Nocturno pro Erika
Eva Pospíšilová , Klára Pospíšilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541534/bmid_nocturno-pro-erika.jpg
4
103
103
Jeden z nich hory miluje a ten druhý… si bude muset zvyknout. Erik je jedním z nejlepších snowboardistů světa. Ale taky tajnůstkářský kluk, který má rád ticho a pletené svetry. Když se jeho táta rozhodne sestěhovat se svou novou ženou, Erika ani nenapadne, že by se pro něj mohlo něco změnit. Jenže pak mu do života vtrhne nevlastní bratr, který je nejspíš jeho úplným opakem! Kasper dává přednost ruchu města a ticho ho děsí. Snad i právě proto si tolik zamiloval hudbu. Pokud zrovna nehraje na klavír, věčně něco poslouchá. Oproti Erikovi je to uragán, který si barví vlasy, mluví prakticky o čemkoli a především dost hlasitě vyjadřuje emoce. Dva kluci ve velkém domě uprostřed ničeho. Dva rozdílné světy. Co když jeden ve druhém najdou mnohem víc, než by čekali…?... celý text
Přidat komentář
Jsem asi velmi zaujatá, ale já prostě miluju jak a co holky píšou. Contemporary jim sedí, postavy jsou naducaně trojrozměrné (zadní plocháči, co šustí papírem), témata se neopakují, a všeobecně je to radost číst.
I když teda občas bych vyla jak šakal, protože se mě každý twist hluboce dotýká.
Nocturno není výjimkou - do Erika i Kaspera jsem se zamilovala. Každý má něco, co jsem vážně obdivovala. Určité povahové vlastnosti, které já určitě postrádám - ať už je to talent, vnitřní síla nebo rozhodnout se v okamžicích, u kterých jim rozhodně není lehko.
Podle komentářů jsem asi jediná, které rozsah nevadil.
Osobně radím Nocturno výš než neexistenci.
Příběh dvou mladých lidí mě bavil a od auterek se mi v zásadě líbilo zatím vše. Jediné, co mi dalo zabrat, byl rozsah díla. Mohu si to odůvodnit tím, že autorky chtěly lépe vystihnout postavy atd., ale nevím, zda bylo nutné zabíhat do tolika podrobností. Ale jinak to byla jízda ... :)
Na jednu stranu jsem si, stejně jako ostatní čtenáři, naprosto zamilovala Erika a Kaspera. Na druhou stranu jsem se často nudila a příběh jsem odkládala. Se čtením jsem to proto měla jako na horské dráze, a jsem ráda, že je jízda u konce.
Atmosféra příběhu je naprosto kouzelná, a s přicházející zimou se to posouvá ještě na ještě vyšší level. Žít na horách je krásná představa. Realita už však tak pohádková není, a na to nezapomněly ani autorky.
Charaktery obou jsou velmi výrazné. Každý je jiný a opravdu skvěle se doplňují. A ačkoliv jsem zpočátku vůbec nenacházela cestu ke Kasperovi, který byl na mě moc ufňukaný a lítostivý, nakonec se to podařilo. Bavilo mě sledovat, jak vedle sebe kluci rostou, jak se od sebe učí a kam společně míří. Jejich vztahu jsem opravdu fandila (a to na všech úrovních). Jestli autorky něco umí, tak je to právě chemie mezi postavami.
Z čeho jsem nadšená nebyla? Tempo příběhu. 600 stran je opravdu hodně. Často se děj vrací do stejných bodů, probírají se stejná témata,... a já se nudila. Měla jsem díky tomu čas přemýšlet nad otázkami, které bych bývala jinak přehlédla.
- Maturita je stres, ale hádka není?
- Slaví konec školy, ale neslaví vánoce?
- Za 14 měsíců měl narozeniny jen jeden z nich?
Musím se teď ptát, zda jsou v příběhu odpovědi nebo ne? Přehlédla jsem to? Když se děj vleče, ztrácím soustředění. A je to škoda, protože se uvnitř ukrývá opravdu hluboký příběh lásky, přátelství, porozumění. Nechybí ani nečekaný a zajímavý zvrat, spoustu úsměvných momentů i zajímavé informace.
Na příběhu je opravdu vidět péče, kterou tomu autorky věnovaly. Dost se toho však, z mého pohledu, ztratilo v zacykleném ději. I tak vám však příběh doporučuji. Pevně věřím, že své čtenáře má.
Hodnocení: 3/5
Panebože! Tahle kniha! Miluju ji. Ti kluci, ta atmosféra, ta láska. Definitivně patří mezi moje top tohoto roku.
Hudba inspirovaná nocí neboli nocturno mi před knihou vůbec nic neříkalo. Neznala jsem toto obyčejné slovíčko, které po přečtení nejnovějšího titulu od autorek stalo něčím neobyčejným, výjimečným. Mnohokrát děkuji @szabi.writers za poskytnutí knihy k recenzi :)
Děj knihy je zasazen do zasněžených hor, které Erik tolik miluje a hlavně jsou jeho život. Snowboard je jeho život, ale když se otec ožení a do domu se nastěhuje nejen ona ale i její divoký syn Kasper, vše se změní. Kasper je totiž pravý opak Erika. Miluje ruch a život ve městě, ale v NIKDE nic takového nenajde a svoji nespokojenost dává všem dost najevo. Všude je ho plno a z tichého domu se stává neznámé místo.
Do knihy jsem se okamžitě začetla a oba kluky si oblíbila. Erik mi byl ze začátku bližší, ale Kaspera nejde nemilovat. Číst jeho deníkové zápisky bylo zábavné, občas chaotické a matoucí, ale přesně takový prostě on je. Přiznávám také ale, že jsem měla v knize zásek a nechtělo se mi číst dál. Stejný dům, všude jen sníh a zima… připadala jsem si ztracená jako Kasper, ale pak se to zlomilo. Ten výbuch emocí, to přiznání… velkolepý příběh o lásce, nevkusných svetrech, litrech čaje a ztrátě.
Musím říct, že poprvé autorky nehodnotím plným počtem hvězd. Má to ale jen jediný důvod - ta délka! Ta tomu prostě a jednoduše neprospěla v každém směru. Je to hrozně milý příběh, pokud milujete zimu s prima kluky, budete milovat i tento příběh. Vážně mi to přišlo odpočinkové, milé a dobře vymyšlené. Oba kluci mi náturou naprosto sedli, jen si celou dobu říkám, proč je toho tolik?! Mít ta kniha 300 stran, stačilo by bohatě, a bylo by i řečeno vše, jelikož myšlenkové pochody (především Kaspera), byli opravdu neskutečně dlouhé a opakující se. Trošku jsem čekala na "boom" moment, ale ono nic. Ono si to tak v poklidu plynulo až do samotného konce. Takže v tomhle ohledu trochu zklamání, ale jinak i nadále budu vyhlížet nové knihy od autorek :)
Asi na vždy u mě zůstane top knihou těchto autorek Neexistence ale Nocturno zatím převálcovalo ostatní jejich díla.
Jasně bylo to o kousek delší, než by muselo být ale nijak výrazně to neovlivnilo ve finále ten fajn pocit z knížky.
Bavila jsem se. Chvílemi jsem se v tramvaji i tlemila jak blbec a ke konci měla skoro stejnou depku jak kluci a o tom to je že. Aby kniha vzbudila emoce :)
Za mě se to holkám povedlo a budu se těšit na další kousek, protože MM knížek není nikdy dost....
(SPOILER)
Upřímně jsem se trochu bála délky, přece jen 600 stran není úplně málo. A ano, pár stran bych ubrala a bylo by to perfektní.
Příběh je vyprávěn v er-formě a je doplněn Kasperovými zápisky, které jsou v ich-formě.
Musím říct, že Kaspera jsem si oblíbila snad okamžitě. Ten byl vážně takový číslo! Ale občas mě stval, ne že ne.
Erik byl oproti němu úplný andílek, měl přísně nastolený režim, který poctivě dodržoval.
Moc se mi líbilo, jaký si k sobě postupně budovali vztah a oba se vlastně určitým způsobem měnili.
Kniha je vtipná, milá, autorky se ale pustily i do vážnějšího tématu - Erik měl jistý zdravotní problém..
Prostředí je krásné a zároveň trochu děsivé. Kniha je ideální volba na zimní čtecí období. Samozřejmě za předpokladu, že máte rádi LGBTQ příběhy.
Ještě si neodpustím zmínit, že ani jeden z rodičů by titul "rodič roku" rozhodně nevyhrál.
Kniha je milý príbeh o láske, ktorá sa proste stala. O dvoch chalanoch, ktorí si nie sú ani trochu podobní, no dokážu sa navzájom vypočuť a podporiť.
Príbeh je ale oveľa viac, ako len o láske a priateľstve. Je aj o rodine. O takej, ktorá občas nepočúva a nepodporí. Je o snoch, pre ktoré možno treba zabojovať a možno niekedy za ne človek bojuje až príliš a zabúda pri tom na seba. Je o obavách z budúcnosti a o stratení sa v prítomnosti. Je o tom, že nám občas osud pridelí niečo, s čím sa musíme naučiť žiť.
Občas to je vtipné, občas to je milé, občas to je smutné a je to vlastne všetko, čo by kniha mala byť.
Tyjo, tohle mě fakt dojalo. Něco takovýho jsem nikdy nečetl, bylo to neskutečný. Zamiloval jsem si oba kluky, každýho trochu jinak, ale musím říct, že můj crush je rozhodně Kasper. A už dlouho jsem se tak nebavil, některý hlody si budu pamatovat fakt dlouho. Tohle si přečtu ještě jednou, nejlíp o Vánocích. V pořádný zimě a s čajem. A to ani čaje nemám rád. Rozhodně doporučuju.
Opět autorky nezklamaly a naservírovaly nám příběh z hor, u kterého vám bude cukat ruka na rychlovarné konvici, aby jste si udělali bylinkový čaj s Erikem a s Kasperem. Možná si půjdete ven i zaběhat, kdo ví. Milé čtení. Za mě určitě 5 hvězd.
Když se samotářský Erik, který není zrovna upovídaný tvor, potká se společenským a upovídaným Kasperem, otočí se oběma život vzhůru nohama. Dokážou tihle dva spolu fungovat? Přeskočí mezi nimi jiskra, která zažehne pořádný oheň?
Nocturno bylo moje druhé setkání s autorkami. Letní bouřky se mi líbily, tak proč nedat šanci zase opačnému období na trochu schlazení? Prostředí hor zde bylo vystiženo skvěle. Já bych se teda viděla spíš zalezlá doma s čajíkem, ale chápu, že Erik snowboard a sníh tolik miloval. Bavil mě Kasper, jak se snažil Erika vykolejit tím, že mu pohnul s tužkou nebo jeho tátovi vyzradil zápletku knihy a spoustu dalších věcí. S tím klukem by se nenudil asi nikdo. Jen já bych se na běh nejspíš nedala, hah. Kasperovy deníky vás jistě pobaví, ukážou, jak myslí.
Nemyslete si ale, že je to jen samý vtípek. Při čtení se budete bavit, jenže autorky do děje opět dokázaly zakomponovat i bolest, pády, city, emoce, opravdovou lásku.. Řekla bych, že je to napsáno jinak dost uvěřitelně, tak jak by se to mohlo reálně vyvinout.
Jediné, proč dávám o hvězdu méně, je délka knihy. Bohužel se musím přidat k těm, kterým to přišlo zbytečně natažené. Místy jsem měla pocit, že se nic neděje, nikam se děj neposouvá, takže jsem se nudila, což mi přijde jako velká škoda. Kniha má velký potenciál, nápad je skvělý, kluci si prošli uvěřitelným, pozvolným vývojem, ovšem nemuselo to být na tolik stran. Upřímně mě to mrzí, protože bych jinak ráda dala plný počet.
Konec byl emoční jízda, ten jsem hltala, doufala, věřila, měla na krajíčku.
Tentokrát bohužel nemůžu dát plný počet hvězdiček a to z jediného důvodu. Je to šíleně dlouhé. Na to, že se tam v podstatě nic moc neděje je 600 stran opravdu hodně. Příběh jako takový se mi líbí, je krásně vykreslená atmosféra hor i charaktery obou kluků. Kniha je velmi čtivé napsaná, jako všechno od autorek . Ale Kasperovy zápisky do deníku jsou sice vtipné, ale dost často o ničem. XY stran je popsaných tím, jak spolu kluci nemluví a musíte to číst z pohledu obou, bez čehož bych se taky obešla. Kdyby byl celý příběh o třetinu kratší, byla bych nadšená, takhle jsem některé pasáže spíš jen přelétla očima, než že bych je opravdu četla...
Fakt mě to mrzí, ale tentokrát jsem docela zklamaná. Přijde mi, jako by se holky někde uprostřed dostaly do psacího transu - něco jako když běžíte a po určité době máte pocit, že dokážete běžet donekonečna - a nemohly přestat. Být knížka aspoň poloviční, určitě by jí to prospělo. Takhle... jasně, že jsem to přečetla, a celkem bez problémů, ale nemyslím si, že to byl úplně nejkvalitněji strávený čas. 600 stránek na to, že se tam toho zas tolik nestane, je prostě moc. Takže jsem se nakonec spíš těšila na to, až to konečně dočtu.
Nápad je to skvělý, postavy zajímavé... ale příště seškrtat aspoň na polovinu.
To byla tedy jízda! Úžasný příběh silné lásky Kaspera a Erika, kteří jsou tak odlišní, že by se vůbec neměli potkat. A přesto se to stalo, a kluci zjistili, že k sobě patří jako nikdo jiný. Kniha je napsaná tak poutavě a čtivě, že ani nevím, jak rychle uběhlo těch neuvěřitelných 600 stran. Děj mě zcela vtáhl, a společně s hlavními hrdiny jsem silně prožíval všechny jejich emoce - radosti, smích, očekávání, ale i pochybnosti, tápání, smutek, pláč, beznaděj, zlobu i vztek. Ale všechno prostupovala jejich láska. Příběh jsem si moc užil, je to určitě zatím nejlepší kniha Evy a Kláry Pospíšilových, i když každá jejich kniha je výborná, a současně tak odlišná.
Jiskřivé, žhavé, ale taky upřímné a k zamyšlení. Dva zmatení kluci, velký dům vysoko v horách a spousta nevyřčených citů. Skvělý čtenářský zážitek a okamžitě od autorek potřebuju něco dalšího!
Nebyla jsem si jistá jestli se mi bude tak dlouhá knížka líbit, většinou čtu radši kratší. Od autorek jsem četla Letní bouřky a ty se mi moc líbily, tak jsem zkusila i tuhle a myslela jsem, že ji budu číst dlouho, ale přečetla jsem ji rychle. Hodně se mi líbily Kasperovy deníky, ještě jsem to v žádné knížce neviděla. Při čtení jsem měla pocit, že jsem tam s nimi zatímco venku chumelí a chci si dát čaj. A to tajemství, co tu nechci psát, mě překvapilo! Vůbec jsem to nečekala a pak když jsem se dívala znova na kapitoly, co jsem četla, jsem to možná čekat měla. Celkově to bylo krásné a možná si to na zimu přečtu znovu. Styl holek mám hodně ráda a do Kaspera jsem se zamilovala (do Erika taky, ale u Kasprových deníků jsem se smála).
Rozhodně jedna z těch lepších knih a opravdu se mi líbila, ačkoliv úplné ovace to u mě nejsou. Některá z autorek má dar sugestivního popisu, to hodnotím velmi pozitivně, měla jsem chvílemi pocit, jako by se ty vločky snášely na tvář i mně a umět toto ve čtenáři vyvolat, to je umění.
Kasper je za mě vykreslen zbytečně hystericky. Melodrama fajn, ale totální drama queen je možná zbytečně moc. Co mě osobně rozčilovalo nejvíc, byli prakticky všichni dospělí. Matka dávající za vinu Kasperovi rozchod s otcem? Matka odcházející od Erika jen tak? Erikův otec mi připadal jako člověk benefitující jen a pouze ze slávy syna - proč je vykreslen tak, že se stará prakticky až ve chvíli, kdy mu něco nevyhovuje? No a otec Kaspera "no comment". Kdo je v tomto příběhu nějaký normální dospělý? A hlavně - proč je tomu tak? Koncept sami proti všem, proč?
Tohle mi vadilo moc. Zasazovala bych se o trochu vyváženosti.
Miluju hudbu a miluju zimu, takže tohle bylo pohlazení po duši. Navíc jsem si oba kluky, ostatně jako zatím všechny kluky které holky vytvořily, zamilovala. Baví mě jak k sobě ladí Kasperova chaotická energie a Erikův klid. Občas mě teda oba štvali (víc komunikace kluci!) ale vlastně i to mě bavilo, to množství emocí které ve mě dokázali vyvolat. Do toho ještě úžasný prostředí NIKDE a Erikův problém a byla jsem naprosto ztracená a pohlcená. Mimochodem, spojit hudbu a Erikův problém do jednoho příběhu byla zatracená podpásovka, už samo o sobě by to bylo težký, ale takhle? Umírám...!
Spoustu emocí ve mě taky vyvolávali oba rodiče. A tenokrát ne moc dobrých. Vlastně jsem je oba nesnášela. Jako že vážně hodně. Ale hádám že to byl účel.
Oproti celé knize, byl za mě konec trochu uspěchaný. Ale kluci mají to co chtějí, takže nakonec spokojenost.