Nižinský
Romola Nijinsky
Dramatický život slavného tanečníka líčí jeho manželka, kterou jako začínající maďarskou baletku Romolu de Pulszky Nižinskij poznal během třítýdenní plavby do Argentiny. Závěrečná poznámka: Miloš Hlávka.
Přidat komentář
Na montmartreském hřbitově mám několik oblíbených náhrobků, které jsem při svém pobytu v Paříži nikdy neopomněla navštívit. Na jednom z nich je socha - sedící postava v životní velikosti, v kostýmu pierota, s únavou ve tvářích i v nohách - Václav Nižinskij ve své snad nejcharakterističtější roli Petrušky.
Náhodně objevená kniha pamětí jeho manželky Romoly byla pro mne zjevením po všech stránkách. Příběh se čte jako napínavý román plný dobrodružství, svádění, lásky i nenávisti, intrig, válečné mašinerie, ale i zasvěceného rozboru uměleckých myšlenek, choreografických kompozic, bojů konzervativní kritiky vůči rodící se moderně.
Nechybějí zde zajímavá historická fakta o vzniku a provozu ruských carských divadel, zejména toho nejprominentnějšího - Mariinského, o neuvěřitelném drilu a izolované výchově baletních umělců v carském Rusku, o uměleckém životě Paříže, Londýna, New Yorku v prvních desetiletích 20. století, o šokojících a místy až groteskních opatřeních vůči prominentním válečným zajatcům v době I. světové války, ...
Skandál kvůli Svěcení jara je obecně známý, překvapily mě však informace a citace z dobového tisku o skandálu spojeném s premiérou Faunova odpoledne.
A protože kniha vznikla a byla vydána v 30. letech 20. století, kdy téma homosexuality bylo u veřejnosti i v literatuře tabu, jsou narážky na vztah Ďagilev - Nižinskij v textu natolik zakódovány, že dobový nepoučený čtenář snad ani neměl šanci porozumět, oč tam šlo a jakýže to vztah způsobil tu strašlivou tragédii Nižinského života.
Knihu lze číst jako příběh mladičké, bohaté, umíněné dívenky, která se rozhodla, že "užene" největší světovou baletní hvězdu, a k jejímu překvapení - se jí to i povedlo, aniž by byla připravena co jen na tisícinu problémů, které je čekaly. Také to lze číst jako výpověď už zralé ženy, která až zpětně, po mnoha letech porozuměla, do jakých vztahů a prostředí se to "vetřela" a jak za to musela draze zaplatit.
Kniha je dokumentárně i příběhem fascinující a mohla by zaujat i baletem "nedotčené" čtenáře.
Za problematické považuji četné citace francouzských vět (bez překladu, bez vysvětlení) a polemický doslov překladatele Miloše Hlávky.
Kniha by v současném, moderním překladu mohla být velikým obohacením knižního trhu.
Nižinský
Kniha klenot!
Alespoň v mé sbírce. Je skvělé, že tato kniha byla kdysi přeložena i do češtiny. I když je napsána manželkou Václava Nižinského Romolou a tudíž informace o jeho životě jsou zde mnohdy zkreslené, nepravdivé a takové, jak Romola chtěla, aby byly pro svět prezentovány. Samozřejmě si musíme uvědomit i fakt, ze Romola nebyla spisovatelkou, byla jistě ovlivněna ženskými romány a dozajista chtěla napsat čtivou a oslnivou knihu. I tak je kniha skvělým počinem a z historického hlediska by neměla chybět v žádné baletní knihovně.