Nocturno pro Erika

Ach, ta moje slabost pro autorky. Velmi ráda je řadím, mezi jedny z nejlepších NY a YA autorek v ČR. Holky spolu tvoří něco, co by se dalo chválit hodiny. Nocturno není nic jiného. Prostředí, téma a styl psaní. To je prostě něco, co na autorskách obdivuji. Kniha vás prostě zasáhne, je sice celkem objemná, ale čte se sama. Moc doporučuji

Nakonec jsem si knihu bohužel roztahal do tří měsíců a díky tomu mě fakt krásně provázela vším, co jsem tehdy v životě řešil.

Čtenářsky jsem však roztahaným poslechem určitě neutrpěl, protože tahle kniha je prostě jeden velký love-letter. Děj je takový nedějový, hlavní je, že cítíte vývoj postav a vztahů zúčastněných.

Audioknihu jsem si užíval od prvního doušku, hlasový projev je naprosto úžasný a naprosto věrně podává osobnosti obou aktérů. Doporučuji všemi deseti.

Kasper i Erik mě oslovili oba. Do obou z nich je člověk schopný detailně nahlédnout, protože jsou prostě lidští a často děláme úplně stejné chyby, jako oni.

Holky Pospíšilky mám přečtené skoro celé. Byla to moje první audiokniha v životě. Dost mi tahle možnost přišla vhod, protože jsem najednou v životě měl potřebu něco poslouchat, většinou k nenáročné práci.

Děkuji! Prostě zmrzlá paráda. Pracuji v jednom takovém zimním středisku, takže mám blízko k těmto portrétům hor a lidí v horách.

Skvělá kniha, která se čte jedním dechem. Líbí se mi jak postavy hledají cestu k sobě samému a i k ostatním lidem. Můžu jen doporučit

15.11.2025

Na to, jak je příběh dlouhý, jsem první polovinu zhltl jako nic a pevně věřil, že toto bude nejlepší kniha tohoto roku. Nakonec se ale nakupily věci, které její hodnocení rapidně snížily…
Prvně ale k tomu dobrému. Po delší době jsem si přečetl opravdu skvělý hate to love příběh. Říci, že se Erik s Kasperem na počátku nesnášejí, by bylo možná lehce nadnesené, ale blízko k sobě tedy rozhodně nemají. Autorky se ale vyhly klasické formě: „Během toho, co jsem ti dával pod polštář škorpióna, jsem si uvědomil, že tě vlastně miluju.“ Vztah mezi oběma postavami se postupně měnil a bylo krásně vidět, jak si mezi sebou budují vztah.
I když bych ani s jedním z jejich rodičů nechtěl mít nic společného, jako postavy se tedy rozhodně povedli. Na začátku jsem se bál, že budou mít každý prakticky jednu povahovou vlastnost, ale v průběhu se ukázali jako propracované a kompletní postavy. I ve fázích, ve kterých by bylo poměrně snadné udělat z nich nejhorší rodiče na světě, se autorkám podařilo nastínit fakt, že většinou není ani jedna strana zcela bez viny.
Prostředí bylo také jedna báseň. Jsem sice typ člověka, který se nejraději vyplácne jako lachtan na pláži, kde ho za týden jen seškrábnete z lehátka, ale sem bych si na dovolenou zajel. To tedy máme dobrou romantiku, skvělé postavy i prostředí, tak z jakého důvodu jsem ty dva body ubral? Tak zaprvé, autorkám nikdo neřekl, že vztah mezi dvěma nevlastními sourozenci (kteří spolu nemají vskutku společného nic) se nedá považovat za incest. V životě jsem nezažil, aby se nějaká podobná banalita řešila tolik hodin. Neberte mě špatně, já chápu, že to tam padlo, kor i když je Erik slavná osobnost a bulvár by to určitě řešil, jenže tady budete poslouchat dobrých 12 hodin o Kasperových hysterických záchvatech, protože on má rád svého „bratra“. Ještě kdyby se znali opravdu od útlého věku, ale oni se poznali doslova pár měsíců předtím, než se dali dohromady. Přijde to prosím opravdu někomu tak divné a pobuřující? Druhý důvod snížení hodnocení bych popsal jako „čekání před bouří“. Všichni to moc dobře známe – ten moment v knize, kdy vy moc dobře víte, že jen čekáte na ten okamžik, kdy se všechno pokazí a konečně začne ta akce. No, jenže tady budete čekat dalších dobrých 5 hodin, i když se nebude dít prakticky nic. Já mám z jedné strany rád i takové pohodové čtení, kdy mají postavy chvilku klid, ale sakra, tolik klidu nemají ani děti o prázdninách. Díky skvělému namluvení bych nad tím nakonec i mávl rukou, ale po tom, co přišel závěr knihy, jim to tedy rozhodně neodpustím. Nechápu, proč jsem musel poslouchat nekonečnou pasáž, aby následné rozuzlení trvalo doslova třicet minut. Toť vše. Vy opravdu budete čekat 24 hodin knihy, aby se celý závěr utnul bez jakéhokoli vhodného zakončení v třiceti minutách. Prakticky nic extra se nedozvíte. Upřímně mě to mrzí, protože jsem si velkou část knihy neskutečně užil, a nakonec si stále stojím za tím, že stojí za přečtení/poslech, bohužel se ale objevilo několik faktorů, které mi ji nakonec docela zkazily.

Velmi příjemný příběh dvou kluků, kteří se náhle stávají nevlastními bratry. Atmosféra hor, sněhu v kontrastu s excentričností a touze po městě.
Hodnocení zcela určitě zvedá bravurní audio zpracování.

Vysoké hory a všude jen chlad, ticho a sníh, místo, pro které se Erik narodil a které tak moc miloval. Snowboard byl jeho život a dával mu určitý směr, cíl a hlavně i smysl života. Jenže se něco změnilo a tím něčím byl Kasper, který svými tóny přinesl Erikovi více než se mohlo na první pohled zdát... Kniha se do poloviny četla velice dobře, pak už na mě příběh působil předvídatelně a jednoduše a opakující se emoční výlevy, zvláště Kaspera, byly prostě úmorné. Ze samotných postav ke mně promlouval jen Erik, ostatním postavám ještě něco chybělo, abych dokázal uvěřit jejich příběhu a životu. Osobně mám smíšené pocity, kniha měla velmi dobrý potenciál, myšlenky i nápady, jen tomu opravdu ještě něco chybělo. Jakoby celá kniha byla napsána co nejrychleji, jen aby už byla hotová.

Tak to bylo něco tak nádhernyho. Jako jo, přes 600 stránek...měla jsem z toho trochu strach. Ale nakonec mi to bylo málo. Chci, aby pribeh pokračoval, chci dál číst, co se děje v jejich životech. Viděla jsem, jak mi stránky pomalu ubývají a přála jsem si, aby kniha nikdy neskoncila. Kaspera naprosto miluji, jeho energii, výbušnost, jeho myšlenkové pochody proste všechno! Nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Přečetla jsem ji za dva dny....a to jsem ji opravdu četla v kuse. Nebyla tam ani chvíle, kdy by mě nějaká pasáž nebavila. Pořád jsem musela číst dál, abych věděla, co se bude dít. Za mě od holek nejlepší kniha. Sice jsem podobné nadšené komentáře četla u Páté minuty, ale ta mě bohuzel tak neoslovila. Ani styl psaní. Ale tohle, tohle bylo proste skvělé, nádherné. Jakoze fakt.

Velmi se mi tato knížka líbila. Byly zde části, které de mi tak nelibí, nebo my přišly dlouho a opakující se.

Ale před všema chybama zavírám oči, velmi mi sedl humor příběhu.

Hledala jsem, co si přečtu na bookportu. Tato kniha na mě vyskočila, nejčastěji brousím (hledám knihy od českých autorů). Tak jsem si přidala na čtení tuto bichličku. Což v e-knize na mobilu, který mám stále u sebe je značka ideál. Takhle jsem se pustila do čtení a každou volnou chvíli na cestách, na rehabilitaci, pořád jsem ji měla u sebe.

Příběh vypráví o lásce a přátelství dvou 17 letých kluků. Kasper se s mámou přistehoval do NIKDE. Takhle totiž vidí hory. Je tu jen zima, sníh a doslova tady chcípnul pes. Seznamuje se nevlastním bráchou Erikem. Oba jsou queer, ale jestli se v lásce říká, že protiklady se přitahují, tak je to pravda. Erik s Kasperem nemohou být rozdílnější.

Jak vzhledem, tak chováním. Kasper miluje hudbu, píše si deníky, maluje se, řeší módu, vlasy, kluk z města. Erik mé pletené svetry a ponožky, neřeší, jak v nich vypadá, ale jestli mu je teplo. Miluje snowboard, sníh, hory, ticho….kluk z vesnice, kde lišky dávají dobrou noc.

Velmi se mi zamlouvali Kasperovy zápisky, kde měl tendenci přehánět a hrát drama Queen. Jeho vyprávění střídala vyprávění Erika. Jejich sbližování bylo velmi pozvolné, což mi moc sedlo. Prostě spolu trávili čas, koukali na filmy, povídali si, Kasper hrál na klavír a nebo šel s Erikem trénovat. Běhat. Ze začátku z donucení, postupně tomu přicházel na chuť.

Dochází i k napětí, protože Erik tají několik věcí před rodiči. Je zde nahlédnuto do zákulisí profesionálního sportování, sociální sítě, stravování…možná mohla být o trochu kratší, některé věci řešili stále dokola a brala bych více interakce s rodiči, ale ve výsledku to do příběhu velmi sedělo.

Konec je napínavý a jejich lásku jim prostě věříte na 100 %. Užila jsem si ji.

Tuhle knížku jsme na Instagramu viděly několikrát. Když autorky později hledaly recenzenty, zkusily jsme štěstí a holky nás vybraly! Mockrát děkujeme za důvěru.
Na začátku knihy se seznamujeme s Erikem: málomluvným klukem, který žije snowboardem, horami, sněhem a zdravým životním stylem. Chvílemi jsem si říkala, jestli mu nevadí, že jeho dny jsou nalinkované od rána do večera a prostor pro „nicnedělání“ prakticky neexistuje.

Tohle klidné tempo ale naruší příjezd jeho nevlastního bratra Kaspera a nové nevlastní matky. A Kasper? Ten je "číslo" od prvního okamžiku: hlasitý, posedlý hudbou, pečující o svůj vzhled a vlasy, které hrají všemi barvami. Absolutní opak Erika!

Tihle dva vám přinesou spoustu zábavy (Kasperovy deníkové záznamy jsem naprosto hltala!). Ukazuje se, že zdravé jídlo dokáže divy, samota mění návyky a sport může spojovat i ty, kteří by si to nikdy nemysleli.
Protože rodiče pracují v zimním středisku, tráví Erik s Kasperem hodně času sami. Ten vyplňují sportem, jídlem, přemýšlením i sledováním filmů. A i když se Kasper na začátku jeví jako totální poděs, během příběhu ukáže svou všímavost a pozornost.

Prostředí – 10/10
„Nikde“ je místo, kde by chtěl být snad každý...aspoň na pár dní. Představte si romantiku u hořícího krbu, hrnek teplého čaje nebo čokolády a dobrou knížku. Zní to idylicky, že?

Co mi úplně nesedlo
Příběh by podle mě snesl o 50–100 stran méně. Některé pasáže a monology se opakovaly. Uvítala bych i pohled spolužáků (jak Erika postupně přijali) a větší roli rodičů. Závěr působil trochu uspěchaně, i když chápu, že už nebyl prostor ho víc rozvést.

I přes drobné výtky je to velmi čtivá kniha s neotřelým a aktuálním tématem. Styl autorek mi sedl a příběh má silnou atmosféru, takže rozhodně doporučuji.
Tip na závěr: Pokud chcete nasát stejnou zimní pohodu, jaká z příběhu sálá, přidejte si knihu na TBR na dlouhé zimní večery.

Dokonalé… 5 je málo. Tolik emocí, Ježíši, tolik emocí! Nešlo přestat poslouchat. S knihou jsem usínala a probouzela se a teď ? Co teď jako mám dělat ?
Teď si ji přečtu, těším se až bude mít čestné místo v mé knihovně.

Knihu jsem poslouchala v audioverzi. Příběh je pěkný. Rozvláčnost, kterou někteří hodnotí negativně, mi trochu vadila jenom občas, i když nevím, jak bych to vnímala, kdybych knihu četla. Takhle jsem si mohla příběh dávkovat jako zákusek, cítila se u jejího poslechu hezky, ráda jsem se k němu vracela, ale zároveň mě to nenutilo knihu okamžitě zhltnout a tím pádem poslouchat, co to jde.

Na druhou stranu, musím souhlasit s některými jinými, že nejrůznějšího vysvětlování tam bylo příliš - proč řekl právě to, co řekl, proč použil tón, který použil, proč myslel na to, na co myslel a ne něco jiného... umění literatury je přesně takové věci popisovat co nejméně a přitom je sdělit - vrcholný zážitek čtenáře je v pochopení nevysloveného.

To, co se v příběhu Erika odehrálo, mě mile překvapilo, protože jsem "z oboru". Zároveň jsem díky tomu některé věci pak už předvídala, leč alespoň mohu potvrdit, že jsou v pořádku :-).

Kasperovy zápisy mě bavily, nejednou jsem se od srdce zasmála. Daniel Krejčík jako jejich interpret exceloval!

Vytkla bych sprostá slova, která byla podle mého názoru nadužívaná a explicitní scény opisující fyzický vztah... obému se podle mě lze vyhnout (či alespoň omezit), aniž by příběh ztratil na uvěřitelnosti a současně získal na elegantnosti hodné krásné literatury.

V konečném součtu knihu hodnotím pozitivně.

"Už se přece rozhodl. Teď už to mohl jenom prožít."

„Když jsi šťastný, nepřemýšlíš, jestli bys mohl být ještě šťastnější, protože pak bys byl vlastně nešťastný.”

Pokud hledáte milý příběh na dlouhé zimní večery, tak se vydejte do NIKDE. Pustou krajinou (jak by řekl Kasper) vás provedou dva milí a zároveň úplně odlišní kluci. To na tom vlastně bylo to skvělé.

Pro někoho se může zdát, že 600 stran romantiky je něco, co je zbytečně dlouhé. Opak je pravdou, autorky umí postavy napsat tak skvěle, že se vám je ani nechce potom opustit. Příběh plyne pomalu a romantická linka je opravdu pozvolná, až do toho spadnou naplno, ale rozhodně se v příběhu nenudíte.

Skvělá je také forma, ve které je to psané. Erik vypráví v ich formě, zatímco Kasper ve formě deníkových zápisků. Tenhle styl taky sedí k tomu, jací kluci jsou. Ten klidnější Erik (povahově takový roztomilý zlatý retrívr - prostě takový milouš) a ta drama queen Kasper (řečeno se vší láskou k němu, protože to je božan, který má srdce na pravém místě a v psím přirovnání bych řekla, že představuje neposednou čivavu, protože energie z něj úplně prýští… jak espresso na nožičkách :D).

Ten vývoj vztahu mě extrémně bavil. Kluci se postupně měnili, ale zároveň zůstavali sví. Fandila jsem, když se Erik snažil vyjít ze své ulity nebo když se Kasper snažil (i když dost dramatickým způsobem) vyrovnat s každým problémem, který se objevil. Řeší tady nespočet překážek se kterými si pomáhají a podporují se.

Doporučuju číst v dlouhých zimních večerech, aby vás NIKDE ještě víc okouzlilo a vy si tak tu atmosféru užili co nejvíc. To prostředí hor, sněhu, vánice … miluju.

BTW. Pokud máte rádi audioknihy, tak tu opravdu doporučuju! Přednes Daniela Krejčíka a Ondřeje Dvořáčka byly bravurní a máte tak pocit, že kluci opravdu existují.

PS. Knihu jsem dostala v rámci akce poHOSTění od nakladatelství HOST takže moc děkuji :)

Byl to hezký, čtivý příběh o lásce. Drama ke konci bylo takové trochu nereálné, nedotažené, ale jinak moc fajn kniha na dovolenou.
Názory na Kaspera a Erika si udělá každý sám, protiklady se přitahují,oba byli sympaťáci, ačkoli Kasperova labilita mě občas vytáčela, pasivita obou rodičů byla mnohem horší.
Přesto za mě Pátá minuta byla o fousek lepší. No a Neexistence mě ještě čeká.

„Kasper se usmál a v tom úsměvu bylo něco smutného a krásného. Prstem si přejel po oku, jako kdyby si kreslil linku. Naznačil srdce. A malíčkem obkreslil lalůček. Kasper miluje Erika.“

Erik je snowboardová hvězda. Když se jeho otec ožení, k nim do hor se nastěhuje jeho manželka i se synem Kasperem, který je hudební génius, ale také je dost svérázný a svéhlavý. Erik se zvyklý na svoji samotu a nyní s Kasperem sdílí většinu svého dne. Brzy se odkrývají tajemství a Erikovi se nevyhnutelně otočí svět vzhůru nohama jako při jednom z jeho skoků.

Kasper od samého začátku tuhle knížku táhne. Je to osobnost, kterou nejde v místnosti přehlédnout, ani přeslechnout. Svojí bezprostředností mě naprosto odbourával, byl autentický a neskutečná drama queen, což sám přiznával. Výbuch energie v podobě člověka

Erik byl o poznání klidnější, s pevným řádem a obrovskou vůlí. Svým chováním mě občas ale štval, zejména ve fázi, kdy se Kasperovi vyzná, mi přišlo z jeho strany, že na Kaspera trochu tlačí

Protiklady se ale přitahují a jejich vztah je nádherný, plný respektu a obdivu jeden ke druhému.

Asi úplně poprvé jsem si uvědomovala rozdíl mezi er a ich formou. Erikova část je psána v er formě, ale pak knihou probíhají zápisky z Kasperova deníku, které jsou v ich formě a dokázaly mě vtáhnout víc. Zároveň jsem se u nich několikrát smála nahlas, Kasperovy myšlenkové pochody mě prostě neskutečně bavily

Kniha má přes 600 stran, což se může zdát poměrně dost, navíc se některé části dost opakují, ale celé to má svůj smysl a perfektně to buduje atmosféru života v NIKDE, takže uběhneme s kluky asi 200 km (bohužel ale nespálíme ani kalorii), vypijeme asi 40 litrů čaje a sníme alespoň 6 kilo salátu (Bílkoviny, Eriku?!?).. Každopádně nelituju ani jedné z šesti set stránek strávených s kluky v horách.

Shrnutí: Mockrát děkuju @szabi.writers za zaslání knihy k recenzi, protože to bylo nádherný a věřím, že knihu přečtu někdy ještě jednou – nejlépe zabalená ve svetru a tlustých ponožkách někde na horách

4,5*/5*

Příběh byl pro mě neskutečně dlouhý. Ne, že bych se úplně nudila, ale kdyby byl kratší, byl by čtivější.
Knihu jsem poslouchala, jako audioknihu a musím uznat, je to jedna z nejlépe načtených knih, co jsem za poslední dobu poslouchala a asi jen díky tomu, jsem to v polovině nevzdala.
Kasper byl naprosto úžasný - vtipný, občas na zabití a k Erikovi byl dokonalým protikladem.
Asi už se k této knize víckrát nevrátím, ale příběh se mi moc líbil. Postupný vývoj jejich vztahu a změny Kasperova vnímání okolí mě prostě bavily.

Čas od času si stáhnu několik audioknih, aniž bych je předem moc vybírala nebo zkoumala anotace – spíš tak trochu naslepo. Přesně tak to bylo i s knihou Nocturmo pro Erika, která mi v audiotéce ležela už pěkně dlouho. Vlastně ani nevím, proč jsem si ji kdysi vybrala, snad jen proto, že měla docela dobré hodnocení.

Když jsem ji začala poslouchat, zjistila jsem, že má všechny atributy, které mě obvykle spíš odradí – je to romantika, navíc gay romance, a ještě k tomu young adult. Všechno bylo poměrně odhadnutelné, už na začátku mi bylo jasné, kdo s kým skončí a jak se příběh bude vyvíjet. A přesto mě to neskutečně bavilo. Nedokážu ani přesně říct proč, ale kniha mě vtáhla a nepustila.

Velkou roli v tom hrály postavy – příběh střídá kapitoly z pohledu Erika a Kaspera. Kasperovy kapitoly jsou psané jako deníkové zápisky, a právě Kasper mě úplně dostal. Jeho pohled na svět, humor a přirozenost mě rozesmály doopravdy nahlas, a to se mi u knihy nestává moc často. Byla to skvěle napsaná postava. I Erik je sympatický, ale Kasper je prostě třída sama pro sebe.

Nakonec z toho vznikl příběh, který je sice předvídatelný, ale příjemně čtivý, emotivní a zábavný. Nocturmo pro Erika pro mě byla milá a nenáročná oddechovka, která mi zvedla náladu a připomněla, že i žánry, které mi „nemají sedět“, dokážou někdy překvapit.

Naprosto úžasné. Chvíli mi trvalo, než jsem si s Erikem a Kasperem sedla. A pak jsem si Kaspera zamilovala, nejspíš proto že k hudbě mám blízko. Sportu rozumím jako koza petrželi, takže u Erika to trvalo delší chvilku. Arne a Karen mi pili krev. Oba byli na pěst. Rodiče roku!

Ale příběh kluků jsem si moc užila, občas i nějaká ta slzička ukápla. Takže sečteno podtrženo miluju to.

Při čtení a po přečtení knihy jsem se cítila smutně, působila na mě depresivně. Ale neni to smutna kniha, jen na mě tím stylem psaní působila. Četla se mi těžko a spíše mě nebavila. Je hodně popisná než dějová, aspoň první polovina. Už jsem četla jinou knihu od autorek a líbila se mi, tahle mi ale vůbec nesedla a jejím dočtením jsem se trápila.