Noc, kdy jsem měla zemřít

Noc, kdy jsem měla zemřít https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66132/bmid_noc-kdy-jsem-mela-zemrit-gdb-66132.jpg 3 42 30

Proč žena probuzená z kómatu vzpomíná na mrtvé? Kdo vraždil pro peníze, když všichni dědicové zemřeli? Co udělá žena neprávem odsouzená za vraždu manžela? Proč v trojúhelníku žena a dva muži umírá ona? Kdo se snaží zlikvidovat nevhodného ženicha? Co když je alibi až příliš dokonalé? - Tyto i další neobvyklé případy řeší hlavní hrdina v souboru devatenácti klasických detektivek. A rozuzlení jsou doslova šokující...... celý text

Přidat komentář

Titi
18.05.2011 3 z 5

Knihu jsem si půjčila díky velice příznivým komentářům na www.knizniweb.cz Až tady jsem pochopila, že ji zřejmě propaguje skupina stejných lidí :) Pro mě průměr.

Pajďulka
16.05.2011

Dívala jsem se i do diskusí a co člověk, to názor, že? Já jsem si tu knížku půjčila, ale musela jsem čekat. Objednali tři, všechny půjčené a na dvou byly rezervace. Pak jsem se dočkala. Úvod je krásný a nezdá se mi, že by to autorka obšlehla. Už jen proto, že celá knížka je o tom muži, který představuje spravedlnost. A to že nemá srdce a duši koresponduje s jeho vystupováním v jednotlivých příbězích. Řeší vraždy, zasahuje, ale nic víc se o něm nedozvíte. Připomíná mi to pana Quinna od A. Christie. taky záhadná bytost, co řeší případy. Než z opisování od Arabů (kdo čte Araby??) bych tedy mluvila o vypůjčení motivu od Christie. Mám ten dojem, že ten muž vystupuje v různých časech a v různých zemích. Jednou se zhmotní jako postava z knížky, pak je detektivem, pak jen tak náhodou projíždí městem, kde nachází zavražděné ženy v poli. Ta předmluva je motto celé knížky. Nebo tak to aspoň chápu. Vy jste mluvili o stylu nebo o obsahu. Mně se líbily ty věci, které byly "záhadné". Souvisely s hlavní postavou a v jednom příběhu mi docela zamotaly hlavu. Konkrétně: Věštkyně mívají pravdu. Byl na konci ten muž přestrojený za lékaře? Nebo to byla shoda náhod? Anebo věděl dopředu, co se stane? Ještě mystičtější je to v povídce Téměř dokonalý zločin (nebo tak nějak:-))) Tam ten muž dokonce ovlivní budoucnost. Ví, že hlavní hrdinka potřebuje alibi, proto jí řekne, aby neodmítala nabídku jedné dámy, co jí nabídne společnost. pak potká tu dámu a té navrhne, že by měla hlavní hrdince nabídnout společnost. takže ty dvě jsou spolu, mají alibi a on jde a zavraždí vraha. Jenže ani to tam není řečené přímo - buď vrah skočil do vody, nebo ho ten muž zavraždil. Proto tu asi lidi psali, že musí přemýšlet o závěrech. Docela mě šokovala povídka Zvířata neznají soucit a Noc, kdy jsem měla zemřít. Neumím si představit, že by se to mělo týkat mně nebo mé rodiny. A co se mi líbilo/nelíbilo na stylu? Nejhezčí a řekla bych, že i na umělecké úrovni jsou pasáže, kdy lidé mluví sami za sebe v ich formě. Když tam jeden vrah vypráví, jak chtěl cestovat, věřím autorce každé slovo a skoro mě to dojímá. Když to vypráví autorka, je to kvůli kontrastu skoro nudné - bez emocí. Dialogy jsou perfektní. Že tam nejsou dlouhé popisy mi až tak moc nevadí. Možná by to chtělo víc popsat lidi - jsem zvědavá ženská a řeším věci, jako je účes, nalíčení a tak:-))) Řekla bych, že v některých pasážích autorka balancuje na hraně kýče - kdyby si nedala pozor, byla by z toho laciná detektivka. Aůe ona to dokáže vybalancovat a se mnou jako se čtenářem si skutečně pohrála. Vsugerovala mi emoce, které jsem asi měla cítit - samozřejmě že jsem pak na konci zjistila, že jsem fandila tomu špatnému člověku:-))) I když se vám nebude líbit styl nebo tempo (opravdu je rychlé), řekla bych, že vám z hlavy nepůjdou příběhy - děj. Je tam i pár míst a myšlenek, které jsou nadprůměrné. Budu citovat: "...Za hotelovým oknem tančily sněhové vločky, v mém pokoji voněla skořice a venku zvonily zvonky. Blížily se Vánoce a básník by snad řekl, že tahle noc byla kouzelně pohádková. Romantika? Kýč? To nechám na vás..." Kdyby autorka nechala jen ten popis, bylo by to kýčovité až k pláči. Ale ona to ihned shodila a slovo "kýč" použila sama. Některé povídky inklinují ke kýči, jiné jsou cynické a jiné směšné - v povídce Proč mám vždycky pech je vykreslená tak skvělá postavička naprosto neschopného reportéra, že jsem cítila, že někdo takový musí existovat:-))) Lidi se v povídkách shazují sami nebo je shodí autorka. Neznám ji, ale v téhle knížce jsem se o ní dozvěděla, že nebere věci kolem sebe přehnaně vážně. Umí si udělat legraci i ze sebe a své povídky nebere smrtelně vážně. Tipuji, že se dobře baví tím, co předhodila čtenářům, a že je zvědavá na jejich reakce. Co na závěr? Neříkám, že se vám to musí líbit, nejspíš ani nebude, když jste předpojatí, ale objektivně si přiznejme, že tohle je víc než průměrná knížka. Samozřejmě že to nebude duchovní traktát ani společenský román ověnčený cenami. Je to detektivka, pohybuje se to v nějakém daném žánru, tak bychom to měli srovnávat s jinými detektivkami. A v tom případě tvrdím, že tahle knížka se mezi konkurencí nemusí stydět. A než mě někdo z něčeho osočí, tak jsem literární kritička - živím se tím, publikuji a píši recenze. Dokonce i přednáším na dvou fakultách a před jménem i za jménem mám pár písmenek:-))) A na web jsem se zaregistrovala proto, abych byla v kontalktu s mladými čtenáři a zjistila, co se jim líbí a nelíbí - je to i kvůli výzkumu, na kterém pracuji. Vaše názory jsou podnětné, jen nechápu, že se dokážete urážet kvůli knížce, kterou jste ani nečetli:-)))


mariana
13.05.2011

Mně se to líbí. Nemám ráda dlouhé popisy, detektivka musí "frčet". A tady to "frčí":-))) Nevím, jestli se to dá říct o detektivce, ale tahle je psaná tak nějak poeticky. A obsahově? Měla jsem pocit, že si se mnou autor pohrává a že mě má dost na háku:-))) Fakt je, že jsem neuhádla vraha ani jednou. A to mám detektivky přitom ráda a hafo jsem jich přečetla. Nedostatek vidím jen jeden - škoda, že jsou to povídky. Většina z nich by se dala rozpracovat do románu. Jestli je tohle prvotina, tak klobouk dolů. A to vážně. Líbily se mi: Téměř dokonalý zločin a Věštkyně mívají pravdu - to mi lehce připomnělo Christie a její Nekonečnou noc. Asi tím stylem. Povídky, co vypráví chlapi, se mi až tak moc nelíbily. Radši se vžívám do hrdinek. Škoda jen, že se z mých favoritek vyklubaly vražedkyně:-)))

Kvíteček jarn
11.05.2011

Píšu to do komentáře, protože to je o knížce. A nejsem ani z Moby, ani učitelka ani studentka:-))) O knížce jsme se bavily s kamarádkou a každá máme jiný názor. Je tam devatenáct povídek a vesměs jsme se shodly na těch, které jsou pro nás nejhezčí. Mně se líbil autorčin styl, je čtivý a není tam podle mého názoru ani o větu míň ani o větu víc. No, ale kamarádce se tohle zrovna nelíbí. Ona se chtěla do povídek víc ponořit a číst je déle. Povídky jí připadají spíš jako scénář - dialogy a jen letmé vykreslení postav, jejich charakterů a prostředí. Další věc je, že se to odehrává v anglosaských zemích, kde je porota a trest smrti. Mně osobně se to líbí a je mi šumák, jestli to tam takhle opravdu vypadá a funguje. Kamarádka má radši české detektivky s českými jmény a místy. Obě jsme se shodly, že stylisticky je to perfektní a že tam jsou nečekané pointy. Kamarádka ale řekla, že jí to připadá jako narychlo spíchnuté - sotva se začetla, povídka končila. já osobně usínám při podrobných popisech, ale ona má ráda realistické detaily. První povídku jsme pochopily. V poslední větě je řečeno vše. Ale fakt je, že se u toho musí přemýšlet. Někdy mě napadlo řešení, někdy ne. Kamarádka na tom byla podobně. Přišlo mi, že každá povídka je psaná jiným stylem. Zato kamarádka řekla, že další knížku od téhle autorky by poznala, protože píše originálně. Mně se líbily povídky, které v ich-formě vypráví muži. Humorné jsou Proč mám vždycky pech? a Dům u tří stařen. Kamarádku docela dojala poslední povídka Jdi za svou hvězdou. Stylisticky je podle nás na výši Příliš mnoho dědiců - vypráví to starý spisovatel, který vzpomíná na vraždění v rodině jeho zaměstnavatele. V jedné povídce mě dojal příběh ženy, ale pak jsem zjistila, že je to chůladnokrevná vražedkyně. Moje kamarádka naopak podezírala ženu v jiné povídce, ale nakonec se ukázalo, že se přiznala k vraždě, aby zachránila manžela (ten byl mimochodem nevinný, což ona nevěděla). Dojemný je Příběh z mého života - žena přijde o syny a trvá jí desítky let, než pomstí jejich vraždu. Na první pohled se tam nedá nic vymyslet, ale pointa tam je - čtenář ví, že jeden ze tří mužů je vrah a autorka vám vsugeruje, že je to jen jedna možná osoba. No, pak zjistíte, že je to úplně jinak. Kamarádka řekla, že na té knížce je vidět, že autorka chce psát jako Agáta Christie, proto tak píše. Pro ni to byla pomluva, mně to naopak připadá jako lichotka. Protože jen málo autorů dokáže psát jako Agáta:-))) Drastické povídky jsou Zvířata neznají soucit a Smrt je spravedlivá. Pokud se budete bát )a já se občas bála), tak to není vnějšími okolnostmi, ale zrůdnostmi, které jsou schopni spáchat nejbližší lidé - sourozenci se vraždí mezi sebou atd. Můj názor je, že tahle knížka je nadprůměrná. A je mi úplně jedno, jaké má autorka povolání, jaká je obálka i kolik Moba vydala výtisků:-)))) Kdo má rád detektivky, bude pravděpodobně spokojený. Minimálně proto, že může s knížkou soupeřit o to, zda logicky odhalí vraha:-))) Můžeme si tady hrát na intelektuály, ale fakt je, že tohle se běžným čtenářům bude nejspíš líbit. Ať se nám to líbí, nebo ne:-))) Upřímně říkám, že si další autorčinu knížku přečtu

Beranka66
06.05.2011

Hezká knížka. Hned jsem si koupila tři další jako dárky:-))) Stylem mi připomíná Pattersona. Nemám ráda české autory, ale tohle není české - žádné pivo, řízky, podplácení a nadávání na bývalý režim a současnou politiku. Jsem u sedmé povídky a předháním se s autorem, jestli mě napálí nebo ne. Doporučuju číst jednu před spaním. Budete potřebovat čas na strávení a přemýšlení. Klidně bych povídky označila jako hororové. Strach není vnější, ale z toho, co jsou lidi schopní někomu provést. Doporučuji!

Radek H.
07.04.2011

Čtu, čtu, čtu. Začal jsem v práci a šéf mě málem nachytal. Kámoš si kvůli téhle knížce vzal volno, aby ji přečetl celou - jsme šílenci:-))) I tyhle povídky jsou šílené. Napsal je psychopat nebo génius - nic ve zlém:-)))

Kvíteček jarn
31.03.2011

Předmluva: "...Možná i vám říkali, že na světě existuje absolutní dobro a absolutní zlo. Asi nejspíš znáte ty řeči o Bohu a Satanovi. Co když je to ale všechno trochu jinak? Kdysi jsem v jedné zapadlé vísce poslouchala příběhy, které vyprávěl starý muž. Podle toho starce nebyli dva, ale tři. První z nich byl Bůh, který stvořil lidi. Vdechl jim duši a daroval své srdce. A aby byli naprosto svobodní, dal jim svědomí. Druhý byl Satan, který se od počátků věků snaží ovládat lidi díky tomu, že se do nich dokáže vcítit. K tomu potřebuje srdce a duši. To, co mu chybí, je svědomí. A pak je tu ten třetí. Ten, který má svědomí, ale postrádá srdce i duši. Ten muž, to je absolutní spravedlnost..." TAK TOHLE VÁŽNĚ NENÍ TUCTOVÁ SBÍRKA POVÍDEK:-))) DOPORUČUJI!!!

Jitule Š.
31.03.2011

No, nejsou to klasické detektivky. Nevím, jestli jsem je všechny pochopila správně:-))) Ale snad jo. Styl je perfektní

tuleň
30.03.2011

Už ta upoutávka zní slibně. Asi to nebude vrchol umění, ale těším se, až se do ní pustím:-))

Kunstábl
30.03.2011

Tohle je fakt bomba. Ale první povídku jsem moc nepochopil. Teda - nejsem si jistý, jestli jsem ji pochopil správně:-))