Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1058/bmid_nocni-klub-dil-druhy-2iL-1058.jpg
5
2168
202
Noční klub série
< 2. díl
V první polovině Nočního klubu se pozorný čtenář dověděl, jak si zařídit věčný život. V této polovině se i podstatně méně pozorný čtenář doví, že věčnost může být daleko kratší, než jen krátká: Automatické zbraně, břitká ocel, pan Wries, pan Van Vren... Na obálce je obraz od slavného španělského malíře Luise Roya na téma "Hekaté, řecká bohyně zkázy a náhlé smrti". Nemyslím si - kdyby se tato kniha odehrávala v Řecku - že by se Dáma s brouky tvářila tak odpočatě...... celý text
Přidat komentář
Druhý díl Nočního klubu pokračuje přesně tam, kde skončil jeho předchůdce. Mistr Kulhánek trochu přitvrdil, a tak se dočkáme přece jen více krve a také více mrtvol, než kolik jich nabídla první kniha. Přestože o hrubozrnné akce není ani tentokráte nouze, dějová linie je nezvykle uvolněná a tak trochu jakoby ospalá. Poslední charakteristiku je samozřejmě nutno brát s dostatečnou rezervou, protože Kulhánkova ospalost má stále tepovou frekvenci na úrovni infarktu myokardu. Každopádně v Nočním klubu si autor nechal prostor a čas pohrát si s příběhem a vytáhnout z něho to nejlepší z nejlepšího, zabývat se drobnými epizodkami, stejně jako gigantickými masakry. Druhá kniha Nočního klubu staví na pevných základech z jedničky, od kterých se mohutně odráží a vlaje na vlnách fantazie. První díl připravil půdu, a teď tedy nadešel čas dát všemu smysl a rozhřešení. Nechybí klasické Kulhánkovy vtípky ani pranýřující hlášky, které se nesmazatelně zapisují do paměti. Prostě a jednoduše: kdo nečetl Noční klub, jakoby ani nebyl…
Krváky nejsou můj žánr, ale jakožto pilná knihovnice se snažím něco vědět i o nich. V případě Nočního klubu mě zaujalo jednak doporučení, jednak nápaditá charakteristika prvního i druhého dílu, která, jak vidím, je uvedená v záhlaví i tady na Databázi. A tak jsem se přičinlivě k oběma knížkám usadila, i když obrázky na obálkách i ukázky z textu na mě působily přesně opačně, než by měly.
Kdybych měla tehdy čas pokračovat pořád dál, až do konce, byla bych to všechno zhltla na jeden zátah. Po přečtení "podezírám" autora z toho, že chtěl mladé generaci připomenout férovost, obětavost a jiné podobné hodnoty, které se dneska moc nenosí, a tak jako s Angličanem je nejlépe hovořit anglicky, oslovil tedy i on svoje čtenáře řečí patřičně jízlivou, tak, aby jim to bylo blízké a srozumitelné. A vzbudil velký zájem (přičemž věřím, že opravdu i o to, co je mezi řádky). Za to bych mu dala bez váhání pět hvězdiček, na druhou stranu všechny ty hnusné scény a jejich komentáře v knížce mi přes veškeré pochopení pro ně vadily (ne pro ně samotné, ale pro gusto, s jakým je to podáno), a tak se tentokrát zdržuju hodnocení.
Škoda, že knížka není a asi už ani nebude k sehnání, protože bych ji ráda měla doma, oba dva díly. Je v nich, v přestávkách mezi jednotlivými masakry, tolik míst, která se mi moc líbí, že bych se k nim často vracela : o)
Jestli v prvím díle tekla krev proudem, tak ve druhém teče přímo vodopádem, a nejem krev, ale hlavy a jiné části těl, těch již nepotřebných.
Ano, je to opět neskutečná jízda, kterou nám pan Kulhánek předkládá. Určitě se nebude líbit každému, ale mě autor dostal. Je to jednoduché, má to neskutečný drive, který Vás nenechá ani na chvilku koukat někde mimo, prostě jedete na vlně, společně se sekáním hlav Vašich nepřátel.
Občas se Vám to zdá malinko přitažené za límec, ale ty malinké drobnosti následně odpustíte, protože jste opět vtažen do šíleného masakru, který Mr. Jánský řeší jen tak mimochodem. protože jeho schopnosti ještě několikanásobně vzrostli, tak čekáte jak se vypořádá s Wriesem a Van Vrenem, no je to opravdu jízda.....
Tak nějak ta upíří jízda po světě skončit musela, ale proč zrovna happyendem ve stylu Rosamunde Pilcher, to teda nechápu. Tím mě teda Kulhánek zklamal...Povedlo se mu nakonec překombinované zápletky jakž takž rozuzlit se ctí, nicméně tancoval na tenkém ledě. Hvězdičky dávám za vtip, svižný děj a upíry :-)
Ačkoliv se mi to chvílemi zdálo až moc překombinované, když se všechno vysvětlilo, bylo to důstojné pokračování prvního dílu. Konec je sice trochu americky happyendovej, ale tak nějak mi to k závěru sedělo. Nicméně odstavec s modrýma míčkama je podle mě naprosto nejlepší část knihy!:)
Neméně skvělé jako jednička :) Kulhánek si mě naprosto získal..ujeté, vtipné, akční..prostě skvělá četba, která zaujme každého, jemuž je tento žánr alespoň trochu blízký ;)
I pro mne to bylo zjevení.Pak ještě Cesta krve.Potom vše,co napsal,šlo do kytek.Dobře,že už nepíše.
(Pozor, možné spoilery!)
Je to krvavé, morbidní, nelítostné a ještě brutálnější, než první díl. Ale hlavně je to úžasně čtivé.
Autor umně dávkuje informace, takže to hlavní, které stojí za tím, co jste si mysleli, že je zásadní, se dozvídáte velmi, velmi pomalu. Upíří vlastnosti jsou už takhle neuvěřitelné, ale když se tomu přidá Stín démona...
Také je zde daleko více obětí z řad nevinných, což je trochu proti smyslu organizace Noční klub, ale hajzlů je pobito daleko, daleko víc. Ještě, že ta krev stříká jen imaginárně na papíře. Přes neustálou akci je však děj bohatý a plný zvratů (zrada ve zradě jiných zrad...)
Některé pasáže ve mně vyvolaly neskutečné emoce. Ještě, že došlo ke spravedlivé odplatě. „Ne, taštičku ne,“ - tak to si budu pamatovat zatraceně dlouho.
Ano, závěr se sice trochu rozplizává, ale líbilo se mi číst o obnovení Klubu.
Každopádně – Karolína rulez!
„Prvního jsem zlehka klepl do spánku a on ztěžka klepl nosem do podlahy.“
„Žaneta si kdysi dávno nechala nahoru na pravý prs vytetovat kolibříka, ale ptáček se dlouhodobým používáním vytahal na něco, co připomínalo nejspíš pterodaktyla. Jak na mě jeho majitelka předváděla polohu odborně zvanou „jízdmo“, vypadal i na pterodaktyla pěkně nakrknutě.“
Překvapivě je tu i velice pragmatický náhled na politiku (aktivisty) :
„Jak ti to vysvětlit…,“ zvedl jsem ho, aby viděl: „Víš, lidé jsou různí: bílí, černí, žlutí a zelení. Ti zelení jsou obvykle bílí, ale o to víc do všeho kecaj.“
„Čím to, že v téhle zemi, když někdo řekne suďte se se mnou, vnímám to, jako by mi řekl polib si prdel!“ zamyšleně jsem našpulil rty.
„Nezávislý soud rozhodne…!“
„A čím to, že ve všech zemích mají jen soudy, a jen vy tady je máte nezávislé!“
ještě sušší, ještě skvělejší a co bych nečekala na začátku, ze budu na konci tak naměkko. Ať žijou šťastné konce.
Kniha se mi velmi líbila, opět akce, humor.., více než první díl.. Doslova jsem ji zhltla za den :-) Za mě rozhodně palec nahoru..
Slušné pokračování úžasného prvního dílu. Na plné hodnocení to už sice není, ale i tak se mi kniha četla velmi dobře a „jedničce“ rozhodně ostudu neudělala.
Že Kulhánek není typ autora a na Magnesii literu je asi každému jasné po první stránce... ale čert to vem, když se to tak dobře čte! Od Nočního klubu nečekejte žádnou velkou myšlenku, propracovaný příběh nebo filozofické myšlenky... naopak dostanete opět kupu akce, hektolitry krve a nějaký ten vystřelený mozek k tomu, sarkastické hlášky, u kterých budete mít co dělat, abyste knihu udrželi v ruce, nádavkem k tomu návrat kouzelného kocoura a k tomu všemu ještě ucelený závěr, který vám dá pocit zadostiučinění a vydobyté spravedlnosti. Já se u čtení neskutečně bavila a Kulhánek je pro mě velké překvapení. Jen teď ten pocit prázdna není nic moc, takže se k Nočnímu klubu určitě někdy vrátím :)
Skvělé pokračování navázalo, kde prvního díl skončil a zůstalo na stejné kvalitě. Opět nářez, opět dokonalé! Uměl bych si to představit i jako nějakou počítačovou hru. Určitě doporučuji.
První díl se mi líbil víc, ale tady zase oceňuju, že jsou téměř zcela vynechány podivné citoslovce, naznačující zvuky různých zbraní.
2018/28
Perfektní, stejně jako první díl! Takových knížek jednoduše nikdy nebude dost.
Já to prostě miluju. Všechny postavy se mi neskutečně líbí a druhý díl neztrácí humor. Spíš naopak. Doporučuji.
Vzrůšo, jak jinak, slabost pro hrdinu a spol. se táhne již od prvního dílu a ani v tomto nenajdete zklidnění.
Asi život s takovou fantazií nebude peříčko, ukočírovat tu turbulenci, ale pro čtenáře je to další rozměr, ve kterém se nám lehčeji vytrácí banální obyčejnosti.
Citace: "Máte poslední slova, příteli." položil mi ostří Šedého Hada na krk, a byl tak rozzuřený, že mu žádné límce žádných neprůstřelných vest nemohly odolat. Říkal jsem si, co asi moje hlasivky, že by byla škoda téhle příležitosti nevyužít - vymyslet něco peprného, třeba by ho kleplo, věk na to má. A nebo třeba ... Odkašlal jsem si " "Jménem Nočního klubu. Za zradu tě odsuzuji k smrti. Náfuko."
No, jaksi by mi bez těchto extrovních nápadů něco v životě chybělo, takže další díl už mám.
Tentokrát zostupná tendencia, kým je upírí spasiteľ Tobiáš sám a zbesilo uniká rusákom aj Druhej rase, spôsobuje Pražskú apokalypsu a zvracia po pilulkách od pána Moona je to v poriadku a kniha vrcholí prepadnutím Tokijského mrakodrapu v démonickom brnení ktoré chce krv ( aj keď má na sebe reklamy na coca colu ). Kedykoľvek však začnú éterom víriť "šokujúce zvraty", postavy a svetovládne spolky stavajúce dej niekoľkokrát na hlavu začne to fatálne rednúť a korunuje to šialený tisícročný plán jedného zvrašteného páprda, obsahujúci zmanipulovanie polovice sveta. Takže všetko je nahraté a hrdina celý čas len panáčkuje, to ma radikálne znechucuje a navyše sa vytráca tá dôkladne pestovaná osobná nenávisť k zloduchom ako pani Dao, pretože sú to odrazu tiež len figúrky ktorými niekto manipuluje... a tak aj skončia. Inštitucionalizácia to zabíja, stále však ostáva dobrých 50 strán a tak čakám že bude ešte všetko inak, ale už nebude a ten zbytok sa venuje vybavovaniu rôznych účtov a znovuotvoreniu toho blbého klubu. Takže som rozčarovaný, lebo to zahýbalo práve tam kam som vážne nechcel a ak by to bolo sfilmované určite by to končilo scénou kde sa po nejakom blbom vtipe hrdinovia ( Denisin návrat WTF! ) v spoločnom zábere začnú idiotsky smiať a spustí sa zvučka.
Schválně jsem si dal tenhle díl do čtečky, kterou dokud je dost papírových knih vytahuji doopravdy zřídka. Vše hlavně z důvodu, aby mi tentokrát Kulhánek vydržel doopravdy hodně dlouho a já si ho mohl do sytosti vychutnat. Bohužel stačily 2 čekaní na ujetý vlak a jedna víkendová akce u kamaráda a 75% knihy bylo v tahu. Tohle vše ukazuje jak je výborná. Sice je to braková fantasy, ale narvaná dějem a srandou. Je mi jasné, že ikdyž jsem ji četl asi po třetí tak určitě ještě jednou tolikrát si ji časem přečtu. Prostě mi to jednoduše nedá a vám všem doporučuji to s Kulhánkem zkusit taky.
Štítky knihy
upíři humor česká fantasy akční česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Kniha Noční klub. Díl druhý je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 3 343x |
| Čtenářské výzvě | 58x |
| Doporučených | 273x |
| Knihotéce | 512x |
| Chystám se číst | 152x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 10x |
Noční klub. Díl druhý. Ještě lepší než první. Mistr Kulhánek nám předkládá víc VŠEHO. A to doslova. Jestli jsme se v prvním díle probrodili krví, tady už v ní plaveme, ale nevadí to ani takovým padavkám, které vlastně krev ve skutečnosti nemůžou ani vidět (=já). Jestli byl první díl plný sarkastických hlášek, v druhém díle je stejně nadupáno, ne-li víc. Noční klub cestoval všude se mnou a když jsem měla chvilku, tak jsem se začetla (členění textu k tomu totiž úplně vybízí). Pravda, v některých situacích sice člověk vnímá vylétnutí obočí těch, kteří si všimnou, co to proboha zrovna čtete, ale víte co? Bylo mi to úplně fuk. I když pravda, když čtete tuhle knížku čekajíc, až dorazí synové z tréninku a vedle vás pubertální dcera louská Máj (nesměje se ani trošku, zatímco matinka se řehtá nahlas) a načape vás u toho trenér vašich dětí, cítíte se pak mírně zahanbeně - ale ne moc. Vlastně to hodně rychle přejde :-) A spíš utkví mistrovy hlášky...
"Ja tóže chóču byť vampyrom."
"Když budeš hodně jíst, poslouchat a čistit si zuby....,"