Normální lidi

Normální lidi https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441472/bmid_normalni-lidi-rxI-441472.jpg 4 840 158

Hlavní hrdinové románu Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Normal People , 2018


více info...

Přidat komentář

Mayaku
06.10.2021 3 z 5

Uf. No, těžko říci, jestli bych nehodnotila ještě níže, nebýt skvělé audioverze v podání Terezy Dočkalové. Po prvotním nadšení nastal extrémně rychlý sešup dolů, když jsem si uvědomila, že mi ani jedna z hlavních postav není sympatická a vlastně mě oba dost iritují. A příběh sám je cíleně tak obyčejný, že ten to opravdu nevytrhne. Asi hodně záleží na tom, v jaké životní fázi se nacházíte, a na tom, jestli se dokážete alespoň s některým z hlavních hrdinů dostatečně ztotožnit. Bez toho pro vás asi příběh Marianne a Connella nebude moc dobře fungovat. Pro mě absolutně zapomenutelná záležitost.

ladyka
25.09.2021 4 z 5

Zvláštní, rozhodně ne "normální" kniha-pojetím, stylem (absence přímé řeči) i dějem, ktery není zrovna bohatý. Jsem Husákovo dítě, takže i když mě některé věci asi míjely, rozuměla jsem oné ztracenosti a tápání hrdinů, které je do určité míry univerzální bez ohledu na dobu dospívání. Ani nevím,zda bych knihu doporučila či se mi (ne)líbila, byla prostě zvláštní. Působila,že jde jen po povrchu a v náznacích (může někomu přijíť až plytká), ale myslím,že to je prostě autorčin záměr nebo aspoň její styl. Kniha nakousává hlubší témata, ale prokousat se hlouběji musí už čtenář sám...Zkusím i jinou knihu autorky a uvidíme,zda můj názor vykrystalizuje do jasnější podoby. Protentokrát dávám 4*,hlavně za originalitu.


ut.la
23.09.2021 1 z 5

Vůbec mě to nebavilo. Postavy úplně nijaké, děj taky. Zvládla jsem necelé dvě kapitoly.

Vlcijama
13.09.2021 4 z 5

Zajímavá sonda do společnosti studentů, smutné, někdy depresivní, ale člověk má pocit, že autorka psala knihu poctivě a nakonec z toho vznikla kniha, která dokázala oslovit tolik lidí a o které se píše jako o hlasu generace.

Maky78
09.09.2021 3 z 5

Na hodně lidi knížka působí depresivně. Na mě ne. Působí na mě velmi reálně. Tak nějak to v životě je. Jedna nevyslovená myšlenka může změnit celou budoucnost.
Zajímavý styl psaní. Proud slov, ale dost dobrý.

Marcel7
02.09.2021 4 z 5

Perfektně odpozorovaná podstata života. Ta knížka je v podstatě "o ničem", je prostě o životě a o všech jeho zvratech, vrcholech a pádech. V této knížce se stanete součástí života dvou postav a bude vám připadat, že je to prachsprostý a obyčejný život, do kterého jste si našli nové známé a kamarády. Velmi tomu přispívá i nepoužívání uvozovek. Zezačátku trošku těžší si zvyknout, ale potom děj plyne tak nějak méně přerušovaně (pokud si tedy zvyknete). Krásně napsané, velmi dobře přeložené, krásná oddechovka, která je zároveň velmi chytrá.

tereza5844
01.09.2021 3 z 5

Četlo se mi krásně, takže po stránce schopnosti vyprávět příběh se autorce nedá vytknout mnoho. Problém jsem měla trošku s postavou Conella. Hned ze začátku se mi zprotivil svým chováním vůči Marienne (kdo knihu četl, ví) a přišlo mi proto těžko uvěřitelné, že ji skutečně tolik miloval, když jí dokázal tak ponížit a ublížit.
Marienne je zajímavá postava, ale autorka si toho na sebe naložila hodně, jelikož se rozhodla zpracovat několik těžkých témat. Nevím, jestli by se na Marienne nepodepsala ještě trochu více, než jako Rooney popisuje.
Viděla jsem i seriál. Líbil se mi. Snažil se trošku polidštit matku Marienne, ale jinak se knižní předlohy věrně držel. Hlavní herecká dvojice byla úžasná, jejich výkonům nebylo co vytknout.

Verrrunka
31.08.2021 3 z 5

Textově je to skvělé, tok slov, který nese spoustu důležitého. Styl vyprávění se mi fakt líbil. Ale jinak ten příběh, nevím no. Četla jsem na to dost chvály, že to prej je o mileniálech, skoro úplně must-read... Tak jsem si říkala, o nás pro nás, že jo ale pak jsem si našla definici mileniála a zjistila jsem, že já už jsem vlastně staromileniál, rozumějte dobře situovaná, usazená s vysokým příjmem :D, takže pro příběh o lidech, co spolu neumí mluvit, a neumí řešit svoje problémy, prostě už nejsem cílovka. Bohužel.

Kackatlacka
29.08.2021 4 z 5

Nemůžu si pomoct, ale pokud na mě knížka působí smutně, depresivně nebo ve mně vytváří jakýkoli jiný negativní pocit, který se mě drží i po přečtení, tak nemůžu dát plný počet. Ale pokud budu hodnotit dějovou linku, která mi přijde naprosto neotřelá a zároveň tak normální a běžná, tak by si knížka jistě zasloužila 5*.
Vždy jsem se k ní tak ráda vracela.. :-)

kacenka075
26.08.2021 3 z 5

Druhá kniha, kterou jsem od Sally Rooneyové přečetla. Znovu se pohybuje v psychologii postav, které mi nejsou blízké, podle mě se jedná o mírně narušené osobnosti, které se vyžívají v pitvání svých pocitů, ale nejsou schopné se postavit problémům čelem. Dál si nechávají ubližovat, nebrání se, v podstatě ani příliš nevysvětlují. Autorka postavy vykresluje jako nadprůměrně inteligentní, jejich chování tomu ovšem neodpovídá. Možná bychom mohli knihu brát jako výpověď určitým způsobem ztracené generace, jejíž problémy významně souvisejí s tím, že dnešní lidé mnohdy žijí ve zbytečném pohodlí, jelikož nejsou nuceni řešit žádné zásadnější existenční potíže.

libuse6749
21.08.2021

Slyšela jsem o knížce, začala jsem sledovat seriál, přečetla jsem knížku a AŽ bude čas, dokoukám seriál.
O jemném naťukávání, kamarádství s výhodami, lásce, přátelství a zamilovanosti, které trvá. Přes vzájemnou rozdílnost, je to k sobě v průběhu několika let pořád táhne.

katerina6030
21.08.2021 4 z 5

Marianne se toužila někomu plně submisivně odevzdat," dělej si se mnou co chceš", a Connell toho jako jediný nezneužil, ale naopak si její absolutní důvěry vážil a neublížil jí - pěkné poselství uprostřed 220ti stránek plných úzkosti z nezapadnutí do světa. Konec velmi emočně intenzivní, ale možná to bylo potřeba k ukázání toho, jak ničivý dopad na nitro člověka má to, když žije jen pro ostatní, což je dle mého názoru velmi aktuální téma. Trošku jsem postrádala větší změnu v pozitivním sebevnímání hlavních postav v závěru místo pouze lehkého nádechu happy-endu. Ale jinak čtivé, doporučuji.

julythreemosen
18.08.2021 2 z 5

Tak tohle bylo za mě velké ne... Na to, jaké je okolo knihy haló, jsem čekala asi něco krapet jiného. Já ten humbuk částečně chápu, sloh je úžasný, kniha se dotýká velmi důležitých témat, která jsou pro tuto generaci typická - což je velmi smutné. Bohužel mi ale přišlo, že s těmito tématy autorka nezachází vůbec tak, jak by si zasloužily. Násilí, deprese, úzkosti, toxické vztahy - nic z toho není sranda. Je potřeba o tomhle psát s citem. Ano, možná se v tomhle někdo vidí, někomu to třeba nepřijde špatně pojaté... Mně ale ano. Kdybych ještě viděla nějaký posun postav, když už se tedy děj odehrává v rámci několika let, tak bych tam ještě viděla nějakou myšlenku, kterou kniha chtěla sdělit. Ať už by šly postavy dobrým nebo špatným směrem. Bohužel, to se nestalo - postavy skončily tam, kde začaly... No jo, tak nemůže se mi líbit vše. Ale mrzí mě to, protože autorka si skutečně umí hrát se slovy, jen se mi bohužel nelíbil jejich obsah.

efka.michalkova
09.08.2021 5 z 5

Vůbec nechápu, jak může mit tato kniha tak nízké hodnocení. Je to skvělý, citlivý, intimní portrét prvních vztahů, mentálního zdraví, léčení se z předchozích traumat, učení se komunikovat, hledání sebe sama a svého místa ve světě... Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla.

Anička.pa
06.08.2021 2 z 5

Knihu jsem si chtěla dlouho přečíst, přečetla a ani pořádně nevím, co k tomu napsat. Komentář píši měsíc po přečtení a musela jsem si přečíst anotaci, abych si vůbec připomněla o čem příběh byl. Kniha o vztahu dvou mladých lidí, nevím, co si z knihy odnést. Nemám z ní vůbec žadné pocity, nevím jestli jsem ty postavy měla vůbec ráda a ani nevím, zda jsem příběh správně pochopila.

vsechnonebonic
31.07.2021 5 z 5

Kniha mi byla tak "trošku" vnucena. Jsem ráda, že jsem se nechala přesvědčit a přečetla si ji. Ve svém věku nejsem asi úplně ta, pro kterou je kniha určena, ale jakmile jsem se do děje začetla, což mi netrvalo dlouho, nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Krásně a poutavě napsané. Někdy jsem oběma hrdinům v duchu i radila, co by měli udělat, jak by spolu měli upřímně komunikovat. Přečteno za dva dny.

mgeisselreiter
25.07.2021 5 z 5

Typ knihy, kdy se těším, až budu moct pokračovat v dalším čtení. Velmi zajímavý náhled do vztahu dvou komplikovanějších osobností. Vlastně ti dva hrdinové možná ani nebyli tak komplikovaní, jak si o sobě mysleli, ale prostě mezilidské vztahy a také vztahy dvou (mladých) lidí není nic jednoduchého a už vůbec ne přímočarého. Autorka čtenáři ukazuje, že život je složitější, než by se mohlo zdát. 25. 7. 2021.

Kniholenka9
17.07.2021 3 z 5

Kniha o vztahu dvou mladých lidí. Mám z ní smíšené pocity. Chyběly mi uvozovky v přímé řeči. Jsem zvědavá jaký bude seriál.

Alphwen
13.07.2021 3 z 5

Je to čtivé a lehce znepokojivé, ale to je asi tak všechno. Přitom mám pocit, že potenciál to mělo, ovšem autorka ho nevyužila. Jazyk a styl jsou vyloženě banální, což je nepochybně záměr, ale žádného aspoň trochu náročnějšího čtenáře to myslím nemůže uspokojit. Kniha se skládá z kusých obrazů, které podle mě nejdou dostatečně do hloubky. A vlastně se to celé točí hlavně kolem sexu, respektive tělesné intimity. To mi na jakýkoli komplexní literární text, neřkuli psychologickou sondu přijde málo.

Hwaelos
30.06.2021 4 z 5

Je to zajímavé - dočetl jsem jen v několikadenním odstupu za sebou Rudišův Konec punku v Helsinkách a Sally Rooney. Obě knížky mají společnou jistou civilnost i to, že pojednávají o nějakým způsobem poškozených lidech. Obě jsou to taky konverzačky, kde jsou nekonečné dialogy hlavním zprostředkovatelem děje. Zatímco však věty Rudišových hrdinů míří k čemukoli jinému, než je nitro postav, u Ronneyové je sebepitvání v zásadě klíčovou strategií vyprávění. Sedly mi oba přístupy. Rudiš je sympatický tím, jak umí do plkání o všednodenních banalitách ukrýt komplexitu lidského prožívání. Normální lidi dokáží na druhé straně vystihnout věčné míjení se v tom, co jeden člověk svým jednáním sleduje a co ten druhý slyší. Jakkoli není formát, kdy každou kapitolu nazíráme prizmatem jednoho z hrdinů, dnes už příliš originální, Rooneyová ho vytěžuje skvěle. Ono míjení se - a tedy i oprávněný dojem, že každý člověk je uvnitř světem sám pro sebe - ostatně neplatí jen pro vztah postava-postava, ale i pro vztah externalizovaný, mezi postavou a čtenářem. Ani na konci si tak čtenář nemůže být zcela jistý, jestli podstatě vnitřních problémů postav rozumí, stejně jako zůstává lehkým mystériem i povaha jejich vztahu.