Nocturno pro Erika

Krásná kniha, ani jsem nečekala, že mě tak bude bavit. Je to pro me letošní Topka, autorky umí hezky vykreslit postavy, jejich charakter. Nechci tady spoilerovat, ale jedno vážné téma - handicap se mě dotýká takže, jsem knihu o to víc prožívala. Kdo miluje hory, sníh a čajíček tak si přijde na své. Navíc s Kasperem se nudit nebudete. Doporučuji a těším se na další knihy.
Musím podotknout, že o autorkach jsem nedávno ještě nevěděla, děkuji, holky jste úžasné.

Erik je profesionální snowboardista s několika významnými oceněními. Má stanovený přesný harmonogram tréninků, i toho, co může a nesmí jíst. Mohlo by se zdát, že ho to může ničit, každý den mít pořád stejný. Jen řád a disciplína a žádná zábava. Jenže se svou introvertní povahou, kdy je rád sám, v klidu a tichu, je takhle spokojený.

Kasper je naproti tomu velký extrovert. Miluje hudbu, zábavu, to, že je středem pozornosti. Svou extravagantnost doplňuje i růžovými vlasy a tím, že na féra a hrdě přiznává, že je na kluky. A tenhle kluk z města, co je zvyklý pravidelně pařit a prostě žít, se musí přestěhovat do hor, kde nejbližší město je vzdálené několik kilometrů a stejně tam nic není.

Erikův otec Arne si vzal Kasperovu matku Karen, a tak se z těch dvou stávají nedobrovolně nevlastní bratři.

Kasper si od první chvíle utahuje z Erikových pletených svetrů nebo z čepic s bambulí, všem dává hlasitě najevo, že v tomhle zapadákově vydrží jen do svých osmnáctin a pak s chutí zmizí. Erik si z Kasperovy upovídanosti a dobírání si vůbec nic nedělá. Hlavně proto, že ho od prvního momentu Kasper fascinuje úplně vším. A že velmi brzy o něm začne mít představy, které by si měl zakázat. I Erik je totiž na kluky. Jen to nikdo neví. A to není to jediné, co Erik přede všemi tají.

Nikdy nepochopím, jak to autorky dělají. S každou další přečtenou knihou mi akorát spadne brada a jen získám další oblíbený pár. Tady na více než šesti stech stránkách dokázaly vytvořit dva kluky s naprosto rozdílnými charaktery, které se ale právě proto dokonale doplňují. Dějově to navíc bylo vymazlené tak, že jsem neměla pocit, že bych se na některé ze stránek byť jen na chvíli nudila. Právě naopak. Erika s Kasperem se mi vůbec nechtělo opouštět.

Erik vypráví svou část er formou, zatímco Kasper prostřednictvím deníkových zápisků v ich formě. Tahle kombinace mě naprosto nadchla. Dostanete oba pohledy, jen každý trochu jinak. A z těch Kasperových hlášek budete umírat.

Kolikrát jsem si říkala, že vím, jak teď příběh bude pokračovat. Upřímně? Netrefila jsem se ani jednou. Autorky to vždy stočily tam, kam jsem vůbec nečekala a o to jsem byla nadšenější. Zároveň mě několikrát překvapilo, že určité zápletky, na jejichž odhalení čekáte mnohdy celou knihu, se dozvíte prakticky hned na začátku. A mně jen šlo hlavou, co teda dalšího na těch pěti set, čtyři sta, tři sta stránkách ještě bude? A bylo toho tolik a já se jen rozplývala.

Erik s Kasperem jsou spolu celou knihu. Samozřejmě mezi nimi probíhá určitý vývoj, který odpovídá jejich věku. Takže někdy jsou oba tvrdohlaví a něco si neřeknou, ale vzápětí přichází tolik ikonických momentů, které jejich vztah posílí a díky kterým se stávají tak jedinečnými.

Rozhodně nikdy nezapomenu na to, jak Kasper drží papír a po jeho přečtení Erikovi upadne hrnec. A co všechno hned potom Kasper udělá, aby Erikovi pomohl. Kasperova hláška, že ho Erik ještě pořádně nepolíbil, a proto je nedomazlenej a tím pádem víc protivnej, z toho se asi rozpustím. A samozřejmě úplně nejvíc top moment z celé knihy jsou Erikovy vytřeštěné oči volající o pomoc, na které dostane odpověď [Kasper miluje Erika].

Co autorky taky naprosto excelentně umí, jsou ero scény. Vůbec nejsou explicitně popsané, ale stejně máte při jejich čtení pocit, že shoříte. Jakože trampolína? To bylo uf.

Arne s Karen mají hlavní slovo jen v zásadních scénách, a jinak jsou většinu knihy pracovně odklizeni. Což mi vůbec nevadilo, protože by pak kluci na sebe měli míň času. A vlastně oba dva mají u mě několik mínusů za to, jak jako rodiče mnohokrát selhali.

Sledovat Erikův klid a oproti tomu Kasperovo hysterčení a la drama queen v jakékoli situaci, to prostě chcete číst. A jak nemám ráda zimu a hory, tak s nimi dvěma bych se ráda zavřela v horské chatě uprostřed vánice a vyšilovala. Rozhodně to není naposledy, co jsem tenhle příběh četla.

Díky ukecanosti jedné z hlavních postav je děj občas trochu pomalejší, ale je to v podstatě detail. Díky větší délce dokážete silně navnímat osobnost a emoce hlavních postav a prožít s nimi každou sekundu až do posledního řádku.

První kniha od této autorky. Zklamani. Zdlouhavé, necetlo se to dobře a navíc smutné.

Přečteno v roce 2023: Úžasný příběh, který je skvěle napsán. Která z vás dvou, se vyřádila nad Kasperovými výjevy? To bylo opravdu k popukaní . Nejen, že jsem se výborně bavila, ale také jsem dostávala emoční kopance. Absolutně skvěle popsané pocity tak, jako bych to prožívala s nimi. Bože, to bylo tak hezký!!!
Se tak těším, až si to jednou přečtu znovu!!!

V roce 2026 byla opakovačka :)

Já ty holky Pospíšilky opravdu miluju! Jsem plná emocí a zklamaná, že jsem musela příběh Erika a Kaspera opustit, protože tihle dva jsou naprosto úžasní.. i když jsem teda Kaspera párkrát chtěla proplesknout, ať se k Erikovi takhle nechová, slova ubližují.. bože Erik, to je takový miláček se srdcem na dlani, miluje úplně bezmezně.. ale jakmile mu Kasper naprosto propadne, je to jedna velká emoční jízda, všechno jsem s kluky prožívala.. smála jsem se, drkotala zuby, plakala, trnula, soucítila a oba dva si našli své místečko v mém srdci.. Holkám se opět povedl příběh, který zasáhne. Knihu jsem střídala s audioknihou a boha jeho, je to tento rok asi nejlepší kniha - poslech. Pokud se vám zdá 600 stran moc, dejte si audioknihu, i když má 24 hodin, uteče to jako voda, jelikož duo Dan Krejčík a Ondřej Dvořáček, to je prostě nepřekonatelné kombo, ke kterému se časem zase vrátím. Už teď se mi stýská :-/ Miluju NIKDE. Pro tuto knihu je 5* málo.

Já mám prostě gay romány rád.
Neříkám, že jsou všechny kvalitní, ale baví mě. A tahle rozhodne kvalitní je! Jen mi ležela v knihovně dlouho, protože je tlustá a mě štve, když nemám čas a musím číst po malých kouskách. Pak to trvá dlouho a já se nedokážu vcítit do příběhu.
Takže si počkala až k moři. Což vlastně vtipný, protože já se pekl v 35 stupních a hlavní hrdinové mrzli v závějích sněhu.
Nicméně je tahle kniha super! Líbí se mi, že není jen o samotným coming outu, ale nese i závažnější téma. Jo, já vím, že coming out je pořád závažné téma a bohužel asi ještě dlouho bude, ale právě proto mě dostalo, že to tady bylo podružné.
Navíc je znát, že autorky mají nás gaye okoukaný a oposlouchaný, protože Kasperovy zápisky v deníku mě neskutečně bavily a říkal jsem, že takhle nějak bych o sobě mluvil i já.
Mám jednu jedinou výtku. Když už je Kasper hudebně vzdělaný, tak by měl vědět, že saxofon není žesťový nástroj!!!!!

Kniha má snad 600 stran a audiokniha téměř 24 hodin. Ale obojí za to stojí.

Nádhera, doporučuji všem. Přestože nejsem cilovka nebo možná právě proto že nejsem. Moc se mi líbilo.

To byla taková nádhera. Emoční jízda. Děkuji děkuji děkuji ... za tak krásný zážitek

Takhle kniha je byla bezesporu úžasná, nemám co bych jí vytkla. Ale co nejvíc oceňuji, je že se nebály tématu ztráty sluchu a podařilo se jim velmi přirozeně, uvěřitelně zapracovat použití znakového jazyka - Klobouček dámy!!!!

První polovina se mi moc líbila ale pak to začalo být únavné a repetetivní.

(SPOILER) Eva a Klára Pospíšilovy si v případě Nocturna pro Erika zaslouží absolutní uznání za to, že dokázaly vytvořit komorní a intimní příběh ze zasněžených hor na neuvěřitelných 600 (!) stran, aniž by se jim to celé nerozpadlo. Nocturno pro Erika je prozatím jejich nejlepší román, který jsem od této partnerské dvojice četl. Celé to má natolik intenzivní náboj, že jsem mnohdy ani nedýchal, jak jsem si tuhle četbu užíval. A přitom to má všechny propriety, které jsou pro autorky typické - včetně častých zmínek o tom, že se kluci pravidelně a často sprchují.

Nocturno pro Erika má pro mě ale ještě osobní rovinu: Erik se potýká s postupnou ztrátou sluchu. Sám jsem od dětství silně nedoslýchavý a tato nedoslýchavost je součástí mé osobnosti. Proto mi tento pár, tedy Erik a Kasper, byli velmi blízcí. S Erikem jsem se mohl identifikovat a cenil jsem si, že Kasperovi nebyl Erikův handicap ukradený. I to je projev lásky.

Nocturno pro Erika je velmi emotivní dílo, které jsem silně prožíval a těším se na další klučičí knížku této autorské dvojice.

To byla díky Kasperovi asi nejhlučnější kniha, jakou jsem kdy četla! :D Ale je to miláček, oba jsou :))

Od autorek jsem četla už Klukovinu a ta byla skvělá, tak jsem byla zvědavá, co přinese další jejích kniha. A musím říct, že holky prostě UMÍ! Já obecně moc YA nevyhledávám, přijdu si na tenhle žánr už stará. ALE! Knihy od Kláry a Evy Pospíšilových mě prostě baví.

Máme tu další krásný i když místy bolestivý příběh svou chlapců. Tak trochu zakázaná láska dvou nevlastních bratrů. Každý je jiný. Jsou jako oheň a voda. A já si oba zamilovala.

Především Kasperova osobnost mě hrozně bavila. Jeho živelnost, sarkarmus, dobré srdce. Místy jsem se u jeho deníků fakt zasmála. A Erik? Složitá osobnost, neskutečný dříč a vlastně se mi moc líbilo, jak na sebe měli kluci navzájem vliv a jak jeden z druhého udělali tu nejlepší verzi.

Ztráta sluchu při vrcholovém sportu, zamilování dvou nevlastních sourozenců, tajení vztahu před rodiči. Byla tam spousta těžkých momentů, místy mi kluků bylo hrozně líto. Obzvlášť nepochopení, nezájem a odtažitost obou rodičů mě tak moc štvala.

Naopak to, jak se Kasper učil znakovku kvůli Erikovi. To, jak se o sebe kluci navzájem starali a chránili se. A ten epilog a samotné Nocturno pro Erika? Bože! Měla jsem husí kůži. To byly tak nádherné momenty.

Jednu hvězdičku ubírám jen za to, že jsem si v průběhu říkala, že by knize za mě vůbec neuškodilo, kdyby měla tak o 100 stran méně. Místy na mě byl děj malinko natahovaný, zdlouhavý a někdy jsem měla pocit, že čtu pořád dokola ty samé pocity někoho z chlapců. Párkrát jsem se přistihla, že moje oči mají tendenci přeskakovat řádky. To jediné bych vytkla.

Ale jinak knihu můžu doporučit. A určitě chci zkusit nějakou další knihu od autorek, jejich tvorba určitě stojí za to.

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Host Brno.


"Byl v tichu a ticho bylo v něm."

Hory a hudba. Erik a Kasper. Přečetla jsem toho od autorek ( mrkněte na szabi.cz) dost a tak na začátek říkám, že jejich výběr jmen mě hodně, hodně baví. Stejně tak mě bavil i tenhle příběh. Sníh v knížce, sníh za okny...dobré spojení. Také se mi líbí, jaká si autorky vybírají témata svých příběhů a láskyplně je obalí do hřejivých slov. A nejvíc mě baví, jak po dočtení jejich příběhů mám hlavu plnou nevšedních slovních spojení, které nevím, kde se tam vzala. Měla bych se vrátit k ději, ale prdím na to, tady převažují pocity. Někdo by mohl říct, že je děj natahovaný, zbytečně dlouhý. Ale fakt není. Na těch horách chcete být, chcete jít s kluky běhat, chcete si užít Erikovu urputnost i Kasperovu rozevlátost. Chcete si číst Kasperův deník. Chcete být znechuceni jejich rodiči. Co nechcete jen ten před konec. Vůbec jsem Erika-správné-rozhodnutí-za-všech-okolností-Peterson nepochopila. Nevadí, konec je v pořádku. Tedy tím způsobem, že je opravdu nečekaný.

Krásné čtení. Autorky vás vtáhnou do děje, který se odehrává v zasněžených horách. Erik, snowboardista a milovník hor musí do svého života přivítat novou rodinu. Novou ženu svého otce, která má syna. Syna, který je z města, má rád ruch, společnost, zábavu a nerad opouští svůj život ve městě a své přátele. Zprvu se Kasperovi život na horách nelíbí a těší se, až bude moct odejít. Jenže i jakožto nevlastní bratři, se Erik s Kasperem sblíží. A víc, než by bylo dobré. Zamilují se do sebe. Každý je ale z jiného těsta, přesto si rozumí a milují se. Musí překonávat i další překážky a ta hlavní je, že Erik přichází o sluch. I přes jejich odloučení, i přes ztrátu sluchu, i přes zlomené srdce, se ti dva zas setkají. :'))) Krásná kniha, u které budete potřebovat nejeden kapesníček.

Za mě je tahle kniha milionkrát jedno velké ANO.

Dva kluci. Dva naprosto odlišné světy. Ticho hor proti ruchu města. Hudba proti snowboardu. A mezi tím emoce, které se nedají umlčet.

Kasper je živel. Hlučný, barevný, otevřený. Hudba je pro něj všechno a mlčení ho děsí. Erik je jeho pravý opak. Uzavřený, disciplinovaný, zvyklý všechno držet v sobě. Když se jejich světy střetnou v jednom domě uprostřed hor, je jasné, že to nebude jednoduché.

Z počátečního napětí se ale postupně rodí něco mnohem hlubšího. Přátelství, obdiv… a city, které Erik dlouho odmítá vyslovit. A právě tahle pomalost, nejistota a vnitřní boj mě na příběhu zasáhly nejvíc.

Velkým plusem je Kašparův deník. Jeho pohled je živý, vtipný, chaotický a strašně lidský. O to víc bolí chvíle, kdy se do příběhu vkrade bolest, strach a nejistota z budoucnosti. Některé momenty byly fakt těžké na čtení… ale přesně proto fungují.

Tenhle příběh jsem si dávkovala celý týden ne proto, že by byl zdlouhavý, ale proto, že jsem se s těmi kluky nechtěla rozloučit. Dostali se mi pod kůži a zůstali tam.

Pokud hledáte emotivní, citlivý a upřímný příběh o hledání sebe sama, lásce a odvaze být vidět, Nocturno pro Erika si nenechte ujít.

Tohle byla tak bolavá kniha. Ve smyslu, že se mi místy tak svíralo srdce, až jsem se fakt bála, že to ani nedám. Protože ve chvílích, kdy se všechno vypnulo (nechci spoilerovat), tak jsem měla pokaždé dost na krajíčku.
Nebudu lhát, místy to na mě působilo trochu nataženě, ale stejně se prostě nešlo odtrhnout. Oba kluci jsou tak rozdílní, až k sobě dokonale pasují.
Oba jsem si oblíbila a i když jsem na konci měla chuť Erikovi pár facek vlepit, tak ho i trochu chápu. Nicméně ho to neomlouvá. Ale ten jejich telefonát, ach moje srdce.
Knihy od autorek mám ráda, takže jsem očekávala kvalitní čtivo. Tohle to očekávání dokonce překonalo, takže se těším na další dílo. :)