.11.2013

Pokud jsou Japonci takovi, tak to musi byt docela utrpeni tam zit. Vse bylo hrozne depresivni, i kdyz autor knihu napsal perfektne. Vim, ze drzi svetovy primat v sebevrazdach, ale tohle bylo trochu moc...mozna autor nahloucil prilis mnoho jednostrannych aktivit do jedne knihy. pak mse ale neshoduji recenze na jeho knihu...opravdovy zivot Japancu?

dangerita
08.11.2013

Knihy o lásce mě nikdy nebavily, ale tohle setkání bylo jiné. Styl psaní by se dal přirovnat k malbě obrazů a autor to umí výtečně. Navíc doplněno o promyšlené detaily, které atmosféru doslova zhmotňují. I když zde není v podstatě žádný děj, musíte si to vyprávění prostě poslechnout až do konce. Prohlédnou si všechny obrazy, pokusit se porozumět bolesti tam uvnitř. Určitě zvláštní kniha a pro mě ne poslední od tohoto autora.

Harukišfandoš
08.11.2013

Kniha je to výborná.Byl to takový můj malý návrat k ušlechtilým citům a hodnotám u kterých se u Murakamiho děl ztotožňuji.Pokud vám všem jeho knihy něco říkají a osloví vás tak je můj názor na vás kteří jste přispěli jednoduchý a stručný.Jste skvělí lidé.Citově plní, nelhostejní, nesobci a tak trošičku snílci.Můžeme být na sebe pyšní...

marwinmh
27.10.2013

Kniha to nebyla spatna, akorat me neoslovila, nebo jsem ji proste jen dostatene nepochopila natolik abych ji mohla ocenit. Sebevrazdy, psychicke problemy, nedostatecne vysvetlene jednani jednotlivych protagonistu a hlavne ten detailni sex na me neudelalo nejlepsi dojem.

wooloong
05.10.2013

Nebylo to špatné, ale už jsem četla od Murakamiho lepší věci.

Janek
25.09.2013

Temná, velmi čtivá kniha. Ale po četbě Kafky na pobřeží (mé první seznámení s autorem) jako by textu něco chybělo a hodně v něm přebývalo. Příliš mnoho sexu, příliš mnoho mrtvých. Existencialistický nádech, beznaděj a snaha zakořenit - Norské dřevo myslím až dost vypovídá o současné společnosti, o mládí v postmoderním světě. Nejen proto určitě stojí za přečtení.

Benedygtus
25.09.2013

Knihu jsem precetl ani ne za tyden, coz je u me nezvykle kratka doba.
Libilo se mi, jak je to napsany, ze v napjatych situacich neodbehne autor nekam pryc od tematu, ale pekne dokonci celou udalost. Na druhou stranu me zaver knihy zcela rozdrtil, vic nez bych si predstavoval. Zpetne to budu asi hodnotit kladne, ale nyni hodinu po docteni, kdy jsem se konecne probral a kdy jeste citim, jak me uschle slzy svazuji tvare, to je na me opravdu trochu moc.
Vlastne nedopadlo dobre vubec nic a to, ze si ctenar muze domyslet, jak to dopadlo s Midori a hl. postavou, to neni zadna spasa.
Trochu me navic zamrzelo, ze ikdyz to vypravoval s odstupem casu Toru sam, nevratil se nakonec do soucasnosti.

Presto je to velke dilo, ke kteremu se mozna i nekdy vratim, a tuto knihu vidim jako vstupenku do Murakamiho sveta.
Vlastne je to kniha, ktera me totalne/nejvic vtahla do deje. Vsechno, co jsem cetl jsem silne prozival.

DrainYou
22.09.2013

Jak tuhle knihu popsat stručně a jasně? Srdcovní záležitost ! Kniha, kterou jsem si prostě musela koupit, kterou mám neustále u sebe a kterou bych si třeba vzala i na pustý ostrov. Kniha, do které nahlédnu znovu a znovu, abych si oživila jednu z naprosto dokonalých melancholických myšlenek. Opravdu nevím čím si mě tahle kniha tak získala, existují knihy s lepšími, napínavějšími a originálnějšími příběhy, ale tahle kniha má v sobě \"to něco\", co vás k ní neustále táhne zpět. Tak jako lidé s kouzlem osobnosti, nedá se přesně popsat v čem spočívá to kouzlo, ale všichni ho cítí. Jak jsem ji četla poprvé, šetřila jsem si a vychutnávala každou stranu. Hlavního hrdinu (a nejen) nejde nezbožňovat a některé Murakamiho citáty jsou věty, pravdy, které se ke mě neustále vracejí.

pauele
11.09.2013

Moje prvé stretnutie s týmto spisovateľom. Príbeh a štýl písania ma veľmi prekvapil. Ak by som nevedel že to píše muž, tvrdil by som že to nieje možné, že to musela napísať žena. Citlivo napísaný príbeh plný smútku a depresie. Ja osobne som nedokázal knihu "zhltnúť", naopak čítal som ju pomerne dlho, ale o to lepšie sa mi príbeh vrýval pod kožu a ukladal v hlave na premýšľanie. BRAVO PÁN MURAKAMI.

error555
09.09.2013

Knihu jsme přečetl skoro najednou, doporučuji si přečíst. Prostě Haruki Murakami.:-)

lenya
07.09.2013

z této knížky mám smíšené pocity - přečetla jsem ji jedním dechem, byla jsem nadšená, ale chvílemi zhnusená detailně popsanými orgasmy, ejakulacemi a stříkáním spermatu (vím, že o tom knížka není, ale lépe by se mi četla bez těchto detailů). Také jsem měla po přečtení zvláštní pocit samoty, deprese, prázdnoty, smrti... takže číst knihu jen v naprosté emoční pohodě!!! Já sama spadám do stejné věkové kategorie, jako hlavní hrdinové, proto jsem se s nimi částečně ztotožnila a cítila vlastně takové pocity, jako oni... nevím... kniha úžasná, ale nechala ve mně zvláštní pocit - nicméně - nechystám se do lesa oběsit se...

ttommikk
06.09.2013

A stejně už to všechno kdosi kdysi napsal.

„Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek, stesk a úzkost z života i smrti“

vhumanik
03.09.2013

Z téhle knihy jsem byl nadšený stejně jako z předchozí, kterou jsem od něj četl a to Sputnik, má láska. Sice je ta kniha trochu oi něčem jiném, ale Murakamiho rukopis je jasný. Mám asi nového oblíbeného spisovatele.

MorganaE
31.08.2013

Právě jsem si s hrůzou uvědomila, že jsem tady zatím neokomentovala jedinou Murakamiho knihu! A to přitom patří mezi mé nejoblíbenější autory, mám všechny jeho knihy, co vyšly v češtině (a pár v angličtině a francouzštině) a až na jeho poslední román je taky všechny četla. A Norské dřevo je mou srdcovkou.

Kniha mě lákala už svým názvem (protože The Beatles) a od první věty po tu poslední jsem byla unešena Murakamiho úžasným vyprávěcím stylem, který plyne jako řeka a hřeje jako dobrá whisky. Vypravěč tohoto příběhu je stejně jako většina Murakamiho hrdinů neskutečně sympatický a milý. Stejně tak jsem milovala Reiko a rozpustilou Midori. Naopak jsem měla silnou averzi k Naoko, přišlo mi, že své neštěstí přenáší na své okolí a jen ho využívá. Děj této knihy je a není složitý. Může to být prostě vzpomínání studenta, který je rozpolcem láskou k Naoko (minulost) a Midori (budoucnost). Nebo to může být příběh mladíka, který je pronásledován smrtí a je nucen o ní přemýšlet, ač jeho osobně se netýká, ale dokazuje mu, že je součástí života každého z nás, přímo či nepřímo. Život je plný pomíjivých chvil, kdy potkáme pěkné dívky, které nám dají víno, pak nás donutí spát ve vaně a nám nakonec nezbyde než překlenout a spálit za nimi mosty z norského dřeva.

natymau
25.08.2013

Vzhledem k tomu, že Murakami patří již dlouhou dobu k mým nejoblíbenějším autorům, mohu na toto dílo pět jen chválu. Četla jsem ho několikrát a pokaždé jsem byla nadšená. Norské dřevo skrývá fantastický příběh plný dojemných a ušlechtilých citů. Autorovi se zde podařilo napsat milostnou literaturu, která je úplně odlišná od ostatních a nenacházím zde ani špetku kýčovitosti.

anett123
18.08.2013

... And when I awoke I was alone, this bird had flown
So I lit a fire, isn't it good, norwegian wood?

http://www.youtube.com/watch?v=lY5i4-rWh44

Red_Fox
16.08.2013

Když se řekne Japonsko, vzpomenu si na zemi, která je v hodně věcech jiná, než Česká Republika. Ve vzhledu samotných lidí, v kultuře, zvyklostech.. I když každá země je v tomhle originální, zrovna Japonsko pro mě hodně výrazně (Třeba je to těma jejich očima :D). Až jsem si skoro neuvědomila, že i tam žijí studenti, kteří bojují s dospíváním, studiem, celkově s těžkostmi života a řeší problémy ve vztazích a dejme tomu i sexu. Tahle knížka mi pomohla si uvědomit, jak jsme všichni jiní a zároveň stejní a potvrdit, jak se člověk musí rozhodnout, jestli se zařadit do nějaké skupiny lidí a táhnout s proudem a nebo se stát "outsiderem" a být aspoň trochu jiný...
Hodně tomu pomohl vybraný styl spisovatele, četlo se jednoduše a srozumitelně.

Warronika
13.08.2013

No....páááni!!! Upřímě, knihu jsem dlouho odkládala a když už jsem se na ní konečně vrhla, věděla jsem jen, že je to dobře hodnocená kniha. Chvilinku mi trvalo než jsem se začetla, ale pak se to rozjelo. Úplně mě to dostalo. Ještě teď jsem uplně mimo. A dokonce i slza ukápla, a to se mi hóóódně dlouho nestalo!

Ostruzina
13.08.2013

Depresivní příběh, který se četl snadno, protože autor umí dobře vyprávět. Nicméně jsem od tak populární knížky čekala mnohem víc.

Chogori
08.08.2013

Můj první Marukami, takže nemám s čím srovnávat. Příběh je poměrně jednoduchý a do jisté míry i předvídatelný, ale přesto velmi dobře čtivý. Líbilo se mi vykreslení většiny postav, přestože jsem chování některých (no vlastně hlavně Tórua) z nich úplně nechápala. Příběh mě k sobě jaksi přitahoval a na čtení mám moc pěkný vzpomínky. Určitě to nebyla poslední Marukamiho kniha se kterou jsem přišla do styku.

Verrrunka
07.08.2013

Průměrný román, moc mě nazaujal. Kdybych si nepředstavovala Japonce všude kolem, snad bych ani nedočetla. To dělalo knihu zajímavou. Jinak absurdní sexuální scény, místy nechutné. Kniha ve mě vzbudila pocit, že je v Japonsku naprosto normální, že každý druhý kolem spáchá sebevraždu. Myslím, že je to kniha, na kterou brzy zapomenu.

Wichita
02.08.2013

Jedna velká, ale neméně krásná deprese. Prostě Japonsko. Děkuji, Haruki, vrhám se na Kafku.

hladko
26.07.2013

Na to, že se v románu neodehrává nic moc víc, než co se odehraje v životě obyčejného člověka kdekoliv na světě, je Norské dřevo napsáno tak, že se opravdu dobře čte. A to i přesto, že nejsem fanouškem eroticky lazené literatury, spíše naopak, v těchto ohledech jsem poněkud "konzerva", kterou detailní popisy různého vlhnutí, pronikání a sekretů ve čtenářském prožitku často ruší. (z tohoto a mnoha jiných důvodu se ani nehodlám pouštět do žádného z Odstínů čehokoliv) V tomto případě jsem se však dokázal inkriminovanými pasážemi bez větších problémů pročíst, aniž by se mi ironicky přizvedávalo obočí, nebo posměšně křivily koutky úst. V následujících chvílích jsem si totiž musel přiznat, že nahlédl by mi někdo do hlavy v mých dvaceti letech, podobně jako to udělal Murakami mladému Tóruovi, asi by tam našel jeden jediný vachrlatý pilíř, jež podpírá celý zbylý myšlenkový svět a na němž by velkým červeným písmem bylo napsáno slovo jediné: "ŠUKAČKA!". Takže v ohledu hledání autenticity každodenního prožitku lidí stojících teprve na prahu objevování sebe sama zcela chápu důležitost sexuálního fluida, které prostupuje celým románem. A na základě výše uvedených poznatků naopak oceňuju Murakamiho umění z mála vypreparovat mnoho a předpokládám, že se v budoucnu ještě potkáme.

Belatris
21.07.2013

Číst tuto knihu bylo veslovat lávou - dost nepohodlné. Styl upachtěný, unylý a nudný, postavy schematicky podivné a počet sebevrahů komický. V Japonsku je možná počet sebevražd a přístup k nim odlišný než u nás, ale Murakami je vydáván za světového autora, který překračuje hranici Japonska. Nesnáším, když za textem vycítím nějaký komplex, mindrák. V ND jsem měla intenzivní pocit, že si autor vyřizuje účty s těmi, kteří svým pasivním přístupem ke svým problémům ničí lidi okolo. Tóru Watanabe svou pozici průvodce románem neustál - mě jako čtenáře ztratil vcelku záhy a už jsme se ve změti bloudění nenašli. Pohodlně se četlo jen několik posledních stran (příjezd Reiko do Tokia). Kdyby bylo ND povídkou nebo maximálně krátkou novelkou, nebyl by možná výsledný dojem tak negativní. Roli jistě hrají i vysoká očekávání. Čekala jsem víc než jen sem tam příjemně depresivní atmosféru. Postavy mě nechaly chladnou, a to většinou zabije můj čtenářský apetit.
Ale rozhodně se ke knize po letech vrátím. Zajímá mě, jak se čtení promění s odstupem času a hlavně po přečtení Murakamiho esejí Spisovatel jako povolání.

Norimberk
21.07.2013

Krásná kniha. Zatím moje třetí od Murakamiho (Konec světa & Hard-boiled Wonderland, 1Q84) a každá byla kvalitní a přeci tak odlišná od té další. Každý se v této knize na nějakém místě najde.

Ameliii
20.07.2013

Murakami dokáže svým knihám vdechnout tak úžasnou atmosféru. Cítím, že je to moje krevní skupina. V Norském dřevě je možná trochu moc sexuality, zajímavější by asi bylo zaměřit se na ostatní součásti příběhu. Možná se jen autor snažil šokovat, kdoví, ale nálada knihy mě naprosto očarovala.

lucy.sankova
13.07.2013

Sebevraždy, láska, sex, studentský život. A k tomu hlavní hrdina Tóru, tak trochu připomínal hlavního hrdinu z knihy Kdo chytá v žitě. Příjemný příběh s nečekanými zvraty od japonského spisovatele.

Hellou
11.07.2013

Moje první knížka od tohoto autora, přiznám se, že jsem čekala víc, vzhledem k tomu, jak je teď populární :) začátek se mi zdál rozvleklý a nedokázala jsem se tak úplně ponořit do děje, nefandila jsem ani hlavnímu hrdinovi, ani Naoko... ke konci už mě kniha bavila víc, ale nebýt Midori, tak ji ani nedočtu :)

dalimoni
10.07.2013

Má druhá kniha od tohoto autora (po 1Q84 - prvních dvou částech). Kniha plna beznaděje, lásky, smutku, osamělosti, zase naděje, smrti....
Autor má osobitý styl, takový nemainstreamový, jeho knihy nejsou pro všechny. Znám mnoho sečtělých čtenářů, kteří ho prostě nečtou, i když to zkoušeli. Na této knize se mi nejvíc líbí vykreslení hlavních postav, jejich myšlenek, propracovanost jejich vztahů...Samotný příběh je relativně "jednoduchý", ale autor si s ním umí pohrát a vykreslit tak, že mnohé čtenáře zaujme. V některých pasážích této knihy se určitě dokáže najít každý čtenář a to je to, co dělá knihu tak "zajímavou" a nevšední.

Alice Chytra
06.07.2013

Bohužel musím dát jen dvě hvězdy. Ne, že by se mi kniha nelíbila, ale hodně pasáží se mi příčilo. Jedna hvězda je za krásné vyprávění a druhá za promyšlené vztahové postoje a příběh.
Avšak musím říct, proč nedávám více: Protože chování Tórua je velmi divné. Nechce být jako jeho kamarád "dě*kař", ale přitom spís tou a s tamtou a vrcholem bylo, když se vyspal s Reiko.
Sorry velkým milovníkům této knihy, popřípadě hrdiny, ale toto chování mi bohužel neevokuje lásku k chudačce Naoko ani za mák. Když někoho miluji, a láska je ještě mladá (neodehrává se po dvacetiletém vztahu, kdy bych se nedivila, že hrdina má milenku), nespím s kdekým.
Jinak mě kniha vtáhla a byla nepředvídatelná :-)

Pa3k
04.07.2013

Je to zajímavě napsaná kniha, která se dobře čte, kde děj nenápadně plyne. Nejvíc mě bavila Midori, do ní bych se asi taky zabouchnul :-). Vždy jsem se těšil až zase prohodí jednu ze svých úvah a myšlenek. Jen díky ní dávám 4*

pecka02
18.06.2013

Murakami. Mám pro něj prostě slabost. Baví mě psychologie jeho postav, styl psaní, ta zvláštní atmosféra jeho knih, melancholie...Mám pocit, že ať k Norskému dřevu napíšu cokoliv, nevystihne to přesně to, co bych chtěla. Nejde popsat, musíte ji přečíst a procítit.

Ječmínek
18.06.2013

Román milostný a zvláštní. Všichni jsou tak trochu cvoci. Dlouho je to jednotvárné, konec přinese zlepšení.

kofina
12.06.2013

Nebýt japonských jmen a názvů, nepostřehla bych asi, že se to tam celé odehrává. Rozhodně stojí za přečtení!

Dion
10.06.2013

Je to moje druhá Murakamiho kniha a opět nezklamala. Prezentuje nám totiž příběh hodný zamyšlení, hlavně o tom, jak snadno se život může stát neutěšitelným. Opět se hledá smysl bytí i cesta k vlastnímu vyrovnání s minutlostí. Člověk se tak s postavami dovede ztotožnit, přestože je každá jedinečná... Ale to hledání mají společné. Jen ta poslední erotická scéna a většina sebevražd mi připadají trochu nadbytečné.

Skjaninka
09.06.2013

Murakamiho Norské drevo je zatiaľ jeho jediná kniha, ktorá ma nejak extra nenadchla. Príbeh jednoduchý a predvídateľný, čo u Murakamiho nie je tak typické. Práve preto mám rada jeho knihy, lebo nútia človeka premýšľať a dej býva hodne nepredvídateľný, ale u tejto knihy je to naopak. Od prvej do poslednej stránky som čakala na to "niečo Murakamovské" a nedočkala sa. Ale aj tak je to jeden z najlepších autorov súčasnosti.

Firefox4
27.05.2013

První setkání s tímhle spisovatelem a asi mu budu muset dát ještě jednu šanci, tohle nebyl přímo můj šálek horkého saké... Nebo možná lépe číst v mladším věku, možná by na mě zapůsobila víc..

Atuin
22.05.2013

Velmi zajímavý příběh, přesto jsem v něm zaznamenala místy jakousi křečovitost ( což možná bylo způsobeno překladem, nevím, a právě ona způsobila že jsem z původních čtyř sklouzla ke třem hvězdičkám) jakkoliv se vše jevilo plynulé a znělé. Mnoho se dalo předvídat, jelikož jsem měla pocit že jsem o tom četla již nkde jinde,(jinak) nevím, možná za to mohly ty časté odkazy na literární díla s nímiž se hlavní hrdina uměl ztotožnil.

mončičáček
22.05.2013

Moje první setkání s Murakamim a nejspíš nebude poslední. Tóru Watanabe mi byl postupem času sympatičtější čím dál víc, jednu hvězdičku jsem ubrala, protože smrti bylo v Norském dřevě až moc. Ale rozhodně je to kniha, která se zařadí k těm nezapomenutelným a můžu ji jen doporučit. Oceňuju také pěkný doslov, který ledacos vysvětluje...

JitkaJak
20.05.2013

Kniha se sice čte dobře, ale žádné hlubší stopy ve mně rozhodně nezanechá. Nějak nevím, proč by měla. Po přečtení geniálního díla 1Q84 jsem tímhle dílkem zklamaná.

LibriProhibiti
14.05.2013

Dlouhou dobu jsem měla za to, že japonská kultura se dělí na to pěkné staré a Pokémony. Tahle kniha mě přesvědčila, že tomu tak naštěstí není. Nádherné...

JiNny2.3
11.05.2013

Úžasná knížka. Příjde mi, že až na konci mi došlo jak cenná knížka to je. Musím uznat, že je to přesně jedna z těch knížek, která se mi dlouho vrtá v hlavě. Nikdy na ni nazepomenu. Určitě stojí za to!!

Tripedalia
01.05.2013

Wow, úplně jiná kniha, než všechny ostatní, co jsem zatím četla.. Kniha o životě, respektive o tom, že smrt je součástí života.. Já se v některých pasážích úplně našla, ale nemyslím, že je to kniha pro každého, páč je to, jak se říká, "pěkný psycho"..=)

Apophis
30.04.2013

Je to moje 2. kniha od Murakami a musím říct, že se mi líbila daleko více než Sputník, má láska...je sice protkána smrtí, ale i nadějí a láskou...nikdy jsem nic podobného nečetla...

exitus
21.04.2013

Vždycky když uslyším Norwegian Wood od Beatles, tak se mi vybaví atmosféra knihy...krásná kniha, velmi čtivá, dost depresivní tématika, přitom však nějakým způsobem na mě působila příjemně

miasa01
17.04.2013

Syrová romantika, svlečená z kůže bez klišé... je to příběh, který Vás nutí zamyslet se, a to nejen nad láskou...

makn
12.04.2013

Moje první kniha od Murakamiho a od té doby jsem mu doslova propadnul.

pietroaretino
09.04.2013

Vidim to takhle. Velmi rychle, obcas se skripajicimi zuby, jsem to docetl a rekl si: Tohle prodam, to nepotrebuju mit v knihovne, k tomu uz se nehodlam vracet. A pak me napadlo, ze knihu misto prodavani dam o Vanocich sve dceri. Na Vanoce bude mit 17 a pul. To se ji bude libit: dlouhe pasaze o sexu, plno melancholie, hrdina sympaticky samotar, ktery spleen leci whisky....Pro me je tenhle poevropstely Japonec, tedy konkretne jeho Norske drevo, zalezitost nezvratne pomijejici, ikdyz chapu, ze to spoustu lidi muze bavit. Mne Murakami od svych dalsich knih odradil. V knihovne mi zustava Kafka na pobrezi, ale kdovi jestli dam tehle knize tolik casu, jako jsem dal Drevu. Jakmile se mi bude zdat stejne verpankoidni (od slova verpánek cili dokola stejne a stejne), knize se venovat nebudu.

Bublinka78
03.04.2013

Haruki Murakami mne nezklamal, i když Kafka na pobřeží mne uchvátila víc. Možná tím, že byla moje první Z knihy jsem cítila obrovskou osamělost hlavních hrdinů a jakési míjení se. Působilo to velmi melancholicky. V jedné části knihy jsem si říkala, že v Japonsku všichni spáchají sebevraždu - ta četnost sebevražd mne trochu pobavila.

Gizminek
28.03.2013

Krásně, citlivě napsaná kniha, přibližuje japonskou mentalitu a zcela odlišný pohled od evropského. Haruki Murakami si mě touto knihou velice získal.

dobromilnebojsa
26.03.2013

Celkom príjemné čítanie. Bohužiaľ sa mi Murakamiho postavy v jednotlivých knihách zdajú charakterovo príliš podobné. Autor by mohol ubrať na miestami nudných opisoch. Napriek tomu však 4 hviezdy Kafka na pobreží u mňa zatiaľ vyhráva.

Neo1tex
22.03.2013

Tohle byl už několikátý román japonského autora, co jsem četl. Mám nesmírně rád styl, jakým píšou. Po knihách jako Čáry, Autofikce nebo Černý déšť a Moře a jed jsem čekal skoro cokoliv. Ale tohle ne. Haruki Murakami se definitivně stal mým nejoblíbenějším japonským autorem.

Bylo až neuvěřitelné, jak hladce se tahle kniha čte. Vezmete ji do ruky, pustíte se do čtení a najednou zjistíte, že jsou tři hodiny a třetina knihy pryč. Kniha je plná sexu, morálních dilemat, vynikajících dialogů a co mě nejvíce překvapilo - i humoru. Nutno říct, že černého humoru. Že ale při čtení téhle knihy minimálně desetkrát vyprsknu v hlasitý smích, to jsem si vážně nemyslel.

Norské dřevo je naprosto fantastická kniha.

buturenka
20.03.2013

jedna z knížek, která mě bavila, rozčilovla a lákala ke čtení dál , a hlavně Beatles

Mark13
16.03.2013

Kniha je velmi čtivá. Zaujal mě hodně obsah, který se točí v okruhu pár lidí. Příběh až neskutečně vtáhne čtenáře do děje. Asi v polovině knihy je poněkud choulostivá zápletka....Když knihu začínáte číst, asi by Vás nenapadlo, že se v ní může něco podobného objevit. Každopádně hlavní hrdina prožívá strasti, které si jen málokdo umíme představit. Ztratil tolik blízkých lidí....knihu jsem měla přečtenou za krátkou dobu, protože jsem se vždy těšila, co bude dál. Mohu doporučit, jedna z nej knih, které jsem četla. :-)

i-v-u-l-a
03.03.2013

Musím uznat, že i když romány nejsou moje NEJ, tak mě autor mile překvapil...děj má svým způsobem nenucený spád, který každého chytne a s každou postavou, se kterou Tórů prožívá různé chvíle, se odráží i na stylu psaní...každopádně doporučuji pro rozšíření obzoru ;)

Miken008
25.02.2013

Vcelku jsem si oblíbil styl psaní Murakamiho a i když je to moje první kniha, určitě sáhnu po další. Norské dřevo je místy melancholické až absurdní a vyhrocené. Nejsem si zcela jistý jestli byl Murakamiho záměr vyzdvihnout kulturu Japonska západním zemím nebo ne. Je pravda, že se mu to povedlo ve spoustě případů (viz. pornokina, nestoudná Midory, lesbický sex se školačkou) holt Japonci nezapřo, že jsou zvrhlíci :)
Dalším kladem bych určitě vyzvedl písničku Norweigan wood od Beatles, podle které je celé dílo stavěno. Kdo nezná, vřele doporučuji nejlépe poslouchat při čtení. Skvěle se k tomu hodí a mě vždy připomene onu atmosféru studentského života v Japonsku...

HiRes
22.02.2013

Popisů děje knihy a vytahování jejích předností tu už bylo dost. Tak bych zkusil svůj příspěvěk ke knize pojmout trochu jinak.Nejlépe bych jí přirovnal k žene, k lásce a vášni k ní.Když se na knihu podívám vidím útlou prostou knížečku, ale jelikož znám jejího autora vím, že to bude "divoká" četba. Když jí člověk otevře a začte se do prvních stran, jako by prožíval chtíč, jakmile jí odložíte, začne se vám skoro až stýskat a hned jak je znovu před vašima očima, začne takové to proslulé šimrání v podbřišku. Jakmile se blížíte ke konci, ani si to neuvědomujete, ale pak zničehonic, i když zbývá ještě několik stran knihy díky doslovu, je konec.Asi stejně jako hlavní hrdina knihy Tóru několikrát četl Velkého Gatsbyho, tak já si 100% přečtu ještě v budoucnu tuhle knihu.

Ganesha
17.02.2013

Krásně krásné... Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Zvláštní příběh, který čtenáře naprosto pohltí. Po přečtení mám chuť vrhnout se na Velkýho Gatsbyho a pustit si Beatles... :o)

siska88
17.02.2013

Báječná kniha. Úžasný strhující příběh, výtečně napsaná. Mohu jen doporučit.

rakytnik
08.02.2013

Čistá japonská deprese v komprimovaném stavu.
Přesto se nelze nenajít ve spoustě okamžicích; nelze se odprostit od pocitů hlavních postav.
Murakamiho zbožňuju.

Melanka
08.02.2013

Spousta citů, pocitů, zvláštní atmosféry (nejpůsobivěji v sanatoriu). Krásně napsáno, ale zůstala ve mně podivná pachuť. Půjdu si pustit Beatles.

Izzy
06.02.2013

Tato knížka mi neuvěřitelně sedla. Se spoustou pocitů v ní jsem se ztotožnila. S čím přesně? To se těžko vysvětluje... Ale hlavně jsem si tu knížku celkově naprosto prožila. Zbožňuju, když mě kniha dokáže takhle vtáhnout. A i po přečtení jsem o ní musela pořád přemýšlet a taky o lásce a přátelství, pocitu samoty a celkově o životě. Je trošku smutná, ale i neuvěřitelně krásná, plná i naděje a chuti do života. Byly mi blízké postavy, pocity Naoko nebo i Reiko. Jak se v sobě nedokážou někdy vyznat, jak navenek člověk nějak působí a přitom vevnitř je v něm spousta odlišných věcí, jak jim někdy přeskočí v hlavě a ony nemohou dál. Taky pocity, když jsou hrdinky ve speciálním zařízení, mají svůj svět, kde se cítí bezpečně a doléhá na ně strach z návratu do běžného světa. I hlavní hrdina je hodně zajímavý a líbí se mi i to, jak je nazíráno na erotiku. Nedokážu přesně popsat, jak na mě kniha zapůsobila, spousta věcí je tam mezi řádky, ale jak je v tom člověk ponořený, tak to prostě cítí a vnímá. Nádhera...

HankaJosefiova
27.01.2013

Dokonale uchvacuje zvláštností, možná pochopením hrdinů, ale já osobně jsem se do téhle knížky naprosto vnořila.

čef
23.01.2013

Tato kniha mne bohužel ve správnou chvíli minula, rozhodně bych si více prožil tento příběh ve věku, kdy vše má větší význam, kouzlo a hlavně budoucnost a naději. Jistě by mne více vzrušil nádherný popis opravdového citu, sexuálního prožitku a smířeného přijímání psychického vyšinutí a sebevražd. Takto mohu jen ocenit literární kvality japonského Gatsbyho, silný příběh, hlubokou intimitu a nezapomenutelné vyznění. Také byl pro mne velkým překvapením obrovský průnik západní kultury do japonského života 60. let, jak vidno, nejenom socialistický realismus byl Beatles a spol. do základu rozložen.

path.the
10.01.2013

Mám ráda takové knihy.. Příběhy podané tak mistrovsky, že je naprosto nenáslině prožiji společně s postavami místo strnulého postávání kdesi na okraji...

SaDiablo
03.01.2013

Knihu jsem přečetla za chvíli, ale upřímně jsem nezjistila, co na ní všichni vidí. Nic mi to nedalo, pouze zanechalo takový "divný" pocit, který ale nebyl ani dost divný na to, abych dokázala říct, co přesně divného na tom je. Pro mě tak nějak... nemastné neslané. Ale tím neříkám, že to není dobrá kniha! Asi na tento psycho žánr prostě nejsem.

Barbastelle
10.12.2012

Tak vám tedy nevím. Nečetlo se to špatně, mělo to očekávanou japonskou pochmurnou atmosféru, ale něco japonského tomu chybělo. Dovedla bych si stejný příběh představit i tady v Evropě. Murakami mi dal hodně, toutoknihou to určitě nepřekonal ani nevylepšil. Na druhou stranu byl pěkný, možná pochopitelnější pro ty, co s touto četbou začínají.

helmiczka
10.12.2012

Žiady hlbší pocit to vo mne nezanechalo, iba "tí Japonci sú fakticky divní". Mohlo to byť aj kratšie. A tie dialógy... no neviem. Uvažujem, čo si z toho odniesť. Zaujala postava Hacumi.

keselylenka
03.12.2012

Knížka ve mě zanechala velmi rozpolcené pocity. Přijde mi, že jde o veskrze depresivní pohled na život, a že i věci, které jinak chápeme pozitivně jsou tady vykreslené velmi smutně, nebo až příliš surově. Rozhodně ale nejde říct, že život takový není. Já preferuji více optimističtější pohled na svět. Nicméně i tak je to kniha u které nelituju, že jsem ji četla a věnovala jí svůj čas. Sice se Vám možná bude zdát, že nic nemá smysl, ale možná Vás to i nakopne, něco změnit.

cturad
24.11.2012

Přečetla jsem ji za pár dní. Je to příběh plný hořkosti i lásky. Mám z něj rozpolcený pocit. Líbí se mi charakter hlavního hrdiny.

guru
17.11.2012

Oproti ostatným knihám tohto autora rozhodne sklamanie.

Kůstka
11.11.2012

Krásný příběh, nemohla jsem se odtrhnout. :) Strašně mě zajímalo jak to dopadne, ale.. jak asi, v Japonsku. :) Hlavně jsem si zamilovala Midori a její prasečinky.. takovou bych chtěla kamarádku. :D Ta jediná si opravdu přes všechny svoje problémy nechtěla přiznat, jakej ten svět je..

akzena
11.11.2012

I já jsem se odvážila do asijských vod - a vůbec toho nelituji.
Syntéza asijské a evropské kultury.
O míjení a neschopnosti se sobě navzájem přiblížit, o protikladech a paradoxech lidského života, o smrti.
Hrozně mě bavilo objevovat symboliku ohně, kouře, samotného Norského dřeva...
Písnička Norwegian Wood od Beatles má s knížkou zajímavou souvislost.

Paja.T
23.10.2012

Kniha plná milostných hrátek, sebevražd, ale i emocí a filozofického náhledu na svět. Děj je jednoduchý, ale za to poutavý a velmi dobře se čte.

Aeg
22.10.2012

Výborná kniha. Určitě ne poslední, kterou jsem si přečetla od tohoto autora.

Addie
23.09.2012

Murakami je výborný psycholog, ale ta knížka nevyvolala můj zájem a silné pocity tak jako Na jih od hranic, na západ od slunce.
Je dobře napsána, žádná kýčovitost v rovině vztahů (jen co je pravda), ale místy mi přišlo, že se Norské dřevo až moc snažilo dojímat.

Elisa.Day
04.09.2012

Přiznám se, že mě to moc nenadchlo...asi jsem od téhle knížky čekala mnohem víc. Možná jsem poslední dobou četla moc thrillerů nebo co, ale pořád jsem čekala, že se něco stane...něco důležitého, co zásadním způsobem ovlivní celý dosavadní děj, vrhne na příběh úplně jiné světlo...a to se bohužel nestalo... Takže to celé tak nějak prošumělo kolem a to je celé. Ani nemám chuť číst nějaké další knížky od Murakamiho...nebo bych měla?

Leprikon
23.07.2012

Vždy, pokud slyším ze všech stran, že něco musím vidět, slyšet, přečíst, mám tendenci se tomu spíše vyhýbat. Tak tomu bylo i s Murakamim. Nakonec jsem se rozhodla, že si alespoň jednu knihu přečtu, abych věděla, čemu se to vlastně vyhýbám. Výběr padl na Norské dřevo, aniž bych tušila, že je to jeho nejvíce známé dílo. Norské dřevo je opravdu krásně napsaná kniha, která vás vtáhne a pohltí až do chvíle, dokud nejste na posledním řádku a dokonce ještě potom.

Nesečtělý
22.07.2012

Tento příběh v čtenáři vzbuzuje neobyčejnou zainteresovanost ve vztahu k následujícím fázím děje. Ačkoli nedisponuji mimořádnou představivostí, vyprávění Harukiho Murakamiho u mne vyvolalo spoustu zřetelných vizí o Naočině kráse a jejím šarmu i o rozsahu, v jakém hlavního hrdinu okouzlila. V mnoha myšlenkových pochodech mladého Tórua jsem našel sebe sama. Vybavila se mi marnost mých snah proniknout do hlav slečen, o které jsem tolik stál, beznaděj mého úsilí pochopit jejich myšlení a ztotožnit se s ním tak, aby mě to k oněm ženám přiblížilo. Hlavní hrdina zde čelil údělu o to krutějšímu, že tma v duši skvostné Japonky se nedala rozptýlit ani odborností geniálního psychiatra(ologa) ani tou nejčistší láskou. Jak jen jsem se toužil „pročíst“ až k happyendu…

P. S. Jako jeho čtenář jsem pana Murakamiho „poznal“ coby mistra ve vyjadřování emocí!

Arisu
19.07.2012

Nikdy jsem neměla za to, že je nezbytně důležité přečíst si jednu z nejznámějších knih od Murakamiho - právě proto, že je nejznámější. Ne že bych ji zatracovala a nechtěla se k ní někdy uchýlit. Jen mi to jaksi evokovalo spíš masy, které první co vyhrknou při jméně Murakami, je "Norské dřevo".
Vždyť přece Sputnik nebo Afterdark jsou ne tak protěžované a přitom skvělé. Nebude Norské dřevo jen snůžkou něčeho, co vlastně nechci číst?
A nebylo.

Opět skvělé charaktery a vcelku až bolestně "normální" děj plný smrti.
A jak je zvykem, konec ze kterého mrazí, mrazí... a mrazí znovu, když si na něj vzpomenete.

Zuzvil
26.06.2012

Velmi zvláštně psaná kniha, občas jsem se trošku ztrácela, ale něco mě pořád nutilo dočíst ji až do konce. Autor má specifický styl práce a ten nesedne asi úplně každému. Každopádně autor bravurně umí popisovat emoce, je to až neskutečné jak. Knížku bych určitě k přečtení doporučila, především těm, kteří rádi rozplétají složité charaktery jednotlivých postav a kdo si chce přečíst trošku "jinou" knížku.

rikke
16.06.2012

Jiná, zvláštní, něžná, teskná, a po všech směrech jedinečná

Yaromil
05.06.2012

Mé první seznámení s autorem proběhlo u Kafky na pobřeží. Kniha mě dostala a vyvolal ve mně hlad po dalších Murakamiho knihách. Další výběr padl na Norské dřevo a byl jsem opět nadšený. Znovu jsem obdivoval autorovo umění s jakým dokáže vykreslit charaktery jednotlivých postav a přiblížit je čtenáři. Člověk tak snáze vpluje do světa jeho hrdinů, sleduje je, sympatizuje s nimi a o to hůře se mu z něj odchází po přečtení poslední strany knihy... Autor nám však nechává prostor, aby příběh mohl pokračovat v naší mysli. Díky za to.

majilkma
04.05.2012

Tahle kniha musí snad ve všech vyvolat určité pocity... A nutkání přemýšlet... O životě, o lásce,... Při jejím čtení se střídají nálady a člověku se občas chce brečet. A proto mám Murakamiho ráda... Ne, já ho miluju... :)

norbylo
03.04.2012

S Kafkou na pobřeží nejlepší knihy Murakamiho.. Zatím

kusma
28.03.2012

Nebyl to můj šálek kávy. Nikdo mi tam nebyl vyloženě sympatický. Některé pasáže byly vyloženě nudné. Atmosféra nudy, lhostejnosti, bezradnosti – asi to byl záměr, ale na mě to nemělo ten adekvátní účinek. Přitom osud Naoko byl velmi zajímavý a v podstatě ona mě udržela u čtení knihy. To kolem mě nezaujalo. Navíc mě kniha ani nedonutila k přemýšlení – přitom je to vyloženě ten typ, co by mě k tomu měl přinutit. Proto jsem byla ráda, když jsem knihu konečně dočetla.

Polli-w
04.03.2012

Něco, co mi nechalo hodně silný pocit, který nedokážu ani popsat...

Tahle kniha odstartovala moje "závislost" na dílech HM a celkově na tomhle stylu psaní. Plus já sama jsem zažila psychický problém a tím víc mě tahle kniha oslovila. Střídali mě u ní pocity krásné i depresivní a přesně tohle na tom miluji.

twigxi
31.01.2012

Nebyla jsem schopná ji dočíst, možná jsem do ní ještě nedozrála. Na Kafku na pobřeží podle mne nemá. Chci se k ní ale ještě časem vrátit. Nerada hodnotím nedočtenou knihu.

ivorey
05.01.2012

Oceňuji Murakamiho otevřenost a s jakou lehkostí píše ne zrovna ideální životní příběh.

Tresť
27.12.2011

Nádherná knížka. Včera jsem ji dočetla. Pod stromečkem se najdou i krásné věci. Já tu lásku miluju a Murakami ji sepsal nádherným způsobem. Kde se to v těch japoncích bere? Já si vždycky myslela, že to jsou takoví upjatí lidé bez citu. A nejsou.

kniholka
08.12.2011

Nezaujala téměř vůbec. Příběh mi přišel již dávno známý, jen jinak zpracovaný. Čekala jsem něco jiného.

tamila
15.11.2011

Na tuhle knizku jsem se tesila, ale pocit jsem z ni mela strasne stisneny... Na rozdil od Kafky na pobrezi, kde prevazuji pozitivni postavy a kde to na mne dychlo detstvim, tajemstvim, touhou poznavat, mne tahle knizka vadila pasivnosti, se kterou prijimaji akteri osud. Jedina ziva osoba, se kterou jsem se dokazala ztotoznit byla Midori.. Pred Norskym drevem jsem cetla jeste Na jih od hranic, na zapad od slunce, ale to byla jeste vetsi depkarna nez Norske drevo. A zavrsila jsem to Sputnikem, kde jsem se prvni pulku knizky radovala z pozitivni Fialky, ale druhou pulku zase tusila zradu. takze podtrzeno secteno - asi nejsem ten spravny ctenar pro Murakamiho knihy, az na Kafku rikam nic moc a stale se opakujici motivy a stale tapajici postavy, ktere snad ani nechteji zkusit to v zivote podruhe, kdyz to jednou nevyslo.

knedlik
12.11.2011

Právě jsem ji dočetla a mám z ní takový zvláštní, melancholický pocit. Příjemná melancholie jakoby provázela téměř celou knihu. Příběh Naoko, padlé do "temnot studny" po smrti Kizukiho a její nadějná, avšak marná snaha dostat se ven, musí chtě nechtě zaujmout. Vše podáno srozumitelným stylem nepostrádájícím dostatek procítěnosti. Poutavé, silné, nutící k zamyšlení.

"Navenek dokázal strhávat lidi svým optimismem, uvnitř se osaměle propadal do bezbřehé melancholie. (...) Ten člověk byl sám sobě trestem."

"Samotu nemá nikdo rád. Člověk se ale náramně snadno zklame..."

immortal-party
10.11.2011

pravděpodobně budu značně neobjektivní, protože Norské dřevo je má první Murakamiho kniha. Kafka a Hard-boiled Wonderland jsou údajně lepší. hm, taky jak jinak, když jsou to jedny z prvních vydání. s tímto zarytým nepsaným pravidlem se ztotožňuje mnoho lidí. uvidím po přečtení těch dvou již zmiňovaných titulů.

nicméně tři stěžejní postavy (Tóru, Naoko, Hacumi) mi přišly docela zajímavé. jsem kombinací Naoko a Hacumi. chce mě někdo poznat?

(dovolím si doporučit skladbu od mého oblíbeného interpreta, jež je inspirovaná právě Murakamiho dílem: http://www.youtube.com/watch?v=h03D2lpRet0 )

panjan
07.10.2011

Přečetl jsem to za dva dni, četl jsem každou volnou chvilku. Tímhle stylem jsem snad naposled četl foglarovky. Misstrovský styl vyprávění, skvělá atmosféra i příběh. Je pravda, jak už zde bylo řečeno, že po dočtení této knihy, zůstává tak trochu prázno, ale v tomto případě mi o vůbec nevadilo, v průběhu knihy to bylo 100krát vykompenzováno. Třeba písničkami Beatles, ne že by ta kniha byla na baterky a hrála, ale byly tam názvy písniček a já si u většiny umím vybavit melodií i s textem, krásně to doplňovalo vyprávění.

Rooz
30.09.2011

Tak tahle kniha předčila i dosud moji nejoblíbenější a dostala se u mě na pomyslný piedestal. Kniha představuje přesně to, co v literatuře hledám - krásu, lásku, život, emoce, nostalgii, příběh... Moje první setkání s Murakamim a na 100% ne poslední.

kiddlinka
29.09.2011

Ne úplně něco, čemu bych chtěla věnovat čas. Murakami se snaží zprostředkovat zmatek v postavách tak, že je nechává přímo pojmenovávat a vysvětlovat vlastní pocity, což ve výsledku působí, jako když vám patnáctiletá holka objasňuje, proč má furt depky. Protože se postavy nevyznají samy v sobě, dost těžko mi můžou samy zevrubným popisováním svých stavů umožnit, abych je pochopila já, nedej bože abych se do nich vcítila. Nijak nepomáhá, že je knížka zaměřená čistě na popis každodenního života a dění, moc reflexe tam není (překvapivé, když se jedná o retrospektivní vzpomínání). Nejspíš to byl záměr, mně to bohužel nijak zvláštní vhled a pochopení nezprostředkovalo. Přímost je v případě takovýchhle témat spíš na škodu, protože takřka nikdy nedokáže správně pojmenovat a zprostředkovat, o co že to vlastně jde, a knížka pak paradoxně působí strašně odtažitě a cize.

Shida
28.09.2011

Po přečtení "úžasných" recenzí jsem si tuto knihu koupila a musím říct, že mě vůbec nenadchla. Dělalo mi problém ji i dočíst, byla pro mě nezajímavá, čekala jsem něco daleko lepšího.

kadgam
25.09.2011

Kniha sa mi páčila najviac z Murakamiho kníh, ktoré som doteraz prečítala. Príbeh je podaný jednoducho, mala som pocit, že ju nečítam, ale prežívam. Je to nadčasová, nevšedná kniha. S piesňou od Beatles sa krásne dopĺňa. Ako jej melódia sa dostane do podvedomia a ostáva.

nonanka
13.08.2011

Musím souhlasit s Kedalch, výstižný komentář- naivní a blbé, nenapadá mě vhodnější výraz.....Moje první a poslední kniha od Murakamiho.

misssicccka
03.08.2011

Tak dlouho jsem si ho šetřila na vhodnou chvíli k přečtení, až jsem asi přebrala a následně šetřila i na prožitku ze samotného čtení.
Je to asi nejvíce reálné z toho, co se dá přečíst (vyjma Na jih od hranic...), ale těch sebevražd tam bylo na můj vkus skutečně moc.
Pro mě překvapivě - vzhledem k referencím, kritikám a doporučením - nejméně atraktivní Murakamina.

s.macuska
01.08.2011

Pohltí a nepustí... Příběh poskládaný z pocitů a zdánlivých detailů tak, jako byste ho prožívali sami. "Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skytá". Co dodat?! To se musí přečíst! :) Filmové provedení taky doporučuju. V ději chybí spousta zajímavých a docela podstatných scén, ale dojem z knížky rozhodně nezkazí...

Renava
29.06.2011

Murakamiho si človek buď zamiluje, alebo ho zavrhne. Ja som ten prvý prípad, i keď to rozhodne nebola láska na prvý pohľad :-). Môj vzťah k nemu sa postupne vyvíjal a priznávam, že momentálne sa mení na niečo ako "posadnutosť". Norské drevo je veľmi zvláštna kniha, ktorá človeka pohltí ani nie tak možno prvoplánovo dejom, ako svojou nevšednou atmosférou, niečím svojským, typicky murakamiovským...A to je zrejme i podstata jej popularity. Na môj vkus miestami až extrémne intímna záležitosť, ale to je skátka Murakami...

eviah
23.06.2011

Norské dřevo se od všech Murakamiho knih odlišuje. Především asi tím, že všechny prvky jsou reálné a nejsou zde taková překvapení, jako v dalších jeho knihách. Z toho, co doposud Murakami napsal, mi Norské dřevo přijde nejslabším článkem - tím ovšem nechci říci, že nestojí za přečtení.:)

andrejs
18.06.2011

Kniha, která ve mně zanechala stopu a nutkání přemýšlet o činech jednotlivých postav a smyslu příběhu. Nejlepší kniha, co jsem kdy četla, to určitě není, ale patří k těm, co mě moc zaujaly - myšlenkou, příběhem i stylem.

pepahn
17.06.2011

Moje první a taky nejoblíbenější knížka od Murakamiho. Krystalicky čistý příběh o lásce, smrti a jedné zvláštní písničce od Beatles.

Dodatek: nedívejte se na film, pokud si předtím nepřečtete knížku. Moc toho nepochopíte a utečou vám některé skvělé detaily, scény a rozuzlení některých částí příběhu.

tessy999
08.06.2011

Ehm... Nebylo tam těch sebevražd trochu moc?

zuzulique
03.06.2011

Zatiaľ moja NAJ od Murakamiho, autor píše veľmi svojským štýlom a hneď ho spoznáte, nechýbajú literárne a hudobné odkazy, autor inšpiruje nielen svojou tvorbou, ale odporúča aj iných velikánov literárneho sveta, jeho príbehy sú nevšedné a postavy jedinečné :-)

Fabiana
08.05.2011

První kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Koupila jsem si ji na doporučení přítelkyně a nelitovala jsem ani na chvilku. Jen po dočtení mi bylo trochu těžko.

Georgianna
11.04.2011

Tato knížka se mi líbila

OldaB
06.04.2011

Zpočátku hodně těžké na čtení, ale nakonec jsem rozhodně nelitoval. Hodně jiná kniha, oproti tomu, co jsem zatím od Murakamiho četl. Příběh je vystavěn na vzpomínkách, především na hledání identity člověka. Nevím, na kolik se Murakami inspiroval svou vlastní zkušeností. Mám pocit, že do každého románu předává něco ze sebe. Jediné, co mi nesedělo, je ten úvod v letadle. Dle mého příliš těžkopadný. Ale bože, kdybych takhle těžkopádně dokázal psát :)

Clash
22.03.2011

První kniha, kterou jsme od Murakamiho dostal do ruky a také první kniha, která se mi na dobro zaryla do paměti. Kniha napsaná s velikým stylem, citem a naprostou krásou, kterou vnímáme na každé stránce tohoto přepychu.

kedalch
21.03.2011

Naprosto nechápu oblíbenost tohoto románu, resp. autora. Přijde mi to jako mišmaš okopírovaný z románů slavnějších autorů, dialogy jsou často naivní, ne-li blbé a myšlenkové pochody hlavních hrdinů jsou mi naprosto cizí. Toť můj osobní názor. Bez hvězdičky.....

Yorika
13.03.2011

Mé první knižní setkání s Murakamim.Nadčasový román,ve kterém málem ani nepostřehnete,že se jeho děj odehrává právě v Japonsku.Příběh by totiž mohl probíhat kdekoliv na světě.Příjemná záležitost.

Soptinka
24.02.2011

Tato knížka mě moc neoslovila.....byly tam určité pasáže které byly zajímavé a které mě zase naopak trošku nudili.

Baruška
20.02.2011

Naprostá adorace... první kniha, co jsem od Harukiho četla... hluboký zážitek.

Angi
15.02.2011

Výborná, citlivá knížka.. Doufam, že film z toho neudělá nešťastnej slaďák :)

misulin
03.01.2011

Tahle kniha očekává od čtenáře i trochu inteligence a pochopení, ne jen pouhopouhé přečtení a zhodnocení. Je potřeba aby se do ní člověk vcítil a dokázal chápat činy Tórua a Naoko. Velice na mě zapůsobila, osudy lidí jsou opravdu zvláštní a tragické i krásné zároveň. Podle mě jsou dva typy lidí, buď tuhle knihu nikdo nepochopí a bude se mu to zdát, jako "tlachání o ničem" a činy hrdinů mu budou připadat nechutné a zvrhlé, nebo se do ní člověk vcítí a bude tu knížku milovat. Dokáže pochopit, že člověk není stroj a že každý potřebujeme k životu lásku a přátele atd. Já jsem ten druhý případ. Je to drsná kniha, ale velmi se mi líbila.

Štěchýto
08.12.2010

Skoro u každé knihy tu někdo píše, že je nejlepší ze všech. Někteří to píší dokonce u každé knihy, kterou zrovna dočetli. Ale tahle je opravdu jedna z nejlepších, naprosto si jí vypálíte do paměti a každou stránku si vychutnáte. Škoda, že nebyla delší, ale v tom nejlepším se má přece přestat.

MarkétaS

Jeden z mála chytrých, nesentimentálních románů o lásce.

annikik

Podle mne vás baví číst příběh, kde se můžete ztotožnit s jednou z postav a z kterého si něco vezmete. A tohle se u této knihy stalo mně. Sice jsem ji nehltala jedním dechem, ale i tak se mi velmi líbila.

tan

Celkem se mi to líbilo, jen ta tragičnost prvních lásek mi někdy lezla i ušima. Divím se, že Tóru nepropadl paranoidní představě, že je Anděl Smrti. Ale co, je to poměrně čtivé, není to příliš zdlouhavé, navíc mi bylo sympatické, že se s tím nikdo moc nepáře a rovnou to prostě ukončí, jen Naoko na to měla přijít dřív.

javirgo

Na tuhle úspěšnou knihu jsem byla zvědavá, ale bohužel žádný velký čtenářský zážitek mi nepřinesla. Hodnotím proto jen jako průměrné.

tsal

Mě osobně tahle kniha nijak nevzala. Všechny postavy mi byly protivné a neustálé přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta mi přišlo jako hrozné plýtvání času.

pe3czech

S klidným svědomím můžu říct, že Norské dřevo je jedna z nejlepších věcí, která mi zbyla po jednom z předchozích vztahů... Moje bývalá přítelkyně mi doporučila Murakamiho a když jsme byli spolu v knihovně, zrovna bylo volné Norské dřevo a proto přišla volba na něj. Je to, dle mého názoru, jeho zatím nejlepší kniha(hodnoceny pouze knihy vydané v češtině), pro mě je to i knihou nejlepší vůbec. Rozumím jí a dokážu se do postav výborně vžít. Jde o jedno z mála Harukiho děl bez sci-fi vložek, bez nadpřirozena a určitě jde o důvod, proč jsem přečetl i všechny ostatní knihy Murakami přeložené do češtiny a důvod, proč je Haruki mým nejoblíbenějším autorem.

První přečtení 2008, už několikrát bylo naspadnutí opětovné přečtení, ale zatím odolávám a nechávám tomu čas, nechávám Norské dřevo dozrát jako víno, aby mě dostalo ještě víc, než napoprvé.

Doufám, že tento komentář v budoucnu přepracuju. Výjimečná kniha si zaslouží výjimečný komentář. :)

Heyyy

Moje nejoblíbenější kniha vůbec... Dokonalá :)

Márinka

Na můj vkus příliš upovídané ... a konec mohl přijít o pár stránek dříve ...

anton

Norské dřevo je vůbec moje první kniha od Murakamiho, kterou jsem zkusil začít číst. Bál jsem se původně, že to bude něco úplně odlišného od mojí mantality a mentality Evropana vůbec, ale nebylo tomu tak. Murakami je možná právě díky tomu tolik úspěšní, když nestaví na exotice, ale jen a pouze na svém vyprávěcím umění.