No a já
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461937/bmid_no-a-ja-CcR-461937.jpg
4
696
160
Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč „jsou věci tak, jak jsou?“ Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou – střechu nad hlavou, jídlo, rodiče – vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí.... celý text
Literatura světová , Romány , Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Odeon
Originální název:
No et moi , 2007
více info...
Přidat komentář
“Knihy mají kapitoly, aby se zřetelně oddělily jednotlivé úseky, aby se ukázalo, jak jde čas anebo jak se situace vyvíjí, a někdy dokonce i oddíly se slibnými názvy, Setkání, Naděje, Pád, jako nějaké obrazy. Ale v životě není nic, žádný titulek, žádná cedule, žádné návěstí, nic, co by oznamovalo pozor nebezpečí, časté sesuvy anebo hrozba deziluze. V životě je člověk úplně sám, má jen svoje oblečení, a když je celé potrhané, má smůlu.”
Moje třetí kniha od Vigan (přečtená na jeden zátah-nešlo jinak), příběh se mi opět zaryl hluboko pod kůži a jednoznačně plný počet ⭐️
Tohle je rozhodně jedna z těch knih, která vás nepustí dokud nebudete na poslední stránce. A i potom budete chtít pokračovat dál. Postavy i prostředí jsou tak skutečné. A ten styl psaní, ten mě naprosto uchvátil. Krátké útržkovitě pojaté věty a pak tak hluboké myšlenky, které vás nenechají a vy nad nimi musíte pořád dokola přemýšlet.
Postava Lou mi přirostla k srdci - její nevinnost a laskavost je opravdu okouzlující. Myslím, že to co pro ni začalo jen jako školní projekt se nakonec zvrtlo ve snahu zachránit No, osmnáctiletou bezdomovkyni ztracenou ve světě, kam nechcete patřit.
A vy si stejně jako ostatní postavy v knize - kromě Lou, která naprosto věří, že se jí to povede - pokládáte otázku: Jde to? Může se to podařit? A víte určitě, že o to ten člověk stojí? Na všechny čeká střet s realitou, a hlavně Lou bude čelit opravdu těžkým zkouškám...
Delphine de Vigan mě uchvacuje... A to každou větou, kterou mi vloží do mozku. Pokaždé jsem jejím příběhem zcela pohlcená. Tluče se ve mně touha nepřestávat a dát její knihu na jeden zátah s touhou šetřit si ji a mít pořád ještě pár kapitol před sebou...
NO A JÁ mě vytrhla z déle než měsíčního nečtení a předložila mi příběh, který se četl sám. Který dýchal a ožíval v mé hlavě, aniž bych mu musela pomáhat. Líbilo se mi nahlížet na svět čistým nezkaženým pohledem třináctileté dívky, která vnímala nespravedlnost a utrpení světa, opravdu ho viděla a nedokázala přijmout věci tak, jak jsou. Která se nevzdávala a věřila, která v sobě měla tolik dobra a naděje, že si člověk sám není jistý, jestli byl kdy stejný. Stejně dobrý a čistý.
Paříž a její světy, které autorka propojuje v jeden.
Balancování na prahu dítěte a dospělého.
Neporazitelná absurdnost všeho a všech...
Kniha je i přes krutost lidských osudů nesmírně laskavá, vrací čtenáře do nevinných dětských let - k přímočarosti, jednoduchosti a dobrotě.
Na příběhy paní de Vigan se nezapomíná... A tak ani Lou, No, Lucas a další hrdinové nádherně vykresleného příběhu neupadnou v zapomnění.
Nemohu se dočkat dalšího díla této spisovatelky - královny svého žánru, královny současné literatury.
Knihu jsem zhltla během dvou dnů. Nemohla jsem se odtrhnout, což se mi u knih s takto náročnou tématikou většinou neděje. Přála bych si číst dál, neukončit to tak rychle, ...Opět mě autorka přesvědčila, že její kniha jsou vynikající!
Název je v českém překladu jinou slovní hříčkou než v originále, ale stejně výstižnou. Myslela jsem, že kniha vyprávěná třináctiletou postavou se bude těžko číst. A ano, těžko se četla, ale ze stejného důvodu jako ostatní autorčiny knížky. Nutí člověka podívat se zpříma na problém, který z pocitu bezmoci, z rozpaků, ze strachu nebo z nechuti nechce vidět a nechce o něm přemýšlet. Lou chce změnit svět a jako každý mladý člověk věří, že to dokáže. Ale možná nedokáže změnit osud bezdomovkyně No, možná No nedokáže změnit sebe, možná ale obě změní něco v někom jiném. Svět se asi nepodaří změnit nikomu. Ale něco změnit, alespoň malou „věc“, může každý. No, i já...
Silné téma vzbudilo mou zvědavost. Křehký příběh ale klouže místy po povrchu, zbrkle a dětinsky řeší komplikované situace a často mu chybí na uvěřitelnosti. Škoda. Protože hlavní dětská postava pro mě uvěřitelná je. I tak jsem knížku přečetla s chutí a zvědavostí, jak to všecko dopadne. A to se taky počítá...
Naprosto skvělé! Knihu jsem si naprosto užila, od samého začátku až do konce jsem se nemohla odtrhnout. Konec mi přišel trochu moc rychlý a uvítala bych ještě pár kapitol navíc, ale i tak hodnotíme velmi kladně. Určitě se přečtu i další autorčiny knihy.
Já jsem nějak čekala úplně něco jiného, proto možná je na místě mé zklamání na základně očekávání. Jinak určitě zajímavé téma.
Přestože jsem se od knihy nemohla odtrhnout a nepustila jsem ji, dokud jsem ji nedočetla, mám pocit, že mi v ní něco chybělo a i přebývalo. Sáhodlouhé monology Lou, které mě nudily, by tam asi vůbec být nemusely a víc by mě bavilo soustředit se na No, co ji trápí, co se děje. Ale i tak je kniha fajn a čte se dobře.
Má prvotina od autorky, která přesáhla i má dost vysoká očekávání. Příběh je inteligentně a citlivě napsaný, a po dlouhé době mě také zvláště zasáhl. Po celou dobu čtení jsem se od knihy nemohla odtrhnout, netušila jsem, jak to jen může dopadnout...A právě konec mi vzal dech snad nejvíce, i když se jednalo už jen o třešničku na pomyslném dortu. Po dočtení jsem pak několik minut jen seděla, koukala na knihu v mé ruce a zpracovávala, co se tam právě sakra stalo.
Tuto knihu jsem četla déle než jsem očekávala. Měla jsem od ní mnohem větší očekávání. A moc mi nešlo se začíst. Až v posledních částech to fičelo. Nakonec jsem dočetla a knihu až tak zle nehodnotím.
3,5/5
Na autorku slyším chválu, kudy chodím. Bohužel mně ton celé nijak nedojalo. Lou a její myšlenky mi přišly i na třináctiletou holčičku moc naivní, když si vezmeme, jak vysoké iq má, tak i já ve třinácti letech uvažovala jinak a to nejsem nijak přehnaně inteligentní. Ráda bych knize dala vyšší hodnocení, bohužel podle mě prostě není prostor. Možná je to jen obdobím, ve kterém jsem knihu četla. Kdo ví.
Každopádně si ráda přečtu i jiná díla autorky, k tomuto se ale bohužel již vracet nebudu.
Tato kniha, ač tak útlá, ve mně zanechala hodně emocí a pocit marnosti a prázdnoty, takže jsem nakonec docela ráda, že to byla jen taková jednohubka. Hodně sugestivní styl psaní.
ato knizka je utloucka a mate ji prectenou za chvilicku, ale skryva v sobe silny pribeh mladicke Lou a jeji kamaradky bez domova No.
Pribeh je mistami dost naivni a klise a myslim, ze maloktera rodina by udelala pro No to co rodina Lou.
Hlavni hrdinka byla prilis zidealizovana. Pri cteni jsem mela pocit, ze pribehu neco chybelo, jako by nebyl dotazeny do konce, ale pritom mel vse. Je to psychologicky dobre vykresleny pribeh, ktery byl naivni a zaroven moudry.
Tato kniha mě zaujala svým tématem. O bezdomovcích jsem vlastně ještě žádnou knihu nečetla. A ani jsem neměla v plánu. Ale jednak jsem si chtěla přečíst nějakou knihu od této velmi chválené autorky a pak mě zajímalo, kdo je No a jak se ocitla na ulici.
Kniha se mi četla dobře, nápad je to skvělý. Jen mně až tolik nesedlo zpracování příběhu. Vlastně ani nedokážu úplně popsat proč. Možná jsem měla jiná očekávání... a nebo to bude možná tím, že byla Lou až moc chytrá. A přiznám se, že na mě nepůsobilo věrohodně zachování se rodičů vůči No. Nebudu psát v čem, jelikož by to byl spoiler.
Na druhou stranu postava No se mi moc líbila. Přišla mi zajímavá. A dostalo mě, kolik témat a hlubokých myšlenek tato útlá kniha v sobě skrývá.
Možná se k ní vrátím za pár let a třeba změním názor. Určitě ji však doporučuji přečíst. Stojí za to. Takže ji vlastně hodnotím celkem dobře.
Nedočítala som to. Kniha ma rozčulovala a zároveň nudila. Jedna s tých pseudo-intelektuálnych výplachov vedomia, kedy namiesto toho, aby postavy niečo robili, tak Vám to autorka len tak medzi rečou spomenie. Ako príklad: Lou je génius, IQ 160, nič v knihe tomu nenasvedčovalo, možno práve preto, že autorka sama nie je génius, takže nevie, ako také decko funguje, premýšla; sú to len klišé typu : Mám rada experimenty, o všetkom veľa premýšľam a nikto sa so mnou nebaví. Čakala som niečo hlbšie vzhľadom na pochvalné hodnotenie a zaujímavý námet, ale toto je podpriemerný román o ničom.
Tušila jsem, kam autorka míří a kudy se asi bude příběh ubírat, ale i tak se mi líbilo sledovat osudy Lou, No a Lucase, kteří byli na první pohled každý jiný, ale ve skutečnosti měli leccos společného. Nežili ve fungující rodině, nezapadali mezi své vrstevníky, byli osamělí. Protože ani ten, kdo má domov, se tam jako doma vůbec cítit nemusí.
O knihách Delphine de Vigan se na bookstagramu píše spousta krásných věcí a já už konečně vím proč – přečetla jsem si totiž No a já.
Hlavní hrdinkou a vypravěčkou románu je třináctiletá Lou, jejíž situace není zrovna snadná. Jasně, když dospíváte, obecně není váš život zrovna procházka růžovým sadem. Když k tomu ale máte nefunkční rodinu, IQ 160 a neumíte ani na chvilku vypnout mozek, abyste si aspoň na chvilku odpočinuli od přemýšlení, je to logicky ještě horší…
Lou v rámci školního projektu hovoří s osmnáctiletou bezdomovkyní No a mezi dívkami se vytvoří silné přátelské pouto, které významně ovlivní ostatní hrdiny románu a stane se proměnou, jejíž úloha v rovnici Louina života je extrémně důležitá. Věci kolem se začnou měnit a Lou nedokáže pochopit, proč se společnost k bezdomovcům chová tak, jak se chová – proč je přehlíží, proč jim nedokáže dát šanci. „Žádná adresa, žádný džob… nevím, co budu dělat, víš, už vůbec nevím.“ Jak to má těžké a jak neviditelnou vlastně No ve světě je, to je patrné už i z jména, které jí de Vigan přiřkla. No – to samo v sobě nese zápor, No je slovo krátké, téměř až neviditelné – a právě neviditelné jsou ty obrovské počty osob bez přístřeší po celém světě.
Román je to velmi krátký, přitom toho říká tolik. Je mnohovrstevnatý a na svých 176 stránkách upozorňuje na tolik nemocí, jimiž naše společnost trpí. Takovéto příběhy, které nám nekompromisně nastavují zrcadlo, mám moc ráda!
No a že se mi styl de Vigan opravdu moc zalíbil, o tom svědčí už i samotný fakt, že jsem si ze Světa knihy dovezla další autorčin titul, konkrétně Vděk – na ten se obzvlášť těším, protože na českém trhu je jejím nejopěvovanějším dílem.
Ještě doplním, že de Vigan za tento román získala hned dvě literární ocenění (Prix de Libraires a Rotary International).
Zkusila jsem No a já ako první knihu od této obecně oblíbené spisovatelky, ale nesedla mi. Čekala jsem hlubokou psychologii, ve skutečnosti se postavy chovaly dost schématicky jako z pohádky pro dospělé: chytrá holka, třídní rebel, přísný učitel..., do hloubky se nešlo. Styl na můj vkus dost patetický a podbízivý, spousta slov byla zbytečných. Taky jsem přemýšlela nad tím, proč měla hlavní hrdinka IQ 160, když to dále žádnou roli nehrálo? Aby to zdůraznilo její osamělost? Z každého řádku ke mně hovořila autorčina snaha vybudit emoce a děsně mě to štvalo.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno deprese Francie francouzská literatura bezdomovci dospívání psychologie adolescentů alkoholismus bezdomovectví
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha No a já je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 880x |
| Čtenářské výzvě | 108x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 313x |
| Chystám se číst | 523x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 4x |
"Lidi dokážou sestrojit nadzvukové letouny a vypouštět rakety do vesmíru, identifikovat zločince z jediného vlasu anebo nepatrného kousíčku kůže, vypěstovat rajče, které vydrží tři týdny v ledničce a ani trochu nesvraská, uložit do mikroskopického čipu miliardy dat. Dokážou taky nechat lidi umřít na ulici. "
Kniha plná hlubokých myšlenek, které člověka nutí se u čtení zamýšlet o "věcech". Vyprávění hlavní hrdinky Lou mě chytilo už od prvních stránek a nepustilo až do konce. Tak moc jsem si přála jiný závěr...
Pokud jste ještě od Delphine nic nečetli, rozhodně tomu dejte šanci. A pokud už za sebou některé její dílo máte a líbilo se vám, budete nadšeni i z No a já.