Nikomu nevěř!

15.10.2016

Vážení a milí čtenáři,

Přestože je nemorální vyzrazovat předem v komentáři knižního díla zásadní zvrat či rozuzlení zápletky, dovoluji si stisknout na své klávesnici magické tlačítko Caps Lock a důkladně napsat takřka odborný termín SPOILER ALERT: v následujícím textu hodlám naznačit identitu vraha necelých třinácti nevinných amerických děvčat.

Největším zklamáním z tohoto ambiciózního kriminálního románu pro mne totiž bylo, že záhadným psychopatickým, leč rajcovně elegantním maniakem je přesně ten týpek, kterého jsem si vytipoval již v první polovině knížky. Sice jest pravdou, že příběh je tak vcelku logicky uzavřen a že viníkův motiv je opodstatněný, ale u slečny autorky jsem přeci jen doufal v překvapi(lo)vější konec.

Přesto bych rád poznamenal, že četba románu mne bavila, i když bylo občas krajně znepokojující procházet veškerou popsanou brutalitu a následně si uvědomit, že to vše pochází z hlavy čtrnáctlleté květinky Kühnova dětského pěveckého sboru. Slečna Kateřina ve svém debutu poskytuje paralelní náhled, v jehož rámci zajímavě vyniká kontrast mezi ženskou a mužskou psychikou, a poučuje nás tak o tom, že mít magora ve friendzone se rozhodně nevyplácí.

Katčině literární prvotině k dokonalosti leccos zbývá; korektura pravopisu nebyla provedena bezchybně a některé použité naratické postupy se mohou zdát poměrně irelevantní až úsměvné. Knížce nicméně nelze zapřít půvab, s nímž se v ní zračí umělecký talent dřímající v mladé basketbalistce týmu BA Sparta. Třeba ji v budoucnu čeká Magnesia Litera, možná dokonce Nobelova cena.

Přejme jí štěstí.